Za komodskými draky, aneb lodí z ostrova na ostrov

Obsah

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků.

Možná už Vás napadlo, jaké by to asi bylo plavit se Tichým oceánem z ostrova na ostrov.Nad takovou představou se vznáší opar romantiky a dálek. Mnohému se vybaví koráby naložené až po okraj zlatem, kořením či drahými látkami, vůně střelného prachu, pirátské škunery, líté námořní bitvy, ztroskotání a zázračné zachránění na pustém ostrůvku, Robinson Crusoe, krásné domorodé tanečnice a kdovíco ještě.

Tak s touto dobrodružnou idylou už se dnes v Indonésii nesetkáte. Obchod s kořením, jež se kdysi vozilo do Evropy hlavně ze souostroví Moluky („Ostrovy koření“), již dnes tolik nevynáší. Pravda, piráti se pořád ještě v některých zapadlejších místech této ostrovní říše tu a tam vyskytnou, ale setkání s nimi v praxi není zrovna to, o co by turisté dvakrát stáli.

Ale projet lodí se můžete. A plavba, i když není jako vystřižená z románu, je to každopádně zajímavá.

Labuanbajo (Flores)

Do přístavu Labuanbajo na západě ostrova Flores jsme přijeli trajektem z Makassaru (jižní Sulawesi). Poté, co jsme se vzpamatovali z nepohodlné plavby a strávili jednu noc v hotelu, vyrazili jsme na východ ostrova, kde byla naším cílem záhadná barvu měnící jezera Keli Mutu (viz článek „Indonéské sopky“).

Jelikož Flores je ostrov značně dlouhý a hornatý, protáhl se tento náš výlet na 4 dny. Vrátili jsme se zpátky do Labuanbaja a strávili opět jeden den odpočinkově. Míša se jela potápět k nedalekému ostrovu Komodo a vrátila se úplně nadšená – vody kolem Komoda jsou jednou z nejlepších potápěčských destinací na světě – Míša viděla hejna žraloků, mořské želvy a obrovské rejnoky manta. Jelikož nejsem majitelem potápěčské licence, strávil jsem den zevlováním po okolí Labuanbaja.

Okolní pobřeží je překrásné – písčité pláže, spoustu ostrůvků (na jeden nedaleko pobřeží jsem přeplaval) a ve vodě je i s pouhým šnorchlem také leccos k vidění. Dojem téměř dokonalého tropického ráje kazí bohužel kopy odpadků lemujících jinak překrásnou pláž. Indonésané si s ekologií opravdu moc hlavu nelámou.

Město Labuanbajo je i výchozím bodem, odkud můžete podniknout třídenní plavbu na ostrov Lombok. Loď cestou zastavuje na Komodu, Rince a několika dalších menších ostrůvcích.Na lodi se i jí a spí.Na tuto plavbu jsem se dlouho moc těšil a musím říct, že cesta naplnila moje očekávání. V Labuanbaju je několik kanceláří prodávajících lodní výlety, ale všechny utvořily jakousi kartelovou dohodu – cena je přesně 1000000 rupií na osobu (asi 2500 Kč) a výjimečně nemá cenu smlouvat – cena je všude stejná a dokonce i vytištěná na propagačních letácích, což je jinak v Indonésii jev nevídaný. Vyplázli jsme tedy v kanceláři po milionu babek a těšili se na příští den

1. den plavby: Rinca. První setkání s varany

Druhého dne se shromažďujeme a naloďujeme se s mírným zpožděním (poslední dorazil náš průvodce – že by zaspal?). Loď vyjíždí po desáté hodině dopolední. Kromě průvodce, který hovoří anglicky, tvoří personál další čtyři muži – plavčíci, kuchař a kormidelník. A dále je tu celkem 14 turistů – kromě nás dvou Čechů i čtyřčlenná holandská rodinka, dva starší Italové, jeden mladší párek z Francii a čtyři mladé Katalánky (kdybych je nazval Španělkami, jistě by se rázně ohradily).

Loď je vybavena motorem a kopíruje pobřeží Malých Sund (indonésky Nusa Tenggara), řetězce ostrovů, z nichž nejdéle jsme proplouvali kolem protáhlého ostrova Sumbawa. Sumbawa a Lombok zároveň tvoří hranici mezi Tichým a Indickým oceánem. My jsme naší cestu podnikli ze severní tichomořské strany.

Naším prvním cílem je ostrov Rinca. Rinca tvoří společně se sousedním ostrovem Komodo „Národní park Komodo“. Tento park má dvě části – podmořskou (pro potápěče) a ostrovní (suchozemskou), kde jsou hlavní atrakcí slavní „komodští draci“. Zoologicky správný název je ovšem varan komodský (Varanus komodoensis). Zdejší varani jsou největšími žijícími ještěry na světě. Představte si naší obyčejnou ještěrku, která trochu ztloustla a vyrostla do třímetrové délky.

Z masivní tlamy neustále šlehá hbitý „dračí“ jazyk, takže si přitom nelze nevzpomenout na obrazy svatého Jiřího, jak zabíjí draka – jako by ten drak varanovi z oka vypadl. Varani loví kořist často mnohem větší než jsou sami – jeleny, prasata, divoké kozy a dokonce i buvoly. I když pohled na odpočívajícího varana budí dojem, že se jedná o pomalé, nemotorné a líné zvíře, zdání klame. Varani jsou velice mrštní a není radno si s nimi zahrávat. Samotná mrštnost by ovšem na zabití tak silného a velkého zvířete, jako je buvol, nestačila.

V lovu varanům pomáhají bakterie, vyskytující se v jejich slinách. Varanovi stačí, když z nějakého úkrytu na buvola bleskurychle zaútočí a kousne svou oběť například do nohy. „Varaní“ bakterie pak způsobí, že se rána zvířeti zanítí a buvol za několik dní zemře na otravu krve. Mlsný ještěr zvíře trpělivě po celé dny pronásleduje (má vynikající čich) a pak ho dorazí a sežere. Ale i lidé musí být opatrní a je lepší si držet ještěry od těla. Před lety se do nitra ostrova vydal na průzkum švýcarský přírodovědec a už ho nikdo nikdy neviděl – patrně se stal obětí svého zájmu a skončil ve varaním žaludku.

Zahlédnout varany na Rince není žádný problém. Hned u vstupu na ostrov, kde jsme zakotvili, se jich několik povaluje. Strážci parku je vydatně přikrmují (kvůli turistům), tak kam by chodili. Ještěři jsou evidentně přežraní, ale přesto je lepší nepřibližovat se k nim příliš blízko, aby v nich nepřevládly dravčí instinkty.

Vedle těchto poloochočených kousků jsou na ostrově i vyloženě divocí ještěři, ty jsme však nezahlédli. Přesto průvodci vždy s sebou pro jistotu nosí dlouhý rozvětvený klacek na odhánění varanů. Z jiných zvířat jsme zahlédli buvoly a opice.

2. den plavby: Komodo, Red Beach

Noc jsme strávili na lodi, kotvící přímo u břehů ostrova Komoda. Ráno jsme se vydali na prohlídku ostrova. Tentokrát jsme zahlédli jen jednoho varana, zato ostatních zvířat více než včera. Viděli jsme papoušky kakadu (Austrálie je opravdu „za rohem“), divoké slepice, jelena, několik ptáků a krásného zeleného hada hned u vstupu do areálu.

Když jsme se po dvou hodinách vraceli, had byl na úplně stejném místě – asi ho tam naaranžovali kvůli turistům. Fauna všech ostrovů Malých Sund s výjimkou Bali je už podobnější australské než asijské – z hlediska rozšíření živočichů je hranicí mezi Asií a Oceánií takzvaná Wallaceova linie, probíhající mezi ostrovy Bali a Lombok. Kopcovitý povrch ostrovů Rinca a Komodo pokrývá jakási suchá savana, jen v údolích, kde se drží voda, je více zeleně. Bohužel nemůžeme porovnat, jak to tady vypadá v prosinci, když je zde období dešťů, ale bude to asi podstatný rozdíl.

Před polednem se přesouváme lodí o kousek dál. Cestou jsme zahlédli delfíny, mihli se kolem lodi. Další zastávka také stojí za to. Red Beach je nádherným místem pro šnorchlování. Není zde jen pár osamělých útesů, ale dno je souvisle pokryto koráli všemožných tvarů. Nejvíc mě zaujaly velké modré hvězdice a jedovatý perutýn. Když vylézáme z vody, už na nás čeká vynikající oběd. Vůbec lodní kuchař vaří výborně. Převažuje rýže, zelenina, ovoce (banány, ananas), kuřata, vajíčka. Stoluje se po indonésku – všichni si nabírají z misek, okolo nichž sedíme.

Celé odpoledne a část večera pak trávíme dlouhým přesunem podél ostrova Sumbawy. Fouká slušně silný vítr a jsou velké vlny. Dost to houpe, až se bojíme, že nás to spláchne do moře, ale naše loď (no, spíš loďka) se statečně dere vpřed. Pokud ovšem trpíte mořskou nemocí, nemusí být plavba v této fázi úplně příjemná…

3. den plavby: další ostrůvky. Lombok na obzoru!

Třetí den zastavujeme hned po snídani u ostrova Moyo (poblíž Sumbawy). Chvilku šnorchlujeme a jdeme lesem k malému vodopádu. Dalším ostrůvkem, který jsme navštívili, je Medang. Ostrov je to velice plochý, nikde žádný kopeček. Domky ve vesnici jsou většinou postaveny na kůlech, zřejmě tu bývá víc vlhko než je zdrávo, ale teď v období sucha ani nekápne. V moři u pobřeží se pěstují mořské řasy, které se pak suší na slunci opodál. Medang evidentně není obvyklou turistickou zastávkou, protože naše přítomnost zde vzbudila velký rozruch a ke kotvišti se na nás přišla podívat asi polovina vesnice.

Celé odpoledne pak plujeme kolem Sumbawy. Plavba je už místy i trochu nudná, ale když si vzpomenu na trmácení se přes podobně dlouhý ostrov Flores, kde nám jedna cesta autobusem přes půl ostrova trvala po šílených horských silnicích dva dny, říkám si: zlatá loď! K večeru se před námi vynořuje na obzoru sopka Gunung Rinjani, téměř čtyřkilometrová nejvyšší hora ostrova Lombok. Zakotvujeme u malého bezejmenného ostrůvku před Lombokem, kde trávíme svoji poslední noc na této lodi.

4. den plavby: příjezd na Lombok

Ráno jsme ještě u ostrůvku chvíli šnorchlovali, ale nebylo to moc příjemné – většina korálů byla mrtvých a hlavně v moři plavalo hrozně moc malinkých žahavých medúz, takže jsme se ve „žhavé“ vodě nezdrželi dlouho. Pak jsme pluli asi dvě a půl hodiny. Kolem poledne přistáváme v Labuan Lombok, kde ještě baštíme na palubě náš poslední oběd, a pak vystupujeme definitivně na souš.

Tady se od naší skupiny oddělují Francouzi a Italové. My ostatní za pomoci našeho průvodce z lodi domlouváme hromadné taxi. Jede nás deset turistů (my s Míšou, Holanďané a Katalánky). Naše auto pomalu stoupá ostrovem vzhůru, až konečně dojíždíme do vesnice Senaru, která leží v nadmořské výšce 600 metrů na úpatí hory Gunung Rinjani. Po třídenní plavbě na lodi si pro změnu zase užijeme vysokohorskou turistiku, sopky, horké prameny a vodopády. Ale to už je jiná kapitola…

Ceny a praktické informace

(ceny v roce 2006: 1000 Rp (indonéských rupií) = přibližně 2,50 Kč)

(1 USD = 9000 Rp = 22,50 Kč)

Výlet lodí (3,5 dne) – trasa: Labuanbajo (ostrov Flores) – Rinca – Komodo (+menší ostrůvky) – Labuan Lombok (ostrov Lombok): 1 000 000 Rp

Cena se nedá usmlouvat, ceny ve všech turistických kancelářích jsou stejné.

V ceně je zahrnuto: doprava, jídlo (3x denně, výborné), pití (lahvová voda, čaj a káva v podstatě neomezeném množství), zapůjčení šnorchlu a brýlí.

V ceně není zahrnuto: 1) vstupné do Národního parku Komodo (15 USD) – vstupné platí 3 dny, platí do obou částí parku – podmořské i ostrovní. Pokud se chcete potápět s přístrojem, je ideální potápět se první den a druhý den vyrazit na plavbu lodí, protože Rincu a Komodo zvládnete za 2. a 3. den a nemusíte si tedy vstup do parku kupovat dvakrát.

2) Na Rince jsme museli ještě zaplatit každý asi 10 000 Rp za průvodce.

Sumasumárum Vás celý výlet vyjde asi na 3000 Kč.

Bemo (hromadné taxi): Labuan Lombok (přístav) – Senaru (vesnice na úpatí Gunung Rinjani): 50 000 Rp/osoba. (50 kilometrů, 2 hodiny jízdy). Na indonéské poměry je to neskutečná pálka, a to nás jelo deset! Ale možnost jiné rychlé dopravy z přístavu do Senaru nebyla.