Znalci druhé světové války znají ostrov Bora Bora jako důležitou tichomořskou základnu USA, pro cestovatelské nadšence je zase symbolem neopakovatelného luxusu, zastoupeného tak trochu netradičními ubytovacími prvky.
Jindřich Mořeplavec si uměl vybrat Na světě je asi hodně míst, kde si člověk uvědomí jak malým je tvorem v područí ohromující majestátnosti přírody. Ale nebude zas tolik těch, které se ocitají na konci světa. Cabo de Sao Vicente, nebo chcete-li Mys Sv. Vincenta, je nejjihozápadnějším mysem Evropy a skýtá přenádhernou podívanou, umocněnou ohromující silou… Přečíst »
Ze lva tu už najdete pouze zbytky dvou předních tlap, přesto patří Sigiriya alias Lví skála k nejnavštěvovanějším místům Srí Lanky. Atraktivní je totiž z více důvodů: větrem ošlehaná vysoká skála poskytuje jedinečný výhled do okolní převážně ploché krajiny, jeskyně ukrývají půvabné malby mystických krásek a namáhavá cesta k vrcholu s množstvím postranních odboček a… Přečíst »
Celkem dvanáct strávených dní na trase Skopje – Popova Šapka – Mavrovo jezero – Lazaropole – Struga – Ohrid – Bitola – Prilep – Skopje Trek č. 1 Popova Šapka – Mavrovo Popovy Šapky přes Titov Vrv a Golem Korab do Mavrova. Celkem 104 Km z toho 6 535 metrů nahoru a 7 280 metrů dolů. Den č.… Přečíst »
Konečně už jsou dvě hodiny ráno. Jdeme na autobusovou zastávku. Nabídne se taxikář, který nás prý za lístky na autobus odveze na letiště. Rozespalí a bez přemýšlení kývneme. Svést se taxíkem za lístky na autobus to přece dává smysl a tak místo pohodové jízdy autobusem oba dva třeštíme oči jak tenisové míčky. Napadají nás nejrůznější… Přečíst »
Ráno se podíváme na pozoruhodně zachovalé zůstatky antického města Heraclea, založeného v polovině 4. století př. n. l. Zaplatíme vstup 100 MKD a kocháme se freskami z dob dávno minulých. Je hrozné vedro a tak nás to baví jenom chvíli. Pomalu se balíme na cestu do Skopje. Koupíme si lístky na vlak se zastávkou v Prilepu (250 MKD). Budova železniční… Přečíst »
Časně ráno přejíždíme taxíkem do Magareva na další trek národním parkem Pelister. Národní park Pelister se rozprostírá v pohoří Baba. Jedná se o nejstarší národní park v Makedonii, založený roku 1948. Cesta je zvláštní. Taxikář pořád něco vypráví a každou chvíli se nad svými slovy křižuje. Dozvíme se od něj, že známým ledovcovým jezerům Golemo a Malo… Přečíst »
Vstáváme poměrně brzy a jdeme pěšky do ulice Bulevar turistička pro skútr. Dnes na něm dojedeme k Prespanskému ezeru. V půjčovně je to samé papírování, které nemá konce. Až asi po půl hodině můžeme nasednout na fungl nový skútr. Prý jsme první, kdo si ho půjčuje a mají vítr z toho, aby se mu něco nestalo. Trochu… Přečíst »
Dneska máme v plánu odpočinek, malou procházku po Mavrovu a maximálně nějaké to koupání. Po snídani jdeme do jeskyně Šarkova Dupka, na kterou jsme dostali tip od Čechů na Golem Korabu. Prý je zavřená, ale nad železnými dveřmi je otvor ve stropě, kterým je možné prolézt na druhou stranu. Hned za dveřmi jsou jističe pro zapnutí světel.… Přečíst »
Vstaneme časně ráno do husté mlhy, skrz kterou není vidět ani vlastní nos, natož krok. Nasnídáme se a čekáme, jestli se roztrhá. Pomalu jo, ale žádná sláva. Na lehko vyrážíme na Golem Korab. Jdeme pomaloučku a doufáme, že než dojdeme na vrchol, mlha zmizí. Ta se však jen líně převaluje po kopcích ne a ne… Přečíst »
U jezera opět narazíme na značenou stezku. To už je určitě Belo ezero. Stezka sice trochu vybočuje ze směru, ale snad se stočí zpátky. Kam jinam než do Mavrova jezera by taky vedla. Jdeme podél potůčku, který teče stále strmějším kaňonem. Široko daleko kromě bači nikdo není. Přes cestu se nám proplazí krásná zmije. Jenom… Přečíst »
Spíme jako v peřince až do doby, než si náš stan najdou sluneční paprsky, které nám pozvolna zatápí pod kotlem a neúprosně nás vyhání na další cestu. Pokračujeme dolů do údolí bezejmenné říčky. Kocháme skalnatými i oblými vrcholky hor, které překrývá nadýchaná travnatá peřinka. Přejdeme přes říčku a po nevyužívané cestě pokračujeme do protějšího kopce. Myslíme… Přečíst »
Probudíme se do jasného a osamoceného rána. Široko daleko není ani noha. Jdeme vzhůru na Titov Vrv. V dalším údolí doplňujeme vodu v malé říčce. Myslíme si, že na Titov Vrv je to kousek. Ale než začneme finálně stoupat, ujdeme pěkných pár kilometrů. Stezka nás totiž nevede tak přímo, jak jsme si původně představovali. Stoupáme pomalu vzhůru… Přečíst »