Pražská nej VIII. – Pražská prvenství

Od Petr Daubner | 6 dubna, 2023

Obsah

Pražská nej VIII. – Pražská prvenství

V posledním díle pražských nej se podíváme na pražská prvenství. Tentokrát nám nepůjde o budovy, nýbrž spíše o instituce. Dále zde najdete i rekordy a další údaje, které se mi z nějakého důvodu nepodařilo zařadit do předchozích 7 dílů.

Jelikož tento článek je především o různých historických pražských prvenstvích, snažil jsem se tato prvenství seřadit podle roku, kdy k nim došlo, nikoliv tedy tematicky. Slovem „první“ je většinou označen objekt, který již neexistuje, slovem „nejstarší“ objekt pak dodnes fungující. V úvodu se však chci zmínit i o současných oficiálních městských symbolech.

Městské symboly hlavního města

Znak hlavního města Prahy

Když vznikla v roce 1784 Praha sloučením čtyř původně samostatných měst (Staré Město, Nové Město, Hradčany, Malá Strana), získala i jediný znak. Jelikož bylo sídlo magistrátu na Starém Městě, byl původně přijat jeho znak pro celou Prahu. Postupem času pak došlo k mnoha úpravám. Dnešní znak hlavního města Prahy vzniknul v roce 1991 a autorem jeho výtvarné podoby je akademický malíř Karel Pánek.

Střed znaku tvoří znak Starého Města

Jeho základem je červený štít, v jehož dolní polovině je zlatá hradební zeď z kvádrového zdiva se stříbrným cimbuřím a otevřenou branou s vytaženou zlatou mříží. Z brány vystupuje stříbrné ozbrojené rámě držící stříbrný meč, jež Staré Město získalo do svého znaku po úspěšné obraně Karlova mostu před švédským vojskem za třicetileté války. V horní části štítu jsou tři zlaté věže s okny a jsou zakončeny zlatým cimbuřím a střechami s makovicemi. Tento štít lze používat samostatně jako tzv. malý znak hl. m. Prahy.

Velký znak je potom oproti malému doplněn následovně

Na štítě stojí tři přilby se zlatými korunami, prostřední nese dvouocasého stříbrného lva se zlatou korunou. Každá z krajních přileb nese 12 praporců erbovních měst nebo městských částí, které mají historický praporec. Heraldicky napravo zkraje do středu to jsou: Nové Město, Hradčany, Vyšehrad, Libeň, Bubeneč, Košíře, Smíchov, Vršovice, Žižkov, Uhříněvěs, Horní Počernice a Zbraslav. Heraldicky nalevo z kraje do středu jsou: Staré Město, Malá Strana, Josefov, Holešovice – Bubny, Břevnov, Karlín, Nusle, Královské Vinohrady, Vysočany, Modřany, Radotín, Dubeč. Štít drží z každé strany stříbrní dvouocasí čeští lvi se zlatými korunami stojící na zlatých lipových ratolestech. Na nich je zavěšena červená stuha se zlatým nápisem PRAGA CAPUT REI PUBLICAE (dříve PRAGA CAPUT REGNI).

Vlajka hlavního města Prahy

Vlajka Prahy je rozdělena do dvou podélných pruhů, horního žlutého a dolního červeného. Při svislém umístění vlajky musí být žlutý pruh umístěn vždy vlevo z čelního pohledu. Barvy jsou odvozeny od znaku hlavního města Prahy, kde žlutá a červená výrazně dominují. Zajímavé je, že vlajka Moravy a některých dalších českých i cizích měst (například Varšava, České Budějovice) je zcela shodná.

Obrazek

Logo

Od roku 2003 má Praha kromě znaku a vlajky i oficiální logo. Logo nemá sloužit jako náhražka historického městského znaku, ale má naopak znak chránit před nevhodným a příliš častým používáním. Znak by měl zůstat jen pro oficiální a slavnostní příležitosti. Logo, které se používá od r. 2003, vychází, podobně jako vlajka, z městských barev – červený čtverec je svisle rozpůlený bílou čarou, která zároveň dělí zlatě napsaný název Praha ve čtyřech jazykových mutacích pod sebou.

Obrazek

První písemné svědectví o Praze

První zevrubnější popis Prahy zanechal Ibráhím ibn Jákúb, který navštívil Prahu v roce 965. Ibráhím byl arabsky mluvící Žid z Andalusie a o tehdejší Praze mj. napsal: „Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu. Přicházejí sem z města Kráková Rusové a Slované se zbožím. A z krajin Turků muslimové rovněž se zbožím a obchodními mincemi. Ti vyvážejí od nich otroky, cín a různé kožešiny. Jejich země je nejlepší země na severu a nejzásobenější v potravinách. Prodává se tam za jeden kírát tolik pšenice, že vystačí člověku na měsíc, a za tutéž cenu tolik ječmene, kolik vystačí jezdci na 40 dní, a dále za tento kírát deset slepic. V městě Fráze se vyrábějí sedla, uzdy a tlusté štíty, kterých se užívá v těchto zemích.“ (citace převzata z knihy Malé dějiny Prahy od Josefa Janáčka). Ibráhímův popis se vztahuje k samotnému Pražskému hradu. Ze zprávy to vypadá, že Ibráhím byl především obchodník, není ale vyloučeno, že byl diplomatem a jakýmsi neoficiálním vyslancem córdobského chalífy. Praze ve svém popisu silně lichotil, protože sám přišel z arabského Španělska, což byla tehdy (s výjimkou Byzance) nejvyspělejší oblast Evropy, která kulturně dalece převyšovala západní a střední část kontinentu. Córdobský chalífát byl tehdy na vrcholu svého rozkvětu a Córdoba samotná měla asi 100,000 obyvatel, takže tehdejší Praha musela na Ibráhíma ve skutečnosti spíše působit dojmem větší vesnice.

První doložená povodeň

První známá povodeň je v Praze doložena v roce 1002. Shodou okolností přišla největší povodeň v dějinách Prahy přesně o 1000 let později – v roce 2002.

První veřejný vodovod

První veřejný vodovod v Praze byl zřízen v roce 1348. Přiváděl vodu samospádem z pramene, který ležel v místech dnešní ulice Na Rybníčku (Nové Město) a napájel kašny na Karlově náměstí a Václavském náměstí.

Nejstarší univerzita

Nejstarší univerzitou nejen v Praze, ale v celé střední Evropě, je Karlova univerzita. Byla založena 7.dubna 1348 – tímto datem je označena Karlova zakládací listina. Zpočátku nemělo toto vysoké učení vlastní budovu, ale už roku 1366 byla založena první, Karlova kolej, a v roce 1383 bylo dostavěno Karolinum (podle něho se celé univerzitě rovněž často říká Karolinum). Karlova univerzita měla hned od počátku 4 fakulty – artistickou (fakulta svobodných umění), právnickou, lékařskou a teologickou. Prestiž univerzity byla zpočátku mimořádná, po vydání Dekretu kutnohorského králem Václavem IV. v roce 1409 však ovládli univerzitu Husovi přívrženci a téměř všichni cizinci z Karlovy univerzity odešli. V roce 1562 založili jezuité, kteří byli krátce předtím (1556) do Čech pozváni králem Ferdinandem I., katolickou univerzitu u svatého Klimenta – Klementinum (dnes mimo jiné sídlo univerzitní knihovny a nejstarší nepřetržitě fungující meteorologická stanice v Česku) a univerzity tak byly v Praze dvě. Po bitvě na Bílé hoře, kdy nekatolíci nebyli v Čechách nadále tolerováni, byly obě univerzity sloučeny v jednotnou katolickou Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Ta byla opět rozdělena v roce 1882 na část českou a německou, což umožnilo poprvé absolvovat celé univerzitní studium v češtině. V roce 1939 nacisté uzavřeli české vysoké školy, tedy i českou Karlovu univerzitu. Německá univerzita fungovala dál, po porážce nacistů však byla v roce 1945 tato německá univerzita Čechy zrušena.

Dnes se podle zákona 172/1990 univerzita oficiálně nazývá „Univerzita Karlova v Praze“, přesto však není čistě pražskou vysokou školou. V současnosti má celkem 17 fakult (z toho 5 lékařských!), z nichž tři sídlí mimo Prahu – Lékařská fakulta UK v Plzni, Lékařská fakulta UK v Hradci Králové a Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové. K 31.12.2006 studovalo na Univerzitě Karlově 47,831 studentů v 523 studijních oborech, z toho 7,364 doktorských studentů a přes 6 tisíc cizinců.

První botanická zahrada

Byla založena ve druhé polovině 14. století a rozkládala se na místě dnešní hlavní pošty v Jindřišské ulici (Nové Město). Zahradě se říkalo Andělská podle apotékáře Angela. Ten zřídil v uvedeném místě lékárnickou zahradu o výměře přibližně jednoho hektaru. V tomto bohulibém úmyslu Angela podpořil sám císař Karel IV.

První jezdecká socha umístěná na veřejném prostranství

První takovou sochou byla socha svatého Jiří bojujícího s drakem na Pražském hradě. Byla vytvořena v roce 1373. Dnes stojí kopie této sochy na III. nádvoří Pražského hradu, originál je uschován v Národní galerii.

První tiskárna

První pražská tiskárna byla zřízena v roce 1487 na rohu dnešní Jungmannovy a Charvátovy ulice. Zřídil ji Jonata z Vysokého Mýta. První knihou, která zde byla vytištěna, byl Žaltář Davidův. Knihtisk byl tehdy relativní novinkou. V Evropě poprvé použil knihtisk asi kolem roku 1447 Němec Johannes Gutenberg.

Nejstarší varhany

Nejstarší varhany v Praze mají v Týnském chrámu na Starém Městě. Pocházejí z roku 1673 a zhotovil je Němec Hans Heinrich Mundt.

První kavárna

První kavárna v Praze byla otevřena v domě U Zlatého hada v Liliové ulici na Starém Městě kolem roku 1708. Do Prahy se káva dostala z Vídně. V roce 1683 byla Vídeň podruhé obléhána Turky. Když byli Turci zahnáni na útěk, zůstalo po nich po jejich panickém ústupu na místě mimo jiné 500 pytlů kávy. A tak ve Vídni vznikly první kavárny. Jelikož byla ovšem samotná káva na Vídeňany moc hořká, vylepšili ji majitelé kaváren tím, že do ní přidali šlehačku a med. Tak vznikla slavná vídeňská káva, která prorazila i do našich zemí.

První olejové osvětlení

První olejové osvětlení bylo v Praze instalováno v roce 1723. Konkrétně se jednalo o 121 olejových lamp, které lemovaly cestu z Pražského hradu přes Karlův most a Staroměstské náměstí k mincovně v Celetné ulici.

První divadlo

První divadlo (stálá budova) v Praze bylo Šporkovské divadlo. Bylo postaveno v roce 1725v ulici Na Poříčí (Nové Město), brzy ale zaniklo.

První divadelní představení v českém jazyce

První české divadelní představení se konalo v roce 1771 v divadle V Kotcích. Hrála se tehdy hra Kníže Honzík. Divadlo V Kotcích bylo otevřeno v roce 1739 na Starém Městě vedle Havelského kláštera. Toto divadlo ale bylo výhradně německé a jedinou výjimkou bylo právě uvedení hry „Kníže Honzík“. Tato hra byla ovšem „česká“ pouze díky překladu – do češtiny ji přeložil Janem Josefem Zeberer z německého originálu „Herzog Michel“ Karla Friedricha Krügera. Tato „česká“ hra však byla hrána německými herci, kteří češtinu komolili, a proto byli vypískáni.

První čítárna a půjčovna knih

První čítárnu a půjčovnu knih v Praze otevřel v Karlově ulici roku 1775 knihkupec Wolfgang Christian Gerle.

První plovárna

První plovárna byla otevřena v roce 1809 (někdy se udává rok 1808). Jednalo se o vojenskou plovárnu na levém břehu Vltavy na Malé Straně mezi dnešními mosty Mánesovým a Čechovým.

Nejstarší model Prahy

Nejstarší a patrně také nejznámější model Prahy vytvořil Antonín Langweil v letech 1826-1834. Antonín Langweil (1791-1837) byl sluhou Univerzitní knihovny v Praze. Jeho plastický model, zhotovený v měřítku 1:432, má rozměry 5.76 x 3.34 metru. Model je zhotoven z papírové lepenky s použitím dřevěných prvků, které tvoří zejména konstrukce domů a komíny. Vedle nesporné umělecké kvality má i velkou historickou hodnotu, neboť na něm můžeme vidět, jak vypadala Praha v první polovině 19. století. Langweilův model je dnes vystaven v Muzeu hlavního města Prahy (v ulici Na Poříčí poblíž Florence). V roce 2006 byl zahájen obrovský projekt digitalizace Langweilova modelu.

První dostihy

První dostihy na území Prahy se konaly v roce 1835 v Královské oboře (Stromovka). Od roku 1839 se závodilo u Invalidovny, od roku 1865 pak na smíchovské Císařské louce.

První veřejný ples

První veřejný ples na území Prahy se konal 5.února 1840 v Konviktu na Starém Městě.

První plynové osvětlení

Prvních 200 plynových lamp bylo v Praze instalováno v roce 1847. Tyto lampy svítily v Celetné ulici, na Staroměstském náměstí, na Národní třídě, v Karlově ulici a v ulici Na Příkopě.

První hasičský sbor

První hasičský sbor vzniknul v roce 1853 na Malé Straně (v malostranském obecním domě v Letenské ulici).

Nejstarší obchodní dům

Nejstarší obchodní dům v Praze je Haasův dům v ulici Na Příkopě na Novém Městě (vedle Koruny). Dům samotný byl postaven v roce 1869, v roce 1871 zde pak otevřela svou prodejnu vídeňská firma Haas a synové. Později se tento obchodní dům jmenoval Dům koberců či Dům elegance.

Nejstarší kavárna (dodnes fungující)

Nejstarší (a patrně i nejslavnější) pražskou kavárnou je kavárna Slavia. Leží na rohu Národní třídy a Smetanova nábřeží v paláci Lažanských na Starém Městě. Byla otevřena v roce 1881. Kavárna byla vždy oblíbeným útočištěm umělců. V kavárně Slavia psali mimo jiné své slavné povídky Miloslav Šimek a Jiří Grossmann.

První veřejná telefonní stanice

Poprvé se mohlo v Praze veřejně telefonovat z domu „U Pohlů“, který ležel na rohu Ovocného trhu a Havířské ulice (Staré Město). Telefonní stanice zde byla zřízena v roce 1882.

První telefonní seznam

Dokladem toho, že telefonování se rychle rozšířilo, je fakt, že již následujícího roku 1883 byl v Praze vydán první telefonní seznam.

První polepšovna

První „vychovatelna pro zpustlou mládež“ byla otevřena v roce 1883 v Libeňském zámku. Byla první polepšovnou v českých zemích vůbec.

První veřejná elektrárna

První veřejná elektrárna nejen v Praze, ale i na celém českém území, byla uvedena do provozu v roce 1889 na Žižkově (tehdy ještě samostatném městě, součástí Prahy se Žižkov stal v roce 1922). A měl v tom prsty – kdo jiný – velký český vynálezce František Křižík. Ten současně s elektrárnou uvedl do provozu i žižkovské veřejné osvětlení s obloukovými lampami (které Křižík významně zdokonalil) a žárovkami. Na síť se připojila i řada obchodů. Ve stejném roce byla otevřena další Křižíkova elektrárna v Karlíně (tehdy rovněž samostatné město, rovněž připojen k Praze v roce 1922). Křižík v této době osvětlil kde co, jednotlivá data jeho instalací se ovšem v různých pramenech často dosti liší.

Nejstarší věznice

Nejstarší a patrně i nejznámější věznice v Praze se začala stavět na pokyn císaře Františka Josefa I. na Pankráci (k.ú. Nusle) v roce 1885. Dostavěna byla v roce 1889 a slouží dodnes. V pankrácké věznici se prováděly i popravy. 2. února 1989 zde byl vykonán poslední trest smrti na území České republiky. V někdejší popravčí cele v suterénu pražské pankrácké věznice byl v tento den popraven oběšením pětinásobný vrah Vladimír Lulek.

První fotbalový klub

Prvním fotbalovým klubem nebyla ani Sparta, ani Slavia, nýbrž International Rowing Club. Byl založen už v roce 1889 a hřiště měl na Císařské louce na Smíchově.

Nejstarší fotbalový klub

Nejstarším českým fotbalovým klubem, který dodnes existuje, je AC Sparta Praha. Za oficiální datum vzniku klubu se považuje datum 16. listopadu 1893, kdy byl založen klub s názvem AC Královské Vinohrady. Jelikož se však klub nedočkal očekávané podpory od tehdejší vinohradské radnice, rozhodl se změnit působiště a v roce 1894 se přejmenoval na AC Sparta – antika byla tehdy v módě. Tímto názvem se honosil většinu své historie. Od roku 1991 se klub oficiálně jmenuje „AC Sparta Praha“ („Praha“ se poprvé objevila v názvu klubu až v roce 1951). Prvenství Sparty ovšem není nesporné, nárok na titul nejstaršího klubu si teoreticky může činit i sparťanský úhlavní rival. Sportovní klub Slavia byl založen 31. května 1895, čili až rok po Spartě, přičemž fotbal začali hrát slávisté až v roce 1896. Pravdou ovšem je, že již 2.listopadu 1892 byl založen SK ACOS Praha (Sportovní klub Akademický cyklistický odbor Slavia Praha), sportovní odbor „literárního a řečnického spolku Slavia“. Toto datum Slavia dodnes uvádí jako oficiální datum založení klubu. Ten se však zpočátku zabýval cyklistikou, ne fotbalem, a navíc byl brzo pro údajnou protirakouskou činnost rozpuštěn. Pokud tedy nehovoříme o „sportu“, nýbrž o fotbale, zdá se mi prvenství Sparty bližší pravdě.

První fotbalové derby Sparta -Slavia

První derby mezi Spartou a Slavií se hrálo 29. března 1896 na Císařské louce v rámci turnaje s pěkným názvem „Národní zápasy mužstev, kopaný míč cvičících“. Zápas skončil oficiálním výsledkem 0:0. Sparta sice na hřišti zvítězila 1:0, ale rozhodčí Josef Rössler-Ořovský po zápase gól Sparty odvolal. To je sice dosti podivné, tehdejší výklad pravidel to ale umožňoval – dosaženou branku museli schválit kapitáni obou mužstev! Fotbalová pravidla byla tehdy vůbec ještě v plenkách: hrálo se na hřišti vytyčeném provazem a na skládací branky, které hráči museli po skončení zápasu vrátit majiteli. Žádné čáry na hřišti nebyly, penalta se krokovala, byly pouze praporky v rozích. Brankovou čáru mezi tyčemi v té době také ještě neznali. Zápas řídil Josef Rössler-Ořovský, který jediný v českých zemích vlastnil originál anglických pravidel a který k zápasu přinesl svůj vlastní míč… První derby sledovalo 121 platících diváků a dále neurčený počet mládeže mladší 21 let, která měla vstup zdarma. Kvůli sporům o uznání branky se pak další derby dlouhých 11 let nehrálo.

Nejstarší běžecký silniční závod

Závod Běchovice-Praha je nejstarší silniční závod v Evropě, který se pořádá bez jakéhokoliv přerušení! První ročník se konal v roce 1897, loni se tedy běželo už po stodvanácté (a poprvé za mojí účasti, což je jistě velmi významné J). Závod nebyl přerušen ani během obou světových válek. Oficiální název závodu je stále „Běchovice – Praha“, i když Běchovice už dávno nejsou malou vesnicí za Prahou, nýbrž součástí našeho hlavního města. Tradiční start je u 13. kilometrovníku Českobrodské silnice v Běchovicích, cíl je v Praze na Žižkově. Délka tratě je přesně 10,031 metrů. Na Běchovicích startují nadšení amatéři, ale i reprezentační atleti, protože závod je již tradičně mistrovstvím České republiky v silničním běhu na 10 kilometrů.

Nejstarší dostihové závodiště

První dostihové závodiště na území dnešní Prahy bylo zřízeno v roce 1906 v Chuchli (dnes Velká Chuchle). Ve Velké Chuchli se závodí dodnes.

První kino

První kino v Praze zřídil 5. 9. 1907 Viktor Ponrepo v Karlově ulici v domě U Modré štiky.

Nejstarší páternoster (výtah)

Nejstarší dodnes fungující páternoster (oběžný výtah) je v budově Českého rozhlasu(Vinohradská 12, Vinohrady). Byl vyroben v roce 1920 a uveden do provozu v roce 1929.

Nejstarší umělá ledová plocha

První umělou ledovou plochou v Praze byl Zimní stadion Štvanice (Štvanice je ostrov mezi Karlínem a Holešovicemi). Štvanice byla otevřena v roce 1931. Ještě na rozestavěném stadionu bylo dne 17.1.1931 sehráno první utkání v ledním hokeji na umělém ledě v tehdejším Československu. Proti sobě se postavili pražský klub LTC a Manitoba Kanada. Za účasti sedmi tisíc diváků vyhrála Kanada 2:0. Toto utkání přiblížil rozhlasovým posluchačům legendární Josef Laufer. V roce 2000 byl Zimní stadion Štvanice prohlášen kulturní památkou. Funguje dodnes, a to přesto, že byl v mimořádně zoufalém stavu po povodních v roce 2002.

Nejstarší hotelová kniha hostů

Nejstarší hotelovou knihu hostů mají v hotelu Radisson SAS Alcron (Štěpánská ulice, Nové Město). Začala se psát už v roce 1932, tedy v roce, kdy byl tento věhlasný pražský hotel otevřen.