Třicetiletá válka 1618-1648

Třicetiletá válka 1618-1648
3.8 (75%) 4 votes

Třicetiletá válka   1618-1648

56)Počátek třicetileté války a její příčiny

Fáze třicetileté války

1)Česko-falcká válka 1618-1623

                        A)Česká válka 1618-1620

                        B)Falcká válka 1621-1623

2)Dánská válka 1625-1629

3)Švédská válka 1630-1635

4)Švédsko-francouzská válka 1635-1648

   Jednotlivé fáze třicetileté války se jmenují podle hlavního nepřítele Habsburků, který se v dané fázi zapojil do bojů proti nim. Habsburkové v prvních třech fázích vždy zvítězí, ale vždy se najde nový nepřítel. Nakonec budou Habsburkové poraženi v poslední fázi války Švédy a Francouzi.

Hlavní příčiny třicetileté války

   1)Náboženství. V 16. století proběhla reformace, což znamenalo konec jednoty západního křesťanstva. Svatá říše římská (dále jen Říše) se rozdělila na dva tábory – protestantskou Unii a katolickou Ligu. Hlavní oporou katolíků byli Habsburkové. Třicetiletá válka vypukla především jako náboženský konflikt. Bojuje se hlavně na území Říše, ale do války se postupně zapojí i další státy (především Dánsko, Švédsko a Francie). Z významných evropských zemí se do třicetileté války nezapojila Anglie, Rusko a Turecko (Osmanská říše).

   2)Boj o mocenskou převahu v Evropě. Druhý hlavní motiv války. Šlo především o mocenský střet Habsburků a Francie. Vleklé války mezi Francií a španělskými Habsburky probíhaly už v letech 1494-1559. Tento střet skončil vítězstvím Španělska. Francie je Habsburky „obklíčena“ z obou stran. Třicetiletá válka začala hlavně jako náboženský konflikt, ale končí spíše jako konflikt mocenský, protože v jejím závěru bojuje katolická Francie po boku protestantů (Švédsko) proti katolickým Habsburkům!

První fáze války – česko-falcká válka 1618-1623

A)Česká válka 1618-1620

   Tato fáze války se kryje s českým stavovským povstáním. Končí bitvou na Bílé hoře (8.11.1620) a vítězstvím Habsburků. Fridrich Falcký, český král, uprchnul z Čech (více viz České země v letech 1526-1620).

B)Falcká válka 1621-1623

   Po porážce českých stavů se válka přenesla do Říše. Fridrich Falcký, který uprchnul z Čech, vládnul v Říši v Dolní Falci (též Falc rýnská, dnes součást spolkové země Porýní-Falc) a Horní Falci (dnes Bavorsko). I v této fázi však zvítězili Habsburkové a Fridrich Falcký musel opět uprchnout, tentokrát do Nizozemska.

   Opět tedy zvítězili Habsburkové a Liga, Unie je poražena. Fridrich Falcký byl císařem zbaven kurfiřtského hlasu, který naopak obdrželo Bavorsko, protože vůdce Ligy, bavorský vévoda Maxmilián Bavorský, byl věrným spojencem císaře.

57)Dánská válka 1625-1629

   Do války proti Habsburkům vstupuje protestantské Dánsko, které lze tehdy považovat za velmoc, neboť dánský král (Kristián IV.) je zároveň i králem norským. Dánové se spojí s protestanty v Říši a bojují proti Habsburkům a Lize. Tato fáze nakonec opět skončí vítězstvím Habsburků a Ligy, a Dánové se musí stáhnout z Říše. Na vítězství katolíků měli největší podíl vojevůdci Jan Tserclaes Tilly (Vlám, velel vojskům Ligy) a Albrecht z Valdštejna (velitel císařských vojsk – více viz níže).

   Během dánské války využili Habsburkové svých momentálních vojenských úspěchů i k upevnění svého mocenského postavení v českých zemích:

1627 – Obnovené zřízení zemské pro Čechy

1628 – Obnovení zřízení zemské pro Moravu.

   Obnovené zřízení zemské bylo hlavním trestem vůči vzbouřeným českým a moravským stavům po potlačení stavovského povstání. Byly to nové zemské ústavy, formálně vydané pro obě země zvlášť.

Hlavní zásady Obnoveného zřízení zemského pro Čechy:

   1)Habsburkové získávají český trůn dědičně. Předtím byli českými králi voleni! Nyní však už české stavy nemají právo panovníka ani volit, ani pouze přijímat.

   2)Povoleno je nadále jen katolické náboženství! Šlechtici a měšťané (tj. svobodní obyvatelé) musí buď přijmout katolickou víru, nebo se vystěhovat ze země (a nechat tu ovšem veškerý nemovitý majetek). Poddaní neměli možnost volby vůbec a museli přijmout katolickou víru → emigrace, rekatolizace (více viz České země po třicetileté válce).

   3)Čeština zrovnoprávněna s němčinou. Předtím měla přednost čeština. V praxi to znamená, že němčina začíná převažovat.

   4)Posílení moci církve, úpadek měst, pokles významu zemského sněmu. Katoličtí duchovní opět získávají právo zasedat vedle šlechty na zemském sněmu, a to dokonce jako první stav! Naopak všechna královská města jako celek mají nadále na zemském sněmu dohromady pouze jeden hlas, takže prakticky úplně přicházejí o politickou moc. Zemské sněmy jako celek měly ale stejně mnohem nižší pravomoci než dříve. V podstatě pouze povolovaly daně. Nemohly ale vydávat zákony, ty nyní vydává přímo panovník!

   Obnovené zřízení zemské jako celek zcela změnilo poměry v Českém království. Z původně stavovského státu se stává stát absolutistický!

Jan Amos Komenský

   V důsledku Obnoveného zřízení zemského nastala masová emigrace lidí, kteří odmítli přijmout katolickou víru. Celkem české země opustilo asi 30000 lidí, hlavně nekatolická intelektuální elita.

   Nejslavnějším pobělohorským emigrantem byl Jan Amos Komenský (1592-1670, latinsky Iohannes Amos Comenius). Narodil se asi v Nivnici u Uherského Brodu (nejisté). Byl biskupem Jednoty bratrské. V roce 1628 odešel do polského Lešna. Zde mu shořel při požáru Poklad jazyka českého, slovník, na kterém pracoval 40 let. Poté hodně cestoval, mj. po Anglii, Švédsku a Uhrách. Ke konci života žil v Amsterdamu. Pohřben je v Naardenu, kousek od Amsterdamu.

   Komenský je znám především jako „Učitel národů“ a zakladatel pedagogiky. Prosazoval zásady, že škola by měla být pro všechny a školní docházka by měla být povinná. Pro děti do 6 let navrhoval zřízení mateřských škol.

   Byl to ale také duchovní, spisovatel, lingvista, filosof a kartograf. Napsal spoustu děl, např. Orbis pictus (Svět v obrazech), Schola ludus (Škola hrou), Labyrint světa a ráj srdce. Je také autorem vynikající mapy Moravy (poprvé vydána asi roku 1624).

   V anketě České televize největší Čech, která proběhla v roce 2005, skončil Komenský na 4. místě za Karlem IV., Tomášem Garriguem Masarykem a Václavem Havlem, ale před dalšími Jany – Žižkou, Werichem a Husem. Měl dost těžký osobní život. Jeho první žena a dvě děti mu zemřely roku 1622 na mor. V roce 1648 mu zemřela i jeho druhá žena. Jeho největší dílo, velký slovník, mu v Lešně shořel. Musel se nejdříve skrývat a pak emigrovat do zahraničí. Vestfálský mír roku 1648 znamenal konec nadějí jeho a dalších emigrantů, že by se mohli vrátit zpět do vlasti.

58)Švédská válka 1630-1635

   Sotva byli Dánové poraženi, vynořil se pro Habsburky a Ligu ještě mnohem silnější nepřítel – Švédové!

   Dějiny Švédska: Švédsko bylo v letech 1397-1523 součástí Kalmarské unie, což byla personální unie Dánska, Norska (včetně Islandu, který tehdy patřil Norsku) a Švédska (včetně Finska), spojovala tedy všechny severské země. Kalmarské unii vládli dánští králové, ale již od roku 1448 vedlo Švédsko de facto samostatnou politiku. Kalmarská unie však formálně zanikla až roku 1523, kdy se švédským králem stál Gustav I. Vasa(vládnul 1523-1560), považovaný za tvůrce moderního Švédska. Ten se od Dánska definitivně odtrhnul a založil dynastii Vasovců. Tato dynastie vládla ve Švédsku až do roku 1654. Poslední královnou z této dynastie byla Kristýna. Gustav I. Vasa také zavedl ve Švédsku jako státní náboženství luteránství. Švédsko se postupně stalo velmocí, což prokázalo právě především ve třicetileté válce. Vasovci se navíc dostali i na polský trůn (1587-1668). V 17. století se dokonce Švédsko stalo koloniální velmocí. Švédové založili kolonii v americkém státě Delaware a měli malé kolonie i v Africe (v dnešní Ghaně) a v Karibiku. Po prohrané Severní válce (1700-1721) s Ruskem začala ovšem moc Švédů postupně upadat. V roce 1809, v rámci napoleonských válek, ztratili Švédové definitivně Finsko, které zabrali Rusové. Roku 1818, po napoleonských válkách, se dostal na švédský královský trůn francouzský rod Bernadotte. Ten založil Jean-Baptiste Bernadotte, bývalý Napoleonův maršál, který včas změnil stranu a postavil se proti Napoleonovi. Dynastie Bernadotte vládne ve Švédsku dodnes. Od napoleonských válek se Švédsko neúčastnilo žádné další války a je (podobně jako Švýcarsko) tradičně neutrální zemí. V letech 1814-1905 ovládali Švédové i Norsko (formou personální unie), které bylo předtím už od roku 1380 naopak spojeno personální unií s Dánskem. Teprve roku 1905 získalo Norsko definitivně nezávislost. Poslední severskou zemí, která získala nezávislost, byl Island, který roku 1944 vyhlásil republiku (předtím byl s Dánskem spojen v letech 1918-1944 personální unií).

   Roku 1630 vpadli luteránští Švédové do Říše (konkrétně do Pomořan), čímž začíná švédská válka. Švédové chtěli zabrat další území a zároveň podpořit protestanty v Říši. Na stranu Švédů se přidalo i Sasko a Braniborsko (rovněž protestanti). Švédy začala rovněž podporovat (zatím pouze finančně) i katolická (!) Francie, která se obává přílišné moci Habsburků.

   1631 – Čechy byly obsazeny saským vojskem. Sasko bylo spojencem Švédska. To vyvolalo naděje českých emigrantů, že by se mohli vrátit do Čech.

Albrecht z Valdštejna

   Albrecht z Valdštejna (1583-1634, v angličtině a němčině obvykle psaný Albrecht von Wallenstein, někdy i von Waldstein) byl asi nejslavnějším českým vojevůdcem všech dob a jeden z největších vojevůdců 17. století vůbec. Češi se k němu ovšem moc nehlásí, protože bojoval na straně Habsburků. Původně byl protestantem, ale přestoupil na katolickou víru. Po bitvě na Bílé hoře zbohatnul na konfiskacích, když skoupil lacino statky zabavené českým povstalcům. Měl panství hlavně v okolí Frýdlantu a Jičína, v Praze pak nechal vybudovat Valdštejnský palác (dnes sídlo Senátu). Ze svých vlastních peněz vybudoval žoldnéřskou armádu, kterou dal k dispozici císaři. Byl jmenován generalissimem císařských vojsk a císař mu roku 1628 udělil titul vévody. Císař se však obával příliš velké Valdštejnovy moci, a proto ho roku 1630, kdy Habsburkové zvítězili v dánské válce, odvolal. Císařovi však nyní, poté, co se do války zapojili Švédové, teče opět do bot, a povolává proto znovu do čela svých vojsk Albrechta z Valdštejna.

   Albrechtovi z Valdštejna se nakonec podařilo vypudit Sasy z Čech.

   1632 – bitva u Lützenu – Habsburkové (Valdštejn) x Švédové (Gustav II. Adolf). Bitva sice skončila v zásadě nerozhodně, ve svém důsledku ale znamenala oslabení Švédska, protože v ní padnul švédský král Gustav II. Adolf. Jeho nástupkyní se stala jeho dcera Kristýna, ale protože jí bylo v době smrti jejího otce pouhých 6 let, vládnul za ní kancléř Axel Oxenstierna.

   Kristýna byla poslední panovnicí z dynastie Vasovců. V roce 1654 se vzdala trůnu, roku 1655 přijala katolickou víru a odešla do Říma, kde zemřela roku 1689.

   Valdštejn byl ovšem opět moc silný a navíc za zády císaře tajně vyjednával se Švédy a s Francií. Císař ho proto znovu zbavil velení (leden 1634) a pak ho nechal (25.2.1634) zavraždit v Chebu. Jeho majetek byl po jeho smrti zkonfiskován.

   Švédové byli po smrti krále Gustava II. Adolfa oslabeni. Císař využil oslabení Švédska a uzavřel mír se Saskem, které bylo do té doby spojencem Švédska.

    V roce 1634 byli poraženi Švédi v bitvě u Nördlingenu. První porážka švédských vojsk na německé půdě!

   →   1635 – mír v Praze mezi Saskem (protestanti) a císařem. Za to, že Sasko uzavřelo tento mír a přestalo bojovat, získává od císaře Horní a Dolní Lužici. Obojí Lužice, kterou připojili k Českému státu Jan Lucemburský a Karel IV., byla pro české země navždy ztracena!

   Tímto mírem se císař zbavil jednoho nepřítele a osamocené Švédsko nebylo schopno zvítězit. Švédská válka nakonec končí vítězstvím Habsburků.

59)Švédsko-francouzská válka 1635-1648, Vestfálský mír

Francie za třicetileté války

   Po smrti Jindřicha IV. (1589-1610, viz hugenotské války), který založil dynastii Bourbonů, nastoupil na trůn jeho syn Ludvík XIII. (1610-1643). V době nástupu na trůn mu bylo 9 let a vládla za něj jeho matka. Ta ho ale nechtěla pustit k moci, a proto ji v 16 letech svrhnul a ujal se vlády sám.

   Nejsilnější osobou byl za Ludvíka XIII. kardinál Richelieu (*1585), který byl královým prvním ministrem v letech 1624-1642. Král nechával většinu politických rozhodnutí na něm.

   Richelieu dělal naprosto odlišnou zahraniční a vnitřní politiku. Doma pronásledoval hugenoty. Nevedla ho k tomu ovšem náboženská zášť, nýbrž snaha posílit moc státu, tj. krále. Richelieu výrazně upevnil centrální moc a položil tak základy absolutismu, který potom vyvrcholil za dlouhé vlády Ludvíka XIV. (viz Francie za Ludvíka XIV).

   Roku 1628 dobyla královská vojska poslední významnou pevnost (a zároveň přístav) hugenotů La Rochelle.

   Naopak v zahraniční politice Richelieu bojoval především proti Habsburkům(španělským i rakouským), tradičním nepřátelům Francie. Ve třicetileté válce proto neváhal podpořit jejich nepřátele, až to byli protestanti! Francie proto nejdříve podporovalo finančně Švédy. Švédové ve švédské válce nakonec prohráli, s tím se však Francie nehodlala smířit, a proto sama aktivně vstoupila do války. Tím začala poslední fáze třicetileté války, válka švédsko-francouzská. Richelieu zemřel v roce 1642 a válku tak dokončil jeho nástupce v čele státu, kardinál Mazarin (vládnul zpočátku za nezletilého Ludvíka XIV. – viz Francie za Ludvíka XIV.).

Švédsko-francouzská válka 1635-1648

   Francie v roce 1635 vstupuje sama aktivně do války na straně protestantského Švédska, protože se obává vítězství Habsburků. Nastává nejdelší a nejkrutější fáze války, v níž už hrají hlavní roli spíše mocenské zájmy než motivy náboženské. Francie bojuje sama proti Španělsku (tato válka bude trvat až do roku 1659, přesáhne tedy třicetiletou válku!), v Říši pak bojuje po boku Švédů proti rakouským Habsburkům.

   V této fázi války se hojně bojovalo na území Čech, kam vtrhli Švédové. To byli sice protestanti, sympatie českého obyvatelstva ale nezískali, protože tu hojně rabovali. Armáda se tehdy jednoduše živila na úkor nepřítele a české země patřily nepříteli – Habsburkům.

   1645 (6.3.) – bitva u Jankova (na východ od Votic, okres Benešov). Největší bitva třicetileté války na našem území a jedna z nejkrvavějších bitev třicetileté války vůbec. Zvítězili Švédové (velel generál Torstensson), kteří porazili císařskou armádu. Bitva znamenala zásadní zlom ve třicetileté válce ve prospěch Švédů, kteří celou válku nakonec dovedli do vítězného konce.

   Během bitvy byly vypáleny všechny okolní vesnice kromě samotného Jankova. Ztráty: Švédové 2500 (mrtví zranění a nezvěstní), císařská armáda 7500-8000 (z toho 4000 zajatých). Celkem prý v bitvě zahynulo 6500 lidí (Wikipedia).

   1648 – Švédi v Praze! Švédi obsadili Malou Stranu a Hradčany. Mj. ukradli rudolfinské umělecké sbírky na Pražském hradě (nevrátili je dodnes, s výjimkou několika rukopisů). Švédům se však nepodařilo dobýt druhý břeh Vltavy (Staré a Nové Město). Praha byla obléhána a bojovalo se i na Karlově Mostě, Švédové však nakonec neuspěli. Boje v Praze ukončilo až uzavření Vestfálského míru ve stejném roce.

   V bojích se Švédy padlo celkem 219 Pražanů. Za heroickou obranu udělil císař Ferdinand III. Starému Městu do znaku ruku s mečem, která se chystá hájit otevřenou bránu proti vetřelcům. Tato ruka s mečem je i dnes součástí znaku hlavního města Prahy. Na památku záchrany Prahy byl také jako projev díkuvzdání Panně Marii postaven na Staroměstském náměstí Mariánský sloup. Ten byl ovšem zničen Frantou Sauerem a jeho kumpány ze Žižkova v roce 1918 (viz vznik Československa).

Vestfálský mír 1648 – konec třicetileté války

   1648 – podepsán Vestfálský mír, který ukončil celou třicetiletou válku. Vestfálský proto, že byl uzavřen ve Vestfálsku. Jednalo se 4 roky! Nakonec byl mír uzavřen ve dvou vestfálských městech. Mír mezi Habsburky a Francií byl uzavřen v Münsteru, mír mezi Habsburky a Švédy v Osnabrücku.

   Vestfálský mír ukončil třicetiletou válku v Říši, válka mezi Francií a Španělskem však pokračovala. Skončila roku až 1659 vítězstvím Francie (Pyrenejský mír).

Hlavní body Vestfálského míru

   1)Francie získala území v Porýní, Švédsko na Baltu.

   Nastala i celá řada menších územních změn.

   2)Definitivní uznání nezávislosti Švýcarska a Holandska (Severního Nizozemí). Tyto země tímto definitivně přestaly být součástí Svaté říše římské.

   3)Jako důležitý restituční mezník byl stanoven rok 1624 (jediný rok, kdy se nebojovalo). Co bylo v té době katolické, zůstalo katolíkům, co bylo v té době protestantské, zůstalo protestantům.

   4)Bavorsko získalo území Horní Falce a podrželo si kurfiřtskou hodnost. Dolní Falci byla kurfiřtská hodnost vrácena, takže celkem bylo nyní v Říši 8 kurfiřtských hlasů (oproti situaci před válkou tedy přibylo Bavorsko).

Důsledky míru, výsledky třicetileté války

   1)Hlavními vítězi třicetileté války byly Francie a Švédsko. Tyto dvě země se staly nejsilnějšími evropskými velmocemi.

   Zatímco Francie byla velmocí prakticky vždy, Švédsko nakonec svoje velmocenské postavení neudrželo dlouho a postupně ho ztatilo na úkor Ruska. Na rozdíl od Francie nemělo Švédsko demografický potenciál na to, aby hrálo dlouhodobě v Evropě velmocenskou roli.

   2)Habsburkové byli poraženi. V Evropě i v Říši byli Habsburkové vážně oslabeni.

   V Říši říšská knížata posílila svoji moc na úkor císaře.

   3)V dědičných zemích však Habsburkové svoji vládu upevnili. Důsledky to mělo především pro české země. Restituční hranice k roku 1624 znamenala, že Čechy zůstaly katolické. Rekatolizace totiž začala hned po Bílé hoře, čili před rokem 1624 a před vydáním Obnoveného zřízení zemského. Pobělohorští emigranti ztratili definitivně naději, že by se mohli vrátit zpět do vlasti. Obnovené zřízení zemské totiž zůstalo v platnosti.

   4)Třicetiletá válka také samozřejmě způsobila obrovské hospodářské škody, úpadek křesťanské morálky a velký úbytek obyvatelstva v důsledku válečných akcí, rabování, epidemií a hladomorů.

Datum poslední aktualizace: 3.6.2014

petr.daubner

Petr Daubner

Jmenuji se Petr Daubner. V “civilu” jsem normálně učitel zeměpisu a dějepisu, občas se však změním v cestovatele a vyrazím do světa. Neboť cestování je mojí největší vášní.

    Petr Daubner napsal 871 příspěvků Zobrazit všechny příspěvky člena

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *