Rakousko a České země v letech 1648-1790

Rakousko a české země v letech 1648-1790

1)Habsburská monarchie po třicetileté válce (1648-1740)

V Čechách a v Rakousku vládli postupně tito panovníci:

   Ferdinand II. (1619, v Čechách od 1620 – 1637)

   Ferdinand III. (1637-1657)

   Leopold I. (1657-1705) – za něj došlo k utužení centralizace v habsburské monarchii. Leopold sám ale nebyl dobrý vládce. Byl milovníkem hudby, dokonce hudbu skládal!

   Josef I. (1705-1711) – starší syn Leopolda I. Po něm nastoupil jeho bratr a mladší syn Leopolda I., Karel VI., poslední Habsburk na trůně v mužské linii.                 ← (tohle neříkat vůbec)

Války s Turky:

   V letech 1526 – 1683 měli Turci navrch. Po roce 1526 (bitva u Moháče) byly Uhry rozděleny na 3 části:

   1)turecké Uhry (většina Uher s Budínem), přímo obsazeno Turky

   2)Sedmihradsko – samostatné knížectví, které ovšem bylo ve vazalském postavení vůči Osmanské říši.

   3)habsburské Uhry – přibližně území dnešního Slovenska + kousíček západních Uher.

    V roce 1529 Turci poprvé oblehli Vídeň, ale neuspěli.

    V roce 1663 dobyli Turci Nové Zámky (dnes jižní Slovensko).    (tohle zopakovat, nezkoušet!!!)

   1683 – druhé obležení Vídně Turky. Vídeň byla obléhána dva měsíce, císař Leopold I. opustil Vídeň. Turky vedl velkovezír Kara Mustafa. Na straně Habsburků se vyznamenal polský král Jan III. Sobieski. Turci poraženi, od této doby budou Turci neustále ustupovat z Evropy.

   Velkovezíra Karu Mustafu stála porážka hlavu, sultán ho nechal popravit. Na straně Habsburků bojovaly (vedle polského krále) i posily z říšských knížectví (Bavorsko, Sasko…). Naopak sedmihradský kníže Imrich Tököly bojoval na straně Turků a dokonce se nechal korunovat uherským králem, i když uznával svrchovanost sultána v celých Uhrách. Po porážce Osmanů uprchnul do Turecka.

   1699 – mír v Karlovicích. Konec ohrožení střední Evropy Turky. Turci ztratili celé Uhry(včetně Sedmihradska), které získali Habsburkové.

   Hlavním císařským vojevůdcem v této válce, která trvala v letech 1683-1699, byl Evžen (Eugen) Savojský.

Válka o dědictví španělské   1701 – 1714

   Habsburkové (rakouští) získali v této válce nakonec španělské Nizozemí (Belgie) a několik bývalých španělských držav v Itálii (Milánsko, Neapolsko a Sardinii, Sardinii ale záhy, v roce 1720, vyměnili za Sicílii).

(Více o této válce – viz Francie za Ludvíka XIV.)

Karel VI. a pragmatická sankce

   Karel VI. (1711-1740) byl posledním Habsburkem v mužské linii. Jím nakonec vymřeli rakouští Habsburkové po meči.

   Karel VI. měl kdysi syna, ale ten zemřel v dětském věku. Karel VI. byl 2. synem Leopolda I. (1657-1705). Ani jeho starší bratr, Josef I. (1705 -1711) neměl mužské potomky.

   1713 – Karel VI. vydal pragmatickou sankci.

   Pragmatická sankce byl nový nástupnický řád pro habsburskou monarchii.

Dvě hlavní ustanovení:

   1)Celé území habsburské monarchie je nedělitelné, je v rukou jednoho panovníka.

   2)V případě, že by vymřeli všichni mužští příslušníci habsburského rodu, přechází dědictví na ženy.

   V době vydání pragmatické sankce byl Karel VI. bezdětný! Marie Terezie se narodila až roku 1717. Kdyby neměl děti vůbec, přešlo by nástupnické právo na dcery již zesnulého Josefa I. (jeho staršího bratra).

   Za svého života nakonec Karel VI. dosáhnul uznání pragmatické sankce většinou velmocí (uznala to mj. Velká Británie, Rusko, Španělsko, Nizozemí).

2)České země po třicetileté válce (1648-1740)

Důsledky třicetileté války:

   1)Úbytek obyvatelstva, ztráta územíV českých zemích podle odhadů ubyla během třicetileté války asi ⅓ – ½ obyvatelstva (padlí ve válce, nemoci, hladomory, emigrace nekatolíků). Od českého státu byla odtržena Lužice, kterou Ferdinand II. odstoupil roku 1635 Sasku.

   Součástí Saska je Lužice dodnes. Odstoupeno pražským mírem, který císař uzavřel se Saskem, aby přestalo válčit proti Habsburkům (Sasko bylo spojencem Švédů ve švédské válce).

   2)Utužení nevolnictví na venkově.   Poddaní nesměli uzavírat sňatky ani se stěhovat bez souhlasu vrchnosti (připoutání k půdě). Postavení poddaných na venkově se po válce zhoršilo, protože poddaných v důsledku války ubylo a vrchnost měla tendenci zvyšovat robotní dávky, což vyvolávalo povstání a rebelie.

Nejznámější rebelie:

   1680 – selské povstání. Živelné projevy nevole vůči vrchnostem, lidé požadovali zrušení roboty. Potlačeno, ale císař Leopold I. vydal (v roce 1680) robotní patent, kterým omezoval robotu na 3 dny v týdnu.

   1692-1695 – chodské povstání – Chodové povstali proti svému pánu Lamingerovi („Lomikar“). Chodové jako strážci hranic měli dříve samosprávu a výsady, o které nyní úplně přišli. Jejich vůdce, Jan Sladký Kozina, byl v roce 1695 v Plzni popraven (viz Alois Jirásek – Psohlavci).

   1775 – selské povstání. Probíhalo hlavně ve východních Čechách. Rozšířila se pověst, že Marie Terezie vydala patent o zrušení roboty a šlechta to záměrně zamlčela → útoky proti vrchnosti. Sedláci byli mj. rozprášeni u Chlumce nad Cidlinou – někteří byli pobiti, někteří zajati a 8 z nich pověšeno.

   3)Upevnění moci panovníka a církve, úpadek měst. Úpadek se týkal především královských měst, která upadla ekonomicky i politicky. Podle Obnoveného zřízení zemského z roku 1627 měla královská města v zemských sněmech jen 1 hlas.

   4)Rekatolizace. Před Bílou horou bylo 85-90% obyvatel nekatolíci! Podle Obnoveného zřízení zemského (1627) byla jediná povolená církev katolická. Šlechta a měšťané buď museli přestoupit ke katolictví, nebo se vystěhovat ze země, poddaní byli nuceni přijmout katolictví. Nekatolíci postupně z Čech a Moravy téměř vymizeli. Jen ve Slezsku byli částečně tolerováni luteráni. Rekatolizaci prováděli zejména jezuité, například Antonín Koniáš (zabavoval a pálil „kacířské“ knihy). Rekatolizace byla ovšem prováděna i nenásilnými metodami. Byly slouženy nádherné pobožnosti a bylo postaveno množství nádherných barokních kostelů. Šířil se kult svatého Jana Nepomuckého (svatořečen roku 1729) a mariánský kult.

3)Vznik Pruska

   Prusko vzniklo z Braniborského markrabství (kurfiřtství, hlavní město Berlín). Během 17. století získalo Braniborsko řadu dalších území – Pomořansko, několik území v Porýní a Východní Prusko, které nakonec dalo celému státu jméno. Východní Prusko (tzv. Prusy knížecí) už byly mimo oblast Říše!

   Mezi samotným Braniborskem a Východním Pruskem byly Západní neboli Královské Prusy, ty patřily Polsku).

   V Braniborsku vládli Hohenzollernové (pozdější králové Pruska a císaři Německa).

   1701 – braniborský kurfiřt (Fridrich II., jako král pak Fridrich I.) byl povýšen na pruského krále.

   Titul dostal od císaře Leopolda I. za pomoc ve válce o španělské dědictví. Titul ovšem původně platil jen pro Východní Prusy, které ležely mimo říši a které byly tímto povýšeny z vévodství na království. Fridrich (Friedrich, česky též někdy Bedřich) I. pak vládnul v Prusku jako král v letech 1701-1713.

   Prusko mělo silnou, dobře vycvičenou armádu. Uplatnil se zde osvícenský absolutismus. Pruští králové podporovali vědy a umění, v ekonomii uplatňovali merkantilismus.

   Nejvýznamnějším pruským králem byl Fridrich II. Veliký (vládnul 1740-1786), současník Marie Terezie, se kterou válčil (viz dále). Udělal z Pruska velmoc. Na Marii Terezii získal Slezsko. Při trojím dělení Polska (1772, 1793, 1795) získalo Prusko asi šestinu Polska (mj. Západní Prusy, původně polské).

4)Marie Terezie   (1740-1780) a slezské války

   V roce 1740 zemřel císař Karel VI. a rod Habsburků vymřel po meči. Na trůn nastoupila, v souladu s pragmatickou sankcí, dcera Karla VI. Marie Terezie. Manželem Marie Terezie byl František I. (Lotrinský), proto se nadále nazývala dynastie jako habsbursko-lotrinská. Marie Terezie byla „královnou českou a uherskou“, neměla tedy císařský titul! (ten měl její manžel a později syn).

   Marie Terezie se narodila v roce 1717, čili až po vydání pragmatické sankce! Termín „Svatá říše římská národa německého“ se oficiálně používá od roku 1519 (předtím jen SŘŘ).

Válka o dědictví rakouské   1740-1748

   Proti Marii Terezii se spojili tři panovníci, kteří se dohodli, že si její říši rozdělí. Hrozí úplný zánik habsburské monarchie! Pruský král Fridrich II. Veliký chce získat Slezsko, bavorský kurfiřt Karel Albrecht (z rodu Wittelsbachů) chce titul českého krále a saský kurfiřt (a zároveň polský král) Albert III. chce Moravu. Všichni tři si navíc zajistili spojenectví Francie, která nesnáší Habsburky. Marii Terezii ovšem v rámci „Balance of Power“ podpořila Velká Británie.

   Na straně Habsburků bylo také Holandsko. Prusko a Bavorsko nikdy neuznalo pragmatickou sankci a teď toho využili.

Celkově tedy:

Prusko + Bavorsko + Sasko + Francie   x   Rakousko Velká Británie

   Válka o dědictví rakouské byla velkým evropským konfliktem, v jehož rámci proběhly první dvě slezské války (dohromady trvaly v letech 1740-1745), kdy bojovalo Rakousko a Prusko (Fridrich II.) o Slezsko.

   První slezská válka proběhla v letech 1740-1742 a skončila mírem ve Vratislavi, kterým Rakousko ztratilo Slezsko. Druhá slezská válka trvala v letech 1744-1745 a skončila míry ve Füssenu a Drážďanech v roce 1745 – viz dále.

Průběh války:

   Válka začala vpádem Prusů (Fridrich II.) do Slezska. Současně vpadl do Čech bavorský kurfiřt Karel Albrecht (s podporou francouzských oddílů!). Ten obsadil Prahu a roku 1741 se zde prohlásil českým králem. Prohlásil se sám, ale holdovalo mu 400 českých šlechticů (zrada!). Pak odjel zpět do Říše, kde se nechal zvolit i římským císařem. V Čechách zatím nechal francouzské vojsko.

   Trůn římského císaře nebyl od smrti Karla VI. v roce 1740 obsazen. Jako císař se Karel Albrecht psal Karel VII. a vládnul v letech 1742-1745.

   Marie Terezie uzavřela nejdřív dočasně mír s Fridrichem II. (mír z Vratislavi z roku 1742, ten ukončil 1. slezskou válku) za cenu ztráty Slezska. Rakouská vojska pak vpadla do Čech a vypudila odsud francouzskou armádu. V Praze se Marie Terezie nechala nejdříve korunovat českou královnou (1743) a poté Rakušané vpadli i do Bavorska.

   Vůči zrádcovské české šlechtě zaujala Marie Terezie poměrně smířlivý postoj. Vynesla sice 7 rozsudků smrti, ale žádný nebyl nakonec vykonán. Nikdy se však již nezbavila nedůvěry v české stavy. Uhry ji, na rozdíl od Čechů, podržely, proto měla raději Maďary.

   Po vpádu Marie Terezie do Bavorska (spojenec Fridricha II.) vpadnul Fridrich do Čech a obsadil Prahu. Rakouské vojsko vyhnalo Fridricha z Čech, avšak dobýt zpět Slezsko se Rakušanům už nepodařilo. V roce 1745 rovněž zemřel Karel Albrecht, bavorský kurfiřt a císař, což umožnilo uzavřít mír →

   1745 (duben) – mír mezi Rakouskem a Bavorskem ve Füssenu – syn Karla VII. (Maxmilián III. Josef, 1745-1777) se vzdal nároku na rakouské dědictví i na císařský titul. Uznal tak pragmatickou sankci a při volbě nového císaře (v září) dal svůj kurfiřtský hlas Františku I., manželu Marie Terezie. Rakušané poté stáhli vojska z Bavorska.

   František I. Lotrinský pak jako císař SŘŘNN vládnul v letech 1745 – 1765.

   1745 (prosinec) – mír v Drážďanech – mír mezi Pruskem a Rakouskem. Velká většina Slezska (a Kladsko) připadla Prusku (tím byl potvrzen mír z Vratislavi po skončení první slezské války). Konec slezských válek (prvních dvou, respektive té druhé).

   1748 – mír v Cáchách – konec celé války o dědictví rakouské. Definitivní konec celé války. Nejdůležitější výsledky celé války o dědictví rakouské:

   1)Prusko získává Slezsko (téměř celé)

   2)Pragmatická sankce byla uznána všemi válčícími stranami, Marie Terezie je uznána za právoplatnou nástupkyni Karla VI.

Sedmiletá válka   1756-1763

   Marie Terezie se nesmířila se ztrátou bohatého Slezska a Fridrich II. to ví → obě země hledají spojence k dalšímu střetnutí. Rakouský kancléř, hrabě Kounic (Václav Antonín) dohodl tzv. obrat aliancí – zajistil si jednáním podporu Francie, která v předchozí válce podporovala Prusko. Dále byla dohodnuta podpora Ruska. Velká Británie se pak postavila na stranu slabšího Pruska („Balance of Power“, proti Francii!). Francie a Velká Británie si tedy prohodily spojence.

Celkově tedy:

Prusko + Velká Británie   x   Rakousko + Francie + Rusko

   V rámci sedmileté války se opět bojovalo o Slezsko (třetí slezská válka). Válku opět začal Fridrich II., který vpadnul do Čech. Zpočátku mají Prusové úspěchy.

   V roce 1756 zvítězili Prusové u Lovosic a ve stejném roce u Štěrbohol (těch pražských) a Prusové dokonce ostřelovali Prahu.

   Pak se ale karta obrátila a Prusové byli poraženi v roce 1757 v bitvě u Kolína (první velké vítězství Rakouska nad Pruskem, „znovuzrození rakouské monarchie“). Prusům zde velel přímo Fridrich II., Rakušanům maršál Daun. Bitva vedla k osvobození Čech.

   Prusko pak mele z posledního a proti bloku Rakousko+Francie+Rusko nemá žádnou šanci. Ale pak se stal zázrak → v Rusku zemřela v roce 1762 carevna Alžběta, spojenkyně Marie Terezie, a nastoupil car Petr III. Ten okamžitě uzavřel s Pruskem mír. Dokonce chtěl přejít na stranu Pruska, ale byl odstraněn manželkou Kateřinou II. Velikou. Ta se na stranu Pruska nepřidala, vyhlásila ale neutralitu. Osamocené Rakousko pak už nemělo síly na to, aby Fridricha vypudilo ze Slezska.

   Válčilo se i v koloniích, Velká Británie a Francie bojovaly proti sobě hlavně v Kanadě a v Indii a ve střední Evropě se moc neangažovaly.

    1763 – konec sedmileté války, v tomto roce uzavřeny dva míry:

   1)Mír v Paříži – mír v Paříži mezi VB a Francií. Vítězství VB, Francie ztrácí ve prospěch VB natrvalo Kanadu a většinu svých držav v Indii.

   Kromě toho ztratila Francie i další území, ale dočasně. Prohra v sedmileté válce byla pro Francii hlavním motivem, aby se ve válce za nezávislost USA připojila na stranu USA proti VB, snaha po odplatě.

   2)Mír v Hubertusburgu (zámeček u Lipska) mezi Pruskem a Rakouskem. Byl potvrzen mír z Drážďan (a z Vratislavi), Rakousko definitivně ztrácí většinu Slezska. Fridrich II. slíbil, že svůj kurfiřtský hlas dá při příští volbě císaře synu Marie Terezie, Josefovi II. To se pak stalo roku 1765, kdy zemřel František I. a císařem se stal Josef II. (jako císař vládnul 1765-1790). Josef II. pak vládnul jako spoluvládce své matky. V domácích záležitostech rozhodovala Marie Terezie, ale Josef II. řídil zahraniční politiku.

   Zahraniční politika (řídil Josef II.): Léta 1763 (konec sedmileté války)-1792 (začátek války s revoluční Francií) byla celkem klidná, došlo jen k menším konfliktům. V roce 1772 se Rakousko podílelo na prvním dělení Polska. V roce 1775 získalo Rakousko Bukovinu za zprostředkování míru mezi Ruskem a Tureckem. Bukovina později patřila k Předlitavsku. Hlavní město Bukoviny jsou Černovcy (Černovice). Dnes patří Severní Bukovina (Černovcy) Ukrajině (SSSR ji anektoval v roce 1940) a Jižní Bukovina Rumunsku. V letech 1778-1779 proběhla krátká válka o dědictví bavorské. Prusové za této války opět vtrhli do Čech! Rakousko nakonec v této válce získalo na Bavorsku jen nepatrný kousíček území, tzv. Innskou čtvrť. A v roce 1787 začaly opět války s Turky.

5)Reformy Marie Terezie

   Marie Terezie zaváděla reformy shora, a to hlavně po ukončení slezských válek. Cílem reforem bylo vybudovat jednotný a silný stát. Inspirovala se osvícenstvím – osvícenský absolutismus. Prosazovala důslednou centralizaci. Dříve většinu úřadů zastávali šlechtici, kteří byli placení stavy, ale nyní úřednická místa vykonávají profesionální úředníci (byrokraté), kteří jsou placení státem.

   1749 – došlo ke spojení rakouské a české dvorské kanceláře, od té doby byly všechny úřady pro české i rakouské země společné (Uher se to netýkalo).

   Byla provedena reforma trestního práva, bylo zakázáno mučení (tortura).

Hospodářské reformy:

   Byl pořízen tereziánský katastr (1748, 1756), soupis obyvatelstva a poddanské půdy, kvůli daním.

   Byla zavedena jednotná měna. 1 tolar = 2 zlaté = 60 krejcarů (1 zlatý byl tedy 30 krejcarů).

   Tereziánský tolar byl ceněn v celé Evropě. Byl ze stříbra, které se těžilo v Jáchymově. Z německého slova „taler“ (tolar), staroněmecky daler, vzniklo v Americe slovo dolar. Zlaté platily v Rakousku až do roku 1892, kdy byly zavedeny koruny. Měnilo se tenkrát v poměru 1 zlatý = 2 K. V té době se desetikoruně začalo říkat „pětka“, protože lidé počítali dál po staru (5 zlatých).

   Dále byl zaveden jednotný celní řád pro Čechy, Rakousko a Halič a byly zrušeny celní hranice mezi jednotlivými zeměmi celé monarchie. Byla také zavedena jednotná soustava měr a vah.

   Používaly se jednotky jako loket, máz, sáh, libra… Dříve bylo loktů víc – český, vídeňský… a byl v tom chaos.

   Marie Terezie zakládal hodně manufaktury, zejména textilní, protože bylo třeba nahradit ztrátu průmyslového Slezska.

Školská reforma:

   V roce 1774 byla zavedena povinná školní docházka pro děti 6-12 let. Základem byly triviální školy (trivium = čtení, psaní, počty).

   Většina reforem Marie Terezie platila pouze v pozdějším Předlitavsku (rakouské země, české země, Halič), nikoliv v Uhrách! Marie Terezie byla vzorná matka a během 20 let porodila 16 dětí (5 synů a 11 dcer). 11 z nich se dožilo dospělosti, mj. Marie Antoinetta.

6)Josef II.   1780-1790

– Josef II. vládnul dále v letech 1765-1790 jako římský císař.

   Hned v roce 1781 vydal Josef II. dva klíčové patenty, oba vydržely i po jeho smrti:

   1)Toleranční patent. V tomto patentu povolil i některá nekatolická náboženství – luteránství, kalvinismus a pravoslaví. Tato náboženství nebyla s katolictvím zcela zrovnoprávněna, ale nebyla již nadále pronásledována.

   2)Patent o zrušení nevolnictví.   Ten prosadil i přes odpor šlechty. Poddaní jím získali osobní svobodu. Mohli už uzavírat sňatky a stěhovat se bez souhlasu vrchnosti. Robota zrušena nebyla, celkově se ale postavení poddaných zlepšilo.

   Ve svých dalších reformách se Josef II. snažil o větší vliv státu a o centralizaci. Některé další reformy Josefa II.:

   1)Státu podřídil i církev. Rušil například kláštery a jejich budovy měnil na kasárna, nemocnice, chudobince…

   2)Sloučení Moravy a Slezska v jednu zemi s hlavním městem Brnem (roku 1783).

   3)Vznik Prahy. Teprve za Josefa II. vznikla Praha v právním slova smyslu spojením čtyř dosud samostatných měst (Staré Město, Nové Město, Malá Strana, Hradčany).

   4)Josefinský katastr. Tentokrát nebyla sepsána pouze poddanská půda, nýbrž všechna půda, tedy i panská (vrchnostenská).

   5)Nový trestní zákoník (vydán 1787) zavedl rovnost občanů před zákonem. Trestní sazby byly poprvé stejné pro všechny lidi bez rozdílu stavu. Trest smrti byl zrušen (dočasně – obnoven po smrti Josefa II. v roce 1803).

   6)Germanizace. Němčina byla zavedena jako jediná úřední řeč v Čechách, čeština se používala jako pomocný jazyk.

   Byla rovněž silně omezena role latiny, která zůstala především jazykem církve. Tak například roku 1784 byla němčina zavedena jako vyučovací jazyk na univerzitách (předtím to byla latina).

   7)Za Josefa II. byla prakticky odstraněna cenzura (dočasně – hned roku 1792, po vypuknutí války s revoluční Francií, byla opět zavedena).

   8)Josef  II. a židé. Josef II. židy podřídil státní kontrole. Nařídil jim, aby přijali německá jména. Odstranil ale mnoho omezení pro židy. Nemuseli už nosit znamení na oděvu, nemuseli už žít v ghettu, zrušil zákaz vykonávání některých povolání a řemesel pro židy. Židé se poněmčili, mluví od té doby převážně německy (ještě za Marie Terezie mluvili spíše česky!).

   Josef II. provedl řadu dalších reforem, z nichž ale byla velká část po jeho smrti zrušena. Josef II. byl nenáviděn šlechtou i církví, naopak byl oblíbený poddanými („selský císař“). Jeden z mála Habsburků, který byl v Čechách oblíben. Rád cestoval inkognito po celé zemi pod pseudonymem „hrabě Falkenstein“. Zemřel roku 1790 na tuberkulózu.

Datum poslední aktualizace: 26.9.2014

Rakousko a České země v letech 1648-1790
5 (100%) 1 vote

Petr Daubner

Jmenuji se Petr Daubner. V “civilu” jsem normálně učitel zeměpisu a dějepisu, občas se však změním v cestovatele a vyrazím do světa. Neboť cestování je mojí největší vášní.

    Petr Daubner has 870 posts and counting. See all posts by Petr Daubner

    2 komentáře: „Rakousko a České země v letech 1648-1790

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

    This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.