Quebec 14

Quebec 14
Libí se vám článek?

Včera proběhly volby do kanadského parlamentu!

Předpokládám, že v českých zprávách to asi nebylo. Kanada je přece spořádaná země bez většího mezinárodního vlivu, takže se v podstatě nic neděje. Ale místní to celkem prožívají. Já ne, takže vám spíš povím o…

…víkendu v Tadoussacu…

…který byl jedním z nejúžasnějších víkendů, co jsem v Kanadě prožil. V srpnu jsme s Julií do Tadoussacu jen dojeli a hned vyrazili na túru podél fjordu. Tentokrát jsme přespali dvě noci v tadoussackém hostelu, což je místo s jednou z nejúžasnějších atmosfér z těch hostelů, co jsem měl možnost navštívit. A že jich nebylo málo. Kromě cestovatelů z celého světa se tu koncentrují také postarší hipízáci a vytváří tak zajímavou směsici lidí.

   V sobotu ráno jsme s Julií vyrazili do přístavu a s jednou společností absolvovali tříhodinovou vyjížďku v asi osmimetrovém člunu na moře. Cílem byly velryby, které se u Tadoussacu shlukují. Asi je láká mísení sladké vody z řeky Saguenay a slané vody ze sv. Vavřince, který je tu už spíše mořským zálivem než širokou řekou. Velryby nám byly nakloněny, takže jsme mohly obdivovat desítky běluh, plejtváků štikovitých a plejtváků myšok. A když se taková desetimetrová rybička vynořila pár metrů od našeho malého člunu, tak to byl skutečně silný zážitek! Fotit jdou velryby velmi špatně, ale pár záběrů se snad celkem povedlo, posuďte sami v nové fotogalerii.

                                                       Plejtvák štikovitý

   Kromě velryb jsme navštívili rezervaci s dunami, kde ve skutečnosti nejsou duny, ale terasy vytvořené působením moře. Ale je na nich písek, tak můžou lidem připomínat duny. A skvělou sobotu jsme zakončili…

…pozorováním bobrů…

…Když se v hostelu ochomejtal nejplesnivější asi šedesátiletý hipízák a nabízel všem okolo, že jim za pět dolarů ukáže bobra, byl jsem trochu na rozpacích, co od té nabídky očekávat. Ale Julie byla na bobra natěšená, tak jsem se rozhodl, že se vycházky taky zúčastním. Coco, jak se chlápkovi přezdívalo, nás (bylo nás osm) nejdřív zavedl k jednomu jezeru a ukazoval na hromadu klacků, že tam údajně bobři žijí a mají své chodbičky. Čekal jsem, že vytáhne ze svého obnošeného kabátu nějakého umělého bobra, aby byla představa dokonalá, ale ne. Šli jsme dál a v jedné roklině byla skutečná bobří hráz a jezírko, kde plavali bobři! Nejdřív jeden, pak dva, tři, čtyři. Celá rodinka. Asi půl hodinku jsme je pozorovali a bobři se vůbec nebáli, i když plavali jen pár metrů od nás. Údajně by se schovali jen tehdy, kdybysme dupali. Takže si hipízák nakonec své peníze zasloužil a večer už jsem ho v baru viděl, jak je úspěšně utrácí. Já se v baru díval na plátno, kde promítali zápas NHL mezi Montrealem a Torontem. Asi nemusím psát, komu se fandilo. A když otevřel skóre zápasu za Montreal Roman Hamrlík a celý bar vybuchl nadšením, byl to celkem příjemný pocit. Pití jsem ale při hrdém prozrazení svojí národnosti zadarmo nedostal.

   Taky mě překvapila bezvadná výslovnost kanadských komentátorů, když jmenovali Kubinu nebo Tomáše Kaberleho bez jediné chybičky. To my bysme asi měli problémy s výslovností řady francouzských slov a jmen. Teda soudím podle sebe. Když jsme se s navlíkli do voděodolných oděvů před výjezdem na moře, Julie řekla, že vypadáme jako „mišlán“. Tak jsem se ptal, jestli je to nějaká postava z francouzské pohádky a Julie lámavou angličtinou vysvětlovala, že ne, že myslí toho chlapa od kol u aut. Od kol u aut? No seplo mi to až po chvíli, že myslela toho bílého chlápka, co symbolizuje značku pneumatik Michelin. Protože Michelin je pro nás prostě „mišelin“, i když správně bysme měli říkat „mišlán“…

Den díkůvzdání…

…není v provincii Québec slaven. Je to přece anglofonní svátek, fuj! Já ale den strávil s rodinou Poncetových, kteří pochází z Ontaria, takže jsem zažil tradiční večeři dne díkůvzdání – krocana. Byl skvělej! Během dne jsme ještě navštívili dýňovou farmu a je neskutečné, jakou šou dokáží kanadští zemědělci ze sběru dýní na poli udělat. V podstatě to byla akce řádu malé Matějské pouti se spoustou atrakcí pro děti, hlasitou hudbou, stánkami s občerstvením a polem plným aut. Den díkůvzdání se stává stále populárnějším. Vybrali jsme dýně a jeli domů. Sice v Québecu tenhle svátek ještě úplně nezdomácněl, ale volno bylo, nikdo do práce nešel.

 Fotky najdete zde:

http://picasaweb.google.com/feda.fiala/Tadoussac#

1 komentář: „Quebec 14

  • Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.