Olympic Rain Forest, Washington, USA

   Míříme dál na sever – podél kalifornského a oregonského pobřeží. Již několikátý den nás pronásleduje mlha – hustá a šedivá, která se jaksi ne a ne protrhnout. Zvažujeme, jestli se nemáme raději otočit a zamířit do vnitrozemí, a pak co nejdál na jih – za pálivým sluncem a „vymetenou“ blankytně modrou oblohou.

Nakonec přece jen pokračujeme dál v naší cestě. Je podzim a větrem bičované pobřeží zdobí nekonečné pásy trnitých keřů obsypaných právě zrajícími ostružinami. Pátého dne jsme konečně na místě – daleko na americkém severu, kousek od Kanady.

Olympic Rain Forest

   Národní park OLYMPIC leží na severozápadě státu Washington. Rozkládá na ploše tři tisíce osm set kilometrů čtverečných a je takovou perličkou mezi národními parky Spojených států. Parku dominuje sytě zelený deštný prales, zahalený téměř po celý rok do pobřežní mlhy. Je dokonce jediným takovýmto pralesem mírného pásma. Ročně tady napadne přes tři tisíce milimetrů srážek (přibližně šestkrát víc než v Čechách).

Olympic Rain Forrest

   V oblasti Olympic se nachází těsně blízko sebe tři zcela odlišné typy krajiny. Vedle již zmíněného deštného pralesa je to ještě drsné pacifické pobřeží a potom pohoří Olympic – tedy jak se někdy říká, jsou tady tři parky v jednom. Voda se zde vyskytuje snad ve všech svých podobách – v podobě moře, mlhy, řek, potoků, četných vodopádů a dokonce i horkých pramenů. Na horách Olympic Mountain vysokých 1500-2400 metrů leží dlouho sníh a šedivé skalnaté svahy pokrývá přes šedesát ledovců.

   V samotném pralese se vysoko k nebi vypínají koruny vzrostlých stometrových cedrů, douglasek a urostlých jedlí. Všude okolo roste bujná sytě zelená neprostupná vegetace. Vodní toky lemují roztřepené vějíře kapradin. Staré vyvrácené kmeny jsou pokryty hustými polštáři mechu. Zurčící voda a vodopády přehlušují šelest letitých stromů.

Na konci pokroucených větví a drobných větviček visí provázky zelenkavého lišejníku. V jejich spleti se třpytí kapky vody. Vzduch dýchá svěžestí, a všude je cítit kořeněná vůně tlejících rostlin – pohádka z mechu a kapradí, řeknete si.

Nedaleko hlavní silnice roste Big Cedar Tree – obrovský cedr s obvodem okolo dvaceti metrů. Letitý strom poskytuje ve své mohutné koruně, propletených kořenech i kůře útočiště velkému množství živočichů – je to jeden velký biotop uprostřed rozsáhlého životem bujícího deštného pralesa.

Obrazek

Stezka Hoh River Trail

Vydáváme se po stezce Hoh River Trail, která umožňuje nahlédnout do husté a neprostupné vegetace. Kousek odtud se lesem klikatí také krátká, pouze jeden a půl kilometru dlouhá stezka, směřující napříč takzvaným Mechovým sálem (Hall of Mosses). Čím více se noříme do nitra pralesa, tím více se nám zdá být hustější a neprostupnější. Hustými korunami stromů se sluneční paprsky sotva proderou.

Zjišťujeme, že vyfotit tekoucí vodopád nemusí být vždycky jednoduché. Všude je od vody kluzko, půda promáčená a kmeny stromů prohnilé. Miloš balancuje po napadaných kmenech, chce se dostat co nejblíže k vodopádu. Se skloněnou hlavou šplhám nemotorně za ním, daleko si však netroufám.

   Najednou slyším podezřelý praskot. Hrkne ve mně – Miloš nikde. Vidím jenom jeho ruce, jak se křečovitě drží trouchnivějícího dřeva. A pod nepřehlednou hromadou mokrých kmenů a větví se zmítají jeho nohy, kterými se snaží mermomocí něčeho zachytit – pod ním propast s tříštící se vodou. Zděšeně přihlížím nebezpečné situaci, křičím leknutím a strachem – scéna jako z amerického akčního filmu. Vteřiny se zdají být nekonečně dlouhé. Konečně se mu i bez pomoci podaří o něco zachytit a spustit se na bahnitou, ale přece jen pevnou zem. Po nějaké chvíli stojí zase vedle mě – špinavý, odřený, s nataženou šlachou a foťákem od bahna. Jsem ještě v šoku, a tak se nezmůžu ani na to, abych mu pořádně vynadala. Jen se Miloše pak ptám, jak mohl tak riskovat… Prý jen zkoušel, co takový ztrouchnivělý kmen vydrží… No, tak teď už to aspoň ví – nevydrží vůbec nic.

   Následující dny se vydáváme k dalším vodopádům. Naštěstí u nich nejsou potřeba žádné akrobatické kousky. Moc krásný je pohled na vodopády Sol Duc Falls. Je tady tak krásně zeleno! A celá ta svěžest se odráží dokonce i na vodní hladině potoka. Mezi naše neoblíbenější patří také vodopády Marymere a Madison Falls. Nepřehledný terén zdolávají další nesčetné potoky, bystřiny, peřeje a vodopády beze jména.




 
Olympic Rain Forest, Washington, USA
Libí se vám článek?

1 komentář: „Olympic Rain Forest, Washington, USA

  • Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.