Jezero Taupo a severní ostrov Nového Zélandu

Těžko někoho překvapí, že jezero Taupo je sopečného původu a patří mezi největší kráterová jezera světa. Je to vlastně obrovská zatopená kaldera, která vznikla při obrovském výbuchu asi před 26,500 lety. Tento výbuch byl pravděpodobně tak silný, že zdevastoval celý Severní ostrov.

Taupo má rozlohu 616 km², tedy přibližně tolik jako největší jezero střední Evropy, Balaton, na rozdíl od Balatonu však není jeho tvar tak silně protáhlý. Jeho maximální rozměry jsou 46×33 kilometrů a dosahuje maximální hloubky 186 metrů. Do jezera ústí několik přítoků, vytéká z něj však jediná řeka, Waikato. V jezeře je mimořádně čistá voda a vyskytují se zde obrovští pstruzi, kteří sem byli uměle vysazeni. U severovýchodního břehu jezera leží stejnojmenné město, Taupo, které má přibližně 23,000 obyvatel.

Jezero Taupo vzniklo obří erupcí

Gigantická erupce, která jezero vytvořila, nebyla zdaleka poslední. Za posledních 27,000 let vybuchnul tento supervulkán 28x. Ke zvláště gigantické explozi došlo v roce 180 n.l. Jeden z největších sopečných výbuchů v dějinách pokryl velké části Severního ostrova vrstvou horkého jedovatého sopečného popela. Výbuch zničil veškeré rostlinstvo a živočišstvo v okruhu 500 kilometrů. Lidé při tom o život naštěstí nepřišli, protože Severní ostrov byl tehdy ještě neobydlený (Maorové sem přišli až mnohem později). Zato v Číně a dokonce až v Římské říši zaznamenali toho roku silně ztmavenou oblohu a krásně zbarvené západy slunce – důsledek výbuchu na opačném konci planety (sopečný prach z výbuchu se rozptýlil po celé zeměkouli).

Jezero Taupo

Na jihozápad od jezera Taupo leží Národní park Tongariro, nejstarší na Novém Zélandě. Byl vyhlášen už v roce 1887. Tento národní park má rozlohu 800 km² a je zařazen i na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Dominantou tohoto národního parku je činná sopka Ruapehu (2,797 m.n.m.), nejvyšší hora Severního ostrova. Hned vedle leží další dvě činné sopky – Ngauruhoe a Tongariro, podle které park dostal své jméno. V parku je spousta gejzírů, termálních pramenů a bahenních sopek a z hloubi země vychází sopečné plyny. Všude okolo je cítit sirný zápach.

Horké prameny u města Rotorua

Město Rotorua a údolí Waimangu

Na sever od jezera Taupo se pak nachází lázeňské město Rotorua. Již Maorové využívali zdejší termální prameny k mytí, praní a vaření, zdejší  vody, obsahující síru, však mají i léčivé účinky a pomáhají zejména při léčbě artritidy a revmatismu. Poblíž Rotoruy se rovněž nacházejí geotermální elektrárny. Asi 11 kilometrů jihovýchodně od Rotoruy pak leží údolí Waimangu, v němž kdysi (v letech 1900-1908) fungoval nejvyšší gejzír na světě – vystřikoval vodu až do výšky 450 metrů! Dnes je na místě bývalého gejzíru pouze malé modrozelené jezírko. Netřeba asi zdůrazňovat, že i dnes je horkých pramenů, gejzírů a podobných sopečných atrakcí všude v okolí Rotoruy a Waimangu rovněž více než dost. Východně od Rotoruy se tyčí sopka Tarawera (1111 m.n.m.), která vybuchla naposledy v roce 1886,  kdy zasypala tři maorské vesnice a zabila 155 lidí.

Waimangu. Dnes je na místě největšího známého gejzíru malé jezírko.

Činných gejzírů je však i nyní na Severním ostrově Nového Zélandu spousty.