Den 3 – Bogorovicko ezero – Belo ezero

Spíme jako v peřince až do doby, než si náš stan najdou sluneční paprsky, které nám pozvolna zatápí pod kotlem a neúprosně nás vyhání na další cestu. Pokračujeme dolů do údolí bezejmenné říčky. Kocháme skalnatými i oblými vrcholky hor, které překrývá nadýchaná travnatá peřinka.  Přejdeme přes říčku a po nevyužívané cestě pokračujeme do protějšího kopce. Myslíme si, že už jsme na hranicích s Kosovem. Hranice s Kosovem na naší mapě ani není. Taky je nám trochu jasné, že na mapě jsme trochu jinde, než skutečně jsme (kde jsme byli přesně se dozvíme až po příjezdu a porovnávání trasy s google mapami).

Bogorovicko ezero je vlastně Belo ezero 🙂

Přehoupneme se přes kopec. Před námi se otevře výhled na krásné jezero. To musí být Bogorovicko ezero. Včera na něj ukazovala značka. Skutečně dole na kameni je i tento název napsán. Bohužel ho nemůžeme na našich mapách najít. Kde skutečně jsme, zůstává jen v domněnkách. Napadne nás nespočet teorií, ale až doma zjistíme, že jezero, které se v té ruské jmenuje Belo ezero, je Bogorovicko ezero. Mohlo nás to napadnout, protože voda  z něj přitéká do města Bogovinje, ale těžko vůbec říct, jestli se jedná o shodu jmen či nikoliv. Na mapě je těch jezer více.

U ústí jezera přeskočíme potok  a podél něj pokračujeme vzhůru údolím až k jeho pramenům. Tráva je vysoká. První z nás si raději nasazuje návleky kvůli hadům. Mineme ustrašeného kolouška schovaného v houští a v dálce se nám ukáže nový výhled na siluetu tří krav pasoucích se na špičce útesu.

Obědváme v útulném údolíčku nedaleko pramenů. Kolem nás se pasou krávy, které si nás jenom líně změří a hledí si svého.

Přehoupneme se přes sedlo. Před námi se otevře výhled do dalšího údolíčka ohraničeného strmými svahy a malým jezírkem. Za námi na nás jako strážní věž bdí Titov Vrv.  Pokračujeme do dalšího údolí, kde se nám otevře výhled mnohem rozlehlejší. V dálce vidíme na zasněžené masivy pohoří Korab
a kousek pod námi je další jezero. Myslíme si, že jsme konečně u Bělo ezera.

Nedaleko pramínku horského potůčku stavíme stan a kocháme se krásným výhledem. Jako každý večer, polemizujeme nad mapami a přemýšlíme, kudy půjdeme zítra.

Libí se vám článek?

1 komentář: „Den 3 – Bogorovicko ezero – Belo ezero

  • Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.