Na Cestě 3 – Do Amazonie!
Dnes jen pár poznámek o tom, co jsem dělal poslední den v Limě a kterak jsem dorazil do Amazonie.
Poslední den v Limě
Poslední den v Limě jsem vstal, sbalil svých pár švestek a odkráčel do kanceláře společnost Rey, se kterou jsem jel večer do města Tingo María. V Limě není žádné centrální autobusové nádraží, nýbrž každá společnost (a že jich je!) má v Limě svojí kancelář na jiném místě. Takže mi den předtím dost dlouho trvalo, než jsem to místo našel – v LP to samozřejmě není. Pravda, Tingo María není zrovna destinace houfně vyhledávaná turisty… Nechal jsem si v kanceláři batoh a vyrazil do města.
Opět jsem vyrazil do Miraflores, čtvrti boháčů. Tentokrát jsem šel kus podél pobřeží. Zjistil jsem, že kolem oceánu je malých mrakodrapů a hotelů mnohem více, než jsem si stačil povrchně všimnout minule. Ve čtvrti Miraflores to bez přehánění vypadá jako kdekoliv v západní Evropě. Jelikož byl zrovna ideální vítr vanoucí směrem od moře, hned toho využili paraglidisté. Padáky bylo možné vidět všude kolem pobřeží, prolétávaly ale i docela těsně kolem majáku nebo nad výškovými budovami. Moc pěkné!
Přejezd do Tingo María
O městě Tingo María, které se považuje za bránu do peruánské Amazonie, napíšu více příště. Jen pár poznámek k cestě. Především autobus byl bombastický, pravděpodobně nejpohodlnější, ve kterém jsem kdy jel. Pravda, už jsem viděl i modernější a nablýskanější stroje (Turecko), ale takové pohodlí nepamatuji. Všude veliká sedadla a hlavně spousta místa pro nohy, připadal jsem si jak v první třídě v letadle. V buse bylo i WC, což se ukázalo býti během cesty pro mou maličkost poměrně důležité.
Autobus jel vzdálenost 520 km asi 12.5 hodiny. Jeli jsme přes noc, takže půlku cesty jsem proklimbal a z okna stejně nebylo v noci nic vidět. Nicméně jsme vyjeli z Limy, která leží u moře, do výšky asi 4,800 m.n.m. a pak jsme zase sjeli dolů do necelých 700 m.n.m. Bohužel nemám podrobnou mapu Peru, ale vzhledem k tomu, že druhá nejvyšší železnice světa, vedoucí z Limy do města Huancayo, překonává průsmyk ve výšce cca 4,800 m.n.m. a silnice vede stejným směrem, těžko předpokládat, že by silnice vedla níž. Taky že mi nebylo moc dobře. Kromě lehkých střevních potíží (které ovšem na 90% s nadmořskou výškou nesouvisely) se mi i hůře dýchalo. Přece jenom, vyjet bez přípravy skoro o 5 kilometrů výše není žádná legrace. Takže i když byl autobus pohodlný, byl jsem rád, že jsem cestu přežil ve zdraví. Kdo si myslí, že jsem měkota, nechť si uvědomí, že na nejvyšší železnici světa v Tibetu, která vede jen o nějakých 300 metrů více, jsou okna vlaku hermeticky uzavřená jako v letadle a turisté mají pro případ nouze k dispozici kyslíkové přístroje.
Ještě pár poznámek k Peru obecně. Co se týče kvality dálkových autobusů, může Česká republika je tiše závidět. Do Tingo María jezdí několik společností a všechny mají bezvadné busy, vesměs dvoupatrové. Což například v Ekvádoru nebylo ani zdaleka pravidlem. Pivo se prodává samozřejmě pouze lahvové (sem tam lze narazit i na plechovku, točené se nevede) a je celkem dobré. Když bych měl porovnat, tak v Gruzii bylo pivo horší a v Africe o trochu lepší. Zatím jsem měl značky Cristal, Cusqueña a Franca, nejvíc mi chutná Cusqueña. Láhve jsou veliké a nemají stejný obsah – pil jsem 0.625, 0.650 i 0.750 litru, cena kolem 30 korun za láhev (v supermarketu lehce levnější). Jídlo na ulici je levné a celkem dobré, Nejvíc mi chutnal hamburger, který babka připravuje přímo na pánvi na ulici. Velký, levný (cca 20 Kč) a naprosto vynikající. I když právě tento kousek podezírám, že naboural můj trávicí systém. Jídlo v restauraci vyjde tak na 50-60 Kč, pokud nejdete do nóbl podniku. Dneska jsem si dal biftek – spíše to tedy vypadalo jako obalovaný řízek, akorát to bylo z hovězího. Dobrý a velká porce, ani jsem to nesnědl. A dneska ráno jsem se setkal s asi nejlevnějším internetem na světě – za 40 minut jsem zaplatil něco přes 3 koruny! Peruánci jsou vcelku v pohodě, nikdo neotravuje a nejsem za exota jako v Indonésii nebo v Africe.
Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku: DVA ROKY PRÁZDNIN
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.
No v Peru by sis měl určitě dát morče, je to tam vyhlášená specialita, zejména pro turisty 🙂
Hele, tak já myslel do jaký jedeš divočiny a zatim se cpeš biftekama a jezdíš si luxusníma busama. To jsi teda pěknej mastňák :-)), ale maminka bude mít radost.