Arabsko-Izraelský konflikt – II. Konflikty ve světě po druhé světové válce

Izraelsko – arabský konflikt

Sionismus – židovské nacionalistické hnutí. Vzniklo v 19. století v Evropě, zakladatel Theodor Herzl. Cílem hnutí byl návrat do Palestiny a založení židovského státu. Když po 1. světové válce obdržela Palestinu jako mandát Velká Británie, omezila židovské přistěhovalectví do Palestiny, protože narazilo na odpor místních Arabů (Palestinců) i okolních arabských zemí. Po druhé světové válce přistěhovalectví pokračuje, konflikty mezi Araby a Židy. Velká Británie rezignuje a vrací mandát OSN (právní nástupkyni Společnosti národů). OSN nakonec problém „vyřešila“ tím, že rozhodla o vytvoření dvou států na území Palestiny – židovského a arabského. Jeruzalém měl mít mezinárodní status. Židé s tím souhlasili, Arabové ne (návrh byl nespravedlivý vůči Arabům, kterých bylo tehdy v Palestině mnohem víc než Židů, přesto měli dostat jen polovinu území).

Mezi Araby (okolními arabskými státy) a Izraelem vypukly celkem 4 arabsko – izraelské války.

1. válka – palestinská-   1948-1949

V roce 1948 vyhlásil Izrael nezávislost (premiér David Ben Gurion). Okolní arabské státy (bezprostřední sousedé – Egypt, Jordánsko, Sýrie, Libanon + nesousedící Irák) napadli Izrael. Židé bojovali proti nim a zároveň proti Palestincům („domácí“ Arabové). Izrael ve válce zvítězil (hlavní vítěz). Ubránil nezávislost a zároveň zabral i většinu území, které mělo původně podle rozhodnutí OSN připadnout Palestincům. Na válce vydělalo i Jordánsko (obsadilo Západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém, včetně posvátných mešit a Zdi nářků!) a Egypt (obsadil pásmo Gazy). Hlavním poraženým byli Palestinci. Jejich stát nevznikl, mnoho jich bylo Izraelci vyhnáno nebo uteklo do sousedních zemí (Jordánsko, Libanon, celkově milion palestinských uprchlíků!).

2. válka – sinajská válka (též suezská krize) – 1956

Ve válce se spojil Izrael s Velkou Británií a Francií proti Egyptu. Egyptský prezidentGamál (Džamál) Abdal Násir totiž zahájil blokádu izraelského přístavu Eilat (Elat). Z hlediska mezinárodního práva je blokáda válečným aktem, Izrael byl tedy vlastně napaden a měl právo se bránit! Zároveň znárodnil Suezský průplav, aby získal prostředky (z poplatků za průjezd lodí) na stavbu Asuánské přehrady. Tím si znepřátelil Brity a Francouze, kteří měli nejvíc akcií v Suezském průplavu. Proto se dohodli s Izraelem. Izrael zaútočil na Egypt a celkem bez potíží zahnal Egypťany až k Suezskému kanálu. Poté se vložili do situace Britové a Francouzi s prohlášením, že „chtějí oddělit“ znepřátelené strany, ve skutečnosti však byli na straně Izraele. Lež byla průhledná, proti interventům se postavili SSSR i USA a na jejich ostrý nátlak se museli Britové, Francouzi i Izraelci stáhnout. Naprostý debakl Britů a Francouzů – museli ustoupit, i když vojensky uspěli.  (Jeden z mála případů, kde se USA a SSSR postavili na stejnou stranu! Konec britského vlivu v Egyptě, Násir pak bude spolupracovat hlavně se SSSR – ten mu pomůže mj. se stavbou Asuánské přehrady. Po jeho smrti se bude prezident Sadat orientovat spíše na USA).

3. válka – šestidenní – 1967

Egypt (Násir) opět blokuje Eilat a chystá se evidentně zaútočit na Izrael – Izrael ho předešel a zahájil preventivní úder proti okolním arabským státům (Egypt, Sýrie, Jordánsko). Během šesti dnů je porazil. Asi nejslavnější izraelské vítězství, velitelem byl Moše Dajan. V této válce obsadil Izrael celý Sinajský poloostrov (Egyptu), Golanské výšiny (dodnes! – Sýrii) a Západní břeh Jordánu + Východní Jeruzalém (Jordánsku).

Dnes Západní břeh součástí Palestinská autonomie, zatímco východní Jeruzalém Izrael anektoval a nechce ho Palestincům vydat. Jordánsko se Západního břehu oficiálně vzdalo ve prospěch Palestinců.

4. válka – jomkippurská – 1973

Sýrie a Egypt (nový prezident Anvar Sadat) nečekaně napadly Izrael během největšího židovského svátku Jom Kippur. Izrael nepřítele podcenil, Mossad selhal (neodhalil přípravy). Nakonec ale Izraelci útok odrazili (hlavně díky dodávkám amerických zbraní). Válka byla mimořádně psychologicky důležitá – Izrael si uvědomil, že další útok by už nemusel skončit dobře a počáteční úspěchy daly naopak pocit hrdosti i Arabům.

→ Mír mezi Izraelem a Egyptem – mírová smlouva z Camp Davidu 1979 – Uzavřeli ji za zprostředkování amerického prezidenta Jimmyho Cartera v jeho letním sídle. Za Izrael ji podepsal premiér Menachem Begin a za Egypt prezident Anvar Sadat.  Oba za to dostali společně Nobelovu cenu míru. Izrael se podle smlouvy postupně stáhnul ze Sinajského poloostrova (do roku 1982 – několik fází). Prezident Sadat byl za to nenáviděn většinou Arabů a roku 1981 byl zastřelen arabským extremistou.

1994 – podepsána i mírová smlouva mezi Izraelem a Jordánskem.

S ostatními státy (Sýrie, Libanon) je Izrael formálně stále ve válečném stavu, neuzavřel s nimi mír, jen příměří! Arabské státy často popírají právo Izraele na existenci.

Izrael se navíc vojensky angažoval v Libanonu – naposledy v roce 2006. Organizace Hizballáh (šíitská organizace podporovaná Íránem) bojuje proti Izraeli z libanonského území.

Palestinci

Samotný Izrael má dnes asi 7 milionů obyvatel, z toho je cca 80 % Židů a 20 % Arabů. Mimo stát Izrael (Palestinská autonomie, Jordánsko, Libanon…) žije 4 miliony (!!!) palestinských uprchlíků (status uprchlíků mají i potomci původních uprchlíků). Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) usiluje dlouhodobě o nezávislost Palestiny (v Gaze, na Západním břehu Jordánu a ve Východním Jeruzalémě).

1993 – Izraelsko-palestinská dohoda z Osla – podepsali ji premiér Izraele Jicchak Rabin a předseda OOP Jásir Arafat. Podstatou smlouvy je vytvoření Palestinské autonomie(zkráceně se dnes používá běžně název Palestina) na Západním břehu Jordánu a v Gaze (území spolu nesousedí). Rabin a Arafat dostali za dohodu Nobelovu cenu míru, premiér Rabin však byl v roce 1995 zavražděn židovským extremistou.

Palestinci mají v rámci autonomie vlastního prezidenta, vládu, vydávají poštovní známky, mají vlastní policii. Vytvoření nezávislé Palestiny je patrně otázkou času, i když vztahy s Izraelem jsou napjaté. Hlavním sporným bodem mezi Izraelem a Palestinci je status Východního Jeruzaléma a otázka palestinských uprchlíků. V současnosti je však možná větším problémem vztah mezi hlavními palestinskými frakcemi – Hamasem (USA i EU ho považují za teroristickou organizaci, hlavní základny má v Gaze) a Fatahem (umírněné křídlo, podporované EU a USA, má podporu spíše na Západním břehu Jordánu). Mezi oběma hnutími hrozí občanská válka.

Velkým problémem byl a je terorismus z obou stran. S „klasickými“ teroristickými útoky začali Izraelci (Irgun, Stern…), dnes se k němu uchyluje hlavně Hamas (obecně: teror používá hlavně slabší strana). Dnes – leden 2008 – hlavně raketové útoky Hamasu z pásma Gazy proti Izraeli). Izrael provozuje „státní terorismus“ (můj názor) – ostřeluje palestinská města z vrtulníků, srovnává buldozery palestinské vesnice se zemí, občas blokáda palestinských území.