Po vcerejsim flakacim odpocinkovem dni jsme dnes zavitali na misto, kvuli kteemu jsme sem prijeli – k Viktoriinym vodopadum. Od kempu nas tam dokonce zdarma hodilo auto patrici prave nasemu kempu. Vodopady jsou asi 10 kilometru od centra Livingstone. Jsou asi
100 metru vysoke a lezi na rece Zambezi na hranici Zambie a Zimbabwe. To, jak na Vas zapusobi, zavisi predevsim na rocnim obdobi. V obdobi destu ma Zambezi spoustu vody a je to poradny hukot, na konci obdobi sucha vsak tece vody hrozne malo. My jsme prijeli na zacatku obdobi sucha, takze vody neni buhvi kolik, ale ujde to, i kdyz jsem cekal jeste lepsi podivanou. Vodopady jsme nejdrive skoukli seshora a pak jsme sesli i dolu pod ne, kde jsme se dokonce s Jardou vykoupali v rece Zambezi – jenom jsme se ale cakali u brehu, protoze o par metru dale byl mocny hlavni proud, ktery by nas asi odnesl az do Indickeho oceanu. Pak jsme se vysplhali opet nahoru a vydali se smerem na most. Most pres reku Zambezi je zaroven hranici mezi Zambii a Zimbabwe. Rozdily mezi obema zememi? Tak predevsim Zimbabwe je v soucasnosti daleko chudsi. V zemi vladne psychopat jmenem Mugabe. Vysledkem jeho genialni politiky je predevsim to, ze Zimbabwe, kdysi jedna z nejbohatsich zemi Afriky, se pomalu propada mezi nejchudsi zeme kontinentu. Taky tam maji obrovskou inflaci a videli jsme bankovku nominalni hodnotu 100 000 000 000 (sto miliard) zimbabwskych dolaru, za coz se da koupit jedna lahev pitne vody. V Zambii se neplati radove miliardami, nybrz tisicovkami. Nicmene kovove mince se v Zambii nepouzivaji – nejmensi bankovka ma hodnotu 50 zambijskych kwacha (asi 25 haleru) a neda se za ni samozrejme koupit vubec nic.
Na hranici ale pochopitelne rozdil mezi Zambii a Zimbabwe nepoznate. Dokonce Vas nechaji prejit hranicni most a muzete jit jeste asi 500 metru po zimbabwske strane az k celnici. Toz jsme si to samozrejme nemohli nechat ujit a prochazeli jsme se po zimbabwskem uzemi (cili bodik do zebricku Zemepisneho sdruzeni, nikoliv vsak do Zebricku Kompasu). Most samotny se klene 100 metru nad rekou Zambezi a skace se z nej bungee jumping (no znovu uz bych to nezkousel, vyska je to poradna).
Ted se blizi vecer, jdeme do kempu sbalit stany, dobit baterky a v osm vyrazime smer Lusaka. Meli bychom zvladnout Pepou vyprojektovany megapresun po trase Livingstone-Lusaka-Dar es Salaam. To je vzdalenost cca 3000 kilometru (asi jako z Prahy do Lisabonu) a odhaduju, ze nam to zabere tak 2,5 dne. Pak uz bychom meli vyrazit na bajny Emiluv Zanzibar, odkud se Vam patrne znovu ozveme.
(Lusaka – viz komentar dole)
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.
Ahoj, pisu z asi nejpomalejsiho internetu v cele Africe, proto opet pouze sem do komentare. Zastavku v Lusace jsme ani neplanovali, ale vyslo to tak. Z Livingstonu jsme tentokrat jeli do Lusaky luxusnim autobusem celkem 7 hodin (predtim opacnym smerem 11 hodin). Prijeli jsme ve ctyri rano a bus do Dar es Salaamu nam jede az ve ctyri odpoledne. Takze se tu opet venujeme zewlingu, protoze nic jineho se tu celkm ani delat neda. Lusaka je velke mesto, ale nic zajimaveho tu neni, zadna architektura. Tak vicemene utracime posledni zambijske kwachy za jidlo, tricka apod. Zatim porad plati, ze jedine docela obstojne mesto, ktere jsme videli, bylo Nairobi. Lusaka je hnusna a ostatni mesta (Kisumu, Lilongwe, Arusha) jsou celkem diry, i kdyz maji pomerne hodne obyvatel. Ve ctyri tedy vyrazime do Salaamu a melo by nam to trvat cca 27 hodin (ale kdo vi, v Africe). A pak hura na Zanzibar!