11 států s nejmenším stupněm urbanizace na světě
(1. údaj je urbanizace v % městského obyvatelstva, 2. údaj je hustota zalidnění v obyvatelích/km2)
- Burundi 10 % 306 obyvatel/km2
- Uganda 12 118
Trinidad a Tobago 12 270
- Lesotho 13 59
Papua – Nová Guinea 13 14
- Nepál 14 189
- Srí Lanka 15 306
Kambodža 15 79
Lichtenštejnsko 15 221
- Burkina Faso 16 54
Etiopie 16 70
ČR 74 130
Svět – průměr 49 44
(Zdroj: 2007 World Population Data Sheet, www.prb.org )
Jak je vidět z tabulky, na stupeň urbanizace má vliv hlavně ekonomická vyspělost a podnebí. Státy s nejmenším stupněm urbanizace (čili s největším podílem venkovského obyvatelstva) žijí většinou v chudých, menších až středně velkých zemích, kde není příliš suché klima. V takových zemích se drtivá většina obyvatelstva živí zemědělstvím, pro které má na venkově příznivé životní podmínky. A naopak – i velmi chudé země v suchých oblastech (např. na Sahaře) mají často vysoký stupeň urbanizace, protože zemědělství (a tím pádem i venkovské osídlení) je silně omezeno přírodními podmínkami. V chudých zemích je stále pravidlem, že venkovské obyvatelstvo = obyvatelstvo zaměstnané v zemědělství (ale například u nás to neplatí – na venkově žije v ČR 26% populace, ale v zemědělství je zaměstnáno jen asi 5% obyvatelstva). Výjimkou z těchto pravidel je Papua-Nová Guinea (velmi nízká hustota obyvatelstva – lidé žijí často roztroušeni v pralese), Lichtenštejnsko (zde je však údaj pochybný – pravděpodobně se za jediné město považuje Vaduz, který má kolem 5000 obyvatel) a Trinidad a Tobago (poměrně bohatá země, většina lidí žije v menších místech na pobřeží, převážně ale žijí z turistického ruchu, nikoliv ze zemědělství!).
Na opačném konci žebříčku jsou státy s urbanizací rovných 100%. Kromě městských a ostrovních mikrostátů (Monako, Vatikán, Singapur, Nauru) sem patří i malé pouštní státy Katar a Bahrajn, kde vesnice neexistují. V Evropě má tradičně nejvyšší stupeň urbanizace (kromě městských států) Belgie – 97%.
Uvedené údaje mají samozřejmě jednu podstatnou slabinu – neexistuje totiž jednotná definice a všeobecně přijímaná definice „města“. Údaje OSN, ze kterých jsem čerpal, většinou považují za „město“ obec (osadu) s více než 2000 obyvateli (ale zároveň uvádějí, že každá země má pro „město“ svoje kritéria) . To se mi zdá jako objektivní hledisko, podle kterého se dá urbanizace měřit. Avšak například v pouštních oblastech USA či Austrálie považují za „město“ osadu třeba s 200 obyvateli (oproti okolním samotám či drobným farmám je to významné ovšem středisko), zatímco například v Indii jsou „vesnice“ třeba s pěti tisíci i více obyvateli (a upřímně řečeno, vzhledem k vybavenosti a charakteru osídlení to vesnice také reálně jsou). Zajímavé je i právní hledisko – tak například v ČR se z hlediska práva považuje za město jakákoliv obec s městským úřadem. Titul města tradičně v našich zemích uděluje hlava státu – dříve panovník, dnes prezident republiky (město musí splnit určitá kritéria daná zákonem). Avšak není u nás zvykem městský status zpětně odnímat. Takže máme u nás „města“ (v právním smyslu) i s několika sty obyvatel (Rabštejn nad Střelou, Pec pod Sněžkou).
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.