11 států s nejmenším stupněm urbanizace na světě v roce 2007

11 států s nejmenším stupněm urbanizace na světě

(1. údaj je urbanizace  v % městského obyvatelstva, 2. údaj je hustota zalidnění v obyvatelích/km²)

1. Burundi                               10 %               306  obyvatel/km²
2. Uganda                               12                    118

      Trinidad a Tobago               12                    270

4. Lesotho                               13                      59

      Papua – Nová Guinea          13                      14

6. Nepál                                  14                    189
7.  Srí Lanka                             15                    306

      Kambodža                           15                      79

      Lichtenštejnsko                    15                    221

10. Burkina Faso      16                      54

      Etiopie                                16                      70

      ČR                                      74                    130

      Svět – průměr                      49                      44

(Zdroj:   2007 World Population Data Sheet,  www.prb.org )

     Jak je vidět z tabulky, na stupeň urbanizace má vliv hlavně ekonomická vyspělost a podnebí. Státy s nejmenším stupněm urbanizace (čili s největším podílem venkovského obyvatelstva) žijí většinou v chudých, menších až středně velkých zemích, kde není příliš suché klima. V takových zemích se drtivá většina obyvatelstva živí zemědělstvím, pro které má na venkově příznivé životní podmínky. A naopak – i velmi chudé země v suchých oblastech (např. na Sahaře) mají často vysoký stupeň urbanizace, protože zemědělství (a tím pádem i venkovské osídlení) je silně omezeno přírodními podmínkami. V chudých zemích je stále pravidlem, že venkovské obyvatelstvo = obyvatelstvo zaměstnané v zemědělství (ale například u nás to neplatí – na venkově žije v ČR 26% populace, ale v zemědělství je zaměstnáno jen asi 5% obyvatelstva).   Výjimkou z těchto pravidel je Papua-Nová Guinea (velmi nízká hustota obyvatelstva – lidé žijí často roztroušeni v pralese), Lichtenštejnsko (zde je však údaj pochybný – pravděpodobně se za jediné město považuje Vaduz, který má kolem 5000 obyvatel) a Trinidad a Tobago (poměrně bohatá země, většina lidí žije v menších místech na pobřeží, převážně ale žijí z turistického ruchu, nikoliv ze zemědělství!).

     Na opačném konci žebříčku jsou  státy s urbanizací rovných 100%. Kromě městských a ostrovních mikrostátů (Monako, Vatikán, Singapur, Nauru) sem patří i malé pouštní státy Katar a Bahrajn, kde vesnice neexistují. V Evropě má tradičně nejvyšší stupeň urbanizace (kromě městských států) Belgie – 97%.

     Uvedené údaje mají samozřejmě jednu podstatnou slabinu – neexistuje totiž jednotná definice a všeobecně přijímaná definice „města“. Údaje OSN, ze kterých jsem čerpal, většinou považují za „město“ obec (osadu) s více než 2000 obyvateli (ale zároveň uvádějí, že každá země má pro „město“ svoje kritéria) . To se mi zdá jako objektivní hledisko, podle kterého se dá urbanizace měřit. Avšak například v pouštních oblastech USA či Austrálie považují za „město“ osadu třeba s 200 obyvateli (oproti okolním samotám či drobným farmám je to významné ovšem středisko), zatímco například v Indii jsou „vesnice“ třeba s pěti tisíci i více obyvateli (a upřímně řečeno, vzhledem k vybavenosti a charakteru osídlení to vesnice také reálně jsou). Zajímavé je i právní hledisko – tak například v ČR se z hlediska práva považuje za město jakákoliv obec s městským úřadem. Titul města tradičně v našich zemích uděluje hlava státu – dříve panovník, dnes prezident republiky (město musí splnit určitá kritéria daná zákonem). Avšak není u nás zvykem  městský status zpětně odnímat. Takže máme u nás „města“ (v právním smyslu) i s několika sty obyvatel (Rabštejn nad Střelou, Pec pod Sněžkou).