Obsah
Patříte mezi uvědomělé cestovatele a rozhodně nechcete podporovat žádné nekalé praktiky napříč zeměkoulí? Vypíchli jsme pro vás několik těch největších špeků. Možná budete překvapeni, kam plynuly vaše peníze, zatímco vy jste si mysleli, že jste přispěli na charitativní účely!
Takových pastí na turisty se po světě objevuje dost a dost. My jsme se dnes rozhodli vypíchnout především sloní problém na území Thajska, málo známou „instalaci“ stromových koz v Maroku nebo plovoucí vesnice v Kambodži, které zabrnkají na vaši lidumilnou strunu.
Sloní turismus v Thajsku jako řešení vzniklých problémů
Původně byla myšlenka využití slonů k potěšení návštěvníků poměrně dobrá. V důsledku některých vládních změn se totiž tato majestátní zvířata ocitla bez práce a zároveň i bez možnosti začlenění do běžného života v přírodě. A nechat si platit za projížďku tak nakonec vůbec nevypadalo jako špatný nápad. Ale stačí se podívat trochu blíž…
Mahauti a háky patří k sobě
Možná jste nevěděli, že k tomu, aby bylo možné odchytit slůně z volné přírody, je třeba zároveň pozabíjet také jeho rodinu. Jinak ho hledají a únosci si koledují o průšvih. Ano, ještě pár desítek let zpátky se tohle v Thajsku skutečně dělo. A samotné mládě bylo podrobeno „lámání ducha“, kdy ho jeho noví majitelé v malé kleci nejrůznějšími způsoby trýznili. Pokud tuto praktiku vůbec přežilo, stalo se poté poslušným a bezkonfliktním zvířetem.
Sloní paměť je však vyhlášená a právě toho mahauti zneužívají. Každou chvíli tak svého svěřence na jeho hrůzné zkušenosti upomenou ostrými háky, kterými mu rozdrásají kůži. A tohle se děje i před zraky turistů, kteří si na zkrocených zvířatech užívají báječnou projížďku s vyhlídkou.
Když vláda nařídí…
A proč se vlastně mahauti takto vystavují očím návštěvníků? Inu, protože jim často nic jiného nezbývá. V roce 1989 totiž thajská vláda zákonem zakázala používání slonů jako tažných zvířat. Ale co se zvířete, které se dožívá šedesáti let, denně zkonzumuje až 200 kilogramů potravy a měsíční péče o něj stojí přes 20 000 Kč?
Zákazem sloního turismu by se tedy rozhodně nic nevyřešilo. A tady práv přicházejí ke slovu turisté. Stačí se zřeknout jízd na slonu a místo toho svou návštěvou podpořit záchranné stanice a rezervace, kde se sloni mohou pohybovat zcela svobodně a bez příkazů. Nechají se pohladit, nakrmíte je – byť s velkou opatrností a nebudete se muset dívat, jak zvířata trpí pod těžkými těly senzacechtivých turistů.
Ano, skutečně trpí, protože rozestupy mezi jejich obratli jsou mnohem větší než u jiných zvířat. Není pro ně problém unést až 150 kilogramů po dobu čtyř hodin. Ale větší nebo déletrvající zátěž vede k nezvratným deformitám páteře, bolestem a zdravotním komplikacím. Po tomto zjištění obvykle přejde chuť na projížďku úplně každého.
Stromové kozy se mnohdy „přírodně“ jen tváří
O marockých stromových kozách jste už určitě slyšeli. Jejich výskyt se „kryje“ s oblastmi výskytu stromu, známého jako argánie trnitá (Argania spinosa). Z jejích plodů se lisuje známý arganový olej a kozám docela chutnají. Pro argánii je však toto spojení životně důležité. Pokud totiž její semena neprojdou přes trávicí trakt koz, nevyklíčí. A protože je tento strom poměrně vzácný a cenný, vyvažují tamní farmáři kozí trus (resp. jeho obsah) často zlatem.
O samotných kozách to však bohužel neplatí nai omylem. Pravá marocká koza si totiž dokáže do korun stromů vylézt sama. Přeskakuje z větve na větev, sem tam se napase… není divu, že něco takového nemohlo turistům uniknout a o zajímavé fotografie tak není v této oblastí nouze. A co když jste zrovna chudý farmář, jehož kozy jsou jednoduše líné nebo se prostě nechtějí na stromech nechat fotografovat celý den? Pak jim v tom určitě trochu pomůžete…
Ano, v Maroku jsou bohužel stále častěji vidět na stromech jakési plošinky, na nichž nebohá zvířata balancují bez přístupu k vodě či jídlu a to tak dlouho, dokud téměř nepadnou vysílením. Pak se farmář jednoduše nahradí jinými a samozřejmě za fotografování takového stromu nezapomene vybírat tučný poplatek. Tyhle turisté atrakce poznáte snadno. Kromě přítomnosti „výběrčího“ jsou nápovědou také téměř nehybné kozy, které s mezi větvemi nepohybují, neskáčou a vypadají spíš apaticky. Opravdu chcete něco takového podporovat?
Plovoucí vesnice v Kambodži podporují školáky – nebo ne?
Rozhodně nejde o problém všech plovoucích vesnic, ovšem existují místa, kde tento trik dotáhli opravdu k dokonalosti. Průvodci nejdříve se „svými turisty“ projdou a proplují ta nejzajímavější místa ve vesnicích a celý výlet pak samozřejmě končí na místním tržišti.
Nad nabídkou občerstvení nebo suvenýrů se asi nikdo nepozastaví. Ale kdo by odolal balíčkům školních sešitů, kterými prý podpoříte docházku školních dětí? A rozhodně nejde o symbolický příspěvek. Ty sešity totiž skutečně dostanete do ruky, načež se k vaší lodi začnou vrhat rozjařené děti a žadonit o pomůcky. Určitě si hravě spočítáte, že tady není něco v pořádku. Kdyby takovou pomoc poskytl jen každý desátý návštěvník, který tudy projede, měly by děti dost sešitů na celý školní rok dopředu už za jeden jediný den.
A v čem tedy spočívá ten podvod? Samozřejmě, prodavačky si všechny pomůcky na konci dne zase vyberou, znovu zabalí a ráno nabídnou k prodeji. Kolik peněz jim zůstane v kapsách a kolik z nich dostanou děti za svou „práci“ se lze jen dohadovat. Každopádně to také není nic, co byste při svém putování po světě chtěli podporovat, že?
Fuj, to je hrůza