Bruselské čurající trio
Každý asi ví, že symbolem Bruselu je socha čurajícího chlapečka. Zamíří k němu každý turista přijíždějící do Bruselu a je překvapen tím, jak je malý. V centru města lze však potkat i sošky čůrající holčičky a čůrajícího psa. Manneken-Pis, Jeanneke-Pis a Zinneke-Pis tvoří čůrající trio Bruselu.
Socha čurajícího chlapečka
Manneken-Pis – byla vytvořena na objednávku magistrátu města v roce 1619 bruselským sochařem Hieronimusem Duquesnoyem. Soška je vysoká 61 cm a měla symbolizovat svobodomyslnost Bruselanů.
O důvodech vzniku sošky však koluje několik pověstí, kterak se bruselské matce či bohatému obchodníkovi při návštěvě Bruselu ve městě ztratil malý syn a po několika dnech usilovného hledání byl nalezen čůrající na rohu malé uličky. Nebo, kterak podle jiné pověsti, odvážný bruselský chlapec Julianske čůráním uhasil zápalnou šňůru od výbušniny položené k městským hradbám během obléhání Bruselu nepřátelskými vojsky.
Soška byla během své historie několikrát unesena, například v roce 1745 jí unesli Angličané, v roce 1747 Francouzi a následně král Ludvík XV. daroval Bruselu jako omluvu obleček pro čůrajícího chlapečka ze zlatého brokátu. Tím byla založena tradice oblečků darovaných od oficiálních návštěv města a uniforem od různých spolků a organizací.
Dodnes se jich nastřádalo přes 900 a jejich střídavou expozici vždy po 100 kusech lze spatřit v Městském muzeu (Musée de la Ville de Bruxelles) na náměstí Grand-Place. Tam je také umístěn originál sošky z roku 1619, poničený v roce 1965 vandaly.
Na původním místě je tedy dnes umístěna kopie a čůrajícího chlapečka lze vidět na rohu ulic Rue de l´Etuve a Rue du Chêne, asi 250 m od centrálního bruselského náměstí Grand-Place. Budete-li mít štěstí, bude v některém ze svých oblečků.
Socha čurající holčičky
– Jeanneke-Pis – byla vytvořena v roce 1985 a umístěna v roce 1987 do slepé uličky Impasse de la Fidélité, vycházející z turistické restaurační ulice Rue des Bouchers, také asi 250 m od Grand-Place, jen opačným směrem, než je čůrající chlapeček.
Byla vytvořena k pobavení kolemjdoucích a jako sestra čůrajícího chlapečka v rámci genderové vyváženosti. Je asi 50 cm vysoká, z modrošedého vápence a každého asi překvapí, v jak necudné poloze je ztvárněna. Kvůli vandalům je umístěna do zamřížovaného výklenku.
Čurající pes
Zinneke-Pis – je z roku 1998 a lze ho spatřit na rohu ulic Rue du Vieux Marché aux Grains a Rue des Chartreux. Je to nedaleko náměstí Sainte-Catherine a asi 15 minut chůze z Grand-Place.
Komiksová trasa centrem Bruselu
Bruselská komiksová trasa (Comic Strip Route) vznikla v roce 1991 z iniciativy místních bruselských úřadů ve spolupráci s Belgickým muzeem komiksu. Jejím cílem bylo upozornit na špatný stav některých domů, slepých fasád a štítů staveb v centru města. Nevzhledné plochy zakrylo dnes již více než 50 velkoplošných maleb s výjevy komiksových příběhů a jejich hrdinů: Tintin, Lucky Luke, Gaston, Asterix a Obelix, atd.
Evropský komiks se zrodil v Belgii v meziválečném období minulého století. Klasickou belgickou komiksovou školu představuje Tintin z roku 1929 a jeho i spoustu dalších více či méně známých komiksových hrdinů lze potkat a spatřit při procházce v centru Bruselu na fasádách domů. Osvěžují veřejný prostor a vyvolávají úsměv na tvářích.
Detektiv Tintin
Mladý reportér a detektiv Tintin, jeho pes Snowy (v českém předkladu Filuta) a kapitán Haddock jsou hrdiny již klasického komiksu Tintinova dobrodružství z roku 1929. Autorem byl George Remi, alias Hergé, české jazykové verze vydává nakladatelství Albatros a existuje i filmové zpracování. Nejznámějším belgickým dětským komiksem jsou bezesporu Smurfs – Šmoulové, jejichž autorem je kreslíř Peyo. Máme-li zapátrat v u nás doma, napadne nás jistě Čtyřlístek, jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších českých komiksů vycházející od roku 1969.
Mapu s plánkem komiksové trasy lze získat ve všech bruselských turistických centrech. Součástí trasy je rovněž Belgické muzeum komiksů (Belgian Centre for Comic Strip Art, Rue des Sables 20) a Comics Café (Place du Grand Sablon 8) s prodejní galerií a obchodem, kavárnou a restaurací, kde si hosté mohou pochutnat např. na Gastonově špízu či Obelixově burgeru. Bruselské turistické sdružení Pro Velo organizuje též 2 hodinové projížďky na kole po této zajímavé trase. Zavede turisty i mimo hlavní tahy a ukáže velmi milou tvář „euroúřednického“ Bruselu.
Nejbizarnější stavba v Evropě – Bruselské Atomium
Takové označení přiřkla Atomiu televizní stanice CNN. Není to věž, není to rozhledna, není to budova, není to socha. Jsou to velké koule spojené do krychle a na jedné rohové kouli ta krychle stojí. Vypadá jako monument z jiné planety a ze vzdálené budoucnosti. Je přitom z roku 1958. Představujeme Bruselské Atomium.
V centru Bruselu nastoupíte na metro nebo na tramvaj a pojedete na konečnou stanici Heysel. Vystoupíte v areálu bruselského výstaviště, kde se v roce 1958 konala všeobecná světová výstava EXPO s tématem věda a svět pro moderního člověka. Kromě ničím zvláštních budov výstaviště zde narazíte i na velmi zvláštní futuristickou stavbu – Atomium. Působí impozantně a vymyká se jakékoliv klasifikaci.
Atomium se stalo symbolem Expa 1958 a bylo otevřeno 17.4.1958. Původně bylo postaveno pouze pro tuto světovou výstavu jako prezentace Belgie. Plánovaná životnost byla tedy půl roku, ale díky výjimečnosti a získané oblibě stojí dodnes. Autorem Atomia je inženýr a architekt André Waterkeyn, který vypozoroval, že atomy železa se organizují do pravidelné kubické struktury, která by se dala promítnout do budovy. Vytvořil model základní buňky krystalové mřížky železa s 9 atomy a zvětšil jej 165 miliardkrát – to je Atomium. Je tvořeno 9 koulemi propojenými 20 tubusy a podepřenými 3 pilíři.
Technické údaje:
| Celková výška | 102m |
| Průměr koulí | 18m |
| Průměr tubusů | 3,3m |
| Délka tubusů na hranách | 29m |
| Délka tubusů na diagonálách | 23m |
| Celková váha v roce 2022 | 2400t |
Interiér Atomia
Celkem je přístupných 6 koulí a jejich interiéry navrhli architekti André a Jean Polak. Čtyři koule jsou součástí návštěvnického okruhu a jsou v nich umístěny stálé či tematické výstavy, v nejvyšší kouli je panoramatická vyhlídka a restaurace ve výšce 95 m. Do nejvyšší koule lze vyjet výtahem, který byl v době svého vzniku, v roce 1958, nejrychlejším výtahem světa s rychlostí 5 m/s, resp. 18 km/h. Od té doby byla jeho rychlost více než 3 násobně překonána rychlovýtahy v Šanghai či na Taiwanu. Dodnes je alespoň nejrychlejším výtahem v Belgii.
Jedna koule je vyhrazena k pronájmu na konference a společenské akce a jedna koule – tzv. dětská – slouží pro skupiny dětí ze základních škol. Mohou zde přenocovat a zažít vzdělávací program. Tři ze čtyř vrcholových koulí jsou nepřístupné, a to z bezpečnostních důvodů, protože nemají vertikální podporu. Do čtvrté a nejvyšší koule jezdí zmiňovaný výtah. Do Atomia zavítá v průměru 600 000 návštěvníků ročně.
V letech 2004-2006 proběhla renovace Atomia a byl zcela vyměněn povrch koulí. K financování renovace přispěl prodej části původního pláště – ocelových plechů potažených aluminiem ve tvaru trojúhelníku. Bylo očíslováno tisíc kusů a prodáváno po 1.000 eurech za kus.
Bruselský květinový koberec
Květinový koberec je velkou atrakcí evropské metropole s tradicí od roku 1971. Na bruselském hlavním náměstí Grand-Place je k vidění vždy jedenkrát za dva roky a nejbližší možnost ho vidět bude od 15. do 17. srpna 2014.
Květinový koberec dosahuje impozantní velikosti 77 x 24 m a je poskládaný z více něž 550 tisíc květů begónií. Na vyplnění 1 m2 je potřeba asi 300 květů. Begónie se používají pro svou robustnost, odolnost vůči počasí, trvanlivost a barevnou škálu. Belgie je největším světovým producentem těchto květin, v Gentu se pěstují od roku 1860.
Stovka zahradníků ve finále během jednoho dne vytvoří úžasnou kompozici inspirovanou secesí, gotickou architekturou, historickými francouzskými gobelíny, orientálními vzory, moderní geometrií, vlámskou renesancí či např. bruselskou historickou krajkou. Unikátní je též výzdoba z anthurií na okolních balkonech Městského muzea a Bruselské radnice.
Květinové koberce lze někdy vidět i v jiných belgických městech (Gent, Antverpy, Bruggy) či ve velkých evropských městech (Hamburk, Lucemburk, Paříž, Londýn, Haag, Vídeň, Amsterdam, či Praha v roce 2010 na Staroměstském náměstí), ale nikde nemají takovou tradici, slávu a atmosféru, jako na bruselském historickém náměstí Grand-Place. Může za to zahradní architekt Etienne Stautemans z Gentu, který koberce od roku 1971 až do své smrti v roce 1998 navrhoval.
Fotografie ukazují květinový koberec z roku 2012 inspirovaný Afrikou a uměním afrických domorodých kmenů (Belgické království bylo koloniálně spjato s Belgickým Kongem).
Waterloo
Jedna z největších bitev v historii Evropy, ve které byl nadobro poražen francouzský císař Napoleon I. Bonaparte, je notoricky známá. Udála se 18.6.1815 u Waterloo. Waterloo je též notoricky známá píseň skupiny ABBA, se kterou zvítězila 6.4.1974 na Eurovision Song Contest, a odstartovala svou hvězdnou éru. Waterloo je malé městečko 18 km jižně od Bruselu.
Francouzský císař Napoleon I. Bonaparte byl 6.4.1814 po deseti letech na trůnu donucen vlastními maršály k abdikaci a k následnému nucenému exilu na ostrově Elba ve Středozemním moři, asi 20 km od toskánského pobřeží. Po necelém roce z ostrova 1.3.1815 uprchl a velmi rychle, 20.3.1815, opět ovládl Paříž a získal francouzský trůn. To značně urychlilo průběh právě probíhajícího Vídeňského kongresu, jenž od 1.10.1814 zdlouhavě řešil otázky nového mírového uspořádání Evropy po napoleonských válkách. 9.6.1815 byl Vídeňský kongres ukončen a velmoci Spojené království, Prusko, Rakousko a Rusko rozhodly o napadení Francie.
Napoleon na nic nečekal a chtěl zaútočit sám. Anglická, nizozemská a pruská vojska byla v Belgii, a tak Napoleon 15.6.1815 zamířil směrem na Charleroi, které je 60 km jižně od Bruselu. 18.6.1815 se u Waterloo utkaly francouzské oddíly čítající 67000 mužů s anglicko-nizozemským vojskem, kterému velel vévoda z Wellingtonu, a které čítalo 65000 mužů. Bitva začala v 11:30 hodin a převaha se střídala na obou stranách bitevního pole. Kolem 17. hodiny dorazila na místo pruská armáda vedená maršálem Blücherem a vpadla Napoleonovi do boku. To byl rozhodující moment. Bitva skončila ve 20:30 hodin porážkou Napoleonových vojsk.
U Waterloo zůstalo 9500 mrtvých a 33000 zraněných vojáků. 21.6.1815 se Napoleon vrátil do Paříže a abdikoval. 5.7.1815 byl odvezen na ostrov Svatá Helena v jižním Atlantiku, kde byl vězněn až do své smrti 5.5.1821 ve věku 51 let.
K uctění památky padlých vojáků byl na místě bitvy v letech 1823-1826 uměle navršen impozantní Lví pahorek (Butte du Lion). Je vysoký 41 m, veden na něj 226 schodů a na vrcholu je na kamenném podstavci socha lva, jako symbol vítězství. Socha váží 28 tun a prý byla odlita z kanónů z bojiště. Pahorek byl vytvořen z 290000 m3 zeminy a celé okolní bitevní pole o rozloze 2 km2 je z něj vidět jako na dlani.
Lví pahorek
Na úpatí Lvího pahorku se nachází moderní návštěvnické centrum a kruhové panorama bitvy. V návštěvnickém centru lze shlédnout dva filmy: „Waterloo, historie bitvy“ s vyobrazením pohybů vojsk, 3D mapami a se záběry z reálné rekonstrukce bitvy z 18.6.2009. Druhým filmem je sestřih scén z filmu „Waterloo“ Sergeje Bondarčuka z roku 1970. V návštěvnickém centru lze též objednat 40-ti minutovou jízdu speciálně upravenými vozy po bitevním poli se situačním výkladem a s vysvětlením vojenské taktiky.
Kruhové panorama bylo postaveno v roce 1912. Plátno má úctyhodné rozměry 110 x 12 m, je třetím největším v Evropě, a jeho autorem je francouzský vojenský malíř Louis Dumoulin. Vyobrazuje situaci bitvy kolem 16. hodiny.
Přes ulici je v budově bývalého hotelu Muzeum voskových figurín (Musée de Cire) z roku 1949. Jsou zde umístěny voskové figuríny hlavních aktérů bitvy, uniformy, dokumenty a další související exponáty. Nejzajímavější je bezesporu Napoleonova posmrtná maska. Expozice je to však velmi zastaralá a velmi nemoderní, možná ještě původní.
Wellingtonovo muzeum
V centru městečka Waterloo se nachází Wellingtonovo muzeum (Musée Wellington, Chaussée de Bruxelles 147) v budově bývalého hostince, kde měl velitel spojeneckých vojsk 17. a 18.6.1815 svůj hlavní velitelský stan.
Navštívit lze i poslední velitelské stanoviště Napoleona Bonaparte na statku Caillou (Ferme Le Caiullou), a to ve vesnici Vieux-Genappe mezi Waterloo a Charleroi. Je zde k vidění Napoleonovo polní lůžko a další autentické exponáty.
