(Ne)známé Řecko, aneb na výlet do regionu Epirus

Dřív tomto kraji přebývali jen kněží a bohové, ale ani dnes není Epirus právě přehlcenou turistickou destinací. Spíše naopak. Díky tomu si však uchovává jedinečné kouzlo, které byste už jinde v Řecku jenom těžko hledali.

Jde o nejméně obydlený region Řecka (na 9200 km2 žije kolem 350 000 lidí), na mapách ho můžeme najít také pod označením Épeiros a jeho hlavním městem je už od středověku Ioánnina. Charakterizuje ho zejména drsná, hornatá krajina, prozatím jen málo zasažená infrastrukturou. A v turistických průvodcích ho příliš často nenajdete. Tolik k základním pojmům. A teď hurá za těmi zajímavostmi.

Pohoří Pindos a národní park Vikos–Aoös

Hlavním lákadlem Epirusu je bezpochyby nedotčená příroda. A kam se za ním vypravit jinam, než do národního parku? Vikos–Aoös je nejvíce navštěvovaným územím pohoří Pindos. Láká sem především Guinessova kniha rekordů, a to v podání nejhlubší rokle na světě – Soutěsky Vikos.

Jde vlastně o kaňon řeky Voidomatis, pyšnící se vysokými vápencovo-dolomitovými skalními stěnami s délkou 20 km a šířkou 600 až 1 000 metrů. Celá rokle je chráněným územím, s omezenou těžbou dřeva a dalších průmyslových zásahů. Proto zůstala její flóra a fauna prakticky nedotčena. Ze zvířat se tu prohání například:

  • kamzík horský
  • sup bělohlavý
  • medvěd hnědý
  • kočka divoká
  • orel skalní

A nechybí ani hojné množství vegetace v čele s léčivými bylinami (například třezalkou nebo lípou stříbrnou). A díky tomu byly dříve okolní vesnice známé množstvím vikoiatroi alias lidových léčitelů.

Náš tip: Nejkrásnější pohled na soutěsku Vikos se vám naskytne z vyhlídky na Beloi.

Původní osídlení pochází už z epipaleolitu, hmatatelnější známky historie se však návštěvníkům naskýtají v pravoslavném klášteře svaté Paraskevy z 15. století. A když už ve Vikos–Aoös budete, nezapomeňte vyšplhat i na nějaký z vrcholů pohoří Pindos. Stačí použít jeden z četných pěších chodníčků. Dobrými ukazateli směru jsou také původní mosty ze dřeva nebo vápence. Dříve sloužily jako důležité spojnice mezi horskými vesničkami, dnes jsou spíše turistickou atrakcí. V celé oblasti jich najdete před sedmdesát, a mnohdy jde o stavby vskutku nevšední.

Náš tip: jsou-li vaše sny spíše horolezecké, zamiřte do pohoří Astrakas v oblasti Zagoria. Skutečnými výzvami jsou hory Gamila a Tsuka-Rossa.

Pod ochranou boha Dia

Dnes zná téměř každý věštírnu v Delfách, ale věděli jste, že druhá nejvýznamnější se nacházela právě v oblasti Epiru? Byla jí Dodoni (nebo také Dodóna), jejíž ruiny se zachovaly dodnes. A kromě ní i divadlo, Afroditin chrám nebo akropole. Dnes se v místním amfiteátru s 21 řadami každý rok pořádá Festival antického dramatu.

Při cestě sem se vyplatí řídit hlavním městem Ioánnina – Dodonu najdete asi 22 jižně od něj. Budete překvapeni nádhernými horskými sceneriemi nebo výhledem do kotliny řeky Lúros.

Ale bůh Zeus nebyl jediný, kdo si na zdejší oblast brousil zuby. Po nástupu křesťanství, které do oblasti definitivně prorazilo okolo 4. století našeho letopočtu, se zde usídlilo množství pobožných mnichů. Tuhle historii si můžete prohlédnout v několika klášterech. K těm nejvýznamnějším patří:

  • Moni Tsoukas u kaňonu Arachthos
  • klášter Filantrhopinon u Ioánniny

Šedesát kilometrů pláží . Od písku až po oblázky

I když je region Epirus odlehlý a hornatý, s mořem přece jen sousedí. Koneckonců, přirozenou vstupní branou je (a vždycky byl) přístav Igoumenitsa, ležící přímo naproti ostrovu Korfu. Právě na tomto ostrově přistávají i letadla od nás z ČR. Pak stačí jen nastoupit na trajekt a za hodinu si můžete užívat všech půvabů Epiru.

V této oblasti se může region pochlubit více než 60 kilometry pláží doslova všeho druhu. Tento pruh začíná u městečka Preveza a končí až u daleké Pargy (pokud jste milovníky osmanských sultánů, a jméno Ibrahim z Pargy vám něco říká, tak jste tady správně). Mezi ty nejkrásnější pláže patří rozhodně:

  • Sarakiniko,
  • Valtos,
  • Lichnos,
  • Bella Vraka.

Připravte se však na to, že teplota Jónského moře se pohybuje o něco níž, než u moře Egejského. Mimo léto jde tak o koupání jen pro otužilce. Pláže jsou tu však mnohem čistší, než jinde v Řecku. I hotelů tu najdete zatím minimum, mnohem častější jsou malé penziony, nebo dokonce domácnosti, nabízející přespání všem, kdo stojí o trochu toho tepla rodinného krbu.

Vyjdete se hledat tajemný vchod do podzemí u řeky Acheron

Kdo by neznal převozníka Chárona, který neodveze duše zemřelých do podsvětí jinak, než za lesklou drachmu. A jeho řeka je právě zde – v Epiru. Acheron (v novořečtině také Mavropotamos) protéká údolím Acheronta. Nepatří právě k veletokům, navíc se často ztrácí pod zemí, aby o pár desítek metr dále opět vyhlédla na povrch. A právě v jedné z těchto propadlin se podle pověstí nalézá onen bájný vchod do řeckého podsvětí.

Některé úseky řeky jsou sjízdné, což ocení milovníci adrenalinu. Vedou zde také stezky pro koně (které si můžete i s průvodcem zapůjčit v okolí) a v neposlední řadě vás potěší i nespoutaná divoká příroda. Stačí zamířit do vesničky Glyki a nechat se místními trochu navést.

Za vůní pomerančů do Arty

A ještě jedním lákadlem je Epirus známý. Stačí sem zajet v době, kdy vykvétají pomerančovníky. Městečko Arta leží blízko mořského pobřeží, takže je tu celý rok velmi příjemně. A rozsáhlé pomerančovníkové sady navíc v době jara šíří do okolí neobyčejnou sladkou vůni. Stromů je tu tolik, že jde o skutečně nádherný zážitek. Ale na své si přijdete i v době sklizně toho báječného ovoce, protože tolik jídel, připravených z pomerančů, jste určitě ještě neochutnali!

(Ne)známé Řecko, aneb na výlet do regionu Epirus
Libí se vám článek?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.