Belianská jeskyně – kdo chtěl její unikátní krápníky proměnit v ledové krasavce?

Chybělo málo a Slovensko mohlo mít svou vlastní ledovou jeskyni s unikátní krápníkovou výzdobou. A paradoxně při těchto snahách neselhal člověk, ale příroda. A čím dalším nás dokáže Belianská jeskyně ještě překvapit?

Belianská jeskyně je jedinou turisticky přístupnou jeskyní v Tatranském národním parku. Mohou ji navštívit všichni návštěvníci, kteří se vydají do východní části Belianských Tater. Jako první ji objevili zlatokopové, kteří nechali v jejím ústí značný počet vyrytých nebo uhlem nakreslených vzkazů, ovšem široká veřejnost se o tomto unikátní objevu dozvěděla až v roce 1881, kdy se dovnitř odvážili objevitelé Július Husz a Johan Britz.

Za krásou vápenců středního triasu

Místní šedý vápenec vznikal v době, kdy se na planetě zemi začali prohánět první dinosauři. Netrvalo dlouho, a vlivem tektonické činnosti a zatékání vody, vznikly v čerstvě usazených nánosech dutiny, jež se s přibývajícími miliony let úctyhodně zvětšovaly.

Na krápníkové výzdobě se však nejvíce podílelo teprve čtvrtohorní zalednění okolních hor. Právě tehdy si prudce proudící voda z odtávající masy ledovců začala razit množství cest a cestiček do podzemí. Právě jejich přičiněním začaly růst nádherné stalakmitové vodopády, závěsy nebo pagody. Mnohé z nich v tomto procesu neustaly dodnes, jiné jsou již jen mrtvou krásou, na jejímž povrchu se voda nezaleskne ani po velkých deštích.

Pagody, vážná hudba, šikmá věž v Pise a další zajímavosti

Výzdoba Belianské jeskyně patří mezi nejkrásnější krasové přírodní památky v Evropě. Vstup se nachází ve výšce 890 metrů nad mořem, asi 130 m nad hladinou říčky Belé, a to na Kobylím vrchu. Pole posledního měření (2017) nabízí celkové prostory jeskyně více než čtyři kilometry chodeb a dómů, veřejnosti je však zpřístupněno pouze 1370 metrů. Trasa vede převážně po betonovém chodníku a schodech se zábradlím, kterých musíte během návštěvy překonat více než 800. Prohlídky s průvodcem trvají asi 70 minut.

Belianská jeskyně – kdo chtěl její unikátní krápníky proměnit v ledové krasavce?

Z krápníkové výzdoby jsou nejvíce ceněny nástěnné vodopády (Vysoký dóm, Dóm SNP, Zbojnická komora) a pagodovité stalagmity v Palmové síni. Jde o robustní objekty, tvarem připomínající buddhistické věžové stavby. Ve Zříceném dómu pak jeden takový, nápadně vychýlený do strany, připomíná legendární šikmou věž v Pise.

Součástí jeskyní jsou také malá jezírka či propasti, společně dotvářející jedinečnou atmosféru celého prostoru. Té využívají i poněkud netradiční návštěvníci – milovníci vážně hudby. Koncentrují se v tzv. Hudebním dómu, který dostal svůj název podle půvabného zvuku vodních kapek, dopadajících na hladinu jezírka. Ovšem jeho perfektní akustické vlastnosti jsou čas od času prověřeny i pořádáním koncertů vážné hudby přímo v jeskyni. Budete-li mít v tomto čase na Slovensko cestu, určitě si je nenechte ujít. Ovšem pozor, bývají vyprodány na dlouho dopředu.

V této souvislosti se ještě musím zmínit o poněkud neprakticky řešeném prodeji vstupenek do jeskyně. On-line si je zarezervovat nemůžete, takže pokud se trefíte do času, kdy je návštěvníků hodně, můžete klidně čekat až na další nebo dokonce následující turnus, což je při velkém rozestupu mezi jednotlivými prohlídkami poměrně nepříjemné. Navíc nikde nepřijímají platební karty a neobejdete se tedy bez hotovosti. Otevřeno je pak od úterý do neděle, s výjimkou některých státních svátků.

Krápníky už netáhnou? Tak vsadíme na led!

Přesně tohle si v roce 1934 říkali správci jeskyně, kterým se nelíbila upadající návštěvnost. Svého času byla Belianská jeskyně skutečně raritou. Zpřístupněna byla už 12 let po svém objevení (v roce 1896) a to na tehdejší dobu velmi moderně za pomoci elektrického osvětlení, které se v té době hřálo na výsluní pouhých 17 let.

To všechno však prý nestačilo, takže necelých 40 let poté začali v jejích útrobách pověření pracovníci experimentovat s umělým zaledňováním. Mít svou vlastní ledovou jeskyni s krápníkovou výzdobou – to by bylo něco! Záměr se sice podařil, ovšem příroda reagovala po svém. Vápencové stěny díky nadměrnému zatížení začaly praskat, unikátní výzdoba se bortila. Od pokusů bylo tedy velmi rychle upuštěno, jejich neblahé následky lze však v jeskyni pozorovat dodnes.

Když se nad hlavami prohánějí netopýři

Celoroční teplota vzduchu v Belianséá jeskyni se pohybuje okolo 5 °C. Teplé oblečení tedy s sebou a nebuďte překvapeni, pokud zjistíte, že tu nejste sami. Takové stabilní podmínky totiž vyhovují zejména netopýrům, a to hned sedmi druhům. Mezi nejznámější patří netopýr východní a netopýr velký. Občas sem zavítá také plch velký a v jeskynních jezírkách žije hned několik druhů bezobratlých živočichů a chvostoskoků.

Mimochodem zdejší netopýři mají někdy nepříjemný zvyk vydat se přímo mezi návštěvníky. Ale jsou docela milí, takže s sebou neškubejte, nekřičte a nelekejte se. Netopýr má všechno přesně načasováno a vypočítáno – jediné, s čím neumí kalkulovat, jsou prudké pohyby. Odtud pak pocházejí historky o ošklivých zvířátkách, zamotaných v dlouhých vlasech.

Přístup do Belianské jeskyně

Lesní cesta k Belianské jeskyni vede z obce Tatranská Kotlina, několik kilometrů severovýchodně od Tatranské Lomnice. Vyznačuje se mírným stoupáním a měří necelý kilometr. Navíc vás po celé délce budou provázet tabule naučné stezky se spoustou zajímavostí nejenom o zdejším krasu. Mírnou procházkou vám zabere asi 25 minut čistého času.

Libí se vám článek?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.