Kambodža III. – Battambang

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Ze Siem Reapu jsem přejel do Battambangu, kde jsem strávil necelé tři dny. Battambang neoplývá nějakými převratnými pamětihodnostmi, ale docela příjemně se tu vegetuje a hodně turistů se tu zastaví na cestě do Thajska.

Kambodžský deník – část třetí

Pondělí 20.června 2011 – Přesun do Battambangu

Ráno jsem se osobně přesvědčil, že kambodžské pojetí času je velmi ležérní. Měl jsem objednaný odvoz na autobusový terminál na 6:45 (autobus měl jet v 7:30). Spolu se mnou čekala před hotelem na stejný odvoz jedna Němka, a to už od 6:00 (mělo jí to jet v 7:00). V 7:40 přijel minibus a za 10 minut jsme byli na terminálu. Že by řekli třeba sorry, nechali jsme vás dlouho čekat, to je ani nenapadlo. Naštěstí autobus přizpůsobil pružně svoji dobu odjezdu a vyjeli jsem v 8:00.

Místo avizovaných tří hodin jsem pak jeli hodiny čtyři. Silnice je na úseku Siem Reap – Battambang docela dobrá, Kambodžané se fakt snaží hlavní silniční tahy vylepšovat kvůli turistům. Okolo nás se míhala placatá zelená krajina, v níž převažují rýžoviště. Celkově mi zatím krajina v Kambodži přijde velmi nezajímavá.

Informace o Battambangu

   Battambang je druhé největší město Kambodži. V roce 2008 zde žilo asi 250000 obyvatel, čili skoro 10x méně než v Phnom Penhu. Město bylo založeno v 11. století v dobách Khmerské říše. Leží na řece Sangker. Na mapě to vypadá, že je to od Siem Reapu kousek, jenže mezi oběma městy leží záplavová oblast jezera Tonlé Sap, přes kterou pochopitelně nevede silnice, a tak se musí jet velkou oklikou. Z Battambangu vede do Phnom Penhu dokonce i železnice, ale vlaky po ní v současnosti nejezdí (s výjimkou toho“bambusového“ – viz dále).

   V Battambangu na autobusovém nádraží se na mě sesypalo asi 8 nadháněčů s cedulemi (byl jsem jediný běloch v autobuse), na nichž měli vyvedeny názvy svých hotelů. Vybral jsem si toho s cedulí „Royal Hotel“, poněvadž jednak byl nejlevnější (na cedulích byly i ceny), a pak jsem ho zahlédnul v Lonely Planet. Z těch osmi nadháněčů drželi ceduli s nápisem „Royal Hotel“ hned tři; zřejmě tím chtějí zvýšit své šance v boji o turistu oproti konkurenci. Ubytoval jsem se tu za krásné tři dolary na noc, a to platím celý pokoj pro dva!

Monzunové deště

   Pak jsem se šel ven najíst. Chtěl jsem i procourat město, ale odpolední monzunový liják se přihnal už v půl druhé odpoledne a zahnal mě zpět na hotel. Někde jsem četl názor nějakého cestovatele, že monzuny nejsou v jihovýchodní Asii tak hrozné. No nevím, v poslední době leje čím dál víc. Není to tedy úplná katastrofa a neprší celý den, ale přece jenom je dobré si na odpoledne raději neplánovat žádné větší akce. Také asi upravím zbytek své cesty po Kambodži. Chtěl jsem jet na východ do hor, ale trekovat tam v dešti asi nemá moc smysl, spíše se budu držet ve městech, kde se dá někam zalézt. Taky chci k moři, ale ještě to zvážím… Lilo asi dvě hodiny a pak přestalo, tak jsem se byl odpoledne projít. Procházka kolem řeky je docela hezká. Řeka Sangker není příliš široká, ale tok je velice rychlý. Nakouknul jsem i do areálu moc pěkného buddhistického chrámu Wat Sangker.

Postřehy ke Kambodži

   Ještě pár postřehů ke Kambodži, co mě tak napadlo: oficiální název státu je v khmerštině „Kampučia“ (v anglickém přepisu Kampuchea). Matně si vzpomínám, že se jeden čas prosazoval tenhle přepis i u nás, ale pak se od toho upustilo. Anglicky se to píše Cambodia a francouzsky Cambodge… V Kambodži se jí jídlo standardně hůlkami, jen na polévku se používá i taková zvláštní lžíce s velmi malým držátkem. Polévky jsou většinou velmi husté a jsou v nich skoro vždy nudle, které Kambodžané namotávají také hůlkami.

Zatím ale v každé restauraci, kterou jsem navštívil, měli i vidličku. Nůž se k jídlu nikdy nepoužívá, není ostatně k čemu – pokud je v jídle maso, je vždy nakrájeno či nasekáno na kousíčky. V restauracích je vždy k dispozici zdarma k pití slabý zelený čaj v konvici na stole… Na mnoha  místech jsou k vidění fotografie královské rodiny, není to ovšem takový kult osobnosti jako třeba v sousedním Thajsku. Nejvíc je pochopitelně vidět podobizna současného krále Norodoma Sihamoniho.

Někde je vidět i fotografie jeho otce Norodoma Sihanuka, který abdikoval v roce 2004 a pořád ještě žije, je prý ale nemocný. Zato jeho manželka a matka Norodoma Sihamoniho, jejíž obraz je také často k vidění, je stále veřejně činná a často přijímá významné návštěvy.

Úterý 21. června 2011 – Battambang – chrámy a bambusový vlak

Dnes jsem vyrazil na výlet po okolí Battambangu. Ráno jsem odchytnul jednoho tuk-tuka a domluvil jsem se s ním na ceně 10 USD za zhruba pětihodinový výlet, během něhož jsem najezdili nějakých 45 kilometrů. Nejdříve jsem jeli na Phnom Sampeau. To je moderní chrám, stojící na kopci. Vyšplhal jsem se nahoru. Chrám je docela pěkný, ale to je v Kambodži skoro každý. Buddhistických templů jsou v Kambodži kvanta, přičemž chrámy jsou vlastně zároveň i kláštery, kde bydlí buddhističtí mniši.

Mniši nosí hábity špinavě oranžové barvy a mají vyholené hlavy, takže je nelze s nikým jiným zaměnit. Kolikrát je všude okolo bordel, špína a chudoba, ale chrám je krásně opravený, nebo se právě opravuje. Je evidentní, že náboženství hraje v životě Kambodžanů ohromnou roli. Jen bych řekl, že těch mnichů je až moc, na to, že to je „neproduktivní společenská třída“. U chrámu byla i malá nádrž s vodou, kolem které se pohybovala tlupa opičáků (zřejmě  makaci). Opice skákaly do vody a dokonce se v ní potápěly! Při jejich focení jsem byl skoro napaden nějakým dominantním samcem, který se už ke mně blížil a cenil na mě zuby. Hrdinně jsem ho zahnal kamenem, ale blíže k opičí tlupě jsem se už raději nepřibližoval…

Killing Cave a Banan Temple

Pod kopcem, na kterém stojí chrám, se nachází Killing Cave. Toto místo sloužilo totiž jako popraviště Rudým Khmerům. Oběti něčím majzli po hlavě a pak je hodili z velké výšky dolů do jeskynní propasti. Moc toho zde ale k vidění není. Uvnitř jeskyně je socha Buddhy a v jakési kleci jsou asi dvě lebky a několik kostí, jinak nic a není tu ani žádná informační tabule.

Pak jsme se přesunuli (převážně po lepší polní cestě) asi o 9 kilometrů dál k chrámu Banan Temple. Ten stojí také na kopci a musíte k němu vyšlapat 364 schodů. Na rozdíl od Phnom Sampeau je toto ovšem historická ruina z doby Khmerské říše.

Jeho stavba začala v polovině 11. století a skončila až ve druhé polovině století 12. Když vylezete na kopec, spatříte zde pět menších pobořených věží, o kterých některé průvodce, snad aby tam nalákaly lidi, tvrdí, že se podobají Angor Watu. To je přinejmenším dosti odvážné tvrzení a jediné, čím se chrám podobá nekonečněkrát většímu Angkor Watu, je počet věží.

Chrám vypadá úplně normálně, spíš mě tedy zklamal. Pokud už jste byli v Angkoru, těžko Vás může nadchnout. Je malý a ani není moc zachovalý. Okolo chrámu se rozprostírá džungle, do které není radno vstupovat – všude jsou tu cedule, které varují před minami.  Zdaleka ne celá Kambodža byla zbavena min, které se tu povalují už od 70. let 20. století (občanská válka, Rudí Khmerové…).

Bamboo train

Poslední atrakcí v rámci výletu byl bamboo train („bambusový vlak“). Celá legrácka spočívá v tom, že se posadíte na vozidlo, které vás pak veze po kolejích rychlostí cca 30-40 km/hod. Vozidlo je tedy poněkud nadnesený výraz. Je to vlastně jen dřevěná (bambusová?) plošina na dvou nápravách + motor (tipnul bych z nějaké staré motorky), který přes řemen pohání zadní nápravu. Sednete si na plošinu, za vás maník coby obsluha motoru a můžete vyrazit.

Trať je úzkorozchodná a neskutečně křivá, takže je div, že se vozítko na těch kolejích udrží. Také to pořádně drncá, protože spoje jednotlivých kolejnic nejsou zrovna hladké. Na plošině může sedět několik pasažérů, já jsem byl ovšem sám. Trať je prý dlouhá 14 kilometrů (říkal pán u nástupu, spíše bych to tipnul na méně). Bohužel jsem nevychytal počasí, cestou tam jsem pěkně zmoknul. Jednou nám také vypověděl službu motor, ale obsluze se ho podařilo asi po pěti minutách nastartovat. Na konečné stanici mě nějaká holka provedla po cihelně (to má být něco jako atrakce na oživení výletu).

Cihly se tu vyrábějí z jílovité půdy. Půda bude asi fakt ideální pro tento účel, protože je neuvěřitelně mazlavá a lepkavá, lepí se na boty. Jinak tato prohlídka nebyla celkem zajímavá. Pak jsme jeli zpět, tentokrát už za lepšího počasí. V polovině zpáteční trasy jsme potkali protijedoucí bamboo train. Kolej je tu samozřejmě jenom jedna, a tak se naše vozidlo muselo sundat z trati, přenést o kus dál a zase na trať umístit.. Celkově je to docela dobrá zábava a určitě je ještě lepší ve více lidech a za krásného počasí.

Středa 22. června 2011 – Battambang – relax.

Dnešek jsem strávil celý v Battambangu a pojal jsem ho víceméně relaxačně. Ráno jsem se byl projít. Nakouknul jsem asi do tří chrámů, jinak jsem neobjevil nic nového. Jednoznačně nejvíc z chrámů v Battambangu se mi líbil Wat Kamphaeng. Dovnitř jsem se sice nedostal, ale venkovní budovy jsou moc pěkné. Odpoledne jsem pak (podobně jako včera) strávil převážně u počítače. Ráno a v poledne bylo mimořádně hezky a dokonce i sluníčko občas vyšlo (jinak je spíše pořád zataženo), ale v 15:00 se přehnala nádherná bouřka doprovázená pěknou průtrží mračen. Nádherná byla zejména proto, že jsem tou dobou byl už dávno na hotelu, hezky v suchu J.

   Celkově k Battambangu: není to tu bůhvíco a pokud toto město ze svého cestovního itineráře vynecháte, o nic důležitého nepřijdete. Nejsou zde žádné highlights jako vězníce S-21 a Královský palác v Phnom Penhu nebo chrámy v Angkoru. Ale musím říct, že jsem se v samotném městě cítil o trochu lépe než v Phnomm Penhu a v Siem Reapu, atmosféra je tu poklidnější a doprava není tak šílená jako v hlavním městě. Battambang je asi docela vhodnou zastávkou, pokud jedete po zemi z Kambodže do Thajska či obráceně, neboť Battambang leží poměrně blízko thajských hranic.

Battambang – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v červnu  2011: 1 USD = 17 Kč, 1 USD = 4000 R (kambodžský riel)

•    Doprava:   Autobus Siem Reap – Battambang: 170 kilometrů, 4 hodiny jízdy, 5 USD. Společnost Sorya. Možná jsem měl smlouvat. V ceně je i bezplatný transfer z hotelu na autobusové nádraží (cca 3 kilometry). Z Battambangu se lze dostat do Siem Reapu i lodí. Cesta trvá mnohem déle a je o dost dražší než autobus, je to spíše vyhlídková plavba než regulérní doprava. Lodní lístek z Battambangu do Siem Reapu nabízeli u nás v hotelu za 16 USD.
•    Ubytování:   Battambang – Royal Hotel: 3 USD za pokoj, bez koupelny. Wifi zdarma. Pěkné ubytování. Bydlím ovšem až ve čtvrtém patře, na střeše – i zde mají nejlevnější pokoje ve vyšších patrech. Na střeše je i malá restaurace.
•    Jídlo a pití:   Restaurace White Rose: jídla stojí cca 2-3 USD, vaří velmi dobře a porce jsou docela velké. Zmrzlinový shake stojí  1 USD a je výborný. Moc dobrá restaurace, doporučuji. Obchod: voda (láhev 1.5 litru) 0.5 USD, pivo Angkor (plechovka 330 ml) 2500 R, zákusek (trochu jako štrúdl) 500 R
•    Výlet po okolí Battambangu: tuk-tuk 10 USD, vstupné Phnom Sampeau a Killing Cave 2 USD, vstupné Banan Temple 2 USD, Bamboo Train – jízda 7 USD (smlouvat, při více lidech se určitě dostanete na nižší cenu na osobu, já byl sám).

Fotoalbum Battambang