Asuán – Zajímavosti, Přehrady, Felucca, Kóm Ombo

Asuán leží na Nilu. Je to nejsušší místo světa. Že už jsem to tvrdil v minulém článku o oáze Dachla? To je sice pravda, ale já za to nemůžu. Udávají se obě místa – Asuán i Dachla, a obě se stejnou hodnotou srážek – 0,5 mm ročně.

Město Asuán

Asuán leží na Nilu. Je to nejsušší místo světa. Že už jsem to tvrdil v minulém článku o oáze Dachla?  To je pravda, ale já za to nemůžu. Udávají se obě místa – Asuán i Dachla, a obě se stejnou hodnotou srážek – 0,5 mm ročně. Tak jednou za dvacet až třicet let se obloha hrozivě zatáhne, strhne se bouřka a světe div se – prší! Ve starém Egyptě to pokládali za špatné znamení. Není divu – stávalo se to málokdy.

Asuán leží téměř přesně na 24. rovnoběžce, tedy pár kilometrů severně od obratníku Raka. Koncem června by do Vás tedy slunce pražilo téměř přesně z nadhlavníku, pravděpodobně byste ale zemřeli – teploty tu v létě dosahují až 50^oC ve stínu. My jsme sem dorazili 19. listopadu a bylo teplo tak akorát, asi jako u nás v létě.

Silniční vzdálenost Káhira – Asuán je asi 900 kilometrů, takže je to vlastně ze všech egyptských měst nejvzdálenější periferie vzhledem k metropoli. Z Asuánu je to tedy po silnici na hranici se Súdánem ještě asi 350 kilometrů, ale nic dalšího, co by sneslo název město, v této liduprázdné poušti není. A v době našeho pobytu se sem nedalo dostat po souši vůbec.

V roce 2000, nedlouho po atentátu v Luxoru (17.11.1997), byla stále v Egyptě mimořádná bezpečnostní opatření a do 300 kilometrů vzdáleného Abú Simbelu se dalo pouze draho letět letadlem, nebo jet ještě dráže luxusní výletní lodí po Asuánské přehradě. Asuán je tedy v podstatě konec Egypta a byl jím i ve starověku – země na jih od Asuánu se nazývala Núbie a dnes je rozdělena mezi Egypt a Súdán. Núbijci už také nejsou Arabové a jsou o poznání tmavší – vlastně jsou to mulati – míšenci bílé a černé rasy.

Asuán je vcelku levné město

 Samotné město Asuán není dohromady ničím zajímavé. Je tu akorát docela levný bazar. Dá se tu usmlouvat mnohem lepší cena než v Káhiře, kde je víc turistů a vyšší ceny. Ale smlouvat se musí umět. A také musíte mít přibližně představu, co kolik stojí. Koupil jsem tu hezkou ozdobnou dřevěnou lakovanou krabičku. Na šperky apod. Smlouvání začalo na 100 EL (egyptská libra, v době našeho pobytu byla 1 EL 10 Kč! – dnešní kurs je 3 Kč, ale nominální ceny určitě budou vyšší).

Nakonec jsem to stáhnul na 30 EL. Měl jsem z toho dobrý pocit (kamarádi předtím usmlouvali cenu za menší krabičku „jen“ na 35 EL), ale jen do doby, než jsem se pak dozvěděl, že normální cena je 5 EL…

Město samo tedy nic moc, ale je hezky položené na Nilu. Nil je tu relativně úzký, prodírá se skalnatým údolím  a v jeho okolí leží jenom pustá poušť (zatímco dále v Egyptě je údolí Nilu lemováno několika kilometry úrodné půdy z obou stran). Západy slunce jsou tu moc pěkné a po Nilu jezdí velké výletní lodě i místní feluky.

Asuánské přehrady

Zdejší úzké údolí Nilu vklíněné mezi skalní stěny, to přímo vybízelo k tomu, aby se tu postavila přehrada. A tak byly postaveny rovnou dvě. První postavili Britové už v 19. století a stojí dodnes. No úplně malá není, ale není to nic ve srovnání s monstrem, které tu postavili Sověti ve století dvacátém.

S  výstavbou velké Asuánské začal prezident Násir už v 50. letech, ale dokončena byla až v roce 1970. Kde ale vzít na takovou velestavbu peníze a nekrást? Američané Násirovi odmítli půjčit, takže se nakonec přece jenom rozhodl, že peníze ukradne a znárodníl Suezský průplav, aby získal peníze z poplatků za průjezd lodí. Tím ovšem vyprovokoval izraelsko-britsko-francouzskou invazi. Po zásahu SSSR a USA se sice útočníci stáhli, ale Egypt utrpěl značné škody. Nakonec se nabídli Sověti, že přehradu postaví.

Přehradní jezero

Technicky tedy postavili sovětští inženýři obdivuhodné veledílo, to se musí uznat. Přehradní jezero, které vzniklo za přehradou (Egypťané mu říkají „Násirovo moře“) je dlouhé 550 kilometrů a táhne se až do Súdánu! Ale užitná hodnota díla je sporná. Nejdůležitější historické památky se naštěstí podařilo zachránit (slavný chrám Abú Simbel, asi nejkrásnější v Egyptě, byl celý rozřezán na bloky a znovu sestaven asi 60 metrů nad úrovní hladiny jezera).

Asuánská přehrada také slouží k zavlažování a vyrábí nezanedbatelné množství elektrické energie (elektrárna ale nejede na plný výkon – právě kvůli odběru vody na zavlažování). Ale úrodné bahno, které od starověku přinášely do Egypta každoroční záplavy, se už dnes dále po proudu nedostane a končí v přehradě, která se zanáší.

A půda v Egyptě, kterou dřív pohnojilo bahno, se hnojí umělými hnojivy. Při výrobě umělých hnojiv se spotřebuje hodně elektrické energie, která se bere například z elektrárny na Asuánské přehradě. Proč to ale dělat ekologicky, když to jde technicky…

Památník sovětsko-egyptského přátelství

Ale když si uděláte výlet na přehradu jako my, jezero Vás ohromí. Táhne se do nedohledna. A přímo na hrázi je veliký památník sovětsko-egyptského přátelství. To už sice dnes neexistuje (Násirovi nástupci Sadat a Mubarak se přiklonili pro změnu k Američanům), ale památník zůstal. A Násirovo jezero je také jediné místo v Egyptě, kde se vyskytuje krokodýl nilský. Ale kolem betonové hráze se zrovna žádný během naší návštěvy neproháněl. Na Asuánskou přehradu se dostanete nejlépe taxíkem, z Asuánu je to 13 kilometrů.

Pak jsme ještě absolvovali výlet lodí od staré Asuánské přehrady k chrámu Philae (i ten byl přemístěn při stavbě přehrady, z jednoho ostrova na druhý). Je pěkný a stojí určitě za návštěvu.

Felucca

Až pojedete do Egypta, nenechte si ujít projížďku felukou.  Feluka (či felucca) je malá plachetnice s charakteristickou trojúhelníkovitou plachtou. Feluky se prohánějí po Nilu od nepaměti. Místní je používají dodnes, ale většinou se na nich vozí turisté (turisté se ovšem po Nilu také vozí v obrovských plovoucích hotelech, zvaných výletní lodi).

Zvolili jsme jednodenní výlet po trase Asuán – Kóm Ombo. To je pěkný starý egyptský chrám,  asi 45 kilometrů od Asuánu. Výletní feluce trvá tato vzdálenost asi půl dne. Vyrazili jsme asi v půl desáté ráno. Kromě starého kapitána byl druhým „mužem“ posádky malý dvanáctiletý kluk. Na feluce byla pohoda! Cesta se příjemně vleče, hrajeme kostky (kupodivu i vyhrávám). Občas nás míjejí jiné feluky, parníky a kontroluje nás i říční policie.

Břehy lemují palmy

Sem tam se na souši mihne i oslík, nad hlavami nám létají vodní ptáci. Romantika a pohoda na Nilu. Jen kdyby se mi sakra tolik nechtělo na záchod! Nakonec jsem to nevydržel a požádal kapitána, aby přirazil ke břehu. To je úleva! A jede se dál. Romantika a pohoda na Nilu…

Před Kóm Ombo jsme dojeli večer po setmění a zakotvili jsme na druhém břehu. Náš kapitán asi pochází odsud, protože jsme mohli používat i místní vesnický záchod. Ve vesnici o kus dál ale byla tma jako v pytli (žádné veřejné osvětlení tu tedy nebylo). Po výborné večeři (nudle s omáčkou) jsme strávili nocleh na lodi.

Kóm Ombo

Ráno po snídani jsme jen přejeli na druhou stranu Nilu zaplatili za cestu a navštívili zdejší chrám Kóm Ombo. Ujde, ale pokud sem nepojedete na feluce jako my, můžete ho klidně vynechat… Naším dalším cílem bylo Rudé moře (cestou v autobuse z Kóm Omba do Qeny jsme ovšem shlédli film Rudé horko s Arnoldem Schwarzeneggerem. To tenkrát ještě nebyl guvernér, nýbrž herec).

Po pravdě řečeno, ani jsem se na loď moc netěšil. Pojedeme 24 hodin, to bude otrava!  A spletl jsem se. Bylo to krásné a po dojezdu jsem litoval, že jsme nezvolili delší trasu, která trvá 2,5 dne! Plavbu felukou jsem si vyhodnotil jako druhý nejsilnější zážitek v Egyptě po návštěvě pouštních oáz. Vřele doporučuji!!!

Fotogalerie – Asuán