Ano, právě na tyto dva prvky byl při stavbě tohoto jedinečného architektonického díla kladen největší důraz. Zvenčí na to Alhambra nevypadá, jakmile však vstoupíte, pochopíte, jak si dříve muslimové představovali ráj…
Ne nadarmo bývá Alhambra označována za nejkrásnější památku symbolizující islámské umění na evropském kontinentu. Pro každého, kdo navštíví španělskou Granadu, je její návštěva takřka povinností. Bez nákupu vstupenky předem se sem však jen stěží dostanete, a pokud si na její prohlídku nevyhradíte celý den, budete určitě nekonečně zklamáni.
Základy celé stavby položil už ve 13. století zakladatel dynastie Nasridů Mohammed Inb Yusuf Ibn Nasr (známý té jako Muhammad I.). Její nádhery si však příliš neužil, k vybavení interiérů totiž došlo až o téměř století později – tak dlouho úvodní fáze výstavby trvala. A není divu. Alhambra se totiž měla stát doslova rájem na zemi a přitom svým stylem zavzpomínat na původní arabské tradice, kterých se zatím na území Evropy nacházelo jen poskrovnu (a většina z nich navíc na územích, o něž muslimové přišli v boji s křesťany). A proč právě název Alhambra? Důvody mohou být hned dva.
Alhambra – zahrady plné tekoucí vody
Věděli jste, že: Dnes ve zdech Alhambry nenajdete ani jeden jediný kus nábytku? Nic vám tedy nebrání vychutnat si krásu jejích jedinečně a velkolepě zhotovených interiérů v plné parádě.
Alhambra plná zeleně si vyžádala přehradu
Dovést na kopec, kde měla Alhambra stát, dostatek vody, a to i v letních měsících, kdy se místní řeka Darra podobala spíše bahnité kaluži, byl skoro nadlidský výkon. Muhammadovi stavitelé si s tím však poradili – šest kilometrů proti proudu vybudovali velkou přehradu a odtud pak kanál až k Alhambře. I proto si mohli dovolit zdi Alhambry doslova protkat fontánami a záhony se zelení, které dodnes přivádějí v úžas každého návštěvníka. A jak teprve musely působit na Araby, zvyklé na drsný život uprostřed suché pouště?
A nešlo jen o množství vody, ale i o její čistotu. Stačilo k tomu „pouhé“ chytré navržení kanálu se zpomalovacími úseky, v nichž se ukládal nežádoucí jíl a další nečistoty. Průzračně křišťálová voda prýštící na každém kroku tak nebyla jen pouhým nedosažitelným snem, ale každodenní realitou.
Ale v údiv vás nepřivedou jen zahrady. Vnitřní dvory, otevřené stropy, skryté místnosti – to vše je v Alhambře dovedně ztvárněno a kombinováno. Úchvatně působí zejména prostory, vybudované za pomoci aplikace poznatků z řecké matematiky, tedy dokonale geometricky. Nádherným příkladem je například Lví dvůr, jemuž dominuje kašna obklopená dvanácti majestátními lvy, obklopená tajemným sloupořadím. Mezi další zajímavé části rozhodě patří i:
- Myrtový dvůr s jezerem ve svém středu, obklopeném půvabnými keříky myrty.
- Sál dvou sester se dvěma bílými mramorovými deskami zapuštěnými v zemi.
- Sál vyslanců s impozantním dřevěným stropem tyčícím se ve výšce 18,3 metru a dovedně vyvedenou třpytivou hvězdnou oblohou.
Alhambra – Lví dvůr
Mezi nejcharakterističtější ozdobné prvky celé stavby pak patří dovedně tvarované a zbarvené keramické dlaždice, řezby v kameni i mnohobarevném dřevu či stylizované arabské ornamenty s rostlinný motivy a uměleckým písmem. Není divu, že když Alhambru poslední maurský panovník Boabdil v roce 1492 opouštěl, plakal. A ani to, že si ji noví vládcové města, katoličtí panovníci Ferdinand a Isabela oblíbili natolik, že zde později chtěli být i pohřbeni.
Památka, kterou zachránili spisovatelé
V 17. století se však na původní slávu místa téměř zapomnělo. Sklady byly otevřeny pro ubytování nejchudších členů společnosti, když bylo třeba, sídlili tu i vojáci… A každý návštěvník, který tuto impozantní stavu navštívil, si chtěl s sebou donést něco na památku – tu odsekal kus kamenného vlysu, tu odštípl část dřevěné výzdoby…. A tato devastace pokračovala až do 19. století. Kdyby toto místo svou jedinečnou romantickou atmosférou nepřitáhlo takové spisovatelské velikány, jako byli Victor Hugo nebo Washington Irving, kdo ví, jak by to s jeho osudem dopadlo. Právě tito umělci totiž iniciovali první pokusy o záchranu Alhambry, na něž později navázalo třeba UNESCO (v roce 1984).
Zajímavost: Alhambru se pokusil vyhodit do povětří sám Napoleon, a to doslova. Jeho plán mu překazil jeden zraněný voják, který na poslední chvíli zničil nálože.
Tak slavná, že musíte vstupenky kupovat předem
Dnes, po četných restaurátorských zásazích, opět vítá Alhambra své návštěvníky v plné kráse. Čas od času sice ještě na místě probíhají archeologické výzkumy nebo záchranné práce, to však vstupu dovnitř nijak nebrání. Počet návštěvníků je ale omezen, a to na 6 600 denně. Zvláště v letní sezóně se tedy vyplatí koupit si vstupenky dopředu, třeba na specializovaném webu nebo přes cestovní kancelář.
Alhambra – detail výzdoby
Na vstupence je vždy vyznačen čas, během něhož se musíte hlásit u brány. Jak dlouho pak uvnitř zůstanete, je jen a jen na vás. Počítejte však s tím, že komplex je opravdu obrovský. Obzvláště zvídavým návštěvníkům nebude pro jeho kompletní prozkoumání stačit ani celý den.
A pokud chcete získat skutečně nejkrásnější a nejpanoramatičtější fotografie celého komplexu, nelitujte námahy a vydejte se na blízký kopec Albaicín. Nedejte se odradit tím, že celý kopec pokrývají současné muslimské čtvrtě, takže leckdy zapochybujete, zda jste vůbec v Evropě. Obyvatelé Maroka, jichž je tu většina, jsou k návštěvníkům velmi vstřícní a necháte-li se zlákat některou místní kavárničkou nebo prodavačem suvenýrů, určitě nebudete litovat.