Ostrov Jan Mayen

Ostrov Jan Mayen

Ostrov Jan Mayen leží v Grónském moři, na samém pokraji Atlantiku, severně od Islandu. Jeho oficiální status je „závislé území  Norska“, kterému patří od roku 1930. Jeho rozloha je 377 km², což je více než rozloha Malty. V hlavním a jediném „městě“ Olonkibyen žije nerezidentně 18 obyvatel. Jedinými obyvateli jsou zde zaměstnanci norské meteorologické a rozhlasové stanice, zatímco guvernérka spravuje tento ostrov ze „sousedních“ Špicberků (zhruba 1500 kilometrů vzdušnou čarou).

Ostrov je sopečného původu a nejvyšší hora ostrova Beerenberg (2278 m.n.m.) je druhou nejvyšší činnou sopkou v Evropě po Etně (viz foto dole). Ostrůvek je částečně zaledněn. Nejbližší pevninou jsou břehy Grónska, o kousek dál leží Island. V současné době je z ostrova přírodní rezervace.

Historie Ostrova Jan Mayen

Podle určitých historických objevů se spekuluje, že ostrov mohli Evropané znát již v šestém století našeho letopočtu. Bylo to když irský mnich Brendan, jež byl proslulý také jako mořeplavec, prohlásil při návratu z jedné z cest, že byl nedaleko černého ostrova, jež byl v plamenech a bylo okolo někoho strašně hlučno. Osobně si myslel, že tímto našel cestu do pekla.

Podle historiků šlo právě o ostrov Jan Mayen. Předpokládá se, že o ostrově věděli také i vikingští mořeplavci.

Rok, který ale můžeme považovat jako oficiální pro objevení ostrova Jan Mayen je až rok 1614. V této době na ostrov zavítal Holanďan Jan Jacobs May van Schellinkhout. Jeho první důstojník posléze ostrov zakreslil do mapy a pojmenoval ho po svém kapitánovi. Jméno již ostrovu zůstalo.

V roce 1921 se na ostrově otevřela první meteorologická stanice. Za vznikem stanice stál Norský meteorologický ústav, který o rok později zároveň anektoval ostrov pro Norsko. 27. února 1930 se tak ostrov stal oficiálně součástí Norského království. V období druhé světové války ostrov sice nacistické Německo neovládlo, jako třeba kontinentální Norsko, nicméně i přesto Norové raději spálili stanici na ostrově.