Obsah
Neuvěřitelná příroda, starobylé kostely vytesané do porézních skal, ale také tolik oceňované ticho a množství zákoutí, do nichž lidská noha zavítá jen výjimečné – taková je krajina v okolí turisticky oblíbeného turecké Göreme v Kappadokii.
Pod sopkou Erciyes Dagu čeká na všechny zvídavé návštěvníky kraj, který nikde jinde na planetě zemi nespatříte. Na první pohled se sice vzdáleně podobá některým jiným skalním městům, ale při bližším pohledu rozeznáte množství jedinečných prvků, na něž opravdu narazíte jen a jen v Kappadokii.
Když příroda a fantazie čaruje
O tom, jak zdejší pozoruhodné skalní útvary vznikly, jsme se podrobně rozepsali už ve článku Podivuhodně tvarovaná krajina Kappadokie – Turecko z jiného světa. Sami se rozhodněte, zda vám její nejtypičtější prvky připomínají spíše houby nebo pánské údy. V případě Love Valley, Údolí lásky, bychom však tipovali spíše to druhé. Jiné sklaní rozsedliny a vodou a větry modelované rýhy v zemi, se jmenují zase podle převládající barvy skal. Mísy mohou fantaskní kalní útvary připomínat dílo slavného barcelonského architekta Antonia Gaudího. Koneckonců, kdo ví, zda mu nebyly vítanou inspirací pro jeho bohatou tvorbu?
Více než čtyři desítky kostelů a pousteven na jednom místě
Ale nepracovaly tu jen přírodní procesy. Například skalní kostelík svatého Nazara připomíná, že tu od 4. do 11. století sídlilo jedno z nejdůležitějších center křesťanství v celé Evropě. Přinesl ho sem prý sám svatý Pavel při jedné ze svých misí. A právě zde se také se utvářela dnešní věroučná podoba křesťanství. Kláštery, první mnišské a asketické komunity, lidové svatyně… Měkký tuf, do jehož útrob bylo možné vytesat celá skalní města, poskytoval doposud se vyvíjejícímu náboženství dokonalý úkryt před mnohdy nepřejícným světem.
Z této doby pochází rovněž nádherné malby – některé vyvedené přímo na skále, jiné realizované na vrstvě křehkého štuku. Do dnešních dob však přežily téměř zázrakem. Po vítězné bitvě u Mantziketu v roce 1071 totiž zdejší oblast dobyli turci a většina obyvatel s postupem času konvertovala k islámu, jež jim přinášel mnohé výhody. Skalní kostelíky pak byly po celá staletí opuštěny nebo využívány jako skladiště a obytné prostory.
Do Göreme – turisticky nejznámějšího centra dávných křesťanských kostelů – je dnes možné vstoupit jen po zaplacení tučného vstupného a přes dlouhou řadu turniketů. Nabízený zážitek však rozhodně stojí za to. Toto tzv. muzeum pod otevřených nebem, totiž nabízí největší koncentraci svatostánků a byzantských maleb v celé Kappadokii. Naštěstí se tahle masově turistická tvář Kappadokie koncentruje jen na tuto malou plochu.
Můžeme se však utěšovat tím, že tento nepopulární krok umožňuje dávné památky mnohem lépe chránit před zničujícím vandalismem. Nově objevená popularita Kappadokie má ale ještě jednu výhodu – snadnou dostupnost. V Istanbulu stačí nasednout do pohodlného nočního autobusu a ráno vstoupit u Göreme, nebo si přes cestovní kancelář objednat rovnou celý zájezd. V Göreme se však rozhodně vyplatí pobýt více než jeden den. Mimo placenou oblast je totiž vstup do tufových útvarů zcela volný. První den tedy bez obav navštivte nabízená turistická lákadla a v tom dalším se vydejte na průzkum na vlastní pěst.
Pěšky, ale i na čtyřkolce
Že vás religiózní ráz krajiny zase tolik neoslovuje? Nevadí, v Kappadokii můžete vystřídat historickou exkurzi s hned několika zajímavými outdoorovými sportovními aktivitami. Pokud vás baví čtyřkolky nebo třeba horská kola, ocitnete se v sedmém nebi. Opuštěná skalní údolí jsou pak opravdu ideálním terénem pro dobrodružné výlety. Naštěstí ne všude mají tyto řvoucí obludy přístup, takže pokud spoléháte spíše na vlastní nohy a neodpustíte si pořádný trek, určitě si přijdete také na své.
Údolí v okolí města Göreme vás ráda uvítají na celé dny. Davy turistů tu nepotkáte, jen občasné pěší poutníky. Někde narazíte i na opuštěná skalní obydlí a kostely, kde se na rozdíl od muzea pod širým nebem žádné vstupné neplatí. Jsou však velmi dobře ukryté a pokud chcete najít i ty nejskrytější, nebojte se oblézt každý balvan a prozkoumat každou, byť sebemenší skalní skulinu.
Zabloudit se tu moc nedá, většina údolí je pokryta dobře značenými trasami s mnoha milníky, označujícími vzdálenosti mezi nejrůznějšími zajímavými prvky. Jen pozor, v údolích obvykle není žádná voda. Občerstvením se proto zásobte raději na celý den už předem. A až znovu vstoupíte do civilizace, nezapomeňte navštívit i prodejnu suvenýrů. Můžete si tu koupit nejen knižní průvodce, pohledy a další tradiční upomínkové předměty, ale i povedené kopie dávných byzantských fresek.
Na nich si často všimnete tří tzv. kappadockých církevních otců, jak se dnes raným křesťanským teologům říká. Basileos Veliký (zvaný též Basil z Cesareje), Řehoř z Nyssy a Řehoř z Naziánu. Právě oni prosadili dnes vyznávané učení o třech božích osobách: Otci, Synu a Duchu svatém.
Ve znamení barev
Chcete si užít zdejší bizarní krajinu tak trochu netradičně? Zamiřte sem ve druhé polovině roku. Na podzim jsou v malebné krajině Kappadokie ke spatření kromě nádherně vybarvených stromů také hrozny divokého vína (pozůstatek kdysi hojného zemědělského osídlení). Nebojte se a ochutnejte.
Potěší vás také ticho a klid, které tu na konci turistické sezóny vládne. Údolí je tu prostě tolik, že si vždycky najdete pro sebe nějaké zapomenuté zákoutí. A sevřené skalní stěny se k sobě čas od času přiblíží a nahoře zcela uzavřou, takže návštěvníci nebudou ochuzeni ani o romantiku přírodních tunelů. A vzít si s sebou můžete i spacák a karimatku a přespat v některé ze stovky let opuštěných skalních pousteven. Překvapí vás, jaké příjemné klima a ticho v nich panuje. Tuf je totiž skvělým izolantem po všech stránkách.