Hustý deštný prales se táhne na západní straně až k samotnému pacifickému pobřeží – devadesát kilometrů nic než strmá úbočí a divoké písečné pláže. Sem tam vyčnívají z vody ostrá skaliska a tmavé bazaltové ostrůvky. Povětšinu roku panuje na pobřeží OLYMPICU drsné klima. Od moře se plazí mlha hustá jako mléko, nebe často zahalují nízko plující mraky. Vydatný déšť a surový studený vítr příliš nelákají na dlouhé tůry. Představujeme Olympijské pobřeží.
Kalaloch a Ruby beach
Divoké pobřeží je dobře přístupné jen na několika málo místech. Na písečném Kalaloch Beach se při ústí řeky povalují vodou omleté a sluncem vysušené kmeny starých stromů. Ruby Beach, odkud je vidět na vzdálený skalnatý ostrůvek Destruction Island, stále zahaluje hustá mlha. Zdá se, že na divokém pobřeží Olympicu bývá skutečně ještě víc pošmourno a ještě víc šedivo než daleko na jihu u kalifornských pobřežních sekvojí.
Když mezi bílošedivým závojem a hustými mraky vyleze sluníčko, tak je to skoro jako zázrak. Nebe i mořská hladina pak navečer zezlátnou. Když obloha po západu slunce zmodrá, tak ještě stále den nekončí. Obrysy skal a lesknoucí se rozvlněná voda večer vykouzlí krajinu obzvlášť krásnou, skoro až tajemnou.
Rialto Beach
Druhého dne míříme dál na sever k Rialto Beach. Každých pár kroků se před námi otevírají nové pohledy na moře – v celé jeho velikosti i detailu. Malé kostrbaté skalnaté ostrůvky a naplavené kmeny jsou i tady ozdobou celého pobřeží. Obrysy skal dodávají krajině zvláštní divokou náladu. Nad hlavami nám co chvíli přelétá velké hejno pelikánů. A kousek od nás si kormoráni suší svá promáčená křídla. Vedle racků hnízdí na pobřeží také alky, alkouni a spousty dalších mořských a brodivých ptáků.
Další den vstáváme ještě za setmění. Chceme být u toho, když se krajina začne probouzet. Bílá mlha, která nás po celou dobu pronásleduje, najednou jakoby zázrakem ustoupila. Nádherné slunečné dny jako je tenhle, tady bývají opravdu jen málokdy.
Dáváme pozor, kam šlapeme, hlavně proto, abychom něco nepřehlédli. Je právě odliv a jindy většinou šedivé pobřeží s černými skalisky je najednou jakési veselejší. Oranžové a nachově zbarvené hvězdice nalepené jedna vedle druhé, pevně přisáté zelené sasanky a různí měkkýši zdobí drsný povrch obnažených skal. Mořské řasy leží jakoby pohozené po zemi nebo jen tak bezvládně visí a čekají, až zase „přijde moře“.
Port Angeles, La Push, Cape Flattery
Mořská vydra právě kuchá ze škeble slizké maso. Nedaleko od břehu často vesele dovádí tuleni a lachtani. Na některých místech se dají na podzim (listopad-prosinec) a na jaře (březen-duben) pozorovat táhnoucí velryby. Některé lodní společnosti v nedalekém přístavním městečku Port Angeles nabízejí dokonce plavby i za dalšími mořskými savci – kosatkami a delfíny.
Ke konci dne se brouzdáme v přístavu malé indiánské rezervace La Push. Přáli bychom si, aby tyto dny nikdy neskončily, tolik toho Olympijské pobřeží totiž nabízí! Vysněný mys Cape Flattery si však necháváme na jindy – aspoň máme jistotu, že se sem opět jednou vrátíme.
Pro hodnocení se musíte 
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.