Malawi – U piva můžete potkat třeba Andyho

Malawi – U piva můžete potkat třeba Andyho
5 (100%) 1 vote

Přiznám se, že před naší africkou cestou jsem věděl o Malawi jen tři věci – že je to stát na březích stejnojmenného jezera, že jeho hlavní město je Lilongwe a že si tam odskočila Madonna adoptovat dítě. Nebýt americké megastar, nepsalo by se u nás o Malawi asi vůbec. Pojďme si tedy trochu rozšířit obzor.

Pár faktů o státu Malawi

   Malawi je země rozlohou i počtem obyvatel jen o málo menší než bývalé  Československo. Má rozlohu přibližně 118,000 km2 (z toho 24,000 připadá na vodní plochy – tedy hlavně na jezero Malawi) a 13,5 milionu obyvatel. Území Malawi je výrazně protaženo severojižním směrem, podél západního břehu jezera Malawi. Geograficky se Malawi řadí do jižní Afriky. Je to stát vnitrozemský, sousedí s Tanzanií, Mosambikem a Zambií.

Obrazek

Hlavním městem Malawi je Lilongwe, které leží zhruba uprostřed země. Do Prahy je to z Lilongwe vzdušnou čarou přes 7000 kilometrů. Největším městem je však Blantyre v jižní části státu. Podnebí v Malawi je mimořádně příjemné, protože většina země leží poměrně vysoko – například Lilongwe leží v nadmořské výšce přes 1000 m.n.m. Nejsou zde tedy ani velká vedra, ani zima.

Asi 80 % obyvatelstva jsou křesťané, 13% připadá na muslimy. Z mnoha etnik v Malawi jsou nejpočetnější Chewa a Nyanja. Úřední řečí v Malawi je angličtina a chichewa – tímto bantuským jazykem hovoří téměř 60 % obyvatelstva. Kromě černošských etnik žijí v Malawi i malé bělošské a indické menšiny, obojí jako pozůstatek z koloniálních dob. Měnou Malawi je malawijská kwacha, která se dělí na 100 tambala. Není to zrovna tvrdá měna a v létě 2008 byl přibližný kurs 1 Kč = 10 kwacha.

 

Historie Malawi

Malawi má poměrně bohatou historii. Od 15. století tu existovala mocná domorodá říše. 19. století však znamenalo konec nezávislosti. Malawi bylo nejdříve těžce postiženo obchodem s otroky. Zdejší černošské obyvatelstvo bylo decimováno Svahilci, otrokáři z východního afrického pobřeží. Od roku 1883 se země stala britským protektorátem pod názvem Njasko (či Ňasko – anglicky Nyasaland) poté, co její území podrobně prozkoumal skotský cestovatel David Livingstone v letech 1859-1863. Země sice ztratila nezávislost, zároveň jí však Britové zbavili metly největší tím, že zakázali otroctví.

   Nezávislost získalo Njasko v roce 1964 a změnilo si  název na Malawi. V roce 1966 byla vyhlášena republika. Prvním prezidentem Malawi se stal Hastings Kamuzu Banda. Prezident Banda vládnul plně v souladu se svým jménem – jako diktátor. Mocensky se opíral o jedinou povolenou Malawijskou kongresovou stranu. Ekonomicky se země jakžtakž držela nad vodou díky Jihoafrické republice – Banda byl jako jeden z mála afrických vládců zadobře s bílou rasistickou vládou v Pretorii, za což se mu od ní dostávalo  poměrně štědré ekonomické podpory.

Na začátku 90. let se však situace změnila. Apartheid v JAR se poroučel na smetiště dějin, podpora bohatých strýčků z jihu skončila a s  ní i Bandova éra. V roce 1994 se tak konaly první svobodné volby v Malawi. Bývalý prezident Banda zemřel v roce 1997. Jeho rok narození  není přesně znám, ale určitě mu bylo přes 90 let.

   Malawi je v současnosti jednou z nejchudších zemí světa. Země spoléhá především na zemědělství. Přes 50 % hodnoty exportu Malawi tvoří tabák. Dále se vyváží čaj, cukr, bavlna, káva a další zemědělské produkty.  Malawi dostává masivní ekonomickou pomoc z Evropské unie – prakticky před každou větší stavbou (silnice, nemocnice, školy) je cedule s informací, že tuto stavbu financuje EU. Naprosto katastrofická je pro Malawi epidemie AIDS. V roce 2003 bylo HIV pozitivní 14 % dospělé populace Malawi.

Jezero Malawi

   V Malawi jsme celkem strávili 8 dní, což není mnoho. K vidění je tu jistě spoustu zajímavých věcí. Původně jsme chtěli například navštívit národní parky Nyika a Liwonde, případně si prohlédnout hlavní město Lilongwe. Ale přesuny napříč africkým kontinentem zabraly víc času než jsme plánovali a navíc už jsme shlédli hodně parků v Keni a Tanzanii, takže vidět tisící žirafu a milióntou impalu už nás moc nelákalo. A Lilongwe? Nechci urazit občany Malawi, je to přece jenom jejich hlavní město. Proto se omezím jen na konstatování, že Lilongwe rozhodně není ten pravý turistický magnet, kvůli kterému by se člověk vláčel přes půl světa, aby tuto zemi navštívil. Bohatě nám stačilo, že jsme tu přespali.

Obrazek

Ale magnet, kvůli němuž se vyplatí do Malawi rozhodně jet, existuje. Je jím jezero Malawi. Je nádherné. Je obrovské! Je také pěkně hluboké. A žije v něm neskutečně mnoho ryb. V roce 1859 spatřil toto jezero první Evropan, skotský cestovatel David Livingstone. Livingstone pojmenoval jezero Nyasa (v českém přepisu též Njasa či Ňasa, portugalsky Niassa). Podobné slovo v místním jazyce totiž znamená prostě „jezero“ a Livingstone se domníval, že to je jméno této vodní plochy.

Název jezera pak přešel na celou zemi. Od roku 1964, když Njasko vyhlásilo nezávislost, změnila země svůj oficiální název na Malawi a stejně se tedy nazývá i jezero. Ale původní Livingstonův název ze světa nezmizel. Portugalský název Niassa se dodnes používá v Mosambiku a tak má jezero vlastně názvy dva. O pobřeží jezera se Malawi a Mosambik dělí ještě s Tanzanií.

     Jezero Malawi má rozlohu zhruba 30,000 km2. To je víc než třetina rozlohy České republiky! Pro srovnání – největší jezero střední Evropy, Balaton, je zhruba padesátkrát menší.

Charakteristika jezera Malawi

A největší jezero České republiky (Černé jezero, rozloha 0.184 km2) je menší tolikrát, že se mi to ani nechce počítat.  Malawi je desáté největší a čtvrté nejhlubší jezero na světě (maximální hloubka 706 metrů). Má velmi protáhlý tvar. Jeho délka je 579 kilometrů, kdežto největší šířka „pouze“ 80 kilometrů. A patří ke geologicky nejstarším jezerům světa. Malawi je totiž jezero tektonického původu a leží ve Velkém riftovém údolí (Rift Valley). V této tektonické depresi pomalu ale jistě dochází k oddělování východní části Afriky od zbytku kontinentu a nejhlubší části sníženiny jsou zaplaveny vodou. Až se východní Afrika odtrhne, jezero zanikne.

To však ještě hezkých pár milionů let potrvá. Zatím je jezero Malawi odvodňováno řekou Shire do Zambezi. Stejně jako jiná velká jezera tektonického původu, Bajkal a Tanganika, je i Malawi kryptodepresí. Jeho dno totiž leží pod hladinou oceánu (nadmořská výška hladiny jezera je 473 m.n.m.).

   Malawi má také jeden celosvětový primát. V tomto sladkovodním jezeře žije více rybích druhů než v kterémkoliv jiném jezeře na světě.   Žije zde zhruba tisíc druhů ryb, tedy více, než v celé Severní Americe dohromady. Převažují všem našim akvaristům dobře známé cichlidy. Přesný počet druhů nebude určitě nikdy zjištěn.

Některé druhy obývají jen malinkou část jezera, zatímco jinde se vůbec nevyskytují a ještě navíc některé cichlidy mohou měnit barvu, čímž matou i zkušené zoology, kteří by je náhodou někdy chtěli všechny spočítat. Cichlidy ovšem žijí pouze v povrchových vodách. Jezero je hluboké asi 700 metrů a jelikož postrádá významnější vertikální cirkulaci vody, neobsahuje voda ve velkých hloubkách kyslík a naopak je u dna nasycena jedovatými plyny, vznikajícími rozkladem odumřelé biomasy.

Vzhůru do Malawi!

   Po pravdě řečeno, na Malawi jsem byl ze všech čtyř zemí, které jsme v Africe navštívili, nejvíce zvědav. Přijde mi pro Středoevropana tak nějak nejexotičtější. Přitom jsme ale vůbec nevěděli, jestli se do Malawi dostaneme. Především jsme nebyli nikde (ani na internetu) schopni zjistit, jestli do Malawi dostaneme na hranici vízum nebo ne.

Stránky českého ministerstva zahraničí bohorovně tvrdí, že vízum se uděluje na letištích i pozemních hraničních přechodech (což je nepřesná informace a navíc MZV stejně ke každé informaci na svých stránkách šalamounsky dodává, že si to máte před cestou pro jistotu ověřít – proboha kde?). Velvyslanectví Malawi v Berlíně nám odpovědělo rychle – máme si prý zajet do Berlína nebo tam poslat pasy. Což se nám nechtělo a spolehli jsme se na to, že na hranicích se uvidí.

   Na hranici Malawi jsme jeli minibusem z města Mbeya v Tanzanii. Trasu dlouhou 150 kilometrů nám zpestřil policista, kteří eskortoval dva vězně přímo mezi ostatními cestujícími. Muklové seděli způsobně vedle sebe na rozklápěcí sedačce uprostřed uličky a ani nemukli! Pro jistotu ale byli k sobě navzájem připoutáni želízky. Policista seděl o dvě řady za nimi a uděloval pokyny.

Songwe

   Hranici mezi Tanzanií a Malawi tvoří říčka Songwe. Tu jsme překročili po mostě a vstoupili jsme do celnice na malawijské straně. Tady jsme hned zjistili, jak je to s tím vízem. Vízum nám sice na hranici nemohou udělit, ale dali nám papír s razítkem. S tím jsme museli jet do nejbližšího velkého města Mzuzu, kde je imigrační úřad. Do Mzuzu je to z hranice „kousek“,  asi jako z Prahy do Bratislavy. Tam jsme pak na imigračním úřadě na základě bumážky bez problémů obdrželi malawijské vízum – za 70 amerických dolarů ovšem.

Úředník se na nás zubil, jak je to jejich vízum levné – přitom bylo ze všech 4 zemí nejdražší – v Keni, Tanzanii i Zambii stojí vízum jen 50 USD. Tento nemilý fakt však byl záhy více než bohatě  vykompenzován zjištěním, jak je Malawi krásně levná země. Každopádně to bude asi jedna z nejlevnějších zemí na světě. Posuďte sami na příkladu zdejších cen (1 Kč=10 malawijských kwacha – dále MK):

  • pivo Kuche Kuche 0,5 litru („desítka“)         –           80-100 MK
  • jedna mandarinka                                             –           5 MK
  • taxi – 45 kilometrů                                             –          400 MK na osobu (jeli jsme dva + sem tam taxik nabral a zase vyplivnul nějaké další domorodce).
  • limonáda (Coca Cola)                                       –           35 MK
  • litr místního „piva“ Chibuku                           –           65 MK
  • ubytování v chatce – Nkhata Bay                    –           800 MK na osobu a den v chatce pro tři osoby
  • vstup do NP Malawi                                          –          5 USD (pro srovnání – v Keni a Tanzanii se vstupy pohybují zhruba mezi 20-60 USD na den!)

Obrazek

Chimbuku

Takže cenová pohoda. Co dalšího nás ještě zaujalo v Malawi? Je to viditelně hodně chudá země a téměř všechny významné stavby financuje Evropská unie, přitom však je stav většiny silnic o poznání lepší než u nás! To se ovšem netýká silnice do Cape Maclearu, protože tady se silnice teprve staví – s podporou Evropské unie samozřejmě.

V době našeho pobytu už měla být hotová. Ale nebyla… Kromě Kuche Kuche (které jsme pili my) pijí domorodci jen dva druhy piva. Místní honorace pije Carlsberg, jelikož tento dánský gigant vyrábí pivo přímo v Malawi a chudina, tj. skoro všichni, se opíjí místním nápojem zvaným Chibuku. Chibuku je nevábně páchnoucí tekutina s ještě nevábnější chutí, která vzdáleně připomíná pivo. Spíše je to ale jakýsi mezistupeň při výrobě piva. Prodává se v litrových papírových krabicích (jako u nás mléko) a místní se jím hromadně opíjejí.

Před každou „chibuku cottage“ („hospodou“) se válí celé hromady těchto krabic. Co je to ostatně za pivo, když je na něm nápis shake shake – čili před otevřením ho musíte pořádně protřepat (a nemíchat, chtělo by se dodat, z tohohle lektvaru se ale asi moc míchaných nápojů vytvořit nedá).

Ochutnali jsme Chibuku jen jednou a zůstali jsme raději u Kuche Kuche, které chutná asi jako náš Staropramen desítka, zatímco Carlsberg se dá přirovnat k Plzni dvanáctce.

   Malawi je země velmi barevná. Nevím, jaký je přesně oficiální výklad barev na malawijské vlajce, ale pro mě osobně je to jasné – černá je barva místních obyvatel, zelená barva vegetace a červená barva půdy. Zdejší červené půdy jsou často jílovité a výborně se hodí k výrobě cihel. Prostě se narýpe hlína, pak se z ní nadělají cihly, nechají se vysušit na slunci, a je to – můžete stavět i bez pomoci Evropské unie. A navíc takový červený domeček moc pěkně vypadá. A kdejaká hliněná chatrč u silnice je zepředu krásně pomalovaná nějakou reklamou. A na každé zastávce autobusu či matatu (hromadné taxi) se vyhrnou davy prodavačů všeho možného. Na dlouhé cestě je to příjemné. Pokud máte zájem, otevřete okénko – a už máte v ruce pytlík buráků, limonádu nebo třeba vařenou či pečenou  kukuřici.

Náš pobyt u jezera

   Jak jsem se už snažil naznačit výše uvedenými údaji, Malawi je jezero obrovské. Ale když k němu přijedete, zjistíte, že je ještě mnohem větší, než jste si mysleli. Někdy není vidět ani na druhý břeh. Vzhledem Malawi připomíná moře. Když fouká, dělají se velikánské vlny, přesně jako na moři. Na délku má vzdušnou čarou necelých 600 kilometrů, ale po silnici je to o dost dál a jeli jsme podél pobřeží 2,5 dne! Malawi je tedy vnitrozemský stát, ale když jedete kolem jezera, rozhodně si jako ve vnitrozemí nepřipadáte.

   Navštívili jsme u jezera dvě místa – Nkhata Bay a Cape Maclear. V obou místech jme se víceméně poflakovali, koupali jsme se a odpočívali. Ne všude se v Malawi můžete koupat! V tropické Africe se ve stojatých vodách vyskytuje nemoc zvaná bilharzióza. To se Vám taková larva dostane přes kůží do močového měchýře a tam se uhnízdí. Není to nemoc smrtelná, ale velmi nepříjemná, léčí se špatně a rozhodně se Vám při ní nemočí moc dobře. Ve sladké stojaté vodě  se tedy nikdo nekoupe. Ale v obou místech byly veliké vlny a riziko bilharziózy zde tudíž nehrozí – nemoc se skrývá pouze ve stojatých zátokách, kam se vlny a proudy z jezera nedostanou.

Nkhata Bay

Ve Nkhata Bay jsme si i zašnorchlovali. Viděli jsme mraky různých cichlid, hlavně černé a modré, ale byly tu i žluté, bílé a zelené. A skoro každá byla jiná – nebyla tu tak početná hejna jako na korálových útesech, ale druhová variabilita byla  podobná. Na rozdíl od korálových útesů však jsou v jezeře k vidění prakticky jen ryby – a nic víc! Všude u pobřeží jsou pod vodou k vidění jen holé skály.

Cape Maclear

   Víc se mi líbilo v Cape Maclear. Krásné místo, taková malawijská riviéra. Akorát cesta sem byla svízelná. Jeli jsme po prašné cestě necestě několika matatu (hromadné taxi, dodávka – stejné jako dolmuš v Turecku nebo maršrutka v zemích bývalého SSSR) a několika náklaďáky – jede se na korbě a je to regulérní místní osobní hromadná doprava. Klíčové je tu slovo hromadná, protože na korbě jedete skutečně s místními i pár dalšími turisty na jedné velké hromadě. Tak velké, že skoro všichni stojí, aby se na prostornou korbu náklaďáku vůbec vešli. Cesta je to poměrně hrbolatá a poměrně dost nepohodlná. A když se Vám o půlnoci náklaďák porouchá, spíte v pangejtu u silnice nebo přímo na korbě.

   U samotného jezera v Cape Maclear je řada hotýlků, penzionů a kempů, ale hned přes ulici jsou domky domorodců. Spali jsme v kempu ve stanu hned na břehu jezera a bylo to moc fajn. V okolí se dá chodit na pěší výlety, nebo si můžete třeba půjčit kajak či pronajmout loď a prozkoumávat okolní ostrovy. Okolo jezera jsou krásné kopce, poseté velikými balvany.

   Cape Maclear je kouzelné místo. Má zvláštní atmosféru, která se těžko popisuje. Působilo to tu na mě neskutečně pohodovým dojmem. Krásné jezero a okolí, bezpečno, domorodci přívětiví. Uklidňující atmosféra. Všude okolo mohutné baobaby, kousek za vesnicí opičáci. Přes den se koupete, procházíte se, fotíte. Okolo Vás se sbíhají místní děti a všechny jsou nadšené, když je vyfotíte. Nikdo nikam nepospíchá, pohoda. Večer si zajdete na večeři nebo na pivo.

U piva můžete potkat třeba Andyho

Andy je Angličan, ale asi usoudil, že v Anglii je moc draho nebo že by tam musel pracovat, tak se usadil tady. Celé dny tráví pitím piva. Ptal jsme se ho, co dělá. Říkal, že je básník. Že by mu – řečeno společně s klasikem – ty básničky tolik vynášely? Možné to je, každopádně v kteroukoliv noční či denní hodinu najdete Andyho u Thomase – to je zdejší bar, restaurace a obchod v jednom. Však jsme tady rovněž ztrestali nejedno Kuche Kuche! Vaří tu také výborně, ale obsluha je dost pomalá. Tady se nikam nepospíchá!

Cape Maclear mi připomněl Bali. Vůbec se to tady Bali nepodobá. Ale měl jsem tu podobný pocit. Byl pocit klidu, bezstarostnosti, pohody, pocit, který se těžko vysvětluje. Nevím čím to je. Ale ta atmosféra je tu jedinečná. Musíte ji zažít. Jeďte do Malawi!

Fotogalerie – Malawi

LM01.jpg
LM01.jpg
LM02.jpg
LM02.jpg
LM03.jpg
LM03.jpg
LM04.jpg
LM04.jpg
LM05.jpg
LM05.jpg
LM06.jpg
LM06.jpg
LM07.jpg
LM07.jpg
LM08.jpg
LM08.jpg
LM09.jpg
LM09.jpg
LM10.jpg
LM10.jpg
LM11.jpg
LM11.jpg
LM12.jpg
LM12.jpg
LM13.jpg
LM13.jpg
LM14.jpg
LM14.jpg

Fotogalerie – Děti Malawi

Domů » Malawi - U piva můžete potkat třeba Andyho » Afrika » Děti Malawi (Petr Daubner)
DETI-MALAWI-01.jpg
DETI-MALAWI-01.jpg
DETI-MALAWI-02.jpg
DETI-MALAWI-02.jpg
DETI-MALAWI-03.jpg
DETI-MALAWI-03.jpg
DETI-MALAWI-04.jpg
DETI-MALAWI-04.jpg
DETI-MALAWI-05.jpg
DETI-MALAWI-05.jpg
DETI-MALAWI-06.jpg
DETI-MALAWI-06.jpg
DETI-MALAWI-07.jpg
DETI-MALAWI-07.jpg
DETI-MALAWI-08.jpg
DETI-MALAWI-08.jpg
DETI-MALAWI-09.jpg
DETI-MALAWI-09.jpg
DETI-MALAWI-10.jpg
DETI-MALAWI-10.jpg
DETI-MALAWI-11.jpg
DETI-MALAWI-11.jpg
DETI-MALAWI-12.jpg
DETI-MALAWI-12.jpg
DETI-MALAWI-13.jpg
DETI-MALAWI-13.jpg
petr.daubner

Petr Daubner

Jmenuji se Petr Daubner. V “civilu” jsem normálně učitel zeměpisu a dějepisu, občas se však změním v cestovatele a vyrazím do světa. Neboť cestování je mojí největší vášní.

    Petr Daubner napsal 870 příspěvků Zobrazit všechny příspěvky člena

    9 komentářů: „Malawi – U piva můžete potkat třeba Andyho

    • předpokládám, že nebudu jediná, koho budou zajímat pneumatikové botky. Tak prosím o detailní fotky, třeba bysme mohli začít recyklovat… K.

      Reagovat
    • Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.

      Reagovat
    • Ahoj Petre, tak jsem si precetl tvuj obsahly clanek. Je to dobry prehled, ale veta “takže vidět tisící žirafu” neni na miste. Zirafy (dle meho nazoru) v Malawi nezijou. Aspon my jsme zadnou nevideli 🙂

      Reagovat
    • tohle je presne slovo 🙂 Klíčové je tu slovo HROMADNA doprava 🙂

      Reagovat
    • Ahoj Karle, tak to jsi mě zaskočil, že by v Malawi žádné žirafy nežily? Ta věta se ale týkala Keni a Tanzanie – tam jsme žiraf neviděli tisíc, ale několik desítek určitě (a další pak v Zambii). Takže se nám prostě už do dalších národních parků nechtělo a raději jsme shlédli jezero Malawi…

      Reagovat
    • V Africe jsme byli v druhé polovině října, konec doby sucha. Bylo to úžasné, příroda jakoby cítila déšť a začala se zelenat a rozkvétat (i když vůbec nepršelo)! Lidé v Zambii a zejména v Malawi byli naprosto skvělí, byli jsme nadmíru spokojeni.

      Co se týče malárie, žádné prášky jsme nebrali, nicméně, komáři nás už občas poštípali, ale nikdo nic nechytil. Koupání uprostřed jezera Malawi (půjčili jsme kajaky) taky (zatím) bez následků (bilhariózy).

      Díky tvému infu jsme v Jižní Luangwě se vyhnuli Flatdogům a usídlili ve Wildlife Campu a zafungoval naprosto báječně.

      S Malawi se objevuje problém s vízy. Teoreticky je můžeš dostat na hranicích/letišti. Letecké společnosti ale mají napsáno, že je musíš mít předem, takže občas někoho na různých letištích po Evropě zkouší vyhodit z letadla. Pak záleží na tom, jak je člověk schopný ukecávat. My jsme raději požádali o víza v Berlíně, ale přišel nám průvodní dopis od konzula, v kterém napsal, že víza by nám dal, ale došli mu nálepky s vízy, takže nám mají při vstupu ve všem vyhovět. Po příletu do Lilongwe jsme dopisy chvlku nemohli nalézt … :o) Úřednici se začli tvářit dost nevraživě, nedokážu posoudit, co by bylo (předpokládal jsem, že úplateček by vše vyřešil), protože se dopisy našly. Ale při přechodu do Zambie nás upozornila úřenice z Malawi, že pokud se vrátíme zpět na hranice ze Zambie a nebudeme mít předem vyřízená nová víza, do země nás v žádném případě a za žádnou cenu (sic) nepustí. Odlétali jsme z Lusaky, takže nám to bylo fuk …

      Reagovat
    • Jezero Malawi je podle mě jedno z nejhezčích. Atmosféra, zvláště rybářské vesničky v Cape Maclear, je neopakovatelná. Hlavně má člověk pocit, že zde vidí celé jezero 🙂

      Reagovat

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

    This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.