Nuwara Eliya (Srí Lanka) – Cejlonská Anglie

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Nuwara Eliya je úplně jiná než všechna ostatní města na Srí Lance. Na to, že Srí Lanka leží v tropech, je tu poměrně zima, protože město leží 1,893 m.n.m. Okolí města zdobí nekonečné čajové plantáže. A ve městě samém to vypadá jako ve staré dobré Anglii – najdete tu krásné vilky v koloniálním stylu, bezvadně střižené „anglické“ trávníky, dostihové závodiště a nechybí dokonce ani golfové hřiště.

Nuwara Eliya – jiná Srí Lanka

   Nuwara Eliya (vyslovuje se  nurelia) znamená doslova „Město světla“. Je nejvýše položeným městem na Srí Lance – leží v nadmořské výšce 1,893 m.n.m. Nachází se nedaleko nejvyšší hory Srí Lanky, kterou je Pidurutalagala (2,555 m.n.m.). Město si vyhlédli Britové v první polovině 19. století a zřídili zde sanatorium, neboť zdejší podnebí bylo mnohem zdravější než horké a vlhké tropy na pobřeží.

Často je zde poměrně hodně chladno, pošmourno, mlhavo a deštivo, takže si tu mohli britští koloniální úředníci připadat jako ve staré dobré Anglii. A také tu v podstatě novou Anglii vybudovali. Postavili si tu luxusní vily v anglickém stylu, zavedli sem železnici. Začali zde pěstovat typickou „anglickou“ zeleninu a ovoce (například hlávkový salát a jahody), vysázeli všude anglické trávníky, zřídili si zde dostihové závodiště a golfové hřiště.

   Britové se rovněž pokusili pěstovat v okolních kopcích kávu. Jenže kávovníkové plantáže na ostrově prakticky úplně zničila devastující tropická choroba. A tehdy někoho napadlo, že by se zde dal pěstovat čaj.

Nuwara Eliya – hlavní město čaje

   Jak se později ukázalo, sázka na pěstování čaje byla trefa do černého. Cejlonský čaj je pojem sám o sobě a dnes je Srí Lanka třetím největším světovým producentem čaje po Číně a Indii. Nuwara Eliya je jedním z nejdůležitějších center pěstování čaje na Srí Lance a mnozí znalci považují zdejší produkci za vůbec nejkvalitnější na ostrově.

   Čajovník (Camellia sinensis) je z botanického hlediska stále zelený keř či strom, který dorůstá v přírodě výšky 5-15 metrů. Na čajových plantážích se ovšem pravidelným zastřihováním udržuje výška keřů kolem jednoho metru. V rámci jednoho rostlinného druhu můžeme ještě rozlišit dva nebo tři poddruhy – čajovník čínský, čajovník assamský, případně i čajovník indočínský. V praxi se však lze setkat nejčastěji s kříženci těchto poddruhů. Listy čajovníku jsou dlouhé 3-25 centimetrů.

Sbírají se pouze menší lístky a pupeny, které jsou kvalitnější, a to obvykle několikrát do roka, v některých oblastech je však možné sbírat čaj po celý rok. Čaj obsahuje kofein, známý též jako tein. Starší název tohoto alkaloidu, tein, je odvozen z názvu „tea“. České (ale třeba i ruské) slovo „čaj“ pochází z turečtiny (turecky se čaj řekně „çay“ – čte se stejně jako v češtině). Čajovník potřebuje ke svému pěstování teplé podnebí, vhodnou nadmořskou výšku a svažující se terén, což je přesně charakteristika prostředí na srílanské Vysočině, která je k pěstování čaje jako stvořená.

   Pravlast čaje leží v Asii na pomezí Indie a Číny. Odsud se jeho pěstování rozšířilo do dalších zemí Asie i mimo Asii. K největším producentů čaje patří kromě Číny, Indie a Srí Lanky i Keňa, Turecko, Indonésie, Vietnam, Japonsko, Argentina a Bangladéš. Čaj se dokonce pěstuje i v Evropě – na Azorských ostrovech.

V mnoha zemích (Čína, Japonsko, Turecko) je čaj přímo výrazem národní identity a součástí zdejší kultury (v Japonsku mají dokonce i složitý čajový obřad). Velmi oblíbeným se stalo pití čaje i v Anglii („čaj o páté“), kde jeho pití přispělo mimo jiné k poklesu alkoholismu. Čaj ovlivnil i světové dějiny – tak například Bostonské pití čaje (Boston Tea Party) v podstatě odstartovalo americkou válku za nezávislost. Ve své době také svět vzrušovaly závody plachetnic, které dovážely čaj z Dálného východu.

   Existuje velké množství odrůd čaje. Velký vliv hraje (kromě velikosti a kvality čajových lístků) i nadmořská výška. Nížinné čaje (do 600 m.n.m.) rostou rychleji, ale mají slabou chuť. Vysokohorské čaje (nad 1,200 m.n.m.) jsou naopak silnější, kvalitnější, ale rostou pomaleji. Běžně prodávané čaje jsou obvykle směsí několika odrůd – trochu jedné se přidá kvůli vzhledu, trochu druhé kvůli chuti.

   Samotný sběr čaje je jedinou operací při zpracování rostliny, která je stále prováděna výhradně ručně. Jedna sběračka dokáže za den nasbírat až 20 kilogramů čerstvého čaje, ze kterého po zpracování vznikne asi 5 kg suchého čaje. Sběr čaje na Srí Lance provádějí pouze ženy, a to prakticky výhradně Tamilky.  Tamily a Tamilky sem dovezli na práci Britové v 19. století z Indie. Tito „plantážoví Tamilové“ zůstávají, na rozdíl od svých soukmenovců ze severu, obvykle stranou mezietnických konfliktů mezi Tamily a Sinhálci. Přesto i na Vysočině dojde občas k výbuchům etnického násilí. Poslední velké nepokoje oběma hlavními národnostmi Srí Lanky vypukly v Nuwara Eliya v roce 1983.

   Po sběru se čajové lístky  nejdříve nechají zavadnout (suší se obvykle proudem suchého teplého vzduchu). Poté následuje svinování a válcování, při kterém se uvolňují silice a enzymy. Teprve pak dochází k fermentaci (chemicky správnější označení je oxidace, které se však v praxi nepoužívá). Fermentace se provádí proudem vlhkého vzduchu a v jejím průběhu změní lístky barvu ze zelené na hnědou. Poté se fermentace zastaví a lístky se dosuší proudem horkého vzduchu. Podle stupně fermentace potom můžeme rozdělit čaje na bílé, zelené, polozelené, černé a tmavé, přičemž černý čaj prochází úplnou fermentací a tmavý čaj dokonce fermentací dvojitou, zatímco bílý čaj se nefermentuje vůbec a zelený a polozelený čaj pouze částečně.

   Na Srí Lance se pěstují velice kvalitní čaje, většina produkce se ovšem vyváží do zahraničí.

V čajové továrně

   V okolí Nuwara Eliya je to samá čajová plantáž. Všechny čajové keře jsou zastřiženy do stejné výšky a kopírují tak tvar kopců. Zdejší krajina tedy vypadá jako jedna velká zahrada. V okolí města je několik čajových továren. Některé z nich provádějí po svých budovách turisty. Návštěvu čajové továrny jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít ani my.

   K návštěvě jsme si zvolili plantáž zvanou Pedro Estate, která se nachází asi  4 kilometry od Nuwara Eliya. Vyrazili jsme brzo ráno a šli jsme pěšky. Nejdříve jsme odbočili směrem do okolních kopců, kde jsme našli podle směrových ukazatelů pěkný vodopád Lovers Leap („Skok milenců“).

Cestou od vodopádu jsme na plantážích potkávali tamilské sběračky čaje, které právě nastupovaly do práce. Každá z nich má na zádech pytel, do kterého sype čajové lístky. Sesbíraný čaj pak odnese k dalšímu zaměstnanci, který surovinu zváží.

   Po příjemné procházce jsme zašli přímo do továrny Pedro Estate. Tento podnik byl založen už v roce 1885 a dodnes pracuje na plné obrátky. K podniku patří i všechny čajové plantáže v okolí, které jsou vždy zřetelně označeny informačními cedulemi.

Na jedné takové informační ceduli přímo v areálu továrny se můžete mimo jiné dočíst, že zdejší čajové plantáže se nacházejí v nadmořské výšce 1,890 m.n.m., průměrná roční teplota v oblasti je 15^oC  (pro srovnání – Praha má průměrnou roční teplotu 9.4^oC, hlavní město Srí Lanky Colombo pak kolem 27^oC) a průměrné roční srážky jsou zde 1,367 mm.

V továrně se platí vstupné, v jehož ceně je samozřejmě i šálek čaje jako pohoštění. Čaj byl moc dobrý, uznávám ovšem, že nejsem žádný znalec. Po kratším čekání, kdy jsme mimochodem potkali i dva Čechy, nás sympatická průvodkyně provedla továrnou. Nebyli jsme patrně ve všech částech podniku. Ten je totiž v plném provozu i během exkurzí.

Z prohlídky mi utkvěly v paměti nějaké stroje, jejichž přesnějšího popisu Vás díky své chabé angličtině ušetřím, vzorkovník s mnoha druhy čaje (zejména mě zaujal název „dust“ – prach, což bude zřejmě ten nejnekvalitnější čaj, který si možná kupujeme u nás doma jako Pigi čaj apod.) a sklad s velkými pytli čaje, připravenými k expedici. Pro pořádek dodám, že neexistuje žádná značka čaje, která by pocházela výhradně z těchto plantáží. Čajové firmy v zámoří (třeba Lipton v Anglii nebo Jemča v Jemnici) nakupují různé druhy čaje a pak je ve svých balírnách třídí, mísí, balí a prodávají pod názvem té které balírny.

 Ve městě

   Odpoledne po návštěvě čajové továrny jsme strávili přímo v Nuwara Eliya. Město není moc veliké – v současnosti má asi 26,000 obyvatel. Centrum není ničím zajímavé, jen mi přišlo o poznání čistší než jiná města na ostrově. Směrem dále od centra má však Nuwara Eliya čím dál tím angličtější ráz. Můžete tu zahlédnout krásné domky v anglickém stylu, včetně dokonale střiženého trávníku, typickou anglickou červenou poštovní schránku nebo třeba památník britských vojáků, kteří padli v první světové válce.

Ze zdejších pamětihodností mě nejvíce zaujaly tři:

   Park Victoria – hezký park, který se nacházel příhodně mezi centrem města a naším hotelem. V podstatě je to taková botanická zahrada pod širým nebem. Můžete tu zhlédnout různé druhy dřevin, třeba cedry nebo eukalypty. Mimochodem – eukalypty jsou na Vysočině velmi rozšířené a často se vysazují mezi jednotlivými čajovými plantážemi. Park slouží především jako místo odpočinku pro zdejší obyvatele a můžete tu potkat na procházkách celé velké rodiny.

   Dostihové závodiště –  co by to bylo za typicky anglické město, kdyby tu neměli dostihové závodiště. Zdejší areál má léta největší slávy evidentně za sebou, závody se zde ale stále pořádají. Na obstarožní tribuně tak můžete spatřit třeba i reklamu srílanských aerolinií. Koním ale závodění nezávidím, protože závodní okruh je velmi nerovný a je pro mě záhadou, jak na něm můžou koně v plné rychlosti doběhnout bez úhony až do cíle.

   Golfové hřiště – mají zde dokonce osmnáctijamkové hřiště. Byl jsem se na něm podívat, ale nezahlédl jsem zde ani jednoho sportovce. Pravda, na Srí Lanku se spíše jezdí za plážovými radovánkami a starověkými památkami než kvůli golfu, ale stejně, nebýt jednoho velmi živého pejska, kterému se na zdejším greenu moc líbilo, řekl bych, že tu chcípnul pes…

Nuwara Eliya – praktické informace

kursy v prosinci 2008: 1 USD = 110 LKR, 1 EUR = 142 LKR, takže velmi přibližně 1 Kč = 5 LKR (srílanských rupií)

   Ubytováni: Hned při příjezdu na zdejší nevelké autobusové nádraží nás odchytnul nadháněč a zavedl nás do hotelu. Vlastně ani nevím, jak se hotel jmenoval. Byl v docela pěkném historickém domě, který dříve asi patřil nějakému lépe situovanému Angličanovi. Dnes ale působí dojmem, že ho místní správci pouze udržují v jeho chátrání. V hotelu není topení, takže nakonec jsme ráno byli moc rádi, že jsme si na tropický ostrov vzali teplé spacáky. Teplá voda v koupelně tekla, ale vysprchovat se tak, abych se buď neopařil nebo naopak nezmrznul, vyžadovalo značnou trpělivost a zručnost při manipulaci s vodovodní baterií. Cena hotelu byla 1,500 LKR za pokoj pro dva a bylo to nejdražší ubytování na Srí Lance, které jsme platili.

   Doprava: Jeli jsme dvěma autobusy z vesnice Dalhousie (pod Adamovou horou). Bus Dalhousie Hatton stál 60 LKR na osobu. V Hattonu jsme pak přesedli na menší, zato dražší bus, do Nuwara Eliya (43 kilometrů, 90 LKR). Obecné pravidlo – autobusy na Srí Lance stojí 1-2 LKR na kilometr. Levnější jsou státní linky a velké autobusy, nejdražší jsou malé, soukromé, klimatizované vozy.

   Vstupné: Čajová továrna Pedro Estate – vstupné je 200 LKR na člověka. v ceně je prohlídka s průvodkyní + šálek čaje na uvítanou.

   Park Victoria – vstupné 60 LKR na osobu. Park je oplocen a platí se vstupné, zase se tu ale neválejí žádná podezřelá individua a bezdomovci jako v některých parcích u nás.

   Na golfové hřiště smí pouze členové klubu, ale já jsem prošel branou, nakouknul jsem a nikdo po mě nic nechtěl. Rovněž na dostihové závodiště se vstup neplatí, pokud zrovna nepřijedete v den závodů.