Národní park Nakuru

Chcete vidět ve volné přírodě nosorožce? To musíte navštívit národní park Nakuru! „V Nakuru je šance zahlédnout nosorožce 100%!“, dušoval se šéf našeho hotelu v Nairobi, který nás o možnosti safari informoval. A opravdu – i když Keňané udělají cokoliv, aby Vás dostali na zájezd právě s jejich cestovkou, v tomto případě pan hoteliér nepřeháněl. Na nosorožce v NP Nakuru prostě nelze nenarazit.

Národní park Nakuru

„Nakuru“ je název tří objektů v Keni. Za prvé je to čtvrté největší město Keni. Leží 182 kilometrů severozápadně od Nairobi, zhruba v polovině cesty mezi keňskou metropolí a Viktoriiným jezerem. Město má asi 160,000 obyvatel a není zajímavé vůbec ničím – není ani trochu hezké, nejsou tu ani historické památky, ani jiná pozoruhodnost, která by stála za zmínku. Zajímavé je ale jezero Nakuru, které leží jen několik kilometrů od stejnojmenného města. A v okolí jezera byl v roce 1961 vyhlášen Národní park Nakuru.

NP Nakuru je jedním z nejmenších keňských národních parků. Rozloha rezervace je pouze 188 km². Park je však hojně navštěvován turisty. Je v něm totiž soustředěno hodně zvěře na relativně malé ploše a pak je velice snadno dostupný z hlavního města. Turisté ho často navštíví třeba jen na půl dne. Pokud máte v Keni na safari sotva jeden den času, je NP Nakuru asi nejlepší volbou a jeho návštěva se dá stihnout v rámci jednodenního výletu z Nairobi a zpět.

Velká koncentrace zveře v NP Nakuru

Velká koncentrace zvěře je způsobena nejenom malou rozlohou parku, ale především faktem, že park je oplocen a zvířata tudíž nemají kam utéct. Jinak by se také mohlo stát, že se budou nosorožci prohánět po ulicích sousedního města. Je to tedy diametrálně odlišná rezervace třeba od Masai Mary, která oplocená není a zvířata volně migrují mezi Masai Marou a Serengeti, jak je napadne.

V NP Nakuru můžete spatřit různé druhy antilop, žirafy, zebry, buvoly, prasata bradavičnatá, levharty a několik lvů. Naopak se zde nevyskytují sloni a gepardi. Nejtypičtější pro park jsou však vysoké stavy nosorožců a vodního ptactva, především plameňáků a pelikánů.

Jezero Nakuru

Jezero Nakuru je jezero bezodtoké, sodné a alkalické (slabě slané). Leží v nadmořské výšce 1,760 m.n.m. ve Velké příkopové propadlině a občas mění výšku své hladiny. Průměrná rozloha jezera je 40 km², ale například v roce 1962 dokonce úplně vyschlo (žádný div – maximální hloubka jezera je 3 metry), zatímco jindy mohou vydatné lijáky podstatně zvětšit jeho plochu. Ideální pro vodní ptactvo je střední stav vody.

Při „správné“ slanosti jezera zde totiž rostou modrozelené řasy, které jsou hlavní potravou plameňáků. Pokud jezero vyschne anebo naopak, pokud hodně prší a slanost vody v důsledku zředění dešti výrazně poklesne, řasy uhynou a plameňáci přelétnou k jiným okolním alkalickým jezerům, například k jezeru Bogoria.

Safari v NP Nakuru

Jezero Nakuru jsme navštívili v rámci čtyřdenního safari. Během prvních tří dnů jsme absolvovali přesun Nairobi – Masai Mara, návštěvu NR Masai Mara a poté přesun Masai Mara – Nakuru (viz minulý článek). Třetí den probíhal tak, že jsme nejdříve ráno ještě naposledy absolvovali game drive po Masai Maře. Zaznamenali jsme ještě 2 defekty (jednou děravá nádrž, jednou píchlá pneumatika), načež následoval několikahodinový přesun po trase Masai Mara – Nakuru. Druhou část trasy jsme jeli po zpevněné cestě. Přestože je to víceméně hlavní silnice, není asfaltovaná a v období dešťů je často úplně nesjízdná. My jsme se ale nakonec v pořádku dostali do města Nakuru, kde jsme se ubytovali v poměrně luxusním (na naše poměry) hotelu.

Ubytování a cesta do NP Nakuru

Zbytek odpoledne jsme strávili hledáním internetu, což v nepřehledném a chaotickém městě Nakuru byla činnost velmi nesnadná, a poté jsme se odebrali do hotelu na večeři (v ceně zájezdu). Jelikož si každý mohl nabrat, co hrdlo ráčí, docela solidně jsme se nacpali. Pak jsme ještě zašli do hospůdky na pivo Tusker. Cena 80 KES, tj. asi 20 Kč, byla nejnižší snad v celé Keni. Byli jsme tu docela za exoty, protože turisté, vystrašení nesmyslnými informacemi o nebezpečnosti nočních keňských měst, nevytáhnou většinou paty ze svého hotelu.

Druhého dne po snídani jsme vyrazili do NP Nakuru. Nejdříve jsme přijeli až přímo k jezeru. Byli zde nějací plameňáci, ale nebylo jich zase tolik, kolik jsme očekávali. O to více  však bylo pelikánů, kteří okupovali břeh jezera v obrovských hejnech. Zde jsme mohli chodit pěšky po břehu. Museli jsme dávat pozor pouze na opodál stojící buvoly. Buvolů bylo kolem jezera vůbec spoustu, nebyly to však tak obrovské kusy, jako v Masai Maře.

Na výletu toho bylo k vidění hodně

Zbytek výletu jsme už absolvovali v bezpečí našeho vyhlídkového auta. Viděli jsme celkem asi 10 nosorožců, včetně jednoho mláděte. Zvířata jsou to obrovská a vzbuzují respekt. Klidná síla, to je sousloví, které mě v souvislosti s nosorožci nejčastěji napadne. Obří tlustokožci připomínají tanky a působili na mě ještě jaksi důstojnějším a mohutnějším dojmem než sloni. Jeden mohutný kus pomalým krokem přešel cestu asi 20 metrů před naším autem. Nosorožci jsou velice klidní a vůbec nejsou plašší. Válejí se klidně hned vedle cesty, po níž se prohánějí auta s turisty a ani je nenapadne jít se schovat někam do lesa, který jezero rovněž obklopuje.

Kromě nosorožců jsme viděli mnoho dalších zvířat (antilopy, zebry, žirafy…). Vyjeli jsme i na vyhlídku nad jezerem, odkud je celá vodní plocha vidět jako na dlani. My jsme však toužili hlavně uvidět levharta – posledního zástupce Velké pětky, který nám scházel do „sbírky“. Lvy a slony jsme viděli v Masai Maře, buvoly v Masai Maře i Nakuru a nosorožce v Nakuru, jen po levhartech jako by se slehla zem. A přitom v Nakuru je prý největší koncentrace levhartů v Keni a je mimořádně velká pravděpodobnost setkání s touto kočkovitou šelmou. Jenže levharti jsou přes den zalezlí kdesi v korunách stromů a i když jsme projížděli lesem, kde se levharti vyskytují, asi dvě hodiny a měli jsme oči opravdu na stopkách, na žádného jsme nenarazili. Poslední pokus o spatření této šelmy jsme tedy odložili na národní park South Luangwa v Zambii.

V Nakuru se nám opravdu líbilo

I přes neúspěch ohledně levhartů se mi v NP Nakuru líbilo. Hlavně nosorožci byli krásní. Obával jsem se, že mě už národní parky budou nudit, ale nebylo tomu tak. Kombinace NR Masai Mara a NP Nakuru, kterou většinou nabízejí cestovky v Nairobi, je ideální. Každý z obou parků je jiný. V Nakuru je hodně zvěře na malé ploše, v Masai Maře jsou zase veliké plochy nedohledné savany – zkrátka úplně jiný typ krajiny. Masai Mara se mi hlavně díky migraci líbila přece jenom víc, ale pokud si budete moci vybrat, jestli navštívit jenom Masai Maru, nebo i NP Nakuru, určitě zvolte kombinaci obojího.

V Keni jsme nakonec navštívili NR Kakamega Forest, NP Central Island na jezeře Turkana, NR Masai Mara a NP Nakuru a každý z parků byl úplně jiný. To je to, co se mi v Keni líbilo nejvíc – její obrovská rozmanitost – jsou tu savany, pralesy, mangrovové houštiny, polopouště, čajové plantáže, jezera, korálové útesy a dokonce i ledovce! Každý si v Keni najde něco, co se mu bude líbit. Mě se tedy v Keni líbilo úplně všechno.

Praktické informace

Tentokrát praktické informace vynechám, protože ceny a další podrobnosti k našemu safari výletu jsem popsal v předchozím článku Masai Maře, kde si je můžete přečíst. Ceny potravin, pití, dopravy a ubytování pak najdete ve všech dalších článcích o Keni. Pouze opět souhrnně dodám, že návštěva národních parků není levná záležitost a v červenci 2008 bylo nutno počítat s částkou přibližně 100 USD na osobu a den za pobyt v jakémkoliv keňském národním parku, pokud ho navštívíte s cestovkou.

Fotogalerie – Národní park Nakuru