Na skok v Monaku – Zajímavosti, Deník z Monaka

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Především je Monako (francouzsky Monaco) nesmírně malé. S rozlohou necelých 2 km²je to druhý nejmenší stát světa a zároveň nejmenší členský stát OSN, protože ještě menší Vatikán (s ještě „úctyhodnější“ rozlohou 0,44 km²) není  plnoprávným členem – má v OSN jen status pozorovatele. Nicméně na území Monaka žije 33 000 obyvatel. Hustotou populace (cca 16 500 obyvatel/km²) je to stát z daleko nejvyšší hustotou zalidnění na světě.

Monako je superbohaté mikroknížectví

     S odstupem času je div divoucí, že se Monaku podařilo ve stínu svého mocného souseda – Francie – uhájit svou nezávislost. Snahy zabrat tento státeček tu v historii byly – například za Velké francouzské revoluce a během vlády Napoleona bylo Monako součástí Francie. Ale jeho nezávislost se nakonec podařilo obnovit.

Francie nezávislost Monaka definitivně uznala roku 1861 a obě země uzavřely celní i měnovou unii. Monaco je knížectví – vládnoucí rod Grimaldiů se poprvé ujal vlády už roku 1297! A u moci je i dnes. Nezávislost Monaka je ovšem pouze dočasná. Až rod Grimaldiů jednou vymře, stane se země definitivně součástí Francie.

     Monako patří bezesporu k nejbohatším státům světa. Hlavní příjmy státu plynou z turistiky a z kasina. Zdejší kasino patří státu a zisky z něj tvoří významnou část státního rozpočtu. Významnou roli hraje také bankovnictví.

 

Velká cena Monaka

Jedním z největších turistických taháků je Velká cena Monaka vozů F1 – je to jediná velká cena, která se jezdí ne na speciálním okruhu, ale přímo ve městě. Její historie je ještě mnohem starší než historie formule 1 samotné. Městský okruh dnes ani náhodou nesplňuje přísná bezpečnostní opatření a nedá se zde skoro předjíždět, přesto se ale zdá naprosto nemyslitelné, že by byl zdejší závod ze seriálu F1 stažen. Tradice je tradice. A aby toho nebylo co se týče motorismu málo, jezdí se v okolí Monaka i slavné Rallye Monte Carlo

Neplatí se daně z příjmu

     Monako je zemí boháčů, a to zejména díky faktu, že místní občané vůbec neplatí daně z příjmu! Cizinci pak daně z příjmu platí, ale úplně minimální. Proto se sem stěhují hlavně boháči ze zemí s extrémně vysokou mírou zdanění, jako je například Švédsko. Avšak získat přímo monacké občanství je téměř nemožné. Pouze necelá pětina dnešních obyvatel Monaka se na jeho území narodila a má tudíž nárok na monacké občanství. Většinu obyvatel tak netvoří (co se státní příslušnosti týče) Monačané, nýbrž Francouzi. A žije tu také hodně Italů.

Ztracen v Monaku

     Do Monaka jsme opravdu zavítali pouze na skok – když jsme se v roce 2005 vraceli z jižní Francie, strávili jsme tu pár hodin. Zajeli jsme do podzemních garáží (na ulici nezaparkujete ani náhodou) a vyrazili do města. Monako je de facto jedno město, ale administrativně se dělí na města čtyři – spíše jsou to tedy městské čtvrti. Nejdůležitější z nich jsou Monaco a Monte Carlo.

     Monako (Monaco-Ville) je oficiálním hlavním městem stejnojmenného státu. V praxi se jedná o kopeček, na kterém leží knížecí palác. Asi nejhezčí stavbou zde je katedrála, kde jsou mimo jiné pohřbena monacká knížata. Zatím poslední náhrobek je z roku 2005. To zemřel kníže Rainier III., který vládnul celých 56 let (od roku 1949), a byl až do své smrti nejdéle vládnoucím evropským monarchou. Dnes tento evropský primát patří britské královně Alžbětě II., která nastoupila na trůn v roce 1952.

Monte Carlo

     Nejvýznamnější částí a faktickou „metropolí“ Monaka je však Monte Carlo. Leží v samém centru státu u moře. Tady se jezdí závody F1. Závodníci musí dávat pozor, aby náhodou nevylétli ze zatáčky rovnou do moře. To už se ostatně několikrát v historii závodu stalo. Nebezpečná je také jízda v tunelu, zejména při vyjíždění z něj do prudkého slunečního světla.

      V Monte Carlu leží rovněž již zmíněné kasino, jeden z hlavních zdrojů příjmů tohoto státečku. To jsme bohužel nenavštívili, neboť nám na to nezbyl čas. Kasino je rozdělené na několik částí. Do první části můžete vstoupit i v kraťasech, ale do části poslední Vás pustí pouze ve smokingu. Požadovanému oblečení odpovídá i výše sázek – zatímco v části pro nejširší veřejnost můžete házet do automatů jednotlivá eura, v nejluxusnějším“smokingovém“ oddělení můžete vsadit jako jednorázový vklad třeba do rulety i několik desítek tisíc euro!

     I když je Monako dost přelidněné a s výjimkou knížecího paláce a katedrály zde ani není mnoho starých památek, celkově město působí velmi příjemným dojmem. Budovy rostou hodně do výšky a jsou zde i jakési malé mrakodrapy. Monako je protažené hlavně směrem kolem pobřeží, zatímco nad ním se tyčí poměrně vysoké kopce, takže uličky Monaka stoupají strmě vzhůru. Hlavně je ale nádherná poloha Monaka v překrásné zátoce u moře. Ti, kterým je líto, že zde není žádná pláž, na které by se dalo opalovat, můžou využít plavecký bazén v samém centru Monte Carla (asi jako kdyby byl v Praze venkovní bazén třeba na Václavském náměstí).

Oceánografické muzeum

 Co byste ale při návštěvě Monaka určitě neměli vynechat v žádném případě, je zdejší oceánografické muzeum. Přiznám se, že po památkách ve městech chodím docela rád, ale do muzeí ne. Tohle je však významná výjimka. V muzeu jsou spousty obrovských i menších akvárií se všemi možnými i nemožnými druhy mořských ryb a jinou havětí.

Najdete tu žraloky, rejnoky, perutýny, korálové rybky, ale i další mořské živočichy – korály, sasanky, hvězdice, medúzy nebo třeba loděnky – živočichy, kteří žijí v mimořádně velké hloubce. Proto jsou akvária s loděnkami málo osvětlená a ve vodě je uměle vytvořen vyšší tlak, aby se v akváriu cítily jako doma v hlubině. Vedle akvárií tu jsou ale vystavené i kostry ryb a velryb a spoustu dalších exponátů., takže se tu dá v pohodě strávit třeba půl dne.

Zpáteční cesta

     Na zpáteční cestě k autu jsem se zdržel při focení a kamarádi šli napřed k autu. Najednou jsem zjistil, že jsem se ztratil! Což je trochu paradoxní, ztratit se v jednom z nejmenších státečků na světě, ale podzemní garáže byly dobře ukryté a prochodil jsem asi tak polovinu Monaka (a to vzhledem k jeho velikosti ani moc nepřeháním!), než jsem je konečně našel.

     Nasedli jsme do auta a vyjeli. Před námi už byla pouze dlouhá cesta domů, do Prahy, do Podolí… Ovšem než jsme dojeli až do lékárny, ještě jsme se zastavili v dalším malém knížectví, v Lichtenštejnsku. Proti Monaku je to ale učiněný obr, vždyť Lichtenštejnsko má celých 160 kilometrů čtverečních!