Melbourne – V tramvajovém městě

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Možná vám prostý fakt, že v nějakém městě jezdí tramvaje, nepřipadá nijak zvlášť zajímavý. Ale v Melbourne jezdí tramvají opravdu hodně a navíc jsem regulérní tramvaj neviděl už ani nepamatuji. Melbourne bylo také prvním městem, které jsem navštívil přímo na australské pevnině.

Melbourne – základní údaje

   Melbourne je druhým největším městem Austrálie. Leží na řece Yarra River, a v současnosti v jeho metropolitní oblasti (jejíž rozloha je 8,806 km²!) žije asi 3.8 milionu lidí (v Sydney asi 4.5 milionu), což je asi 70 % populace státu Victoria.

Mezi málokterými dvěma velkoměsty panuje taková rivalita jako mezi Melbourne a Sydney. Města jsou skoro stejně veliká a dlouho soupeřila o to, které z nich bude hlavním městem celého Australského svazu. Nejdřív mělo navrch Melbourne, které bylo hlavním městem od roku 1901 (kdy získala Austrálie nezávislost) až do roku 1927.

Tehdy bylo totiž Melbourne největším městem Austrálie. Během 20. století však Sydney počtem obyvatel Melbourne předstihlo. Nakonec byl zvolen kompromis. V roce 1908 bylo rozhodnuto o stavbě zbrusu nového hlavního města, které bylo nazváno Canberra. To pak bylo postaveno takříkajíc na zelené louce, mezi městy Sydney a Melbourne. Hlavním městem se Canberra stala oficiálně roku 1927. kdy tento titul převzala právě od Melbourne. Melbourne trumflo Sydney především ve sportu.

Olympijské hry v Melbourne a sport

První letní olympijské hry na území Austrálie se konaly v Melbourne už v roce 1956 (první olympijské hry na jižní polokouli!), kdežto v Sydney až roku 2000.  Melbourne také hostí nejslavnější australský tenisový turnaj – Australian Open (poprvé se tu hrálo už v roce 1905), jezdí se tu VC Austrálie vozů F1 a pořádají tu největší dostihy v Austrálii, Melbourne Cup. V Sydney je zase světoznámá budova Opery a Harbour Bridge. Celkově lze tedy klání Sydney versus Melbourne hodnotit jako nerozhodné, i když zpočátku mělo Melbourne navrch. Dnes je Melbourne alespoň hlavním městem státu Victoria.

Historie Melbourne

   Samotné město Melbourne bylo založeno roku 1835, tedy až 46 let po Sydney. Tehdy pan John Batman, který sem přijel z Tasmánie, „koupil“ od domorodců 2,400 km² hektarů půdy. Batman tehdy potkal skupinu Aboridžinců a jelikož tito moc nechápali, co to taková koupě půdy vlastně je, dostali výměnou za tento obrovský pozemek přesně toto: 40 dek, 30 seker, 100 nožů, 50 nůžek, 30 zrcátek, 6 sukní, 200 kapesníků a 100 liber mouky.

V roce 1840 už žilo na území, kde se dnes rozprostírá město Melbourne, 10,000 obyvatel. Zlatá horečka v 50. a 60. letech 19. století  pak znamenala další obrovský příliv imigrantů z celého světa, přičemž nejvíce se sem hrnuli Irové, Němci a Číňané. Bouřlivý rozvoj pokračoval i později v 19. století a kolem roku 1880 bylo Melbourne druhým největším městem britského impéria po Londýnu.

Několik dalších zajímavostí o Melbourne

• Populární Victoria Market, který byl otevřen už roku 1878, byl založen na místě bývalého pohřebiště. Pod stánky a parkovištěm se stále nacházejí ostatky asi 9,000 lidí.
• Obraz Pabla Picassa „Plačící žena“ v hodnotě 7 milionů dolarů, který byl roku 1986 ukraden  z místní Národní galerie, byl o několik týdnů později nalezen zamčený ve skříňce na nádraží.
• V metropolitní oblasti Melbourne žije v průměru 6 – 12 lišek na čtvereční kilometr. Tyto lišky rády kradou boty.
• Nejrozšířenějším příjmením v telefonním seznamu Melbourne je Nguyen.
• Druhým nejrozšířenějším rodným jazykem v Melbourne (po angličtině) je čínština.
• V roce 2006 bylo v Melbourne, co se týče země narození jeho obyvatel, toto pořadí: 1.Austrálie (64% populace), 2.Spojené království, 3.Itálie, 4.Vietnam, 5.Čína, 6.Nový Zéland, 7.Řecko, 8.Indie, 9. Srí Lanka, 10. Malajsie.

Jak jsem viděl Melbourne

   V Melbourne jsem strávil celkově 4 dny. Zde se opět omezím pouze na popis míst, která jsem navštívil osobně.

 Za střed města lze považovat náměstí Federation Square. Je to spíše veliký prostor než náměstí. Nachází se zde docela pěkná budova nádraží Flinders Street Station a největší turistické informační středisko, kde mají bohatý výběr mapek a prospektů. Informační systém má Melbourne opravdu rozsáhlý, neboť na různých jiných místech v centru jsou další informační stánky a ještě k tomu se na ulicích pohybují „turističtí informátoři“, kteří vám ochotně poradí.

Druhé straně náměstí dominuje novogotická anglikánská katedrála Svatého Pavla. Je moc hezká zvenku i zevnitř, stavěla se v letech 1880 – 1933 (vysvěcena už 1891) a hlavní věž je 96.7 metru vysoká. Pořádají se zde varhanní koncerty.

Jeden z nich tu zrovna v době mé návštěvy probíhal, vstupné bylo zdarma.

V Melbourne je zvládnutý systém MHD

   Melbourne má výborný systém tramvajové dopravy. Zdejší tramvajové síť je největší na světě mimo Evropu a celkově je čtvrtá nejdelší na světě. V Melbourne jezdí celkem 450 tramvajových vozů na 244 kilometrech tramvajových tras. Tyto údaje  jsou z hotelových informací, kdežto Wikipedia tvrdí, že Melbourne má dokonce největší tramvajovou síť na světě.

Sprejeři v Melbourne součástí kultury

   Melbourne je považováno v rámci Austrálii za hlavní město kultury. Kromě divadel, kin, kaváren, muzeí a různých společenských akcí se tu daří i kultuře nezávislé, mezi kterou patří i graffiti. Sprejeři vyzdobili kdejakou zeď ve městě, ale nejvíce maleb je k vidění v několika uličkách poblíž Federation Square. Malování zde má evidentně podporu města. A dobře tomu! Neboť původně velmi nevzhledné uličky jsou krásně pomalovány. Uličky tvoří zajímavý kontrast k okolní obchodní zástavbě.

Jako příznivce tvrdé hudby mě zaujala nejvíce ulička ACDC Lane.  Ano, byla pojmenována podle stále žijících a  koncertujících světoznámých australských rockerů. Obrázky kapely jsou tu na zdech také zpodobněny ve formě graffiti. Ulička není dlouhá, ale je plná hospod a klubů a místa, kde nejsou graffiti, jsou polepena plakáty, zvoucími na rockové koncerty.

Mrakodrapy

   CBD, nebo-li central business district, jak se centra  velkoměst v Austrálii nazývají, je zaplněno mrakodrapy. Mezi nimi se vine řeka Yarra, v těchto místech docela široká, a především překlenutá mnoha mosty. Nejznámějším a nejvyšším mrakodrapem v Melbourne je Eureka Tower. Ten byl dokončen v roce 2006. Budova je přesně 300 metrů vysoká a má 92 pater.  Pokud je hezké počasí, je mrakodrapová promenáda kolem řeky hezká. Došel jsem podle Yarry k velkému stadionu Etihad Stadium, kde se hraje především australský fotbal. Ten je, spolu s kriketem, nejpopulárnějším sportem ve městě. Promenádu kolem řeky jsem pak ukončil  k oblasti Docklands, odkud jsou pěkné výhledy na CBD.

Chinatown

   V centru se nachází rovněž Chinatown, čínská čtvrť. Není nijak zvlášť velká, ale stojí za povšimnutí. Je ohraničena vysokými vstupními bránami  a jsou zde téměř výhradně čínské nápisy. Chinatown byl založen v 50. letech 19. století, kdy zdejší zlatá horečka přilákala i mnoho čínských přistěhovalců. Východně od čínské čtvrti stojí budova parlamentu státu Victoria. Budova je to docela veliká, ani se mi jí nepodařilo pořádně vyfotit, neboť se celá nevejde do záběru.

Melbourne jako centrum tenisu – hraje se tu grandslam

   Melbourne je u mnoha sportovních fandů spojeno především s turnajem Australian Open. První grandslamový turnaj sezony se hraje ve velkém areálu Melbourne Park, kterému vévodí Rod Laver Arena. Finále ženské i mužské dvouhry jsem sledoval v televizi v Hobartu. Když jsem melbournský tenisový areál navštívil po 14 dnech, bylo tu docela mrtvo. Nikde ani noha, jen na jednom z vedlejších kurtů někdo trénoval.  Dovnitř Rod Laver Areny jsem se ovšem nedostal. Prohlédl jsem si alespoň prostranství před ní.

Jsou zde fotografie všech tenistů i tenistek, kteří vyhráli Australian Open ve dvouhře v letech 1990-2010. Mezi vítěze se zapsali i Češi Ivan Lendl (v roce 1990) a Petr Korda (1998). Dále jsou zde busty nejslavnějších australských tenistů a tenistek. Mezi nimi samozřejmě nechybí Rod Laver, po němž byl hlavní kurt pojmenován.

Rod Laver byl patrně nejúspěšnějším tenistou historie. Nevyhrál sice nejvíce grandslamových turnajů, ale je jediným tenistou v historii, kterému se podařilo dvakrát (v letech 1962 a 1969) vyhrát Grand Slam, tedy všechny čtyři největší tenisové turnaje v jednom roce.  V roce 1962 k tomu navíc připojil i vítězství v Davis Cupu.

Čtvrť St Kilda

   Poněkud dále, asi 7 kilometrů od centra, leží čtvrť St Kilda. Rozkládá se u moře a jsou tu pěkné pláže a proslulý Luna Park, kterému vévodí nejstarší dodnes používaná horská dráha na světě. Byla postavena už v roce 1912. St Kilda je jako stvořená k uvolnění a odpočinku. Navíc se tu vždy v únoru koná hudební festival. Navštívil jsem ho v neděli, kdy festival končil. Bylo hezky a procházely se zde tisíce lidí. Vystupují tu amatérská hudební tělesa i jednotlivci vyznávající různé hudební styly. Slyšel jsem tu tvrdý rock, techno, rap, africké bubínky i popěvky příznivců hnutí Hare Krišna. Avšak nejen hudba je zde k vidění, vystupují tu přímo na ulici různí další umělci, žongléři a kejklíři.

Neplatí se sem žádný vstup, ale mnoho účinkujících vybírá do klobouku drobné od přihlížejících diváků. Všude je pak ohromné množství stánků s jídlem a pitím. Zajímavé je, že v hlavní festivalové zóně se nesmí prodávat alkohol a nevypadá, že by to lidem nějak zvlášť vadilo, zatímco u nás si třeba rockový festival bez piva lze jen těžko představit. Pokud to však někdo nemůže bez alkoholu vydržet, stačí popojít o pár ulic dále, kde je hospůdek a restaurací habaděj. Mimochodem, pití na veřejném prostranství (například v parku) je v Melbourne zakázáno, pokuta je 100 dolarů.

Výjimkou jsou pouze oslavy Nového roku a pár dalších akcí. Když už zmiňuji alkohol, zmíním i cigarety. Na cigaretových krabičkách jsou v Austrálii vyobrazeny hodně drsné fotografie. Jsou tu například k vidění plíce napadené nádorem, mozek po mozkové mrtvici nebo noha napadená gangrénou. Vypadá to docela nechutně a pod tím je vždy vysvětlivka, že pokud budete kouřit, Vaše šance umřít na vyobrazenou chorobu se notně zvětšuje.

Pomník obětem světových válek – Shrine of Remembrance (Svatyně paměti)

   Jako všude v Austrálii a na Novém Zélandu, ani v Melbourne nemůže chybět pomník obětem světových válek. Ten zdejší se jmenuje Shrine of Remembrance („Svatyně paměti“). Budova stojí v krásném parku. Architekti se při její stavbě inspirovali popisem mauzolea v Halikarnassu, jednoho ze starověkých sedmi divů světa.

Cooks‘ Cottage a katedrála svatého Patrika

   Velmi netypickou památkou je Cooks‘ Cottage. Tento dům je vlastně nejstarší budovou v Austrálii, neboť byl postaven už v roce 1755, čili dříve, než se James Cook poprvé vylodil v Austrálii. Domek nechal postavit otec Jamese Cooka v anglické vesnici Great Ayton. Když tedy James Cook mapoval v roce 1770 východní pobřeží Austrálie, domek stál ještě v Anglii. Až v roce 1934 byl koupen Australany, byl rozebrán a lodí poslán do Austrálie, kde byl znovu sestaven v zahradách Fitzroy Gardens. Domek je relativně malý a kromě několika pokojů si tu můžete přečíst i pár podrobností z Cookova života.

Poslední památkou, kterou jsem si prohlédl pouze z venku, je katolická katedrála svatého Patrika. Je hezká a stojí hned za budovou parlamentu. Všechny pamětihodnosti, které jsem navštívil, se dají pohodlně obejít pěšky, jen St Kilda je trochu dále a je lépe použít tramvaj. A byl by to konec konců hřích, neprojet se tramvají v tramvajovém městě!

Multikulturní obyvatelstvo

   Ještě bych měl zmínit jednu důležitou součást města, a tou jsou místní obyvatelé. Stejně jako třeba Auckland, je i Melbourne město výrazně multirasové a multietnické. Už dávno neplatí, že velkou většinu obyvatelstva tvoří bílí anglosaští protestanti. Populace je opravdu různobarevná. Kromě bělochů je zde především mnoho Asiatů, občas lze zahlédnout i černochy. Jen Aboridžince, původní obyvatele Austrálie, tu paradoxně téměř nepotkáte. Alespoň si nejsem jist, jestli jsem vůbec nějakého zahlédl. Melbourne je město velice rušné a živé.

Lidé jsou často oblečeni hodně neformálně a ať byste si na sebe oblékli cokoliv a učesali se jakkoli, nevzbudili byste žádnou pozornost. Přece jenom se mi ale zdá, že lidé tu nejsou tak milí jako na Novém Zélandu či v Tasmánii. Prodavačky a další zaměstnanci se tolik neusmívají, jako cizince vás sám od sebe málokdo osloví. Možná je to tím, že Melbourne je tak veliké město, ale na ostrovech byli lidé určitě vřelejší. A ještě jedné věci jsem si všimnul – v Austrálii, a v Melbourne obzvlášť, je mnohem větší nepořádek než na Novém Zélandu. Ne nějaký extrémní, asi jako u nás, ale ve srovnání s Novým Zélandem, kde čistotu až úzkostlivě dodržují, je ten rozdíl docela znát.

Jak celkově hodnotit Melbourne? Je to město docela zajímavé a určitě stojí za návštěvu. Melbourne není nijak zvlášť hezké, ale ani ošklivé. Určitě každý si tu najde nějakou zajímavost, hlavně sportovní fanoušci či milovníci umění si přijdou na své. Mně osobně nejvíc zaujaly graffiti a prachsprostý fakt, že ve městě jezdí tramvaje. Ty už jsem neviděl (nepočítám-li ty malé turistické v Christchurchi) ani nepamatuji.

Vlajky Austrálie a státu Victoria

   Austrálie má samozřejmě svojí vlastní vlajku. Kromě té federální však mají své vlajky i jednotlivé státy, teritoria a zámořská území Australského svazu. Kromě toho mají Australané ještě speciální vlajky pro vojenské námořnictvo, obchodní loďstvo a vojenské letectvo (RAAF – Royal Australian Air Force), a dále existuje vlajka Aboridžinců a vlajka lidu ostrovů Torresovy úžiny (Torres Strait Islanders).

   O tasmánské vlajce jsem se v minulých statích o Tasmánii nezmínil, neboť jsem jí snad nikde neviděl a evidentně se tam moc nepoužívá. Zato vlajka státu Victoria je v Melbourne vidět hodně. A přitom je velmi podobná té celoaustralské. Jak tedy tyto vlajky vypadají a v čem se liší?

Přiznám se, že před cestou do Oceánie se mi pletly vlajky Austrálie a Nového Zélandu. Na obou vlajkách figuruje v levém horním rohu vlajka britská Union Jack) a obě mají na modrém podkladu v pravé části Jižní kříž. Nový Zéland tam má ovšem hvězdičky pouze čtyři a tyto mají červenou barvu (s bílým lemováním). Jižní kříž na australské vlajce má ovšem hvězd pět a k tomu jednu další velkou hvězdu přímo pod Union Jackem. Hvězdy mají bílou barvu..

Velká hvězda se nazývá Federation Star a symbolizuje australskou federaci. Původně (od roku 1901, kdy Austrálie vznikla) měla tato hvězda 6 cípů, protože států federace bylo (a je dodnes) šest. Na australskou vlajku byla tehdy vypsána veřejná soutěž, do které přišlo celkem 32,823 návrhů! V roce 1908 byl přidán této hvězdě sedmý cíp, který symbolizuje australská teritoria. Hvězdy Jižního kříže jsou sedmicípé, jen ta nejmenší je pěticípá.

     

   Vlajka státu Victoria je velmi podobná australské. Logicky tu chybí Federation Star, zato je nad Jižním křížem zobrazena britská královská koruna. Hvězdy v Jižním kříži pak mají 5, 6, 7 (dvě hvězdy) a 8 cípů. Proč se u těchto hvězd počet cípů liší od federální vlajky a co jejich počet symbolizuje, to se mi nepodařilo vypátrat.

Melbourne – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v   2011: 1 australský dolar (AUD) = 18 Kč, 1 AUD = 1USD

   Jídlo a pití: Ceny potravin v supermarketu: viz článek Tasmánie I. V Melbourne jsem nakupoval v diskontu Aldi (něco jako u nás Norma), ceny tu byly zhruba stejné či nepatrně nižší než ve velkých supermarketech, ale výběr tu byl docela omezený. Levná asijská restaurace ve food centru: 9 AUD za jídlo (velmi dobré, docela slušná porce, rýže + možnost výběru dvou z asi 10 skvělých jídel). Food centra jsou v Austrálii i na Novém Zélandu obvykle ve velkých obchodních domech a jsou to fastfoody, kde najdete všechny druhy jídel – hamburgery, pizzu, zákusky, saláty, ale také různé asijské kuchyně, na které mám v poslední době „spadeno“. Pivo v hospodě – 9 AUD za džbánek točeného piva (1.1 litru). Dalo se to pít, ale Plzeň je Plzeň…

   Ubytování: Hotel Discovery (167 Franklin Street, nedaleko čínské čtvrti) – 26 AUD za dorm pro 10 lidí, včetně malé snídaně. Hotel nabízí dokonce i zdarma odvoz z letiště do hotelu, pokud v něm strávíte alespoň 3 dny. V hotelu je 800 postelí a hotel sám se chlubí tvrzením, že co se týče počtu postelí, je největším backpackers hostelem na světě! Pokoje jsou celkem čisté a veliké, zato společná kuchyně je v hotelu mimořádně mizerná. Hotel má stránky www.hoteldiscovery.com.au.

   MHD v Melbourne:  Melbourne má vynikající síť MHD, kterou tvoří vlaky, tramvaje a autobusy. Město je rozděleno na dvě zóny – širší centrum je první zóna a předměstí je druhá zóna. Jedna jízda v jedné zóně stojí 3.70 AUD a lístek platí 120 minut, nebo stojí lístek 6.80 AUD a ten platí 24 hodin, včetně přestupů. V neděli stojí jeden lístek (tzv. sunday saver) 3.10 AUD a platí 24 hodin. V centru pak jezdí na kratším okruhu historická tramvaj City Circle, která je zdarma, a dále turistický autobus, rovněž zdarma. Vlaky mají na sobě nápis metro, ale jezdí téměř výhradně na povrchu a pod zemí je jen několik stanic.

   Internet v Melbourne: V hotelu stojí internet 4 AUD na hodinu nebo 10 AUD na den. Ve městě jsem našel tři místa, která mají wifi připojení zdarma, ale ve všech případech dost mizerné: McDonald’s, informační centrum na náměstí Federation Square a městskou knihovnu (na rohu Swanston Street a La Trobe Street), kde je to z té mizérie relativně nejlepší.

   Vstupy: Melbourne Aquarium 33 AUD (nenavštívil jsem). Shrine of Remembrance – vstup zdarma. Cooks‘ Cottage – vstupné pro dospělého 4.50 AUD, studenti, důchodci a držitelé karty YHA (kterou mám) platí 2.70 AUD.

Fotoalbum Melbourne