Kuala Lumpur a Okolí (Malajsie)

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Smyslem tohoto skromného příspěvku je podělit se o dojmy z místa samého, někomu možná pomoci se při plánovaní návštěvy tohoto velkoměsta zorientovat a u jinému třeba vyvolat vzpomínky na prožitky obdobné či zcela rozdílné.

Obrazek

Kuala Lumpur

            Na řadě webů i v jiných zdrojích jsem se pokoušel zjistit před cestou informace o Kuala Lumpuru (dále též jen KL) a vlastně i Malajsii obecně. Ani ne tak z hlediska obecně známých faktů, ale spíše osobních zkušeností a doporučení ve smyslu co navštívit, kde se ubytovat apod. Zatímco článků o Indonésii jsem našel doslova mraky, uspokojivých statí o Kuala Lumpuru a okolí velice málo a pro mne ještě s minimální vypovídací hodnotou. Teprve při vlastní návštěvě jsem zřejmě zjistil proč – v Malajsii je poměrně draze a kategorie cestovatelů – baťůžkářů možná v této zemi netráví až tolik času na to, aby jejich návštěva vydala na pojednání, jinak pro země v regionu obsáhlostí i zajímavostí obvyklé. Možná se ale pletu a důvodem je prostě fakt, že Kuala Lumpur a okolí zase tolik zajímavostí neskýtají. S tímto případným názorem se však neztotožňuji, neboť mě osobně pobyt zde příjemně překvapil a nejen bahna velkoměsta jsem si plnými doušky užil.

            Je poměrně vysoce pravděpodobné, že většina lidí spatří Malajsii poprvé po přistání na letišti v Kuala Lumpuru. Druhou nejtypičtější cestou do Malajsie je překročení thajsko-malajské pozemní hranice na severu země a třetí pozemní hranice malajsko-singapurské na jihu země, nepočítám-li tedy návštěvu Malajsie v části ležící na Borneu (Kalimantanu).

            Letiště v Kuala Lumpuru – Sepang leží na jih od města v sousedství mezinárodního okruhu Formule 1 stejného názvu a je poměrně dost vzdálené (cca 80 km od Kuala Lumpuru a na cestu autem je i přes existenci dálnice nutno počítat přinejmenším s hodinovou jízdou do centra). Toto letiště zcela nahradilo původní letiště ležící na severozápadě Kuala Lumpuru – letiště Subang. Ještě v bedekrech vydaných těsně po roce 2000 (např. i v mém Ro-To-mu) je uváděno, že letiště má být spojeno s centrem Kuala Lumpuru (dále jen KL) expresní vlakovou linkou, jejíž výstavba byla v důsledku ekonomické recese pozastavena, nyní však můžete být v klidu, neboť linka stojí a je plně funkční.

            Výměnu peněz na letišti nedoporučuji, neboť kurzy jsou mnohem méně výhodné, než v centru KL (to snad ale platí úplně všude). Doporučuji směnu jen nezbytné části na cestu do centra (v listopadu 2008 stála cesta rychlovlakem z letiště do centra 35,-ringgitů (dále jen RM, což je mezinárodní označení měny). Výhodou přitom je, že v Malajsii lze všude ve směnárnách směnit i měny okolních vyspělejších států (tedy kromě takových zemí, jako je Vietnam, Kambodža, Laos apod.), takže se nemusíte bát, cestujete-li z jiné země v regionu, že byste se měny nezbavili (naopak všude lze kupovat i prodávat měnu indonéskou, filipínskou či thajskou). Jelikož tento článek ztratí časem měnově na aktuálnosti, uvádím čistě pro zajímavost, že v listopadu 2008 jsem RM násobil při přepočtu na CZK číslem 6,5, 1,-EUR jsem směňoval za 4,5 RM a 1,-USD pak za 3,5,-RM.

            Dosažitelnost rychlovlaku z letiště je poměrně snadná, všude jsou orientační cedule (fialovo-bílé či červeno-bílé se symbolem vlaku a nápisem „KLIA Express“) i spousta vstřícných zaměstnanců ovládajících angličtinu. Zjednodušeně řečeno pouze sjedete některým z mnoha výtahů umístěných v hale, kde se vyzvedávají z pásů zavazadla, o pár pater níže a zde již je KLIA (Kuala Lumpur International Airport) express přistaven. Cesta je pohodlná, vlaky jezdí pořád a jsou poměrně prázdné, bez zastávek a cesta v trvání cca 30 minut je rychlejší, než taxíkem či při využití jiného druhu přepravy. Pravdou je, že při jízdě po dálnici toho trochu více uvidíte, neboť vlak jede často betonem sevřeným koridorem a ven z něj tedy není příliš vidět.

            KLIA Express končí na Kuala Lumpur Sentral Station (KL SENTRAL) ležící na jihozápadě KL. Odsud je doprava dále zajišťována „nadzemkou“ (MONO), pozemními vlaky (RAPID KL), sítí busů a pochopitelně taxíky. Já osobně jezdil nejraději nadzemkou – je z ní přehled o dění a zajímavostech pod vámi i kolem vás, i když nadzemka má jen jednu jedinou trasu, zato probíhající centrem s možností kombinovat na mnoha místech přestupy na městské vlaky.

            Každého pochopitelně zajímá něco jiného, proto rada, kde hledat ubytování odkud to pak bude k vysněnému cíli neblíže, není jednoznačná. Já osobně bych doporučoval ubytování ve čtvrti Bukit Bintang, neboť leží na místě, ze kterého se dá vyrážet nadzemkou všemi směry a navíc v noci opravdu žije. Já osobně bydlel právě tam v low budget ***hotelu Radius International, ve kterém jsem měl předem zajištěno ubytování prostřednictvím booking.com (tehdy za cca 4.800,-Kč na čtyři noci včetně snídaně pro dva). V mém věku už mám rád čisté a komfortnější prostředí včetně nezbytnosti bazénu (zde v pátém poschodí s výhledem na noční město) a ubytování v zaplivaných, vlhkých a málo komfortních ubikacích, není-li to nezbytné, odmítám.

            Pokud někdo přijede do KL s minimem informací či s váháním, kde prohlídku začít, možná pomůže prvotní návštěva jednoho z malajských státních turistických center. Podle mých zjištění jsou tři hlavní – největší je turistické centrum v sousedství Petronas Twin Towers ve čtvrti KLCC (Kuala Lumpur City Center) – zastávka nadzemky Bukit Nanas, menší pak na KL SENTRAL a na letišti. Kromě spousty turistických brožur, map apod. zde lze získat informace o dopravních spojích a výletech do okolí KL, které turistická kancelář i sama zajišťuje. Zjistil jsem následně při pobytu, že některé nabídky dopravy jsou ze strany informačního centra výhodnější, než např. taxíkem či jiným přepravním způsobem, jiné naopak dražší. Spíše přitom platilo, že čím byla ta která turistická zajímavost vzdálenější od KL, tím bylo výhodnější využít přepravy nabízené a organizované turistickou kanceláří a naopak.

            Pro prohlídku jednotlivých zajímavých míst KL doporučuji přepravu veřejnou – nejlépe nadzemku a vlaky, případně busy v místech, kam kolejové spoje nejezdí, případně taxíky, které jsou však pochopitelně dražší, pokud se předem nedohodnete na příznivé ceně (nikoli levnější než při využití hromadné městské dopravy, ale výhodnější v tom směru, že si sice člověk připlatí, ale nebude to neúnosné a lze tak vidět mnohem více, neboť netratíte přesuny). Já osobně doporučuji vybrat si jeden den jednu čtvrť a tu podrobně prozkoumat bez nutnosti dělat větší dopravní přesuny.

Obrazek

            A nyní k tomu, co vidět v KL. Dominantou města viditelnou zdálky a téměř ze všech stran, nestojíte-li pod všudypřítomnou vysokou zástavbou, jsou „Dvojčata“, tedy Petronas Twin Towers společnosti Petronas a KL Tower (televizní věž nebo též Menara KL). Dvojčata leží ve čtvrti KLCC (viz výše) a KL Tower leží nedaleko Dvojčat (na mapě se možná zdá vzdálenost velká, ale pěšky jste od Dvojčat u věže za 20 minut). Začnu pochopitelně chloubou města, zmíněnými Dvojčaty. Ohromí už zdáli, ale impozantněji to vypadá u jejich paty. V zásadě jde o dvě věže z oceli a betonu propojené ve výšce krytou spojovací chodbou. Ještě před několika lety veřejnost dovnitř vůbec nesměla, nyní je přístup povolen, byť s omezeními a zásadně pod dozorem. Ve Dvojčatech (oficiální výška 451,9m) sídlí řada firem, jejich dolní část pak vyplňují obchody známých světových výrobců oblečení, kosmetiky apod. Pozemní plocha za dvojčaty je tvořena rozlehlým parkem s vodními plochami, lavičkami, vodotrysky a korzující veřejností. Návštěva Dvojčat je možná tak, že po vstupu hlavním vchodem, kam může vstoupit každý, sjedete eskalátorem o patro níž, vlastně do podzemí (navede vás v případě potřeby ochranka či řada zaměstnanců u přepážek). Zde vás zařadí do skupiny cca deseti až patnácti dalších návštěvníků, se kterými nejdříve absolvujete v malém kině cca 10 minutový film (vše v angličtině) zejména o vzniku stavby a společnosti Petronas, následně projdete jako u soudu detekčním rámem a výtah vás dopraví do 41. poschodí (z celkových 88), kde se nachází právě ona krytá spojovací chodba spojující obě věže. Cca 15 minut se můžete kochat výhledem na výše zmíněný park na jedné straně a na městské stavby a město samotné na straně druhé. Na mě osobně zvláště zapůsobil úchvatný pohled na okolní mrakodrapy, které máte pod sebou, ačkoli k nim obvykle člověk vzhlíží zespodu.

            Televizní věž alias KL Tower je večer nádherně osvětlená dofialova a leží uprostřed parku (KL Recreational park). Výška věže je včetně telekomunikační antény 421m a výhled z restaurace nahoře je skutečně velkolepý. Celý park je však obklopen masivním železným plotem a má jen pár vstupů, takže pokud se někdo bude chtít dostat k patě věže, pak to není úplně jednoduché, neboť se vám může stát to co mě, totiž že budete několik desítek minut kroužit kolem onoho plotu a ne a ne najít vstup. Podaří-li se vám to však, budete odměněni výhledem na město, který je možní ještě hezčí, než z Dvojčat, neboť je vidět dál.

            Za hlavní centrum KL většina průvodců i místních považuje Merdeka Square poblíž trasy vlaku RAPID KL – Masjid Jamek. Asi bych souhlasil, je tam koncentrace zajímavých staveb a míst. Navíc se zde stékají dvě hlavní řeky KL spíše však větší potoky – Gombak a Klang. Přímo na jejich soutoku stojí menší, ale zdobná a v Kuala Lumpuru nejstarší mešita Jamek (Masjid Jame). Mešita sevřená okolními výškovými i natěsno postavenými historickými budovami neumožňuje vyfocení v celé její kráse, proto je pro takový účel vhodnější dostat se dovnitř areálu mešity. Vzhledem k tomu, že jsem byl nevhodně oblečen (kalhoty k lýtkům a košile s krátkým rukávem zde narozdíl od jiných místních mešit nebyly dostatečnou vstupenkou ke vstupu), jsem ale bohužel do areálu nevstoupil. Pravda, odradila mne sice jen cedule u vstupní železné brány obrazově znázorňující povolený oděv pro vstup a přísný pohled stráže, ale raději jsem nechtěl riskovat nevpuštění či vyvedení. Možná jsem se ale obával zbytečně, protože když jsem následně korzoval kolem, viděl jsem i pár místních borců oblečených jako já. No nic, příště.

            Hned za mešitou, jak jsem již uvedl, se nachází Merdeka Square (Dataran Merdeka) neboli náměstí Nezávislosti, jedno z mála míst v centru, které není kompletně zastavěno a kde jsou panoramatičtější výhledy. Celému prostranství vévodí udržovaný zelený pažit obklopený na straně jedné pomníkem připomínajícím vyhlášení nezávislosti Malajsie v roce 1957 se stožárem a pyšně se dmoucí malajskou státní vlaskou, na straně druhé majestátnou budovou Sultána Abdula Samada (postavenou v letech 1894-97), které dominuje 40 metrů vysoká hodinová věž. Dříve v ní sídlil Nejvyšší soud Malajsie, dnes jen jeho obchodní oddělení (větší část Nejvyššího soud nyní sídlí v Putrajayi – viz. dále, i když to jen dovozuji z informací získaných namístě). Třetí stranu náměstí tvoří menší kolonádka a je z něj pěkný výhled např. na Kuala Lumpur Tower a zajímavou výškovou budovu islámského stylu (islámský mrakodrap vypadá fakt zajímavě). Z náměstí se dá pokračovat zpět k soutoku řek a následně již jen podél řeky Klangu dojít až do čínské čtvrti. Přichází-li se z mnou popsané strany minete ještě před vstupem do uliček čínské čtvrti zajímavou budovu Hlavní tržnice ve stylu art-deco. Tržnice v ní je údajně již od roku 1888, jak lze vyčíst z bílého nápisu na jinak zcela blankytně modré hlavní vstupní části. Uvnitř je spousta kamenných krámů, ve kterých by se mělo prodávat o dost kvalitnější spotřební zboží, než na tržnicích. Mě zejména uspokojilo množství obchodů nabízejících i pohlednice, jinak celkem v Kuala Lumpuru úzkoprofilové zboží, dostupné jen na turisticky zajímavějších místech.

            Vedle Hlavní tržnice (Pasra Seni) začínají uličky čínské  čtvrti, ale kdo byl např. v saigonské čtvrti Cholón nebo v hanojské čínské čtvrti, bude trochu zklamán. Mě nijak zvlášť nezaujala. Nejzajímavější je v ní kromě atmosféry a řady tržnic s cetkami, ovocem apod., hinduistický chrám Sri Mahamariamman s efektními barevnými sochami zvířat a lidských či pololidských bytostí z hinduistického panteonu.

            Ze zajímavějších míst, která jsem v této části města navštívil, bych ještě doporučil návštěvu nebo jen obhlídku kualalumpurského železničního nádraží a Národní mešity na Jalan (ulici) Perdana s minaretem vysokým 73 metrů a při pohledu shora ve tvaru rozevřeného deštníku.

            Osobně bych tomu, kdo chce na chvíli uniknout ruchu velkoměsta, doporučil návštěvu parku Jezerních zahrad (Taman Tasik Perdana), které jsou v zásadě kousek od Merdeka Square. Nejlepší je podle mého nechat se vyvézt taxíkem nebo busem na nejvyšší vrch (zahrady jsou v terénu s mírnými převýšeními) a údajně i nejvyšší bod Kuala Lumpuru, kde se mimo jiné nachází Národní památník (Tugu Negara), který byl postaven teprve v roce 1966 na počest hrdinství v době výjimečného stavu v letech 1948 až 1960. Jde zjednodušeně řečeno o bronzové sousoší tvořené několika vojáky, pod nimiž leží mrtvoly nepřátel. Sousoší je zasazeno do žulové nebo snad mramorové dlažby tvořené bazénky a fontánami. Součástí Národního památníku je i kenotaf upomínající na oběti obou světových válek z řad Britského společenství a krytým sloupovím. Z plochy Národního památníku je pěkný rozhled – vidět je současně Kuala Lumpur Tower i Dvojčata.

            Osobně jsem pokračoval sestupem parkem ulicí Damanasara Jalan resp. uličkami parku a zde mohu doporučit návštěvu zahrad orchidejí a ibišků (volně rostoucí rostliny s možností koupě sazenic i samotných kytek – vstup zdarma), motýlí zahrady (voliéra s volně poletujícími motýli řady druhů a barev – vstupné 18 RM), ptačí zahrady (totéž, jen exotičtí ptáci – vstupné 39 RM) a řady dalších zahrad tvořících součást parku.

            Další zajímavá místa jsem v Kuala Lumpuru nenavštívil, neměl jsem tolik času a chtěl jsem se navíc podívat i za jeho hranice. Nicméně i tak jsem viděl to, co jsem vidět chtěl a pokud by mi zbylo více času, jistě bych ještě chtěl zavítat do Istana Negara (oficiální palác jeho veličenstva malajského krále o rozloze 28 akrů – jel jsem kolem a zdálo se mi, že dovnitř se stejně nesmí, turisté maximálně uvidí zdáli palác s příslušenstvím utopený v zelené zahradě a mohou shlédnout výměnu stráží), Národní muzeum (taky jsem byl u něj, ale jen zběžně – jde o zvláštní stavbu pyšnící se 26-ti pilíři) a chrám Thean Hou (ten jsem vůbec neviděl, protože leží hodně mimo centrum, ale je to krásná stupňovitá stavba, která je na spoustě propagačních záběrů města). Pokud má někdo zájem o zajímavé výškové budovy, jistě si rovněž přijde na své. Já za nejzajímavější považuji kromě Dvojčat Maju Junction v severo-západní části města (vrchní část mrakodrapu je zakončena jakýmisi dvěma rozevřenými částmi jakoby květy lilie) nebo budova Public Bank Tower na severo-západu (trochu mi připomněla shluk většího počtu různě vysokých staveb v jednom celku).

            Při nakupování pohlednic (přivezl jsem si jich snad 100 různých) jsem těsně před odjezdem narazil na nádhernou mešitu, která však nebyla na žádných propagačních materiálech uvedena, ač svou monumentálností nepochybně pozornosti žádala. Rovněž zmíněný RO-TO-M o ní zcela mlčel, takže jsem nabyl dojmu, že musela být vystavěna a uvedena do provozu až v tomto tisíciletí. To se nakonec potvrdilo právě ze zakoupených pohlednic. Jedná se o mešitu Wilayah Persekutuan (na jiné pohlednici je zase uváděna pod názvem Al-Asyikin) se dvěma 45m vysokými minarety a ležet by měla v části Kuala Lumpur City Center. Kapacitu má 5000 věřících a mimo to další modlitebnu pro 2000 věřících, avšak v tomto případě výlučně žen. Její nádhera spočívá i v uměle vytvořeném jezeru po jejím obvodu. Uvítám postřehy toho, kdo jí navštíví, myslím si, že by stálo za to mešitu vidět i jen z povzdálí.

Obrazek

Okolí Kuala Lumpur

            Nejen samotným hlavním městem člověk je živ, a tak jsem chtěl nahlédnout i pod poklici okolí Kuala Lumpuru. Každému bych v prvé řadě doporučil příměstskou část Kuala Lumpuru, ve skutečnosti ale již samostatné město Putrajaya. I když název město asi není příliš namístě. Hlavouni se prostě rozhodli postavit si na zelené louce komplex vládních, soudních a dalších budov, obklopit jej vodními plochami a parky, přesunout sem kompletní státní úřednický aparát a nazvat jej administrativním centrem. Povedlo se a zrodila se Putrajaya, svou polohou výhodná už proto, že je ještě o kousek blíže letišti než capital. Opět jde o místo, o kterém jsem neměl ani tušení, protože v době vydání mého archaického RO-TO-Mu nestálo a tudíž o něm nebylo ani zbla. Názory na jeho dokončení se různí (někdo nám říkal 1998, jiný 2002), ale to přičítám jeho rozsáhlosti, kdy se postupně dokončovala ta která stavba, což možná trvá doposavad (nejnověji je v plánu otevření již téměř hotového mostu přes uměle vytvořenou vodní nádrž výrazně zkracujícího cestu z KL).

            Většina cestovních kanceláří včetně státních spojuje obvykle hromadnou výpravu do této lokality s předchozím výletem do malajského zemědělského parku ležícího v sousedství. Proto se návštěvníci nahrnou do Putrajayi obvykle odpoledne. Jelikož jsem zvolil osobní přesun taxíkem (240,-RM, tj. cca 1.500,-Kč na téměř celý den včetně čekání a výletu do Shah Alamu – dříve Selangoru ležícího na západě KL), byl jsem namístě v dopoledních hodinách doslova osamocen.

            Hlavní část Putrajayi tvoří široký (několikaproudý) obousměrný bulvár lemovanými budovami typu Justičního paláce (tady právě nevím, jaký je vztah Nejvyššího soudu na Merdeka Square a Justičního paláce v Putrajayi z hlediska příslušnosti a působnosti soudů, tak snad to zjistí nebo ví někdo jiný) či stavby připomínající vzdáleně pařížský Vítězný oblouk, zakončený kruhovým objezdem s dominantou mešity Putra a sídla vlády – Putra Perdana (The Prime Minister´s Office Complex) zprovozněného údajně v roce 1999. Mešita leží na umělém poloostrově obklopena vodní plochou, po které Vás svezou plavidla kapacitně větší i menší a budete mimo jiné naslouchat výkladu o historii vybudování tohoto místa a lokaci dalších staveb jinak než z vody neviditelných (sídlo šéfa městské policie, jachtařský klub apod.). V místě samém je i krátké korzo s obrovskou občerstvovací místností, směnárnou (ač jediná široko daleko, směnné kurzy v zásadě stejné jako v centru KL) a obchůdky. Prohlídka mešity s krásnou růžovou kopulí, je možná pouze do prostoru nádvoří, nejste-li však nevěřícími psy, můžete vstoupit (nevím, jak to zjišťují), ženy pochopitelně zahalené od hlavy až k patě namístě zdarma zapůjčenými růžovými plášti a mimo menstruační období.

            Naproti příjezdovému bulváru a cca 100m od mešity stojí na mírné vyvýšenině zmíněný Prime Minister´s Office Complex. Zase jde o moc pěknou stavbu se zelenou kopulí připomínající spíše zámek, než vládní budovu. Vevnitř jsem nebyl a ani nezjišťoval, zda je přístup možný. Ostatně stavba je nádherná hlavně v plenéru. Kruhové náměstíčko (Putra Square alias Dataran Putra) jako zakončení bulváru před mešitou a vládní ministerskou budovou sloužící jako kruhový objezd, je tvořeno centrálním stožárem s vyvěšenou národní vlajkou a menšími stožáry okolo s vlajkami jednotlivých třinácti států Malajsie (často jsem se setkal s údajem o 14-ti malajských státech, ale ať jsem vždy počítal jak počítal, vyšlo mi to vždy na 13, prostě: 1) Sarawak, 2) Sabah (tyto jediné dva státy na Borneu), 3) Perlis, 4) Kedah, 5) Perak, 6) Kelantan, 7) Terengganu, 8) Pahang, 9) Selangor (v něm leží právě KL), 10) Negeri Sembilan, 11) Melaka, 12) Johor a 13) Penang.

Z dalších zajímavých míst v Putrajayi bych doporučil k návštěvě rozsáhlý park ležící za Perdana Putra Complexem s monumentem Mercu Tanda ve tvaru trojúhelníku včetně paláce Istana Melawati a Putrajaya Convention Centre ležící na úplně opačné straně Putrajayi – budovy zdáli připomínající spíše krytou sportovní halu uvozenou 240m dlouhým mostem pojmenovaným Seri Gemilang.

            Pro toho, kdo nepřijel do Malajsie zrovna za národními parky, za kterými je nutno jet na Borneo, je opravdu jen slabou alternativou příměstský Templerův park. Většinou sem směřují ti, kteří se nedostanou do největšího národního parku Malajsie na Malajském poloostrově stejnojmenného názvu (Taman Negara), ať již proto, že je zrovna období dešťů a park je uzavřený nebo proto, že není času nazbyt. Má jít o džungli (malajský prales) pro veřejnost, kde může člověk na malém prostoru nasát atmosféru skutečného pralesa. No, já se jako v pralese příliš necítil, ale je tam příjemně a doporučuji úžasné koupání ve vodopádových kaskádách (jen si zkontrolujte, zda nad vámi neprovádějí místní borci úklid usazenin, při kterém je voda nepříjemně kalná a nechce se do ní). Možná i nějaké to zvířátko spatříte, čímž nemám na mysli opruzující opice na příjezdovém parkovišti.

            Velmi se mi také líbila návštěva Batu caves neboli jeskyní Batu, které leží na stejné cestě z KL jako Templerův národní park, ale mnohem blíže KL. Jde o soubor jeskyní, z nichž jsou tři přístupné veřejnosti. Jeskyně byly objeveny až v roce 1878 a nejznámější je Chrámová jeskyně, ke které vede z rušné a nehezké základny (parkoviště, nevzhledné obchůdky s kýči, cetkami a občerstvením) 272 schodů. U základny dlouhého schodiště je socha Buddhy, která má zřejmě místu dodávat větší šmrnc. V širokých jeskynních prostorách se nacházejí útvary stalaktitů a stalagmitů a při vstupu samozřejmě i prodejci.

            Já jsem pro výlet do Templerova národního parku a k Batu Caves volil znovu taxíka, stálo mě to 150,-RM (hlavní cestovka – turistické centrum v KL – viz výše) nabízela výlet do Templerova parku za 80,-RM a k Batu Caves za 60,-RM, takže to bylo takto pohodlně jen o 10,-RM dražší. Trochu se mi ale zdá, že jsem opravdu narazil na taxikáře-troubu (nebo lidumila anebo jsem byl trouba já, protože to mohlo být jinde ještě levnější), protože jinak mi přišly taxi ceny výrazně vyšší. Asi to bylo dáno i tím, že řidič byl poměrně mladý, údajně netaxikařil dlouho a jako hinduista lidu i peněz mírumilovný. Kdyby měl někdo zájem, možná bych dohledal kontakt, využil jsem ho ještě jednou tak, že jsem mu normálně zavolal domů, dohodl cenu za výlet tam a tam, v dohodnutou hodinu stál na minutu před hotelem a navíc nebyl problém s ním po cestě dohodnout zajížďky na další zajímavá místa bez příplatku nebo jen za příplatek mírný.

            Zmínit musím dále to, že jsem ze zakoupených pohlednic pojal plán zcela určitě navštívit mešitu v Shah Alamu na západ od KL, neboť mi alespoň pohlednicovou podobou učarovala, ač jsem to původně vůbec neměl v plánu. Město Shah Alam (dříve Selangor City) leží na západ od KL tedy ve směru, kde bych řekl, že moc zajímavá místa nejsou. Proto bylo nutno v rámci časové úspory zvolit cestu taxíkem, kdy jsem to zase usmlouval s mým taxíkářem na nějakých 50,-RM (350,-Kč) navíc. A musím říct, že tato stavba na mne v KL zapůsobila asi nejvíce, dokonce i mírně předčila Dvojčata. Mešita Sultána Sallahuddina je údajně největší i nejnákladněji pořízenou mešitou v celé jihovýchodní Asii a působí skutečně impozantně. Obklopuje ji zahrada s vodní plochou a je fotogenická až běda. Těžko zde popisovat její monumentálnost, to se prostě musí vidět. Nešetřete a i když leží trochu mimo obvyklé výletní cesty, zavítejte sem, vyplatí se to.

            Na samotný závěr mého bohužel krátkého putování touto oblastí jsem si nechal město Melaka (Malacca) ležící asi 2 hodiny jízdy po dálnici na jih od KL ve stejnojmenném malajském státě. Tentokrát jsem využil služeb hlavní KL turistické kanceláře, neboť taxíkem bych to asi za 150,-RM nedokázal dohodnout. S tím byly bohužel spojeny i obvyklé nectnosti organizované výpravy, tj. nemožnost návštěvy všech vysněných míst, trapný střídmý společný oběd v předražené restauraci (jídlo bylo naštěstí zahrnuto v ceně, takže drahota se týkala pití), ale i nepříliš výrazný časový prostor. Nicméně viděl jsem téměř věše podstatné, Melaka mě ale dost zklamala. Na to, že šlo kdysi (15. století) o nejvýznamnější a nejrušnější přístav celé jihovýchodní Asie, nenabídlo město příliš mnoho. Nejdříve nijak zajímavá kašna (Sultánova studna) na okraji města vykopaná právě v 15. století, pak naštěstí mnohem zajímavější čínský hřbitov – na 12.000 hrobů volně a nesystematicky roztroušených v krajině, ale pak zase nijak zajímavá stavba kostela sv. Petra.

            Za nejhezčí a nejzajímavější část Melaky považuji Holandské náměstí (Dutch square) a zbytky portugalské tvrze. Holandské náměstí je starobylé centrum Melaky tvořené červeně natřenými stavbami v holandském stylu (v zásadě jediná větší celistvější část původní podoby města). Náměstí leží hned vedle potoku Melaka nedaleko ústícího do moře a jeho dominantou je radnice (Stadthuys). Dále je na náměstí pitoreskní hodinová věž (Jam Besar), fontána královny Viktorie a křesťanský kostel, vděčný to fotografický cíl, neboť je na něm vyobrazen název města i údaj o tom, že jde o kostel. Nad náměstím se rozkládá vrch, ze kterého je hezký rozhled do okolí, zejména na přístav a kterému vévodí na vrcholu ruiny kostela sv. Pavla (postavený Portugalci v roce 1521) a vedle něj socha španělského jezuitského misionáře sv. Františka Xaverského, který zde působil. Pod kostelem, sejde-li se po schodech dolů, stojí zbytky pevnosti A Formosa – zbyly z ní brána a klenutý průchod. Tato brána a průchod na mě působily jako jediné opravdu historické stavby pamatující staré koloniální časy.

V bedekrech jsou dále vychvalovány úzké uličky melacké čínské čtvrti, ta mne ale nijak neohromila. Čínské a hinduistické chrámy mi nepřišly nijak úchvatné (musím opět zmínit úchvatnější městské chrámy ve Vietnamu), trochu zvláštní byla snad jen mešita Kampung Kling – má minaret ve tvaru pagody, což je hodně nezvyklé. Vysloveně trapná byla poslední zastávka na okraji města na jakémsi objemnějším vybetonovaném plácku u špinavého moře sloužící nyní jako občasné tržiště v sousedství hotelu Lisboa. Má snad jít o místo, kde kdysi stála původní portugalská osada, ale nepřipomíná to vůbec nic. Namísto návštěvy tohoto absolutně nezajímavého místa bych spíše uvítal korzo v přístavu nebo vyhlídku z otáčivé plošiny místního Melaka Toweru u přístavu. Takže jak jsem řek´, Melaka trochu zklamala, ale stejně jsem rád, že jsem toto historicky významné místo viděl.

            Samozřejmě, že v bezprostředním okolí KL (kam kromě Melaky řadím ostatní výše uvedené) je řada dalších míst, která snad stojí za to vidět. Cestovky kromě mnou navštívených cílů hodně inzerovaly zejména Kuala Selangor alias Fort Altingsburg (královské mauzoleum, koloniální budovy) nebo Krabí ostrov (rybaření a mangrovové porosty). Na základě vlastních zjištění namístě samém mohu za sebe říci, že bych ještě rád viděl z relativně ne úplně dalekého okolí, ale už hodně za branami KL, mešitu Ubudiah v Kuala Kangsaru (Perak), pagodu Kek Lok Si v Penangu a Penang bridge se svou délkou 13,5km údajně nejdelší most Asie a třetí největší most světa, kterážto místa se jevila pohlednicově více než zajímavě.

Jak jsem uvedl výše, já jsem spokojený s tím, co jsem viděl, hodily by se ještě dva dny navíc, abych si užil ještě pár zajímavostí v KL, ale alespoň bude co objevovat příště, protože do Malajsie bych se někdy zase rád podíval.

Libí se vám článek?

6 komentářů: „Kuala Lumpur a Okolí (Malajsie)

  • Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.

    Reagovat
  • Super článek a jsem rád, že jsem jej nalezl za 5min/12h… Pokud vše dopadne ok, tak 16.4 odletím do KL. Rád bych se potom hnul někam k moři. Můžete mi doporučit nějaké pěkné klidné místo? Ostrov Tioman znám, byl jsem tam před lety.

    Reagovat
  • Osobně jsem u moře nebyl (ve smyslu pořádného zrekreaování se), ale nejvíce místní vychvalovali ostrovy na sever od Johoru a Kuala Terrenganu a ostrovy na samém severu (Kuch ?) u hranice s Thajskem. Nemluvím pochopitelně o Borneu, kde jsem nebyl.

    Reagovat
  • Dobré nedělní odpoledne.
    Ano, jako byste mi z duše promluvil. V druhé půlce listopadu letíme do KL resp. Malajsie a po zakoupení letenek jsem se jal shánět validní informace (Lonely Planet má vyjít v 11/2010 ale možná až po našem odjezdu). Našel jsem článek pana Kosíka, který je supr (myslím článek, ale pan Kosík teda TAKY!, dle toho,jak to napsal. A pak jsem četl Vaší reakci tedy “”za 5min 12″”… Předpokládám, že jste tp užil po svém a dovoluji si prosit příp. o radu či návod k praktickým info. Jsme tedy už postarší pár a loni jsme jeli takto sami prvně Thajsko a letos jsme si !lajsli”” Aljašku.. Po asi 4 dnech v KL plánujeme dolu na pár dní dle počasí do Singapuru a pak postupně nahoru až na Penang, Langkawi a chtěl bych ještě na thajské Ko Lipe, kam jsme loni už nedojeli.
    Co Vy na to a měl byste pro nás nějaké rady či doporučení. Díky za ochotu.
    Pepa @ Iva Praha-Chodov, agens@agens.cz
    603 22 5557

    Reagovat
  • Já byl v Thajsku loni a z těch jižních oblastí rozhodně doporučuji souostroví Phi Phi (upozorňuji na to, že v celé oblasti mají pro tytéž ostrovy různé názvy a to hned několik, často se to plete a i na pohlednicích mají pro tentýž ostrov i pět různých názvů, já v tom měl dost zmatek)- z Krabi i z Phuketu tam jezdí pravidelná lodní doprava (mimo sezónu jen jedna nebo dvě lodi denně a to ještě dle počasí – bývají vlny). Singapur je spíše pro zábavu – hodně evropské město. Do KL jsem se jinak vrátil po roce a musím ještě k článku doplnit, že nelze vynechat návštěvu chrámu Thean Hou (jednak pěkné výhledy na KL downtown, jednak jde o opravdu pěkný chrám). No a pak jsem taky našel tu mešitu jak jsem o ni psal v článku – jde o mešitu Wilayah Persekutuan, ale místní jí říkají modrá. Nenavštěvovat v pátek odpoledne, kdy jsou modlitby ! Snažil jsem se vmísit mezi věřící, ale byl jsem ihned odhalen a vykázán (slušně).

    Reagovat
  • …. a ještě jsem zapomněl na trh ve čtvrti Chow Kit. Tam už to zvláště večer vypadá jako v Asii představované státy typu Vietnam, nabízejí levné ovoce, zeleninu, kameny a bílého návštěvníka jsem tam večer neviděl. Druhý a tentokráte hodně turistický trh je pak na ulici Jalan (ulice) Petaling v čínské čtvrti.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.