Kambodža II. – Angkor Chrámy: V Osidlech Templománie

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Do Siem Reapu jsem přijel především kvůli Angkoru. A Angkor, to není jen Angkor Wat, ale i desítky dalších chrámů. Úplná templománie! Prohlédnul jsem si i samotné město Siem Reap.

Angkor Wat – základní informace

   Khmerové jsou poměrně malý národ, obklopený etniky mnohem početnějšími (Thajci, Vietnamci). Přesto se Khmerům podařilo ve středověku vytvořit mocnou říši, která zabírala velkou část jihovýchodní Asie. Kromě Kambodže sem patřilo celé území dnešních států Thajsko a Laos a okrajové části Vietnamu a Barmy. Khmerská říše existovala v letech 802-1431 našeho letopočtu. Převažujícím náboženstvím byl tehdy hinduismus, jelikož země byla dlouhou dobu kulturně ovlivňována z Indie.

Později se v Khmerské říši rozšířil i buddhismus, který nakonec hinduismus prakticky úplně vytlačil. Hlavním městem Khmerské říše byl Angkor. Odhaduje se, že v době svého největšího rozkvětu, kolem roku 1000 n.l., byl Angkor největším městem na světě – zaujímal rozlohu asi 1000 km² a mohl mít kolem jednoho milionu obyvatel. Později ale říše začala upadat a v 15. století ji nakonec zlikvidovaly nájezdy ze Siamu (Thajsko) a Vietnamu.

   Angkor Wat je chrám, který byl postaven ve 12. století v hlavním městě Angkoru. Je největším chrámem v Kambodži a jeho podobiznu najdete úplně všude – na sušenkách, pivu, cigaretách, tričkách, pohlednicích, prospektech, ale i na bankovkách a hlavně na státní vlajce Kambodže. Od roku 1992 je Angkor zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Angkor se stal jednou z turisticky nejnavštěvovanějších lokalit na světě. Podle odhadů tuto památku mezi lety 2004−2005 navštívilo asi 1238000 turistů, což je polovina všech, kteří Kambodžu navštívili. Mnoho turistů ostatně nenavštíví v Kambodži nic jiného než Angkor a Siem Reap je díky této památce docela významným mezinárodním letištěm.

   Nechci se tu pouštět do rozsáhlého rozboru historie a architektury, kterými jsou snad až příliš zahlcené průvodce. Jen jednu věc je třeba zdůraznit hned na úvod: Angkor Wat je název největšího a nejslavnějšího chrámu, avšak chrámů je v celém chrámovém komplexu poblíž města Siem Reapu spousty! Slovem Angkor se tedy označuje nejen Angkor Wat jakožto hlavní chrám, nýbrž celý rozsáhlý komplex. V

 celém článku budu tedy důsledně rozlišovat: Angkor Wat = jeden konkrétní chrám, Angkor = celý chrámový komplex. Bližší podrobnosti a to, jakým dojmem na mě ten který chrám působil, popíšu dále v deníku. Pokud máte zájem o opravdu vyčerpávající informace, mrkněte se na článek Františka Kosíka, který Angkor navštívil již před třemi lety.

Kambodžský deník – část druhá

Středa 15. června 2011 – Přesun z Phnom Penhu do Siem Reapu a Angkor Wat nanečisto

Ráno jsem vyrazil autobusem směr Siem Reap. Cesta proběhla celkem v poklidu. Nesouhlasím s názory některých cestovatelů, že silnice je šílená, docela to šlo, i když párkrát to drclo. Přece jenom se asi snaží tuto komunikaci neustále upgradovat. Na druhou stranu, na to, že se jedná o nejdůležitější komunikaci v zemi, to není žádná sláva. V Siem Reapu na autobusovém terminálu už na mě čekal tuk-tuk, který mě zdarma dovezl do hotelu Green Town Guesthouse, který jsem měl zamluven (včetně transferu) z hotelu v Phnom Penhu.

Poté jsem se vydal do města. Bylo hezky a nechal jsem se ukecat jedním tuk-tukářem, abych se s ním svezl na Angkor Wat, že prý je tam večer na západ slunce vstup zdarma, když si ovšem koupím lístek na následující tři dny. Bylo tomu tak. Ale moc jsem toho neviděl. Tuk-tukář totiž evidentně není fotograf. Dovezl mě totiž k nezajímavému kopci, ze kterého je prý krásný výhled na západ slunce. Pod kopcem byla spousta lidí a potulovali se tu i sloni, kteří vozí turisty ten kousek na kopeček a zpět za 20 dolarů. Vyběhl jsem na kopec po svých a samozřejmě jsem z něj nic zajímavého neviděl.

Večeře v BBQ restaurant

Pelášil jsem zpátky a nechal jsem se odvézt kousek zpátky k Angkor Watu, abych si ho vyfotil v záři zapadajícího slunce. Cvaknul jsem ale jen asi dva záběry a pak slunce zmizelo. Cestou zpátky se navíc opět spustil monzunový liják. Dnešní neplánovaný výlet se tedy moc nevyvedl. Ve městě jsem zašel poprvé do BBQ restaurantu. Mají tady večeři formou bufetu, systém sněz co můžeš. Kromě příloh si můžete nabrat i syrové maso nakrájené na malé kousky. Před vámi na stole pak stojí malá plotýnka s dřevěným uhlím, na kterou si sami ty kousky masa dáváte a opékáte.

No moc mi to nešlo. Večeře byla velmi dobrá, jen to chce víc času. Ideální je na takovou večeři zajít s bandou kamarádů, protože samotného mě to tolik nebavilo, čekat, než se to maso upeče. Ve městě jsem také poprvé zahlédnul „rybičkovou masáž“. To máte před sebou takovou velkou káď, kde plave kvanta rybek. Když tam strčíte nohy, rybky se na ně sesypou a začnou vás oďobávat. Žerou vám totiž starou kůži, kdežto tu novou tam nechají. Strčil jsem od kádě jen ruku, ale ta rybičkám asi moc nejela, připlavalo jich jen pár. Ten pocit byl zvláštní, ani příjemný, ani nepříjemný. Velkou masáž nohou jsem ovšem nepodstoupil.

   Ještě pár slov k Siem Reapu: město má asi 170000 obyvatel (údaj z roku 2009) a rozkládá se poblíž jezera Tonlé Sap („Velké jezero“). Název „Siem Reap“ znamená khmersky „porážka Siamu“ (tedy Thajska).  Díky chrámům a turistům je dnes Siem Reap daleko nejrychleji rostoucím městem v Kambodži. Městem protéká rovněž řeka Siem Reap, což tedy rozhodně není žádný veletok.

Čtvrtek 16. června 2011 – Templománie – den první

Dnes ráno jsem poprvé vyrazil „naostro“ do chrámového areálu.  Lístek na tři dny (za 40 USD) jsem koupil už včera. Při koupi si vás dokonce vyfotí webkamerou a vaši fotku pak naskenují na lístek, takže nelze použít lístek jiné osoby. Můj tuk-tukář, se kterým jsem včera usmlouval cenu na 35 USD za tři dny, na mě už čekal před hotelem, ačkoliv jsme se včera nedomluvili napevno.  

Jmenuje se Khon Sokha („h“, ačkoliv je v khmerštině jednou z nejrozšířenějších souhlásek, se nečte). Khon je příjmení, neboť v khmerštině se podobně, jako například ve vietnamštině či čínštině, píše příjmení na prvním místě. Na vizitce má dále Sokha napsáno „English-speaking Driver“, ale anglicky moc nespeakuje. Muselo mi stačit, že ví, kam jede. Jakmile jsem se pokusil o „složitější“ konverzaci, nepochodil jsem…

Chrámy Velké trojky

Absolvovali jsem tzv. malý okruh, který je sice krátký co se týče vzdálenosti, zato obsahuje tři nejslavnější chrámy celé oblasti – Angkor Wat, Bayon a Ta Prohm. Celkově jsem v areálu strávil asi 8 hodin. Neměl jsem bohužel štěstí na počasí. Dnes se sice nestrhla žádná průtrž mračen, ale celý den bylo zataženo a s přestávkami lehce krápalo. Na chození ideální počasí, ale na focení bída. V areálu bylo turistů tak normálně (není hlavní sezóna). Všechny chrámy „Velké trojky“ byly obsypány návštěvníky, v dalších chrámech ale bylo lidí podstatně méně. Všude u chrámů a na přilehlých cestách se pohybují kvanta prodavačů, a to především dětí, které jsou velmi neodbytné. Nabízejí vodu, ovoce, pohledy a kdejaké suvenýry.

Suvenýry ze zásady nekupuji, nicméně 10 moc pěkných pohledů za dolar, to mi přijde jako hodně dobrá cena. Bohužel u Kambodže platí, že to je velice chudá země, navštěvovaná obrovským množstvím turistů, kteří chtějí vidět především Angkor. Zde jsou tedy prodavači obzvláště dotěrní… V dalších odstavcích popíšu chrámy podle pořadí, v jakém jsem je navštívil, a budu je číslovat. A poslední obecná poznámka: všechny chrámy jsou průběžně restaurovány a restaurace není ani zdaleka u konce, řekl bych, že to je práce ne na několik let, ale na několik desetiletí.

Proto jsou některé stavby či jejich vrcholové části uzavřené, jiné zase hyzdí různé konstrukce, jeřáby a lešení. Všechny stavby jsou z velké části restaurovány se zahraniční pomocí, protože Kambodža sama nemá na opravu památek dost peněz.

1) Chrám Angkor Wat

Symbol celé Kambodže, jak už bylo naznačeno. Angkor Wat („Městský chrám“ – angkor znamená město, wat je chrám) je daleko největší chrám celého komplexu. Byl postaven králem Súrjavarmanem II. (Suriyavarman v anglické transkripci, vládnul v letech 1113-1150) ve 12. století našeho letopočtu. Původně hinduistická stavba, zasvěcená bohu Višnuovi. Teprve později (ve 14.-15. století) byl chrám přeměněn na buddhistický. A tím je vlastně dodnes. Neboť zdejší chrámy nejsou jen pouhé „mrtvé“ památky, nýbrž jsou i v současnosti využívány k modlitebním obřadům.

Pravda, často tyto „obřady“ spíš připomínají žebrotu (turisty nechají zapálit vonnou tyčinku a pak od nich chtějí dolar), ale nepochybně se zde konají i obřady řádné. Angkor Wat se i ze všech chrámů komplexu nejlépe zachoval a nikdy zcela nezpustnul. Mimo jiné proto, že je obehnán kolem dokola „vodním příkopem“. Když se řekne vodní příkop, představíme si obvykle trochu širší strouhu, známou z našich hradů, ale tady je ta strouha nejméně 150 metrů široká – spíše je to malé jezero. Samotný chrám je postaven především z pískovce a z cihel.

   Vlastní chrám je velký, nicméně působí menším dojmem, než jsem očekával. Pravda, vnější obvodová zeď má tvar obdélníku o stranách 1024×802 metrů. Ale samotná vyvýšená část není zase tak obrovská (výška hlavní věže je 43 metrů) a troufnu si tvrdit, že často omílané tvrzení, že Angkor Wat je největší chrámová stavba světa, je nesmysl. Namátkou mě napadají třeba pyramidy v Mexiku, z nichž řada z nich je daleko větší než Angkor Wat. Rovněž některé buddhistické stúpy na Srí Lance jsou větší. A co Karnak a Borobudur? Možná to v Angkor Watu počítají jako plochu opsanou obvodovou zdí, ale to se mi zdá jako dost pochybné kritérium.

   Chrám je orientován „čelem“ k západu a ráno nebylo na focení zrovna nejlepší světlo. Navíc velká část chrámu je zakryta lešením (rekonstrukce) a úplně nahoru se ani dnes nesmělo kvůli čištění. Chrám určitě stojí za vidění, ale docela mě zklamal. Nemohu si pomoci, ale nenašel jsem na něm nic tak umělecky úchvatného To třeba jiné hinduistické chrámy v Prambananu na Jávě jsou o hodně hezčí, i když značně menší.

2) Chrám Angkor Thom

   Po Angkor Watu jsem popojeli do komplexu Angkor Thom. Angkor Thom („Velké město“) se stal hlavním městem khmerské říše poté, co byl Angkor Wat zpustošen roku 1177 nájezdem Čamů. Město založil král Džajavarman VII. (Jayavarman v anglické transkripci, vládnul 1181-1215) na konci 12. století a plocha areálu je úctyhodných 9 km². Celý areál je obehnán vysokou zdí, v níž jsou čtyři krásné brány. My jsem vjeli do areálu Angkor Thomu Jižní branou a vyjeli jsme branou Východní. Uvnitř je spousta menších staveb a teras a reliéfů a také tři chrámy (2-4):

3) Chrám Baphuon

Veliký, původně hinduistický chrám pyramidovitého tvaru, zasvěcený Šivovi, postavený už v polovině 11. století. Výška 34 metrů. Z jedné stany pyramidy na vás hledí ležící Buddha, jakási mozaikovitá „socha“, poskládaná z velkých kamenů, dlouhá 70 a vysoká 9 metrů a instalovaná sem dodatečně v 15. století, kdy byl chrám, podobně jako Angkor Wat, přeměněn na buddhistický. Nahoru na pyramidu byl výstup uzavřen. Nicméně jsem si všimnul nahoře malých nenápadných postaviček turistů, tož jsem tam také ilegálně vystoupil a užíval jsem si pak sladké minuty, kdy okolo nebyli žádní turisté a já stál sám na vrcholu.

Při výstupu je ovšem třeba dávat bacha a ještě víc při sestupu. Jsou tu jen dřevěné schůdky pro dělníky a chybí zábradlí. U jiných chrámů se často chodí po původních pískovcových schodech. Schody jsou ovšem uhlazeny tisíci bot turistů a občas to dost klouže, navíc jsou uzounké a velmi strmé, takže opatrnost je nutná. Baphuon je pěkný chrám.

4) Chrám Phimeanakas

Malá chrámová pyramida, o hodně menší než vedlejší Baphuon, ale zase se na ni dá vylézt zcela legálně. Sám o sobě tento chrám není moc zajímavý. Nicméně mne zaujal velmi. Neboť jsem zde narazil na cedulku, že na restauraci soch na tomto chrámu se podílí Česká republika! To jsem tedy netušil a překvapilo mě to a potěšilo zároveň. Nakonec jsem tu i potkal jednoho Čecha a prohodil jsem s ním pár slov. Říkal mi, že zrovna dnes instalovali na chrám jednu zrestaurovanou sochu lva. Sochy se asi částečně skládají z úlomků a pak čistí.

K ruce měl Čech dva kambodžské pomocníky, kteří na mě ještě dlouho zdáli volali „na shledanou“ a „ahoj“, a taky „do prdele“ jsem zaslechl. Jo, holt je pan restaurátor vzdělává v naší mateřštině. Jsme prý jediná malá země, která se podílí na rekonstrukci zdejších památek, jinak tu pracují hlavně Francouzi, Němci, Japonci, Číňané, Indové… Jeden kambodžský průvodce mi pak říkal, že tu naší pomoc dojednal sám král Norodom Sihamoni, když byl na návštěvě České republiky.

5) Chrám Bayon

Dle mého názoru jasně nejhezčí chrám celého komplexu. Zdálky vypadá spíš jako hromada sutě. Ale když jsem vylezl nahoru, nemohl jsem se vynadívat. Nebo spíš chrám se nemohl vynadívat na mě. Neboť z jeho stěn a věží si vás bedlivě prohlíží 216 obřích kamenných obličejů. Vypadá to hrozně moc tajemně, efektně a roztomile zároveň.

Bayon byl postaven na přelomu 12: a 13. století králem Džajavarmanem VII. jako hlavní chrám jeho hlavního města Angkor Thom. Jako jediný chrám v celém areálu Angkoru byl Bayon již od začátku stavěn jako buddhistický. Podle některých vědců tajemné obličeje zobrazují podobu samotného krále Džajavarmana VII., existuje ovšem i celá řada dalších teorií.

6) Chrám Chau Say Thevada a 6) Thommanom  

Dva menší chrámy, navzájem si velmi podobné, mě ve srovnání s těmi ostatními nijak nezaujaly.

7) Chrám Ta Keo

Další pěkná pyramida, na kterou se dá navíc vystoupit až nahoru. Chrám dal postavit před rokem 1000 Džajavarman V. (vládnul 968-1001).

8) Chrám Ta Prohm

Poslední stavba “Velké trojky“ (Angkor Wat, Bayon, Ta Prohm). Fotografie tohoto chrámu jsou velmi působivé. Říká se mu často Pralesní chrám, protože jeho stavby jsou prorostlé kořeny obrovských stromů. Při pohledu na tuto stavbu se mi vybavuje slovo „znásilnění“. Násilníkem jsou v tomto případě pralesní velikány, kteří svými obrovskými kořeny tu obepínají, tu zakrývají a jinde zcela prorůstají zdi chrámu.

Chrám byl postaven roku 1186  Džajavarmanem VII. Po pádu Khmerské říše v 15. století byl opuštěn a od té doby úspěšně zarůstal vegetací. Na počátku 20. století francouzští restaurátoři rozhodli, že chrám se nebude rekonstruovat a nechá se stát tak jak je – zpola udušený obrovskými stromy. Neboť, a v tom se nemýlili, toto znásilnění působí velice malebně.

Ta Prohm velmi zpopularizoval americký film „Lara Croft – Tomb Rider“. která se zde roku 2001 natáčel. Roku 2010 se ale začalo s větší rekonstrukcí, protože jinak hrozilo, že stromy chrám definitivně zničí. Mně osobně se líbil Ta Prohm víc než Angkor Wat a méně než Bayon.

9) Chrám Banteay Kdei

Tento chrám mi nepřišel zajímavý vůbec ničím, asi nejslabší ze všech, co jsem měl dnes možnost zahlédnout.

   Uff, to byl den. Večer jsem se najedl, dal jsem si pivo, napsal jsem tuhle dalekosáhlou stať a hajdy do hajan.

Pátek 17. června 2011 – Templománie – den 2.

Dnes jsem s tuk-tukářem Sokhou vyrazil na velký okruh. „Velký“ je ujetou vzdáleností, nikoli významem. Všechny tři chrámy „Velké trojky“ jsou na malém okruhu a tohle je taková nadstavba. Navíc jsme okruh zvládli mnohem rychleji než ten malý včera, a to jsem se ještě znovu zastavil na Angkor Watu a Bayonu a asi půl hodiny jsem strávil v tuk-tuku čekáním na konec přihnavšího se lijáku, jinak bychom to zvládli za nějaké čtyři hodiny. Tuk-tukář ale chtěl za dnešek víc peněz, protože trasa je delší. Jeho práce (tj. čas, strávený se zákazníkem) evidentně nemá takovou cenu jako benzín, který projede navíc.

Benzín tu totiž vychází asi na 24 Kč za litr, což je pro Kambodžany pořádná pálka. Z celkové ceny 35 USD za tři dny jsem včera platil 10 USD, dnes 15 a zítra zbývajících 10 USD. Ráno jsem měl sraz se Sokhou v osm hodin před hotelem a ještě jsem zašel na snídani, takže jsme vyrazili asi v půl deváté. Musím přiznat, že Sokha nabízel i odvoz na východ slunce, ale to bych musel vstávat asi v půl páté, což jsem kategoricky odmítl. Navíc samozřejmě není záruka, že ráno bude hezky, i když je to pravděpodobnější, protože prší většinou odpoledne. Dnes tomu tak přesně bylo.

Ráno krásně, sluníčko, pak se zatáhlo a odpoledne se přehnalo několik přeháněk, přičemž jedna byla velmi vydatná a trvala asi půl hodiny. Opět popíšu chrámy v pořadí, ve kterém jsem je zhlédnul, přičemž ty nově navštívené čísluji.

10) Chrám Prasat Bei

Malinká, ale pěkná pyramidka, na kterou se dá vylézt. Nebyla jaksi v plánu (jinak se celkem řídím pokyny tuk-tukáře, který evidentně ví, kam zajet), ale zahlédnul jsem ji hned ráno z tuk-tuku hezky osvícenou sluncem a“poručil jsem“ zastavit. Vylezl jsem nahoru a asi pět minut jsem se kochal svojí poklidnou samotou na krásném místě.

   Poté jsem se musel ještě jednou zastavit v Bayonu, neboť bylo hezké světlo (na rozdíl od včerejška), a to je třeba využít. Všude mraky lidí, okolo projíždějící turisté na slonu, desítky prodavačů vás obtěžují, prostě jeden z místních highlights. Ale Bayon je prostě úžasný.

11) Chrám Preah Khan

Nízký „chodbový“ chrám. Stavbě, částečně zastřešené, dominují čtyři dlouhé chodby, tvořící veliký kříž. Chrám mě zase tolik nezaujal, ale je pravda, že od ostatních se dost liší, je zkrátka jiný. Postaven králem Džajavarmanem VII. ve 12. století.

12) Chrám Neak Poan

Malinký chrámek, ležící uprostřed polovyschlého umělého jezírka. Asi nejméně zajímavý ze všech, co jsem z všechny tři dny viděl.

13) Chrám Ta Som

Menší chrám, který mě jako celek moc nezaujal. Velmi hezká je ale zadní brána, která je pěkně prorostlá pralesním velikánem (nejen v Ta Prohmu rostou stromy, „znásilňující“ ruiny).

14) Chrám East Mebon

Pěkný chrám, kterému dominuje pět velkých věží. Byl postaven již v 10. století králem Radžendravarmanem II. (anglicky Rajendravarman, vládnul 944-968). Věže se architektonicky dost liší od těch v Angkor Watu.

15) Chrám Pre Rup

Nejhezčí chrám velkého okruhu, mně se líbil víc než Angkor Wat. Postavil ho rovněž král Radžendravarman II., asi v letech 961-962. Chrám má, podobně jako East Mebon, tvar pyramidy. Věží je tu několik, architektonicky se East Mebonu hodně podobají. Původně byl chrám zasvěcen bohu Šivovi.

   Nakonec jsem ještě znovu navštívil Angkor Wat. Bohužel znovu poprchávalo či bylo zataženo a na focení to moc nebylo, ale alespoň jsem dnes vylezl až nahoru. Seshora je docela pěkný výhled. Ale jak říkám, podle mě jsou tu hezčí chrámy než Angkor Wat. Dnešní den jsem toho neviděl tolik jako včera, ale zase to bylo méně hektické, takže pohoda. Pohodový den jsem pak zakončil v pohodovém duchu v BBQ restauraci. Tentokrát jsem se důsledně řídil zásadou všech masových jedlíků: nepřecpat se přílohou. Když si ale máte to maso, nakrájené na malinké tenké kousíčky, sami upéct, přecpat se vám věru nepodaří. To není jako v Brazílii, kde do vás to maso tlačí pod tlakem, dokud skoro neprasknete J.

Sobota 18. června 2011 – Templománie – den 3.

Na dnešní den mi Sokha naplánoval návštěvu chrámové skupiny Roluos Group, která není přímo v komplexu Angkoru, nýbrž nachází se 13 kilometrů na východ od Siem Reapu, směrem na Phnom Penh. Chrámy v této lokalitě jsou pozůstatkem prvního města Khmerské říše, které se jmenovalo Hariharalaya a existovalo již v 9. století našeho letopočtu. Rovnou však musím  říct, že i když jsem byl včera a hlavně předevčírem hodně spokojen, dnešní den mě vysloveně zklamal. Celý výlet trval jen 2.5 hodiny.

V Roluos Group jsou jen tři menší, celkem nezajímavé chrámy. Kdybyste nikdy v životě neviděli žádný khmerský chrám a vyrazili byste nejdřív sem, možná by se vám tu líbilo, ale jezdit sem poté, co uvidíte architektonické divy v areálu Angkoru, postrádá smysl. Chrámy jsem viděl tyto:

16) Chrám Bakong

Menší pyramida s jednou věží na vrcholu. Docela hezký, ale nepříliš zajímavý chrám. Potkal jsem tu dost buddhistických mnichů, kteří mají postavený moderní chrám hned vedle.

17) Chrám Phreah Ko

Několik věží umístěných na plošině. Nic moc.

18) Chrám Lolei

Jsou tu asi tři menší nezajímavé věže. Bída a zoufalství.

Angkor – celkový dojem

Nejhezčí chrámy celého komplexu:

1) Bayon

2) Ta Prohm

3) Angkor Wat

   Tyto tři chrámy vidět prostě musíte, přes to vlak nejede. Z dalších podle mě stojí za vidění (z těch co  jsem měl možnost zhlédnout)  zejména Baphuon, Ta Keo, East Mebon a Pre Rup. Před návštěvou Angkoru jsem podlehnul agitaci některých cestovatelů, že jeden den je na komplex málo, a zaplatil jsem si třídenní lístek. Nesdílím jejich názor, podle mě bohatě stačí na prohlídku jeden den. Samozřejmě za jeden den těch chrámů nestihnete moc, ale stačí si vybrat ty nejlepší. Pravda je taková, že ani za tři dny se nedá vidět všechno a troufnu si říct, že důkladnou prohlídku všeho nestihnete ani za týden.

Chrámů je tu spousty (řádově desítky), mezi nimi je řada dalších menších staveb a vzdálenosti nejsou zase tak malé (některé chrámy leží i desítky kilometrů od Siem Reapu a nejsou snadno přístupné). Musíte tedy vybírat. Během jednoho dne se rozhodně dají stihnout hlavní pamětihodnosti a ušetříte na vstupném i na dopravě. Pokud ale máte více času, ty tři dny stojí za úvahu.

Roluos Group ale určitě vynechte, zkuste vymyslet jiný program. Týden už by byl asi moc, to snad jen pro fanatiky, pro něž je poznávání staré khmerské architektury smyslem jejich existence. Kdybych sem ovšem jel ještě jednou, asi bych zkusil období sucha, půjčil bych si kolo (půjčují je na mnoha místech) a objel bych nějaké malinké zapadlé chrámky, kam turisté moc nejezdí. Kolikrát jsem se totiž cítil lépe v malém opuštěném templu než na objektivně mnohem hezčím, ale turisty přeplněném místě.

Co se týče dopravy, nejlepší je podle mě najmout si tuk-tuk. Je to levnější než taxi, a přitom tuk-tuk má střechu, která se hodí zvláště v období dešťů. Smlouvejte! V období dešťů se mi ale půjčení kola nezdá být dobrým nápadem. Viděl jsem pár cyklistů šlapat ve slušném lijáku a věru jsem jim nezáviděl. Shrnuto a podtrženo: kdybych sem jel poprvé, zaplatil bych si být vámi jen jednodenní lístek. Večer před platností lístku bych si zajel na západ slunce a druhý den bych vstal velmi brzy a věnoval bych komplexu celý den. Budete přechrámovaní, ale uvidíte vše podstatné a ušetříte čas i peníze.

   Celý chrámový komplex Angkoru je pěkný a určitě ho navštivte. Jen mám pocit, že turisté, kteří jedou do Kambodži jedině proto, aby viděli Angor Wat a pak hned odjedou, dělají chybu. Angkor je totiž natolik přeplněn turisty, že to určitě není ta pravá Kambodža. Abyste viděli Kambodžu nezkaženou masovým turismem, musíte jet jinam. Pokud vás ale život v Kambodži nijak zvlášť nezajímá a chcete si užít chrámy, chrámy a ještě jednou chrámy, je Angkor pro vás přesně to pravé.

Khmerský chrámový slovníček

   Podrobně se zde khmerštině věnovat nebudu; jediné slovo, které jsem se naučil, je „okun“ (děkuji). Nicméně mám pocit, že se v Angkoru docela může hodit malý chrámový slovníček.

• angkor             město
• bateay              pevnost
• baray               vodní nádrž
• boeung             jezero
• gopura             brána, přístupová cesta
• phnom             kopec, hora
• prasat              věž
• preah               svatý
• stung                řeka
• thom                velký
• vihear               hlavní chrámová budova v buddhistickém komplexu
• wat                  chrám

Zbytek dnešního dne jsem strávil v Siem Reapu. Chtěl jsem procourat město, ale moc jsem toho nestihnul, protože odpoledne se opět důrazně připomněl monzun. Nakouknul jsem jen do dvou chrámů. Pro změnu tedy chrámy! J Pravda, tyhle jsou moderní a těm angkoráckým se vůbec nepodobají. První z nich, Wat Bo, připomíná v současné době jedno velké staveniště, probíhá tam rekonstrukce.

Zato druhý chrám, Wat Prom Rath, ležící na břehu řeky Siem Reap, je celý krásně opravený a je moc pěkný. Zvláště mě zaujaly výjevy z nějaké buddhistické mytologie. V další budově probíhala bohoslužba a bylo tam mnoho modlících se lidí i buddhistických mnichů, tak jsem tam chvíli setrval. A pak jsem prchnul zpět na hotel. Neboť období dešťů je období dešťů…

Neděle 19. června 2011.  Siem Reap

Dnešek jsem celý strávil v Siem Reapu. Ráno jsem si najmul motorku a nechal jsem se zavézt k jezeru Tonlé Sap. Nebo jsem si to alespoň myslel. Chtěl jsem totiž vyrazit na plovoucí vesnici na člunu. Jeli jsme asi 15 kilometrů, načež mě řidič mě vysadil u konce jakéhosi kanálu, kde kotví čluny. Optimisticky jsem si myslel, že člun bude stát 10 dolarů. Tuto informaci jsem vyčetl ve zdejší oficiální turistické brožuře, vydané na přelomu roku 2010 a 2011. Jenže chlap u výdeje lístků chtěl 30 dolarů! Prý změnili pravidla. Později sice slevil na 20 USD, ale já jsem se zařekl, že dám maximálně 15 USD a nebudu ty vydřiduchy podporovat. Je to tu totiž docela slušná mafie.

Jezdí jen jeden provozovatel, jiné asi vyautovali. Smlouvat se s nimi moc nedá, jelikož jim sem cestovky lifrují jeden autobus s turisty za druhým, takže jako jedinec jste pro ně totálně nezajímavý. Dokonce po mně chtěli vstupné dva dolary, když jsem chtěl popojít asi 100 metrů a vyfotit si čluny zblízka! „Vstupné? Za co?“, ptal jsem se chlapíků z ochranky. Krčili rameny. „Zaplať nebo vypadni“ – to sice neřekli, ale asi si to mysleli. Tož jsem vypadnul. Jinak jezero Tonlé Sap je od nástupního místa na lodě ještě asi 10-15 kilometrů daleko. Což ovšem platí teď, kdy je teprve začátek období dešťů.

Na konci monzunového období, v říjnu, postoupí hladina jezera o těch 10-15 kilometrů dále. Proto jsou zde všude kolem domy na kůlech a na  polích jsou“zakotvené“ loďky. Později se budou hodit.

Chrám Wat Kesararam

   Nechal jsem se odvézt zpátky do města a chvíli jsem tu coural. Nakouknul jsem do dalšího buddhistického chrámu Wat Kesararam. Je docela pěkný. Nicméně moderní buddhistické chrámy vypadají všechny dost podobně a už mě moc nebaví. Zajímavější je, když se uvnitř něco děje. Zde konkrétně se děti učily tancovat, tak jsem se chvíli zdržel. Hlavně malé holky, ale i pár kluků. Malinko mi to připomínalo tance na Bali, i když tam to měli mnohem preciznější. Důraz při tanci je hlavně na postoj a především na práci rukou. Prsty a prohnutím dlaní se zřejmě vyjadřují nějaké náboženské symboly. Pohyby jsou velmi pomalé.

Zbytek dne relax

   Zbytek dne jsem pracoval na počítači a relaxoval a jedl a tak. Samotné město Siem Reap není vyloženě nehezké, ale je celkem nezajímavé. Ulice jsou široké a plné turistů. Doprava tu není tak šílená jako v Phnom Penhu a přejít ulici nevyžaduje (na rozdíl od kambodžské metropole) nijaké odvahy. Je tu mnoho hotelů, obchodů, stánků a restaurací, ceny jsou pro našince velmi příznivé. Nejvíc mě zaujaly nahraná DVD za 1 dolar. Také se v Kambodži tisknou ilegální plagiáty průvodců Lonely Planet. Někdo mi říkal, že průvodce po Kambodži stojí snad 3 dolary (a to je nejnovější vydání – z května 2011!). Zde si tedy s autorskými právy nikdo hlavu neláme. Kambodžané samotní jsou milí a hezcí lidé. To platí zejména o dětech, ty jsou neuvěřitelně roztomilé. Jenom doufám, že se mi podaří dostat do trochu kambodžtější Kambodže než je ta v Siem Reapu. Přece jenom je tu těch turistů moc.

Angkor a Siem Reap – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v červnu  2011: 1 USD = 17 Kč, 1 USD = 4000 R (kambodžský riel)

•    Elektrická síť: V Kambodži se, na rozdíl od Malajsie a dalších bývalých britských kolonií, používají klasické „naše“ zásuvky, tedy na kulaté dvojkolíky.
•    Doprava: Autobus Phnom Penh – Siem Reap: 314 kilometrů, 6.5 hodiny jízdy, 4.5 USD, společnost Sorya. Jezdí několikrát denně, lístky se dají v Phnom Penhu koupit na autobusovém nádraží poblíž Central Marketu, odkud také autobusy vyjíždí. Autobus Siem Reap – Battambang: 170 kilometrů, 3 hodiny jízdy, 5 USD. Společnost Sorya. Možná jsem měl smlouvat. V ceně je i bezplatný transfer z hotelu na autobusové nádraží (cca 3 kilometry).
•    Ubytování: Green Town Guesthouse – 5 USD za pokoj s koupelnou a větrákem, wifi zdarma (zoufale pomalá, vypadává). Transfer tuk-tukem z autobusového terminálu do  hotelu zdarma (hotel mi zamluvili ve Spring Guesthousu v Phnom Penhu, spřátelený podnik).  Dobré ubytování. V aktuální informační brožuře o Siem Reapu jsem se dočetl, že ve městě nabízejí hotely ubytování od 2 do 2000 dolarů na noc. Můžete tedy spát v nějaké blešárně či v paláci, jak je libo.
•    Jídlo a pití: BBQ restaurace formou bufetu – 3.50 USD paušální cena (sežer co můžeš). Parádní restaurace, taky je tam večer nerváno k prasknutí. Samoobsluha: pivo Angkor (plechovka 0.330 ml) 0.60 USD, voda 1.5 litru 0.50 USD. Nudle se zeleninou (menší porce) 0.75-1 USD. Oběd v mexické restauraci 4.50 USD (jsem se rozšoupnul, ale moc mexicky to nechutnalo). Na ulici prodávají výborné plněné bagetky za 1500 R
•    Angkor Wat: Vstupné do areálu stojí 20 USD na den, 40 USD na tři dny nebo 60 USD na týden. Zvolil jsem třídenní variantu. Samotný chrám Angkor Wat leží asi 6 kilometrů od města Siem Reap.. Teoreticky po areálu můžete chodit pěšky, ale to byste se uchodili k smrti, nebo byste toho moc neviděli. Lze si půjčit i kolo, ale podle mě je nejlepší možností najmout si tuk-tuk. Za prvé řidič areál zná a ví, kam má jet a zadruhé tuk-tuk má střechu, což je zvláště v období monzunů nezanedbatelná výhoda. Cenu tuk-tuku jsem usmlouval na 35 USD za tři dny. Pozor, v Siem Reapu si jako cizinci nemůžete půjčit motorku! Evidentně tu podlehli tlaku tuk-tukářské loby, jinak by všichni běloši jezdili do Angkoru na motorkách a stovky lidí by přišly o práci.

Fotoalbum – Kambodža II. – Angkor: V osidlech templománie