Jezero Naivasha

Naivasha je sladkovodní jezero, ležící nedaleko Nairobi. Nachází se na dně Velké příkopové propadliny. Jezero Naivasha mění svoji velikost a bývávaly doby, kdy mělo i 1,000 km².  V současnosti je však jeho rozloha pouhých 170 km². Břehy jezera jsou porostlé papyrovými houštinami, v kterých se skrývají hroši a mnoho druhů vodního ptactva. V okolí jezera je mnoho přírodních zajímavostí a chráněných území, z nichž nejznámější je Národní Park Hell’s Gate (viz minulý článek). Ale i další místa v okolí jezera jsou krásná. A stejně tak i jezero Naivasha samotné. Naivasha je i název města, které leží na jihozápadním břehu stejnojmenného jezera.

Jezero Naivasha

V okolí jezera žije i poměrně velká bělošská komunita. Tito běloši se usadili v Keni většinou ještě za koloniálních časů. Asi nejslavnější běloškou, která žila na březích jezera, byla ochránkyně přírody a spisovatelka Joy Adamsonová. Žila zde i se svým manželem Georgem v letech 1967-1980 a na tomto místě i tragicky zahynula. Joy Adamsonová byla naše krajanka! Za svobodna se jmenovala Gessnerová a narodila se v roce 1910 v Opavě. Ve Slezsku žila do svých 12 let. Velkou část života zasvětila ochraně keňské přírody a její knihy „Příběh lvice Elsy“ a „Volání divočiny“ jí nejen celosvětově proslavily, ale zároveň přispěly k záchraně zvířat v Africe. V bývalém bydlišti Joy Adamsonové na jižním břehu jezera dnes sídlí výzkumná stanice Elsamere, která se zabývá hlavně výzkumem jezerního ekosystému.

Kromě turistiky je hlavním živobytím obyvatel v okolí jezera především pěstování květin. Všude můžete spatřit spousty skleníků. Zdejší květiny, které se zde trhají brzy ráno, jsou na evropských trzích k mání ještě téhož dne odpoledne! Stinnou stránkou tohoto veleúspěšného hospodaření je znečištění jezera pesticidy a hnojivy. A pravidelné zavlažování květin spotřebuje rovněž obrovské množství vody. Dochází tak k rozkolísání již tak velmi nestabilní hladiny jezera.

My s Honzou jsme přijeli k jezeru Naivasha z Lodwaru (u jezera Turkana). Cesta trvala celkem 16 hodin. Ubytovali jsme se na jižním břehu jezera ve Fisherman’s Campu, odkud jsme pak podnikali výlety po okolí. O návštěvě NP Hell’S Gate jsem psal v minulém článku. Proto se zde zmíním pouze o jezeru Oloiden a rezervaci Crater Lake.

Fisherman’s Camp

Jižní břeh jezera Naivasha je lemován řadou hotelů a kempů. My jsem si to namířili hned do prvního, který jsme našli v průvodci. A udělali jsme moc dobře – Fisherman’s Camp neměl chybu! I když jsme spali pod stanem, bylo to asi nejlepší ubytování v celé Africe. I kdybychom totiž nenavštívili krásné okolí jezera, i samotný pobyt v kempu by stál za to.

Poloha kempu

Zdejší kemp byl prvním místem, kde jsme postavili stan. Jednak chatky byly dražší, ale hlavně bylo pěkně. Kdyby lilo, stálo by to pod stanem za prt, ale bylo krásně (období sucha). Rozbili jsme stany pod velikánskými stromy na pěkné louce. Kemp má krásnou polohu. Leží doslova pár metrů od břehu jezera.

Kolem Vás poskakuje spousty různých ptáků, sem tam na Vás ze stromu kouká opice (viděli jsme tu kočkodana, paviána i guerézy, které jsou tu mnohem krotší a lépe pozorovatelné než v pralese Kakamega). Nedaleké papyrové houštiny jsou domovem mnoha hrochů.

Vybavení kempu je také perfektní. Jsou tu čisté záchody a  sprchy s horkou vodou. Voda se ohřívá v kotlích, ve kterých se topí dřevem a místní zaměstnanci přikládají a starají se, aby byl teplé vody stále dostatek.

Fisherman’s Camp i ostatní kempy a hotely v okolí jsou oploceny a mají vlastní ochranku, takže se nemusíte bát, že by Vás tu někdo v noci přepadl. Je tu docela pěkná restaurace, prodávají tu suvenýry a můžete si i půjčit horská kola (využili jsme při návštěvě NP Hell’s Gate).

Kemp je směrem od jezera oplocen elektrickým ohradníkem. Ten je nějakých padesát metrů od břehu. Elektrický proud pouštějí každý den večer v půl sedmé (v sedm večer už je úplná tma). Prý kvůli hrochům, kteří se tu večer volně pasou. No moc jsme tomu nevěřili a i když v půl sedmé zapnuli ohradník, překročili jsme ho a procházeli jsme se kolem jezera. Ihned však za námi přiběhl pracovník kempu, abychom se okamžitě vrátili zpátky. Hrochů je tu prý plno a jsou pěkně nebezpeční. Večer vylézají na břeh, kde je pěkná šťavnatá tráva, která jim moc chutná.

Hroch obojživelný

Vypadá krotce, ale pokud si, byť i neúmyslně, stoupnete mezi hrocha a vodní plochu, hroch zpanikaří, protože se cítí odříznut od vody, na které je životně závislý a zpravidla na Vás zaútočí. Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) je (vedle buvola kaferského) nejnebezpečnějším zvířetem Afriky. Dospělý samec může mít v kohoutku až 150 centimetrů, na délku měří až 420 centimetrů a největší jedinci dosahují hmotnosti 3,200 kilogramů! Hroší kly jsou strašnou zbraní a mohou měřit přes půl metru. Tenhle „drobeček“ vypadá dost neohrabaně, ale pokud se za Vámi rozběhne, pak vězte, že mu neutečete. Dráždit hrocha se prostě nevyplácí!

Tohle všechno jsme věděli a strážce jsme poslechli, ale moc jsme nevěřili, že by se hned kousek za našimi stany pásli hroši.

Ale hroši skutečně přišli! Hned první den jsme viděli dva. A o dva dny později jsme viděli ještě jednoho. Hroši moc dobře vědí, že mezi kempem a šťavnatou travou je elektrický ohradník. Vůbec si Vás ale nevšímají a klidně se pasou. Ve Fisherman’s Campu tedy v noci tvoří elektrický ohradník hranici mezi hroším a člověčím územím. Přes den ale hranice mizí. Hroši vyklidí pole a ukrývají se v papyrových houštinách u pobřeží. Můžete  tedy klidně přelézt ohradník (přes den je vypnutý) a kochat se výhledem na jezero.

Jezero Oloiden

Hned vedle jezera Naivasha se nachází mnohem menší jezero Oloiden. V průvodci jsme se o něm nic nedočetli, avšak při naší cestě do rezervace Crater Lake, kam jsme vyrazili druhého dne po návštěvě NP Hell’s Gate, jsme ho nemohli minout. Jeli jsme matatu (dodávkou – hromadným taxíkem) do vesnice Kongoni, která se nachází na západním břehu jezera Oloiden. Tak jsme si řekli, že se alespoň na chvíli koukneme na břeh jezera. A nestačili jsme se divit! Břehy jezera pokrývají travnaté pastviny, na kterých se přes den pase dobytek, večer sem však prý přicházejí stáda buvolů kaferských z okolních lesů.

Všichni nás před nimi varovali, ať se k nim v žádném případě nepřibližujeme. A my si přitom tolik přáli buvoly vidět! Byli jsme už více jak týden v Keni a ještě jsme neviděli žádného zástupce Velké pětky.  Buvoli tedy bohužel (bohudík?) nikde nebyli, zato jsme hned u břehu viděli asi 20 hrochů! Z dálky vypadali jako shluk balvanů. Téměř se nehýbali a věnovali se sladkému nicnedělání. Kousek dál od hrochů bylo dost plameňáků – bohužel vždy, když jsme se k nim chtěli přiblížit, odletěli o kousek dál.

Zato jsme viděli neuvěřitelné množství kormoránů. Byl jich řádově tisíce a některé stromy byly jimi úplně poseté. Kormoráni měli nahoře hnízda a pod nimi byla solidní vrstva trusu, takže pobyt pod stromy (fotili jsme jako zběsilí) vyžadoval jistou dávku opatrnosti, nechtěl-li být člověk kormorány nedobrovolně označkován.

Rezervace Crater Lake

Když se řekne Crater Lake, okamžitě se mi vybaví název slavného jezera v americkém státě Oregon. Ale Crater Lake je také malá rezervace poblíž jezera Naivasha. My jsme se sem vydali pěšky od jezera Oloiden, což byla procházka asi 8 kilometrů dlouhá. A opět to byla cesta zajímavá. Jednak jsme mohli vidět obrovská hejna plameňáků na druhém břehu jezera Oloiden. Uprostřed modrého jezera byly zdálky vidět velké růžové plochy – plameňáci. A dále jsme cestou potkali desítky opičáků. Zvědavě si nás prohlíželi z uctivé vzdálenosti, když jsme se však přiblížili více, zmizeli v houštinách.

Za plotem po pravé straně jsme viděli zebry a antilopy. Plot totiž ohraničuje rezervaci Crater Lake ze všech stran. Konečně jsme se dostali ke vstupu do rezervace (osmikilometrovou trasu jsme šli asi 4 hodiny – po cestě jsme prostě fotili a fotili a fotili…). U vstupu nás dost překvapila výška vstupého. Zvykli jsme si už, že vstupné je všude o něco vyšší než uvádí náš průvodce Lonely Planet (ceny se jako všude neustále zvedají), ale sedminásobný nárůst (míso avizovaných 100 KES jsme platili 700 KES) se nám zdál dost přehnaný.

Po kratší procházce jsme se dostali od vstupu do rezervace k samotnému kráterovému jezeru, které dalo tomuto chráněnému území jméno. Upřímně řečeno, jezero mě dost zklamalo. Na jeho břehu byl jeden předražený hotel a na jezeře samém pár plameňáků (na jezeře Oloiden jich bylo tak stokrát tolik, i když jsme je neviděli zblízka). Jezero samotné je malé a vzhledem spíše připomíná rybník. Rezervace se ovšem nerozkládá pouze okolo jezera, ale sahá i o kus dál.

Žirafy

Když už jsme se sem vydali, rozhodli jsme se, že se koukneme dále od jezera. A to jsme dobře udělali! Zahlédli jsme nějaké antilopy, mimo jiné antilopy losí. Ale hlavně jsme v jednom řídkém lese viděli celý les žiraf! V jednu chvíli jsem ze svého pohledu napočítal 18 žiraf, a celkově jich tam jistě bylo o hodně víc.

Vždycky se mi líbily záběry dvou žiraf s překříženými krky a měl jsem obrovskou radost, když jsme spatřili stejnou scenérii na vlastní oči. Dvě žirafy s navzájem překříženými krky na nás nejdříve zíraly a pak do sebe začali krky lehce mlátit (nebo se objímaly?). Doteď mi není jasné, jestli šlo o souboj žirafích samců – rivalů, či o zásnubní tanec žirafího páru.

Nakonec se tedy výlet do rezervace vydařil. Rovněž zpáteční cesta do Kongoni byla zajímavá. Rozhodli jsme se, že půjdeme jinudy – nebudeme se vracet zpět ke vchodu do rezervace, ale střihneme to zkratkou a pak přelezeme plot.

Tento nápad se neukázal býti nejlepší a kdybychom nepotkali černocha, který nás nezištně vedl asi 4 kilometry přes pole a mezi ploty, možná bychom bloudili v rezervaci Crater Lake ještě teď. Nakonec jsme ale dorazili v podvečer do Kongoni a stopli jsme matatu zpět do Fisherman’s Campu. A hle – z auta jsme v dálce zahlédli našeho prvního buvola kaferského! Pomalu a důstojně mířil k jezeru Oloiden, svému večernímu napajedlu. A my jsme konečně zahlédli prvního zástupce Velké pětky. I když – zatím – z veliké vzdálenosti…

Praktické informace

(Orientační kursy v době našeho pobytu – červenec 2008:

100 KES (keňských šilinků) = 25 Kč, 1 USD = 16 Kč)

• autobus Lodwar – Naivasha – 1,500 KES (16 hodin jízdy dvěma autobusy, vzdálenost cca 580 kilometrů)
• ubytování – Fisherman’s Camp – 300 KES za osobu a noc ve vlastním stanu
• půjčení horského kola ve Fisherman’s Campu – 500 KES na osobu a den
• vstupné – rezervace Crater Lake – 700 KES na osobu
• restaurace ve Fisherman’s Campu: steak s hranolkem 650 KES, pivo Tusker (lahev, 0.5 litru) 140 KES.

Fotogalerie – Jezero Naivasha