Chrám Sagrada Familia – bude vůbec někdy dokončen?

Pravděpodobně nejznámější turistický symbol Barcelony, a také nejvelkolepější projekt světoznámého architekta Antonia Gaudího, Sagrada Familia, je vlastně jedno velké staveniště – a to už od roku 1882. Jeho dokončení zabránila nejenom předčasná smrt jeho tvůrce, ale také specifika financování celé stavby nebo příliš rychle se prorůstající okolní město. Možná i proto bývají návštěvníci, mířící sem za jeho velkolepostí, tak často zklamáni.

Když jsou na účtu nějaké peníze, hučí to na Sagradě Familii jako v úle – jeřáby kmitají, dělníci slézají jindy nedostupná místa a staví ohyzdné lešení. Ale když peněžní dary vyschnou, je tu zase klid a ticho. Možná proto hodnotí někteří turisté návštěvu chrámu smíření zasvěceného Svaté rodině severně od centra Barcelony tak pozitivně, a jiní litují každého eura, které na cestu sem vydali.

Skromných pokladniček rozmístěných po areálu si však všimne málokdo – a přitom právě jejich prostřednictvím by se dala stavba celého díla podstatně urychlit. Sagrada Familia byla totiž od začátku financována pouze z dobrovolných darů a příspěvků. Nepatří církvi a zpoždění nabírala už během prvních let působení Antonia Gaudího (převzal projekt v roce 1891). Koneckonců právě on se údajně nechal slyšet, že „jeho klient nespěchá.“

 

 

Antonio Gaudí – požehnání i pohroma pro celý projekt

Rozhodně nešlo o neúctu k nejvyšší božské síle římskokatolické církve – naopak, Gaudí byl až do své smrti ortodoxním křesťanem. Jen si zkrátka některé věci dělal po svém. Spolupracovat s ním bylo poměrně náročné. Přesné plány projektů si totiž nevedl, dělníkům musely stačil jen hrubě načrtnuté skici případně ústní instrukce, jež se mohly v průběhu stavby kdykoliv změnit.

Gaudí si na přítomnosti u každého rozpracovaného projetu zakládal, vše kontroloval a upravoval přímo na místě. A právě to se nakonec stalo téměř zkázou celého projektu, ale o tom až za chvíli.

Kdo to vlastně byl

„Ten divnej, co vypadala jako bezdomovec,“ – také se vaše znalosti o tomto mistrovi nevšední architektury omezují jen na toto strohé sdělení? Zdatnější by ještě nejspíš vydolovali hesla jako modernismus nebo keramické detaily. To však pro pochopení této výjimečné osobnosti rozhodně nestačí.

Žil v letech 1852 až 1926. Ve škole patřil spíše k průměrným žákům – jediné, v čem doopravdy vynikal, byla geometrie, což vzhledem k pozdějšímu působení příliš nepřekvapí. Nejprve vystudoval přírodovědeckou univerzitu, poté se vlastní pílí dopracoval i k titulu architekta. Oba tyto vlivy dokázal později při návrhu svých staveb báječně skloubit.

Byl obdivovatelem prerafaelitů, ale zajímal se i o Art nouveau. Jeho první stavba – soukromý dům Casa Vicens, se proto nese v duchu použití přírodních materiálů (kámen), citlivě skloubeným s cihlami a v té době tolik populární keramikou. Inspirací byly bezpochyby rostlinné maurské motivy, jež však Gaudí pouze slepě nekopíroval, ale dotvářel přesně podle své potřeby, případně vymýšlel zcela nové. A právě tuto neotřelost si oblíbil i katalánský průmyslník, politik a mecenáš Eusebi Güell, jež byl později jeho hlavním mecenášem.

Věděli jste, že: právě on chtěl po Gaudím, aby vystavěl zbrusu nové barcelonské předměstí? Bohužel k tomu nakonec nedošlo, odkazem na dávné plány je pouze Güellský park, jež však do původně vyprahlé roviny přinesl množství zelených ploch i proudící vodu, stejně jako množství precizních Gaudího detailů – třeba kamenných zvířat, hledících na návštěvníky z okrajů záhonů.

V čem je Sagrada Familia tak jedinečná

Ale pojďme nyní zpět k hlavnímu bodu našeho zájmu – chrámu Svaté rodiny. Nyní mnohem lépe pochopíme, proč je ve světové (nejenom) sakrální architektuře tak jedinečný. Navzdory obecnému přesvědčení nebyl Gaudí jediným autorem celého projektu – byl přizván teprve několik let po jeho startu, v roce 1891. Téměř okamžitě posunul směr prací k budování monumentální fasády, plné křesťanské symboliky. Celá byla zasvěcena Narození Páně, počet 18 věží zase odkazuje na 12 učedníků, 4 evangelisty, Pannu Marii a samozřejmě Ježíše Krista, jemuž je zasvěcena ta nejvyšší.

Gaudí chápal proces stavby jako veskrze tvůrčí. Kámen byl pro něj tvárným materiálem, z něhož všechny ozdoby vyrůstají stejně přirozeně jako rostliny z pukliny ve skále. Příroda byla jeho inspirací a zároveň nepřekonatelným mistrem. Celková výška chrámu by měla být 170 metrů, což je přesně o tři metry méně, než měří dominantní kopec celé oblasti – Montjuïc. Gaudí jako zapálený křesťan v žádném případě nechtěl stavět nic, co by mohlo převyšovat dílo Stvořitele, jak sám kdysi řekl. A v tomto duchu se nesou i práce jeho následovníků. I tak by se však Sagrada Familia měla po svém definitním dokončení stát nejvyšším chrámem na světě. Na to si však bohužel ještě počkáme.

Méně než jedna čtvrtina hotové stavby…

… to je údaj, jímž se Sagrada Familia mohla „chlubit“ v době architektovy smrti. Plány s ní měl velkolepé: Tři mohutné fasády, z nichž první (a dokončená) měla zobrazovat Narození Páně, další pak Umučení a Zmrtvýchvstání. Stavba však postupoval pomalu – zčásti proto, že byla, jak už jsem psala výše, závislá na dobrovolných darech, zčásti kvůli Gaudího perfekcionismu. Dobře ho může ilustrovat tato historka: „Gaudí prý stále nebyl spokojen s návrhy pro osla, na němž měla svatá rodina uprchnout z Egypta. Proto to nakonec vyřešil po svém – našel v okolí ideální zvíře, a se svolením majitele odlil jeho sádrový otisk.“

Sám také vytvářel například železná vrata, nábytek či zábradlí. Nabídek ke spolupráci chodilo samozřejmě hodně, i vzhledem k neustále se zvyšujícímu věku architekta, Gaudí je však všechny odmítl. Žil doslova jen svým projektem, přestal na sebe dbát a starat se o cokoli jiného. 10. června 1926 se však na stavbě neobjevil, a nikdo ho neviděl ani po několik dalších dní. Teprve, když se rozjelo pátrání, zjistilo se, že toho rána srazila tramvaj v blízkosti Sagrady Familie bezdomovce, jež se prý zaníceně díval na její stavbu. Asi už tušíte, o koho šlo.

Pro celý projekt to znamenalo katastrofu. Díky stylu Gaudího práce se dostupných písemností a plánů dochovalo jen málo, a ty zbylé padly za oběť občanským nepokojům o deset let později. Dlouho to vypadalo, že tento velkolepý projekt nebude nikdy dokončen…

Věděli jste, že: Na chrámu Svaté rodiny je i podobizna Antonia Gaudího? A to právě na fasádě znázorňují Kristovo utrpení. Stačí najít sousoší s rouškou, nesoucí otisk jeho tváře – Gaudí bude ten úplně vlevo.

Moderní následovníci Gaudího

Ovšem vzhledem k tomu, že Sagrada Familia měla podnítit návrat k učení římskokatolické církve, nezůstala zapomenuta navždy. I dnes se tu s přestávkami staví a její dokončení je předběžně plánováno na rok 2026 – 144 let od započetí stavby a symbolických 100 let od narození Gaudího. Zda bude tento termín dodržen však nelze vzhledem ke specifikům této stavby říci.

Nedávno byla například dokončena fasáda znázorňují Kristovo utrpení, jež se však podle některých kritiků Gaudího myšlence i dílu místy silně vzdaluje. Objevují se dokonce hlasy, že by tento monument neměl být dokončen vůbec, protože to nikdo nedokáže právě tak, jak to kdysi zamýšlel Gaudí.

Církevní představitelé si to nicméně nemyslí, byť stavba církvi nepatří. V roce 2010 proto byla papežem Benediktem XVI. Oficiálně vysvěcena, a také povýšena na basilicu minor. Jde o titul přidělovaný pouze významným církevním stavbám v oblasti, jež má posílit spojení s římskokatolickou církví. V překladu to znamená doslova menší bazilika, a v ČR se tímto titulem může pyšnit například Svatý Hostýn (bazilika Nanebevzetí Panny Marie) Velehrad (bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje) nebo Vyšehrad (bazilika svatých Petra a Pavla). Celkem u nás najdete k dnešnímu datu 15 těchto staveb.

Jak by asi vypadala dokončená Sagrada Familia?

Gaudí miloval barvy, takže je jisté, že by na stavbě rozhodně nenechal dominovat přírodní kámen. Už v interiéru ho jemně barví až mysticky působícím slunečním světlem, prostupujícím přes nápadité vitráže. Částečnou představu nám mohou dát některé jeho dokončené stavby – zejména dvě soukromé vily – Casa Batlló a Casa Milá v Barceloně. Především Casa Battló nenechá očím odpočinout díky své barevnosti, a je velmi pravděpodobné, že by podobně vypadala i Sagrada Familia. Můžeme jen doufat, že Gaudího následovníci se této myšlence pokusí přiblížit co nejvíce.

Zdroje:

Archizone.cz

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sagrada_Fam%C3%ADlia

Antoni Gaudí, Slovart, 1985

https://cs.wikipedia.org/wiki/Antoni_Gaud%C3%AD

Divy světa, Knižní klub, 1993