Indonésie – Jak se Tam Neztratit

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Před cestou

     Jak a kdy se vydat do Indonésie? Na otázku jak je poměrně jednoduchá odpověď – letadlem. Poletíte pravděpodobně do Jakarty (Jáva), i když významné mezinárodní letiště je i v Denpasaru (Bali). V roce 2006 jsem letěl se společností Kuwait Airways po trase Praha – Frankfurt – Kuwait – Bangkok – Jakarta. Cesta trochu krkolomná (ve Frankfurtu a Kuvajtu  dlouhé mezipřistání, v Bangkoku jen kratší zastávka – ani jsme nevylezli z letadla), ale levnější letenku jsem nesehnal.

   

Letenka nakonec vyšla i s poplatky na 25 000 Kč, což je slušné, protože koupit letenku do 30 000 Kč je celkem úspěch. Doporučuji zamluvit si letenku hodně dlouho dopředu (já si jí rezervoval půl roku předem) a koupit přímo u letecké společnosti – různí zprostředkovatelé a cestovky si akorát přirazí svojí marži. Zkuste kancelář

Kuwait Airways (Růžová 15, Praha 1, 1.patro – CK Blue Sky Travel – je to sice také cestovka, ale zároveň generální zástupce Kuwait Airways v ČR. Když jsem se díval na cenu v jedné jiné nejmenované české cestovce nabízející „výhodné“ letenky, přirazili si k tomu asi 5000 Kč). Pokud jste studenti nebo je Vám méně než 26 let, možná někde seženete i levnější letenku. Pozor, Kuwait Airways jsou muslimská letecká společnost – na palubě se nepodává alkohol (zato je tu výborná arabská kuchyně).

Moje kamarádka Míša se mnou navíc nemohla letět, protože jí v cestovce sdělili, že nejsme manželé ani příbuzní a „samotná“ svobodná žena na palubu nemůže! Proto Míša letěla do Jakarty s Korean Airlines přes Soul a sraz jsme si dali až v Jakartě.  V Kuvajtu, kde jsem při mezipřistání na letišti pobýval asi 5 hodin, nepotřebujete vízum, pokud nevylezete z letiště.

Je možné tu i cestu přerušit a přespat v Kuwait City. Ale nejlevnější nocleh (1 noc) stál v roce 2007 1700 Kč/noc a ještě musíte vyřídit vízum, tak jsem to vzdal. Pozor! Podle sdělení zástupce Kuwait Airways se v roce 2008 situace údajně změnila – ženy mohou cestovat i samy a spoje prý mají při mezipřistáních lepší časovou návaznost. Každopádně se informujte na aktuální situaci, která se samozřejmě může změnit!

     Na otázku kdy je odpověď také celkem jednoznačná – v našem létě (cca červen – září). Pokud pojedete na Jávu a ostrovy na východ od ní, je tu právě období sucha. V „našem“ létě píšu pro jistotu, protože je tu vlastně „zima“ – jste už na jižní polokouli! Proto je tu vlhké monzunové období jinou část roku než v poměrně blízké Malajsii, Thajsku apod. – tyto země jsou už totiž na polokouli severní.

My jsme jižní indonéské ostrovy navštívili v červenci a srpnu a nepršelo zde prakticky vůbec. Jiná situace je na Sumatře a Kalimantanu. Ty už jsou přesně na rovníku, takže teoreticky by tu mělo pršet téměř denně a hodně. Ve skutečnosti prší nepravidelně během celého roku. Na Kalimantanu v době našeho pobytu (10 dní) nepršelo vůbec (jen jednou symbolicky spadlo z oblohy pár kapek, asi abychom věřili, že jsme v deštném pralese – i když deštěm se to opravdu nazvat nedalo). Ale těsně před naším příjezdem v té samé oblasti lilo téměř nepřetržitě 2-3 týdny a byly tu obrovské záplavy. Takže je to hodně o štěstí. Z uvedeného vyplývá, že pokud nejedete jen na Kalimantan nebo Sumatru, je pořád nejlepší jet v našem létě.

Co s sebou?

     Vízum.  Vízum se uděluje na pražském velvyslanectví (adresa: Nad Buďánkami II 1944/7, 150 00  Praha-Smíchov, http://www.indonesia.cz). Jelikož se podmínky udělování víz od roku 2006 podstatně změnily, nebudu je zde uvádět. Na uvedené internetové adrese najdete aktuální podrobnosti.

     Peníze. Vezměte si eura a platební kartu! Ve většině informačních zdrojů, ve kterých jsem pátral před cestou, doporučují vzít si s sebou dolary. Ale situace se asi změnila, protože moje zkušenost je jiná. S dolary budete mít problémy – pokud už je máte, tak vězte, že někde vám vymění jen bankovky 50 USD nebo 100 USD. Nižší hodnoty nevymění vůbec nebo v horším kurzu. Dál musíte mít bankovky co nejnovější, tak maximálně 5 let staré (novější dolary mají na sobě víc ochranných prvků).

A stejně Vám v bance některé dolary nevymění vůbec, protože se jim nebude třeba zrovna líbit číslo série na Vaší bankovce. A bankovky musí být v bezvadném stavu. Ideální jsou nepřehnuté, jako nové. Na ušmudlané nebo dokonce počmárané rovnou zapomeňte. Indonéský bankovní systém byl pro nás opravdovou záhadou. V bankách jsou velice zdvořilí, milí, neustále se usmívají, ale pracují neskutečně pomalu, a to i ve velkých městech. Obrňte se trpělivostí! A mějte u sebe vždy dostatek indonéských rupií, pokud jedete do odlehlejších míst, a pokud možno i dost drobných.

Rozměnit třeba bankovku 100 000 Rp (což pro nás zase není tolik peněz – cca 250 Kč) je někde na zapadlé vesnici téměř neřešitelný problém (někde Vám dokonce vrátí místo drobáků třeba bonbóny apod. – stalo se nám na Kalimantanu i jinde). Vzít si eura je určitě lepší varianta – nebudou je tolik zkoumat, jsou většinou nová, barevná a plná ochranných znaků, takže se špatně falšují, narozdíl od černobílých dolarů. A když Vám zbudou, udáte je v Evropě. Kurzy v roce 2006 byly následující: 1 USD = 9 000 Rp (22,50 Kč), 1 EUR = 11 000 Rp (28,50). Takže 1000 rupií = asi 2,50 Kč. Od té doby zase naše skvělá česká koruna lehce posílila, hlavně vůči dolaru. Aktuální kurs indonéské rupie můžete najít i na teletextu České televize v rubrice „Kursy turistických měn“.

     Na jiné měny než na eura a dolary raději zapomeňte. Výjimkou je třeba Bali, kde je obrovské množství směnáren a kde vyměníte i jiné měny – britské libry, australské a singapurské dolary, švýcarské franky a další.

     Dál se určitě vyplatí mít s sebou platební kartu. Všude po celé Indonésii (a to nejen v turistických oblastech) je spousta bankomatů. Jsou vždy označeny písmeny ATM a obvykle vedle nich stojí ozbrojenec s brokovnicí (nebojte se, na Vás se bude přátelsky usmívat 🙂  Před odjezdem do Indonésie si zkontrolujte platnost karty a hlavně jaký máte limit výběru, abyste se pak nedivili jako já, když jsem zapomněl, že mám limit výběru jen 5000 Kč/týdně a potřeboval jsem vybrat vyšší částku. Ideální je asi mít s sebou kartu i eura. Peněz nemusíte mít tolik, aby Vás někdo neokradl, ale na druhou stranu jet jenom s kartou také asi není dobrý nápad – v malých městech či na vesnici bankomaty nejsou a vždy je dobré mít u sebe hotovost.

     Očkování a léky. Určitě se vyplatí mít s sebou očkování proti žloutence (v roce 2005 jsem se nechal očkovat proti žloutence A+B (kombinovaná vakcína), 3 dávky, cena cca 3 x 1500 Kč = 4500 Kč, platnost u typu A minimálně 10 let, u typu B doživotně). Je to sice drahá legrace, ale žloutenkou můžete onemocnět i u nás, takže tato investice není jen do Vašeho cestování.

Informujte se u své zdravotní pojišťovny, třeba Vám něco připlácí – „moje“ VZP bohužel ani náhodou. V roce 2005 jsem se také nechal očkovat proti tyfu (1 dávka, cenu si přesně nepamatuji – asi 600 Kč, platnost ovšem pouze 3 roky) a těsně před odjezdem do Indonésie jsem se ještě nechal na radu doktorky na hygienické stanici přeočkovat proti dětské obrně (1 dávka = 200 Kč). Určitě si také ověřte, jestli nemáte prošlé očkování proti tethanu (přeočkování je zdarma).

     Každopádně je dobré pár měsíců před odletem do Indonésie se poptat na hygienické stanici, kde mají přehled o všech rizikových oblastech světa co se zdraví týče, naočkují Vás a předepíší Vám i léky jako například antimalarika nebo antibiotika. Jedna z hygienických stanic v Praze je následující:

Kontaktní údaje:

Dittrichova 329/17
120 00  Praha-Nové Město

Telefon: +420 234 118 111
Fax: +420 224 916 561
E-mail: podatelna@khsstc.cz
WWW: http://www.khsstc.cz

     Léky. Kromě běžných léků se doporučují antimalarika. Jedno balení antimalarik Lariam stálo v roce 2006 v lékárně neuvěřitelných 730 Kč! (je na předpis, hradíte v plné výši) Jelikož musíte začít brát léky už před odletem a pak ještě po příletu z rizikové oblasti, musel jsem si koupit dvě balení. Drahota! Mezi cestovateli se vedou intenzivní diskuse, zda Lariam brát nebo ne.

Lariam, kromě toho, že je nekřesťansky drahý, má i spoustu nežádoucích vedlejších účinků, takže je otázkou, zda velké riziko menších zdravotních komplikací způsobených Lariamem převáží mnohem menší riziko, ale mnohem větších zdravotních následků, v případě onemocnění malárií (malárie může být i smrtelná!). Někdo Lariam bere, někdo ne. My jsme se v suchém období na Jávě a ostrovech na východ od ní (Bali, Lombok, Flores) s komáry téměř nesetkali. Poštípali nás akorát na Kalimantanu.

Můj názor je, že pokud bych jel znovu do Indonésie v suchém období na Bali a okolní ostrovy, antimalarika bych si nebral. Ale pokud bych jel kdykoli na Sumatru nebo Kalimantan, nebo na jiné ostrovy ve vlhkém období, tak bych riziko malárie nepodceňoval a Lariam si vzal.

     Určitě si také nechte předepsat nějaká antibiotika, pokud možno širokospektrá – nikdy nevíte, kdy vás přepadne neznámá choroba nebo třeba zánět. antibiotika Vám předepíšou také přímo na hygienické stanici.

     Průvodce a mapy. Lonely Planet! Neznám lepšího průvodce pro nezávislého cestovatele. Pro Ty z Vás, kteří nevládnou dost dobře anglicky, je nejlepší česká řada, kterou vydává nakladatelství Svojtka. Informujte se, zda již vyšla v češtině i samotná Indonésie (již dříve vyšla u Svojtky celá Jihovýchodní Asie). Internetová adresa je www.svojtka.cz.

V pražské firemní prodejně (Soběslavská 32, Praha 3 – blízko stanice metra Želivského) dostanete všechny tituly, které zatím vyšly, a to se slevou 10% (studenti možná i víc, zeptejte se). České publikace mají navíc výhodu, že jsou o dost levnější než anglické originály. Na druhou stranu v angličtině vyšlo průvodců mnohem víc – existují i průvodce pro konkrétní oblasti Indonésie (např. Bali + Lombok, Kalimantan apod.) V Lonely Planet najdete spoustu nepostradatelných praktických informací o dopravě, ubytování, cenách atd.

Pokud Vám schází více barevných fotografií a obrázků, lepší mapky apod., můžete vybírat i z nepřeberného množství „standardních“ průvodců. Podobně jako Lonely Planet vypadá i řada průvodců Rough. Také je v nich spousta praktických informací pro nezávislé cestovatele, ale mě osobně se zdá Lonely Planet přehlednější. Co se týče map, nejlepší prodejna v Praze je podle mého názoru jednoznačně Kiwi (Jungmannova 23, www.kiwick.cz) – mají tu nepřeberné množství průvodců, map silničních, turistických i třeba horolezeckých. Pokud sháníte speciální mapu nějaké oblasti a nemají ji, většinou jsou schopni pro Vás ji objednat, ovšem počítejte s vyšší cenou, např. horolezecké mapy nevycházejí ve vysokých nákladech…

     Ostatní vybavení. Nic speciálního, co byste si měli vzít do Indonésie, mě nenapadá. Pokud nebudete bloudit sami někde v džungli, nemá cenu si s sebou brát stan, ubytování je velmi levné. V Indonésii je velmi levná obuv a oblečení, ale pokud máte velikost jako já (tričko XXL, boty velikost 46), připravte se na to, že budete mít problémy. Když se mi rozbily sandály, prošel jsem půl města (Mataram, Lombok), než jsem sehnal alespoň velikost 45. Rovněž nákup triček větších než L je problém, a to i v turistických lokalitách, kde je spoustu stánků zaměřených na turisty.

Pokud se neobejdete bez mobila, vemte si s sebou jen přístroj a SIM kartu si kupte a aktivujte až v Indonésii. Posílali jsme z Indonésie domů často SMS. V době našeho pobytu chodily SMS domů bez problémů do sítě operátorů T-Mobile a Eurotel (O₂), ale u Oskara (Vodafone) to nefungovalo, i když nám tvrdili, že tu mají bezvadný roaming.

V Indonésii

Jakarta – přílet

     S největší pravděpodobností přiletíte na mezinárodní letiště Soekarno-Hatta. Odsud do centra města je to zhruba 20-30 kilometrů. Z letiště jeďte autobusem, jede do centra na hlavní vlakové nádraží Gambir Station. Odsud buď dojdete pěšky, nebo si vezměte ojek (mototaxi) do ulice Jalan Jaksa. Z nádraží je to asi 1,5 kilometru, ale mě se to napoprvé  s obrovskou krosnou na zádech za šíleného provozu nepodařilo najít ani s mapkou, tak jsem jel nakonec ojekem. Nezapomeňte si vyměnit peníze, kurzy na letišti jsou celkem v pohodě.

     Ceny:  bus : letiště – Gambir Station 15 000 Rp (1 000 Rp je asi 2,50 Kč). Autobus se vlekl v zácpě asi 1,5 hodiny, přestože většinu cesty jel po dálnici. Počítejte se zácpou hlavně až se budete vracet zpět domů a vyrazte na letiště s dostatečným předstihem!

                ojek (mototaxi) : Gambir Station – Jalan Jaksa  (5000 Rp – z původních 10 000 Rp jsem to usmlouval na polovinu). I těch 1,5 kilometru je v pozici spolujezdce a s dvacetikilovou krosnou na zádech opravdu dobrodružný zážitek. Proč? To pochopíte, až uvidíte v Jakartě na vlastní oči místní dopravní „systém“. Až pojedete zpátky na letiště, nezapomeňte, že Vám musí ještě zbýt peníze na mezinárodní letištní poplatek (loni to bylo 100 000 Rp, pozor, dost často ho zvedají, informujte se raději hned po příletu). Letištní poplatek musíte zaplatit na letišti, není v ceně Vaší zpáteční letenky (vnitrostátní letištní poplatek po Indonésii je pouze 30 000 Rp).

     Jalan Jaksa –  je poměrně malá ulice, ale pro Vás nejdůležitější, je to místní turistické ghetto, kde najdete spoustu malých hotýlků, restaurací, cestovních kanceláří a pouličních stánků. a také lidí jako jste Vy, nezávislé cestovatele z Evropy, Ameriky,Austrálie, Japonska či Koreje. Pokud chcete letět kamkoliv po Indonésii nebo i do „blízkého zahraničí“ (jiné země jihovýchodní Asie, Austrálie), pak nejlevnější letenky najdete jednoznačně zde – jsou i několikanásobně levnější než jinde v Indonésii. Pokud chcete jednu cestu někam letět a zpět jet po zemi nebo po moři, ideální je letět z Jakarty. Obráceným směrem (do Jakarty) tak levnou jednosměrnou letenku neseženete.

     Ubytování. V celé Indonésii velice levné. Většinou jsme platili v Jakartě i jinde 40 000 Rp za pokoj pro dvě osoby. Jen v Samarindě (Východní Kalimantan), asi nejdražším městě Indonésie, jsme platili dvojnásobek. Všude smlouvejte!

     Strava. Levná a dobrá, převažuje rýže, rýže a ještě jednou rýže! Podrobněji viz článek „Indonéská kuchyně“.

Doprava

 Také celkem levná. Konkrétní ceny pro jednotlivé oblasti uvádím u každého z předchozích článků zvlášť, zde jsou pouze příklady cen.

          Vlak. Nevím, proč tolik cestovatelů doporučuje v Indonésii cestovat vlakem. Vlaky jsou pomalé a zoufale přeplněné, s výjimkou nejdražší 1. třídy. Navíc delší cesty vlakem můžete absolvovat prakticky jenom na Jávě, já bych ale po zkušenostech z indonéských vlaků raději použil autobus nebo letadlo. Vlakové třídy jsou celkem tři. Nejdražší (eksekutiv) je vcelku luxusní a pohodlná, ale její cena je tak vysoká, že je otázkou, zda není lepší letět letadlem… 2. třída (bisnis) je o poznání levnější, ale vypadá to tu asi jako v našem panťáku.

Nejsou tu kupé, je tu dost plno a pokud pojedete celou noc jako my z Jakarty do Surabaye, tak vězte, že celou noc svítí světlo, Indonésané se vesele baví a každou chvíli okolo Vás někdo prochází, včetně prodavačů čehokoliv, takže na spánek zapomeňte. 3. třída (ekonomi) je tak levná, že její cena nestojí ani za řeč. Ale pozor, důrazně doporučuji za žádnou cenu nejet nikdy vlakem 3. třídy – jsou příšerně nacpané a zoufale pomalé.

Příklady cen: Jakarta – Surabaya(2 třída – bisnis – 825 kilometrů, cena 130,000Rp/osoba, 12 hodin jízdy).

                         Surabaya – Malang (3. třída – ekonomi – 93 kilometrů, 4 hodiny jízdy, cena 4500 Rp. Jízda byla opravdu hrůzným zážitkem. Vlak vyjel s hodinovým zpožděním a málem jsme se do něj vůbec nenacpali. Půl cesty jsem stál pouze na jedné noze, tak tam bylo narváno. Jeďte autobusem, i kdyby byl desetkrát dražší!!! Indonésané jsou možná zvyklí a navíc jsou   menší a skladnější než Vy, ale pro Evropana průměrného vzrůstu je to  fakt drsné…) Počítejte každopádně se zpožděním u všech vlaků!!!

          Autobusy:     V každém případě pohodlnější než vlaky 2. nebo dokonce 3. třídy – což neznamená vždy, že jsou pohodlné. Ale vždycky si sednete, což ve vlaku není zaručeno. A přes noc se možná i trochu vyspíte. Pozor, autobusy ani vlaky nejsou nekuřácké!

          Příklady cen:  Sulawesi: Pare-Pare –  Rantepao   –   170 kilometrů, 5,5 hodiny jízdy,  cena 35 000 Rp.

   Kalimantan: Banjarmasin – Balikpapan – 500 kilometrů, 10-12 hodin  jízdy, 95 000 Rp.

   Autobusy MHD (Jakarta) levné a celkem ujdou, ani se v nich moc nebudete mačkat.

          Trajekty: Spojují všechny významné ostrovy. Jsou velice levné ale zoufale přeplněné. Běloši jimi většinou nejezdí, takže budete středem pozornosti. Spí se na zemi na tom, co si přinesete. Pokud nemáte karimatku, můžete si koupit indonéskou papírovou „karimatku“ za pár šupů v přístavu (kupovali jsme za 5000 Rp/kus). Na lodi je tolik lidí, že je někdy problém najít jakékoliv místo na spaní, ale i tak Vás bude neustále někdo překračovat, obcházet nebo si s Vámi prostě bude chtít jen povídat.

          Příklady cen:  Surabaya (Jáva) – Kumai (Kalimantan) – cena 125 000 Rp, teoreticky 22 hodin jízdy, pokud neočekávaně neuvíznete na mělčině jako se to podařilo nám 🙂

   Makassar (Sulawesi) – Labuanbajo (Flores) – cena 107 000 Rp, 17-18 hodin jízdy.

          Letadlo: Kdybych býval byl na začátku pobytu v Indonésii věděl, že mi peníze bohatě vystačí na celý pobyt v Indonésii, byl bych býval tolik neškudlil a létal mnohem častěji J! Jakarta má výborné spojení do všech míst Indonésie. Zato jinde v Indonésii je letecké spojení nelogické, a proto zdaleka ne vždy nejrychlejší alternativa! Například když jsme chtěli letět z Banjarmasinu do Balikpapanu (oboje Kalimantan, cca 500 kilometrů), dozvěděli jsme se, že přímé spojení neexistuje a že bychom museli letět přes Jakartu. Takže by se to  prodražilo a jelikož spojení nebylo návazné, tak by to bylo ve finále i o dost pomalejší než autobus…

          Příklady cen: Denpasar (Bali) – Yogyakarta (Jáva)              284 000 Rp

                                Yogyakarta – Jakarta                                       428 000 Rp

              + k oběma letenkám vnitrostátní letištní poplatek 30 000 Rp.

K cenám letadel: nehledejte v nich moc nějakou logiku. Někdy seženete letenku na určitou vzdálenost třeba za 200 000 Rp a jindy mají nejlevnější na té samé trase za 700 000 Rp. Například let z Yogyakarty do Jakarty byl mírně kratší a s horší úrovní služeb než z Bali do Yogyakarty a přesto byl podstatně dražší. Pokud chcete letět ihned nebo velice brzy, většinou si připlatíte.

          Taxi. Klasickým taxíkem jsme jeli jednou v Jakartě. Za cca 7 kilometrů jízdy jsme zaplatili 20 000 Rp.

          Bemo (hromadné taxi): Pilíř indonéské dopravy! Jezdí  na krátké a střední vzdálenosti. Většinou se jedná o dodávky pro cca 8 lidí, kam se v klidu kromě Vás narve tak 15 Indonésanů. V odlehlejších oblastech se Vám může stát, že Vašimi spolupasažéry bude i domácí zvířectvo (na Lomboku jelo s námi v bemu i několik koz, další dvě jely na střeše. Cestou jedna koza málem spadla a močila na okénko – naštěstí zavřené). Bema jsou levná a všudypřítomná, ale je to poměrně pomalý způsob přepravy – pořád někde staví, pořád někdo přistupuje nebo naopak vystupuje. Na druhou stranu bemo Vám zastaví kdekoli, stačí když na něj mávnete. Nejčastěji asi bemo využijete na popojíždění v okolí velkých měst, na delší trasy je lepší autobus.

           Příklady cen: Lombok – 60 kilometrů po pobřeží do hlavního města Mataramu – 15 000 Rp (asi 3 – 4 hodiny cesty!)

   Na krátké vzdálenosti počítejte zhruba se 2 000 – 5 000 Rp. Smlouvejte nebo si všímejte, kolik platí místní. Bemo jsme požívali v masovém měřítku hlavně na Sulawesi v okolí Rantepaa, kde je spoustu menších zajímavých vesniček v okolí. Za jízdu dlouhou 8 kilometrů jsme platili cca 5 000 Rp.

          Ojek (mototaxi) – aneb jedete na motorce na místě spolujezdce za řidičem – taxikářem. Příjemné na krátké vzdálenosti,  s velkým báglem na zádech už je to horší.

          Příklady cen: Lombok – cca 6 kilometrů – 10 000 Rp

                                Sulawesi – cca 15 kilometrů (k vodopádu, kam jiná doprava nejela) – 20,000 Rp (včetně asi půl hodiny čekání – prohlédli jsme si vodopád a pak hurá zpátky).

          Becak (cyklorikša) – Jeli jsme jen jednou v Makassaru (cca 3 kilometry, 5 000 Rp). Po pravdě řečeno spíš jsme jeli jen abychom si to zkusili než že bychom to nutně potřebovali. Připadal jsem si jako bezohledný vykořisťovatel a byl to trochu trapný pocit, vidět drobounkého Indonésana, jak se se mnou dře…Ještě poslední poznámka k indonéské silniční dopravě – jezdí se vlevo!

Ceny v Indonésii (obecně)

Většina cen je „smluvních“ – na tržištích, v malých krámcích, u taxíků apod. se cenovky nevedou. Vždy smlouvejte, ale pamatujte: Indonésané vás odhadem tak v 80 % případů stejně vždycky natáhnou. Pro ně jste něco jako chodící kasička, bonus, který k nim neočekávaně zavítal. I když se Vám cena čehokoliv bude stát hodně nízká (Indonésie je jedna z nejlevnějších zemí světa), místní za tu samou věc (bemo, jídlo na ulici) většinou zaplatí tak polovinu co Vy. Časem získáte přehled o cenách.

Pokud jste někde déle, zkuste si všimnout, kolik za něco platí místní. Výjimkou jsou obchodní domy ve velkých městech, hypermarkety nebo některé autobusy (dálkové), trajekty, letadla – tam je cena většinou pevná a jasně uvedená. Při koupi jakýchkoliv suvenýrů na tržišti vždy smlouvejte!  Celkově jsem za 8 týdenní pobyt v Indonésii utratil loni 1 200 USD (kurs byl loni 1 USD = 22,50), takže 27 000 Kč + 25 000 mě stála letenka. Možná jsem si měl vzít víc peněz a šetřit trochu méně, na druhou stranu jsem létal letadlem, kupoval si výlety s průvodcem (Kalimantan, Bromo, cesta lodí z ostrova na ostrov), takže to  pak navýší celkové náklady.

Pokud by byl člověk delší dobu na jednom místě, výrazně ušetří, protože ubytování a jídlo je hodně levné. Nejvíc se utratí za přesuny – doprava je na naše poměry také velice levná, ale přece jenom Indonésie je obrovská země a díky vzdálenostem výdaje naskáčou. Suvenýry     (s výjimkou triček a pohledů) ze zásady nekupuji, tak za to jsem zas ušetřil. Možná by se dalo ušetřit ještě víc, ale asi to není příliš účelné…. Kdo nevíte co s penězi a chcete bydlet v luxusních hotelech, tak samozřejmě můžete utratit třeba třikrát tolik. Kdo se rád potápíte, také určitě utratíte víc peněz.

Indonéština

Naučte se indonésky! Že nemáte hlavu na jazyky? Já také ne. Ale s angličtinou se mimo nejturističtější místa nedomluvíte (na Bali možná použijete i němčinu). Povzbuzením do studia nechť je pro Vás fakt, že indonéština je nejlehčí jazyk na světě! Podstatná jména se neskloňují. Množné číslo se většinou tvoří tak, že dané slovo řeknete dvakrát.

Např.: orang – člověk                                                          orang orang – lidé

                                  (orang hutan = lesní člověk = orangutan)

                       ibu …. matka            bapak …. otec               ibu bapak ….. rodiče

Slovní zásoba v indonéštině je poměrně omezená, a proto indonéština tvoří nové významy spojením dvou jiných slov.

Např:  kereta ….. vůz           api….. oheň                   kereta api …… vlak

           mata ….. oko       hari …. den                      mata hari …….  slunce (čili       doslova „oko dne“)

           gunung ….. hora      api …. oheň                   gunung api ….. sopka  atd.

Sloveso v minulém ani budoucím čase nemění svůj tvar, připojíte pouze určující časový údaj (včera, dnes, zítra, před hodinou), u budoucího času pak přidáte ještě slůvko akan. Atd. Gramatika je opravdu primitivní, takže jde o to naučit se trochu slovní zásoby. Navíc pokud umíte indonésky, umíte v podstatě i malajsky – indonéština z malajštiny vznikla a navzájem se od sebe oba jazyky liší jen nepatrně.

V očích mnoha Indonésanů hodně stoupnete na ceně, pokud umíte pár slov (a stejně se budete muset naučit minimálně počítat, abyste vůbec mohli nakupovat). V češtině existuje bohužel jen jedna učebnice indonéštiny, a to dosti šílená, napsaná někdy v 70. letech. Doporučuji vyžebrat na ambasádě vynikající malinkou česko – indonéskou konverzaci (je zdarma) a naučit se z ní pár frází. Pro běžné účely, pokud se nebudete chtít zrovna s někým bavit na vysokoškolské úrovni o buddhistické filosofii apod., bohatě postačí.

Indonéština se píše latinkou. Výslovnost se naučíte rychle, zde jsou nejdůležitější pravidla:

indonéské                  české

„j“                               se čte jako  „dž“

          Jakarta ´= „Džakarta“

 „h“                             se nečte na konci slova.

„ng“                            nosovka (stejně jako v angličtině ve slově song)

 „e“                             se často nečte vůbec, nebo velmi oslabeně

 „c“                            zhruba jako „č“ (nebo něco mezi „č“ a „ť“)

          puncak  = „punčak“

„y“                             se čte jako „j“

         Yono  =  „Jono“ (indonéské jméno)

„ny“                           se čte jako „ň“

         semanya = „semaňa“

Kromě indonéštiny se v Indonésii mluví desítkami různých jiných jazyků. Často se i na jednom ostrově mluví několika jazyky, které si navzájem vůbec nejsou podobné (např. na Floresu). Takže indonéština je něco jako esperanto. Je to vlastně uměle vytvořený jazyk – za základ byla použita malajština. Jinak by se lidé mezi sebou nedomluvili. Indonéština je povinná na všech školách, občas ale můžete stále narazit na staré lidi, kteří indonéštinu neovládají.

Fotografování

V Indonésii opravdu budete mít co fotit! Indonésie je asi nejlepší země na světě co se týče focení lidí, kterou jsem navštívil – nikdo se neurazí, pokud ho vyfotíte a ještě Vás často budou přemlouvat někde na ulici sami od sebe, abyste je zvěčnili. (Mě se třeba stalo na Lomboku, že policisté řídící dopravu na ulici, kteří se normálně tvářili stroze a nepřístupně jako prostě klasičtí policisté, mě najednou požádali, abych si je vyfotil a smáli se při tom do objektivu jak malé děti. Pak mi poděkovali že jsem si je vyfotil a zase nasadili strnulou úřednickou tvář…)

Pokud cítíte, že to slušnost vyžaduje (například u muslimských žen s muslimskou pokrývkou hlavy), požádejte o dovolení – téměř nikdy Vás neodmítnou a téměř nikdy za to nebudou nic chtít (výjimkou jsou zkažené děti v turistických oblastech nebo Dajákové na Kalimantanu žijící rovněž z turistů). Pokud máte digitální foťák a pak Indonésanům jejich vlastní fotku na displeji hned ukážete, často vzbudíte nadšení, zvláště u dětí.

     Pokud máte digitál, doporučuji si vzít s sebou SD karty s dostatečnou pamětí – v Indonésii si můžete fotky nechat vypálit na CD, ale ne všude Vám to udělají kvalitně nebo CD cestou poškodíte (moje kamarádka Míša takhle ztratila spoustu cenných fotek, když jí je vypálili velmi draho a ještě nekvalitně). Zálohovat fotky na CD ale určitě nezaškodí.

     Toto jsou asi všechny základní informace, které mě napadají. Máte-li jakékoliv dotazy co se týče Indonésie, můžete mi napsat na  mail: kompas.estranky@seznam.cz, pokusím se je zodpovědět. Pokud se ale Váš dotaz týká čehokoliv, co by mohlo zajímat i ostatní čtenáře, pište rovnou pod článek do diskuse. Napište i Ti z Vás, kdo mají třeba odlišné zkušenosti z dané oblasti – čím víc postřehů tím lépe, případně dejte k dobru i postřehy novějšího data.