Malajsie XI. – poslední dny v Asii, aneb každá sranda jednou skončí

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Každá sranda jednou skončí. A tak končí i můj pobyt v Malajsii a současně i v Asii. Na tomto kontinentě jsem strávil celkem 3.5 měsíce, z toho dva měsíce právě v Malajsii. A skoro končí i Cesta kolem světa, protože až odletím do Evropy, kruh se uzavře. Ale před příletem do Prahy navštívím ještě jedno velké evropské město.

Malajský deník – část jedenáctá

Čtvrtek 21. července 2011 – Zpět do Kuala Lumpur

Dnešní den byl ve znamení dlouhého přesunu z ostrova Pulau Perhentian Kecil do Kuala Lumpur. Ráno jsem málem nechal na recepci pas, úplně jsem zapomněl, že si ho při příjezdu vzali k sobě. To by byl průšvih! Sice mám ještě druhý pas, ale v tomhle mám malajské vstupní razítko, bez toho by mě asi z Malajsie nepustili… Stačil jsem do sebe ještě rychle hodit snídani a pak jsem vyrazil člunem na pevninu. Těsně před jízdou trochu sprchlo, na moři foukalo a občas jsem dostali spršku, přičemž člun se povážlivě nakláněl na levý bok. Ale dojeli jsme.

Z Kuala Besut pak jel záhy přímý autobus do Kuala Lumpur. Jeli jsme 8.5 hodiny, pohodová jízda. Autobus tentokrát končil na nádraží Hentian Putra. Naštěstí je hned vedle zastávka vlaku, kterým jsem se svezl do centra. Následovala večeře v již tradiční indické restauraci a ubytování v hotelu Pe Pe jako minule.

Pátek 22. července 2011 – Veget v Kuala Lumpur

Dnešní den nebyl ničím pozoruhodný. Většinu času jsem strávil v hotelu u počítače. Nenapadlo mě totiž celkem nic, co bych musel v KL vidět, aniž bych to už nenavštívil při svém prvním zdejším pobytu. Také jsem začal plánovat pobyt v Paříži. Ven jsem ale samozřejmě rovněž vyšel, jíst je také třeba. Také jsem nakoupil pár drobností domů. A zašel jsem do kryté tržnice Pasar Seni (Central Market). Je tam mnoho restaurací a krámků se suvenýry, ale tržnice je evidentně zaměřená na turisty a proto je tu vše předražené, i když na koukání je to docela zajímavé. Mají tady například krásné dřevěné „domorodé“ masky. Ale co s tím doma. že?

   Večer se mi podařil husarský kousek. Sehnal jsem toaletní papír! S tím je v Malajsii problém. Ne že by malajské hospodářství bylo tak nepružné jako to komunisticko-československé v 80. letech, kdy byl u nás toaletní papír jeden čas málem na příděl. Ale Malajci toaletní papír v zásadě nepoužívají. Místo ruličky Harmasanu najdete na typickém malajském WC kohoutek a hadici. A to i tam, kde nejsou turecké šlapky, ale mísa.

Použitím hadice v součinnosti s levou rukou dosáhne Malajec brilantní očisty i bez pomoci toaletního papíru. Jelikož Malajci a Indové jedí rukama, je vcelku logické, že potrava se jí rukou pravou. Toaletní papír proto v obchodech buď není, nebo ho mají v supermarketech v balení třeba po osmi. Nakonec se mi podařilo sehnat jedinou ruli v jedné zastrčené drogerii. To byla úleva! Neboť manipulaci s hadicí na WC nemám věru zažitou… J

Sobota 23. července 2011 – Veget v Kuala Lumpur

Dnešní den proběhnul v podobném duchu jako včera. Jen moje oblíbená malajsko-indická restaurace na rohu má dnes a zítra zavřeno (víkend). Zíral jsem do mapy, co by ještě v KL stálo za vidění. Nedaleko hotelu jsou dva stadiony, ke kterým vede Stadionová ulice (Jalan Stadium), ale ani jeden z nich nevypadá zajímavě. Když už jsem u toho sportu: předevčírem tu hrála moje oblíbená Chelsea proti reprezentaci Malajsie. Vyhrála 1:0, Čech pro zranění nenastoupil.

V Malajsii je fotbal, na rozdíl od Česka, opravdu populárním sportem, na zápas přišlo 85000 diváků. Malajsie sice není fotbalová velmoc, ale fotbal tu lidé žerou. Hlavně anglická liga je populární. Jednak je to nejlepší liga na světě, ale hlavně, anglická Premier League má skvělý marketing. Již před pěti lety v Indonésii jsem se divil, jak se všude vysílají zápasy Premier League. Navíc jihovýchodní Asie je lidnatá a je to zajímavý trh. Proto také jezdí anglická mužstva během přípravy do Asie. Ono se řekne, přátelák, ale když tam máte 85000 lidí, to snad ani není třeba hráče motivovat. A teď si to srovnejte s ubohými návštěvami v naší slavné Gambrinus lize… Jinak během dne surfuju po internetu a čtu.

Neděle 24.července 2011 – Veget v Kuala Lumpur

Ráno jsem zaznamenal čilý ruch v čínském chrámu vedle hotelu. Konal se nějaký svátek a bylo tam daleko více lidí než obvykle. Čínané v chrámu zapalují svazky tyčinek. A protože tentokrát Číňané tyčinkami opravdu nešetřili, bylo v chrámu tolik kouře, že to na moje oči působilo jako takový slabý slzák. Hrála tam taky hudba a chodili tam čínští draci (jeden drak = dva maníci navlečení do takového velkého maňáska). V chrámu nebylo k hnutí, mimo jiné proto, že sem naběhla skupinka místních Číňanů s foťáky a fotili dost agresivně a pořád.

Ranila mě bledá závist, protože všichni bez výjimky měli nádherné zrcadlovky s bezvadnými objektivy, neboť byli členy nějakého fotografického kroužku. Většinu dne jsem jinak strávil v hotelu. Když jsem vyšel ven na oběd, zjistil jsem, že v rámci oslav vydávají Číňané v chrámu jídlo zdarma. S chutí jsem se nadlábl. Jinak jsem zjistil, že mám docela dost peněz a zbylé ringgity hodlám utratit velmi příjemně, tj. projím je, protože směňovat je v Evropě za nevýhodný kurs se mi nechce. Jelikož Reggae Bar v přízemí našeho hotelu má happy hour do 18:00, dal jsem si tam odpoledne argentinský steak. Mňam, moje chuťové buňky jako by se zase na čas ocitly v Buenos Aires.

Pondělí 24. července 2011 – Poslední den v Asii.

Poslední den nejen v Malajsii, ale i v celé Asii, se nesl ve stejném duchu jako ty minulé. Převážně jsem seděl u počítače a utrácel jsem poslední ringgity za jídlo. Chlapík v indické restauraci, kam jsem poctivě docházel na obědy, se se mnou loučil (byl jsem evidentně jeho jediným pravidelným bílým hostem), odpoledne jsem pak opět zašel na steaka.

Večer jsem se pak přemístil na nízkonákladový terminál letiště (LCCT), kde jsem projedl poslední zbylé peníze. Letadlo se vzneslo do nebes krátce po půlnoci. Go west, sbohem Asie!

   

Malajsie – shrnutí

   V Malajsii jsem strávil celkem 57 dní, což je dost na to, abych se pokusil svůj pobyt zde stručně shrnout. Malajsie je země ekonomicky vyspělá, převážně muslimská a přitom se člověk někdy nemůže ubránit dojmu, že je někde v západní či střední Evropě. Některými aspekty, jako třeba rozšířeností internetu, znalostí angličtiny či kvalitou dálkové autobusové dopravy, Malajsie Česko jistojistě převyšuje. Zdejší mix malajské, čínské a indické kultury je velmi zajímavý a projevuje se výrazně nejenom na vzhledu a náboženském vyznání obyvatelstva, nýbrž i v kuchyni.

V Malajsii je ovšem daleko levněji než v západní Evropě či České republice, ovšem o něco dráž než třeba v Kambodži nebo na Filipínách. Zřejmě zdejší vláda ještě nepřišla na to, jak zvýšit co nejvíc daně a rozkrást co se dá. Lidé v Malajsii jsou vstřícní a milí. Rovněž podnebí je v Malajsii celkem příjemné, vyložené vedro je málokdy a srážky také nejsou kdovíjak velké. Problémem je ovšem občas vysoká vlhkost vzduchu.

   A kde se mi v Malajsii líbilo nejvíc? Vybral jsem šest “best of“ míst, která mě opravdu zaujala.

Best of Malaysia – nejlepší z Malajsie

(řazeno abecedně podle názvu státu nebo teritoria)

1 Langkawi, Kedah

Ostrov jako stvořený pro relaxaci, koupání a vodní radovánky.Normálně tenhle typ dovolené nevyhledávám, ale tentokrát jsem udělal výjimku a nelitoval jsem.

2 Kuala Lumpur

Kuala Lumpur je zajímavé město. Je tu hodně pamětihodností, za pozornost stojí i pestrost zdejší kuchyně. Nejvíc mě zaujaly budova Petronas Towers, což je určitě nejhezčí mrakodrap, který jsem kdy viděl, a jeskyně Batu Caves na předměstí.

3 Georgetown, Penang

Město plné krásných památek a dobrého jídla, s pohodovou atmosférou.

4 Niah Caves, Miri, Sarawak

Asi nejhezčí jeskyně, které jsem kdy viděl. Jsou obrovské. Navíc se v nich můžete courat sami bez průvodce, jak vás napadne.

5 Semenggoh Wildlife Centre, Kuching, Sarawak 

Krmení orangutanů v centru se mi moc líbilo.

6 Pulau Perhentian Kecil, Terengganu 

Na tomto ostrově je asi nejlepší šnorchlování, které jsem měl doposud možnost vyzkoušet. V Oceánii bylo několik míst, kde bylo více hezkých korálů, ale tady jsou i žraloci, želvy, rejnoci a navíc je tu bezproblémový vstup do vody.

Poslední dny v Malajsii – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v červenci  2011: 1 malajský ringgit (R) = 6 Kč, 1 USD = 3 R

•    Doprava: Autobus Kuala Besut – Kuala Lumpur: cca 500 kilometrů, 8.5 hodiny jízdy, 42 R. Doprava z centra na letiště v KL: Monorail ze zastávky Pasar Seni jednu stanici na KL Sentral 1 R, Skybus z KL Sentral na letiště LCCT 9 R.
•    Ubytování: Kuala Lumpur – Penginapan Pengembara Backpackers: 12 R na noc v dormitory pro 4 osoby. Wifi zdarma. Levné skromné ubytování.
•    Jídlo: V Reggae Baru jsem si dal v rámci happy hour (12.00 – 18:00) velmi dobrý steak za 18 R (17 R + 6% daň, běžná cena bezu daně 29 R). Pivo tam mají drahé (10 R za nejlevnější malé točené v rámci happy hour), jako všude v Malajsii. Lahvový Carlsberg (630 ml) v pouliční restauraci stojí 15 R.