Umíte-li jen trochu anglicky a chcete se seznámit s původní americkou kulturou se vším všudy, pak by pro vás návštěva národního muzea amerických indiánů měla být skoro povinností. To, co tady, se totiž jen tak někde nedozvíte.
Národní muzeum amerických indiánů je součástí Smithsonian Institute ve Washingotn D.C. Prohlídka se začíná netradičně odshora (pokud to chcete vzít pěkně historicky) a překvapeni budete už ve vstupní hale.
Náš tip: jakou adresu zadat do navigace? 4th Street a Independence Avenue SW, Washington DC, USA.
Při vstupu vás čeká prohlídka
Asi to nepřekvapí, ale pokud máte po kapsách kapesní nožíky nebo podobné lahůdky, připravte se na to, že o ně přijdete. Po vstupu na vás budou čekat hned čtyři nádherné velké indiánské lodě. Je to takový mix ze Severní i Jižní Ameriky. Až si je prohlédnete, zamiřte k výtahu za nimi a nechte se vyvézt do 4. patra. Tady už začínají samotné expozice. Předmětů je tu opravdu hodně a snadno se v nich ztratíte, takže si na prohlídku vyhraďte dostatek času. S přehledem tu strávíte klidně celý den a pořád bude co si prohlížet.
O patro níž je pak k vidění poněkud novodobější část života indiánů: od reklamních postů až po americké zbraně, nesoucí typicky indiánské názvy (Střela Tomahawk apod.). Pokud jste dodnes netušili, co všechno indiánská kultura v USA ovlivnila, tak teď už budete dokonale v obraze.
Jedna zajímavost za všechny
Je tu podrobně zdokumentováno hned několik zajímavých kapitol Americké historie. Například nedobrovolný odsun kmene Čerokiů, kteří dřív obývali území Severní a Jižní Karolíny. O tom jste už nejspíš slyšeli, jde o známou „Cestu slz“ a akci generály Winifreda Scotta. Dnes na tuto událost upomíná indiánská rezervace Qualla Boundary, rozkládající se na ploše 55 000 Akrů. Anebo fenomén berdache a indiánské homosexuality, který rozhodně stojí za bližší zmínku.
Homo po indiánsku aneb i kovbojové…
Co by se stalo, kdyby si Vinnetou místo Ribanny vybral pohledného mladého spolubojovníka? Vcelku nic. A ani by nemusel být homosexuál. Sexuální styky mezi muži byly totiž u indiánů běžné.
Být menšinově orientovaný mezi americkými indiány nebylo vůbec špatné. Takoví berdache (berdaš) měli vliv, majetek i významné duchovní postavení. Pokud byli bisexuální, nic jim nebránilo oženit se a mít děti. A na válečných výpravách, kam ženy nesměly, byli samozřejmě velmi vítaní.
Z nařízení Luny
Existovaly dvě cesty, díky kterým se malý indián mohl stát berdachem. Při té první jevil už odmalička náklonnost k typicky ženským věcem (oblečení, ženským pracem apod.). Rodiče ho v té cestě spíše podporovali nebo mu v ní aspoň nebránili. Podle legendy by v opačném případě stihla rodinu pohroma. Praktické že? Během iniciačního obřadu byl chlapec poslán do ohrady z proutí, kterou poté zapálili. Pokud popadl ve spěchu ženskou košilku místo luku a šípu, bylo už v jeho orientaci jasno.
Existovala ale i duchovní, méně jednoznačná cesta. Během přípravy na obřad dospělosti se mladí indiáni snažili o samotě v lesích dostat do jakéhosi meditačního stavu. Během něj měli různá vidění. Často se jim zjevovala bohyně Luna s dívčím oblečením v jedné a zbraní v druhé ruce. Budoucí bojovník si samozřejmě volí zbraň, ale Luna mu ji odmítne vydat. Místo toho mu podá dívčí oblečení. Tento sen se opakuje mnohokrát a dospívajícímu adeptovi nakonec nezbude nic jiného než se „stát ženou,“ a to nikoli kvůli „hormonům“ nebo „vlastnímu cítění.“
Těhotný muž a nepřekročitelná tabu
Novopečený berdache ihned přestal pomýšlet na kariéru bojovníka a místo toho se začal plně věnovat uspokojování potřeb mužů svého kmene. Kromě sexu se snažil vynikat i v ženských pracích, což mu obvykle díky přirozené mužské síle a vytrvalosti nečinilo potíže. Oblékal se do ženských šatů a často jako žena začal i mluvit.
Někdy byl v tomto ohledu tak dokonalý, že některý z bojovníků mohl projevit přání vzít si ho za ženu. Aby bylo učiněno zadost všem závazkům manželství, přivodili si někdy berdache za pomoci bylinek zácpu a výkal poté prezentovali jako mrtvě narozené dítě, které s velkým žalem pohřbili.
Sex s berdache byl neméně zajímavý. Při předehře byl například tabu jeho penis (kteří samotní aktéři považovali spíše za ženský klitoris) a k uspokojení obou partnerů bylo zapotřebí trochu vynalézavosti.
Americký prezident a kovbojové
O právech indiánů v dobách Divokého západu by se dalo napsat hodně. Nicméně instituce berdache zde byla tak pevně zakořeněna, že ji i bílé tváře musely přijmout za své. Když We´Wha z kmene Zuni navštívil amerického prezidenta Clevelanda, zcela samozřejmě navštěvoval i dámské toalety. Svým soukmenovcům poté přinesl zprávu o ošklivých bílých ženách, které si nasazují umělé zuby a z vlasů vyndávají vši.
První američtí osadníci byli ze sexuální nevázanosti indiánů šokováni. To jim ovšem nebránilo přijmout některé berdache do svých služeb. Ovšem jakmile se na prériích objevilo dostatečné množství osadnických žen, titéž kovbojové se postarali o postupnou degradaci do té doby vážených berdache. Dnes je proto tento fenomén téměř zapomenut.
Kontroverzní muzeum, anebo co vám v průvodcích neřeknou
Není výjimkou, že reakce návštěvníků toho muzea jsou na konci prohlídky poněkud rozporuplné. Podle všeho si totiž v tomto případě Smitsoniánský Institut ukousl příliš velké sousto. Mnohdy se totiž jen klouže po povrchu problémů, aniž by věnoval více prostoru jejich hloubkové analýze. Původní obyvatelé Ameriky mu také vyčítají nedostatek úcty k Indiánům a naopak přehnané adorování jejich bílých utlačovatelů. Ovšem názor si nakonec budete muset utvořit sami.