Mys Fligely, nejsevernější bod Evropy, je vzdálen pouhých 920 kilometrů od severního pólu (blíže severnímu pólu je pouze Grónsko a Ellesmerův ostrov). Země Františka Josefa (rusky Zemlja Franca Josifa) je skupina 191 ostrovů o celkové ploše 16,100 km2. Z toho velkou většinu této plochy zabírají ledovce, zbytek tvoří tundra a polární pustiny.
Největším ostrovem je Jiřího země (Zemlja Georga), který má rozlohu 2,770 km2 a dosahuje největší délky kolem 110 kilometrů. Další významné ostrovy jsou Země Vilčeka a Graham Bell. Ostrovy jsou sopečného původu. Maximální teplotní extrémy naměřené na ostrovech jsou -54oC a +13oC. Na ostrovech žijí z větších zvířat mroži, lední medvědi a polární lišky.
Země Františka Josefa – historie
Zemi Františka Josefa objevila v roce 1873 rakousko-uherská expedice pod vedením Carla Weyprechta a jak bylo tehdy všeobecným zvykem, byla pojmenována po tehdejším habsburském mocnáři (císař František Josef I. vládl v letech 1848 – 1916). Carl Weyprecht byl navíc Němec. Narodil se v Hesensku, ale později vstoupil do služeb rakousko-uherského námořnictva. Účastnil se s Juliem von Payerem rakousko-uherské expedice na Špicberky a v letech 1872-1874 se spolu vydali i na expedici k severnímu pólu. Toho sice nedosáhli, ale právě během této cesty objevili Zemi Františka Josefa.
Expedice však byla soukromá a proto se souostroví nikdy nestalo součástí Rakouska-Uherska. Rakousko-Uhersko tak bylo jedinou velmocí, která nikdy nezískala ani jednu kolonii! V roce 1926 připojil ostrovy SSSR ke svému území. Proti tomu protestovali Norové, kteří si na ostrovy rovněž dělali nároky (nazývali toto souostroví Země Fridtjofa Nansena), ale neuspěli. Dnes se Země Františka Josefa administrativně řadí do Archangelské oblasti. Ostrovy jsou (na rozdíl od nedaleko ležících Špicberků) neobydlené, nachází se zde pouze meteorologická stanice (na Alexandrově zemi, dosažitelná letecky – je tu přistávací dráha) a geofyzikální laboratoř. Jelikož je souostroví i předmětem zájmu armády, vyžadují ruské úřady ke vstupu na ostrovy speciální povolení.
Ostrovy jsou navíc díky svému podnebí dosažitelné lodí pouze během několika letních týdnů. Zajímavé je, že Rusové nepřejmenovali většinu ostrovů a dalších geografických názvů ani během sovětské éry! Většinu ostrovů pojmenovali Weyprecht a Payer, takže převažují německé názvy. Objevené ostrovy, zátoky, hory apod. pojmenovali většinou po bohatých sponzorech této soukromé expedice. Pozdější polárníci doplnili i názvy norské, ruské a další. V srpnu 2007 oznámila ruská pravoslavná církev svůj plán vybudovat v Zemi Františka Josefa nejsevernější kostel na světě.
Po nás je zajímavé, že na souostroví je díky jeho rakousko-uherským objevitelům i několik názvů souvisejících s českými zeměmi. Tak například na nejsevernějším ostrově Evropy, Rudolfově, se nachází Teplická zátoka! Julius Johannes Ludovicus von Payer (1841-1915) byl totiž český Němec, narodil se v Šanově (Schönau) u Teplic. Není tedy divu, že zátoku pojmenoval podle místa svého rodiště.
Ostrov Stolička
Ostrov Stolička (Stoliczka, Stolichka) je pojmenován po moravském paleontologovi Ferdinandu Stoličkovi (žil 1838-1874). Ferdinand Stolička se narodil v Hukvaldech u Kroměříže. Vystudoval geologii a paleontologii na univerzitách v Praze a Vídni. Pracoval zejména v Indii, kde nakonec zemřel ve věku pouhých 36 let v Himálaji na horskou nemoc. Kromě paleontologie se zabýval i geologií a zoologií. Hned vedle ostrova Stolička se nachází i Payerův ostrov (ostrov Payera), pojmenovaný po zmíněném česko-německém objeviteli. Ostrov Broš byl zase pojmenován po českém námořním důstojníkovi Gustavu Broschovi, který se rovněž zúčastnil zmíněné rakousko-uherské expedice. Koho baví pátrat po dalších jménech českého původu, zde je podrobná ruská mapa: http://mapu3738.narod.ru/indexu37383940.html
Hlavní zdroj informací pro tento článek: http://en.wikipedia.org/wiki/Franz_Josef_Land
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.
Česká plachetnice v Zemi Františka Josefa
Česká plachetnice BAGATELA přistála v zátoce ostrova Hooker
Dne 15. srpna 2019 se námořní jachtě s/y BAGATELA s posádkou Pavel Elstner, Zdeněk Žižka, Petr Ondráček, Jaroslav Bican a Miroslav Štěpán jako vůbec první české lodi podařilo přistát v Tiché zátoce ostrova Hooker v souostroví Země Františka Josefa.
Cesi to dokazali
Zde na nejsevernější polární stanici byla vřele přijata osádkou pěti jejich ruských pracovníků, s nimiž posádka strávila jeden den plný událostí od pozorování rodinky ledních medvědů, stád mrožů, tuleňů, staveb a vybavení vlastní stanice (včetně muzea a vlastní nejsevernější pošty) a jejího okolí, až po boj s ledovými krami.
Překonáním 80° severní šířky bylo dosaženo českého rekordu v doplutí k severnímu pólu. Po 146 letech od objevitelské plavby rakousko-uherské expedice s Čechy J. Payerem a O. Křížem tak vstoupila česká noha opět na toto území.
Plavba byla uskutečněna po neopravitelné poruše v Barentsově moři ve vzdálenosti 400 Nm od startu v Murmansku. Až do ukončení dne 26. srpna po uplutí 1 600 Nm ve stejném přístavu proběhla plavba pouze na plachty. Tato okolnost umocňuje sportovní hodnotu této plavby. To vytvořilo značně náročné situace zejména při plavbě v ledovcových polích, mezi krami a při návratu bojem s proměnlivými směry a sílou větru od bezvětří až do 30 uzlů. To vše ve světle končících víz do Ruska 28. srpna.
Vlastní expedice byla náročná i na přípravu vzhledem k značnému a mnohdy těžko překonatelnému boji s ruskými úřady. Jen díky veliké pomoci přátel u nás a v Rusku se nakonec na druhý pokus po tříleté přípravě podařilo naplnit hlavní cíle expedice.
Bohužel, letošní nerozmrznutí okolí ostrova Wilczeka neumožnilo navštívit hrob strojníka objevitelské expedice Oto Kříže. Dovezený kámen z jeho rodiště tam tak dopraví osazenstvo polární stanice někdy v příštích letech.
Petr Ondráček/Eva Skořepová
e-mail: eva@skorepova.com
http://www.sailing.cz
http://www.facebook.com/sailingcz