Prales – Welcome to The Jungle – Průvodce, Delfin Camp, Piraně, Kempování v Pralese

Co by to bylo za cestu do Amazonie, kdybych se neviděl prales, že? Jako výchozí bod čtyřdenního pobytu v džungli jsem si zvolil peruánské město Iquitos.

Do pralesa! Průvodce se vyplatí

Vyrazit do pralesa na vlastní pěst, to zní dobrodružně. Nicméně: „Do pralesa zvolte cestu s cestovní kanceláří, s ubytováním zajištěným ve stylových eko-lodžích, zásobovaných pitnou vodou a vybavených moskytiérami: sami se nikam nedostanete a bez domorodého průvodce nic neuvidíte, pokud vůbec vyváznete se zdravou kůží.“ Tohle tvrdí na svých stránkách jedna česká cestovní kancelář a já s ní naprosto souhlasím.

I kdyby se Vám totiž podařilo dostat až do pralesa (to byste si ale museli půjčit loď), stejně nikdy neuvidíte tolik věcí jako s průvodcem. Rozhodl jsem se tedy nehrát si na dobrodruha a zakoupit výlet s cestovní kanceláří. Z několika nabídek se mi nejvíce líbila ta od Ecological  Jungle Trips. Její majitel Alex mě odchytil na ulici přímo před hotelem. Působil sympaticky, nebyl vtíravý jako řada jiných nadháněčů a cena byla rovněž příznivá. Neváhal jsem tedy a zaplatil obnos 450 solů za čtyřdenní dobrodružství.

V džungli – den první

Druhého dne v sedm už se Alex hlásí u mě v hotelu a vyrážíme. Kromě mojí maličkosti se výletu účastní i Angličan David, ten si ovšem zaplatil výlet pouze 3 dny. David je správný Cestovatel. Pracoval 10 let u British Airways jako manažer, ale dal výpověď a vyrazil do Ameriky na 18 měsíců. Momentálně je na cestě 6 měsíců. Byl už v Argentině, Brazílii a Chile, po Peru se chystá vyrazit do Ekvádoru, Kolumbie a Mexika a pak chce jet přes USA a Kanadu až na Aljašku. Třeba ho napodobím…

Nejdříve jedeme autem na kraj Iquitosu, kde si necháváme velké bágly a pak pokračujeme autem do města Nauta. Do Nauty je to z Iquitosu asi 95 kilometrů po velice kvalitní silnici. Nauta není „osada“, jak se píše v našich učebnicích, ale solidní město s 10,000 obyvateli. Dáváme si tu snídani a přesedáme na loď. I když se všude běžně píše, že u Nauty vzniká Amazonka, je soutok od Nauty docela daleko.

Jedeme lodí nejdříve po řece Marañon až k soutoku se řekou Ucayali. Plác ho! Z řeky vyskočila zubatá ryba a přistála hned vedle Davida. I na lodi je třeba být ostražitý!J Zahlédli jsme také pár šedých delfínů. Po kratším úseku na Ucayali pak přirážíme ke břehu. Jdeme pěšky asi 500 metrů a ocitáme se na březích menší říčky Yarapa. Zde nasedáme do menšího člunu a jedeme asi 10 minut do Delfin Campu, který bude další dny naším domovem.

Delfin Camp

Delfin Camp je místo, kde jsou turisté ubytováni. Postupně přijíždějí, ubytovávají se a zase odjíždějí baťůžkáři  z různých zemí. Na této základně se spí a jí, vaří se pro všechny společně. Jinak má ale každá skupinka svého průvodce. Kromě nás tu je skupinka čtyř Němců. Nám s Davidem byl přidělen sympatický průvodce a jeho pomocník. Jejich španělská jména jsem nepochytil přesně, ale průvodce se jmenuje Vilda nebo tak nějak (i když si říká Falcon – Sokol) a pomocníkovo jméno zní dejme tomu Chico.

Řeka Yarapa a rybaření

Do kempu jsme přijeli asi v poledne. Byl nám přidělen pokoj, ubytováváme se a po obědě vyrážíme na vyjížďku lodí. Nejdříve se pokoušíme pádlovat do nějakého postranního přítoku řeky Yarapa (na řece Yarapa leží náš kemp), ale pro nízký stav vody se nám nedaří  proniknout dál skrze shluk větví. Jedeme tedy lovit pirani. To zas chytím kulový, jako na Lamu v Keni – říkám si, když na háček nabodávám kousek malé rybky coby návnadu a nahazuji.

A hle! Chytil jsem snad poprvé v životě rybu. A je to červená  piraňa. Dmu se pýchou a fotím se se svojí obětí. Piraňa je ovšem celkem malá, tak jí hážeme zpátky do řeky. Posléze vytahuji ještě dva další kousky, opět červené pirani! Je jich tu jak máku.

Sotva člověk nahodí vlasec, hned nějaká začne ohlodávat návnadu, pokaždé se však ale nepodaří včas zaseknout a návnada je v tahu. Házíme i další úlovky zpět do řeky, nicméně můj nebývalý úspěch mě velmi potěšil. Jinak jsme na vyjížďce viděli mnoho velkých ledňáčků (anglicky Ring Kingfisher), létajících těsně nad vodou, pár opic, nějaké dravce a vysoko ve větvích lenochoda. Večer jsme absolvovali noční vycházku. Jdeme s baterkami k nedalekému jezeru, odkud Vilda vytáhnul jednoho menšího kajmana. Kromě tohoto plaza se nám podařilo zahlédnout pár žab a pavouků, mj. i jednoho velkého sklípkana.

Jediným záporem pobytu v kempu je hmyz. Je tu hodně velkých much. Ty nejsou agresivní a jen protivně bzučí, horší jsou však komáři. Prý tu naštěstí není malarická oblast, ale poštípaní jsme dost. Samozřejmě se pořád stříkáme repelentem a místní personál kropí repelentem i podlahu v kuchyni, ale pomáhá to pouze částečně. V posteli ovšem žádní komáři nejsou, neboť nad lůžkem máme kvalitní moskytiéry.

V džungli – den druhý

K snídani byla velká tlustá palačinka s marmeládou. Vaří tady tedy dobře. K obědu a večeři je většinou kousek kuřete s rýží a k tomu pár brambor nebo banánové čipsy, což svým složením dosti připomíná jídla z lodi Pucallpa-Iquitos. Ovšem není kuře jako kuře a tady mi to fakt dost chutná. K dispozici je také káva, čaj, pitná voda a občas nějaké ovoce.

Po snídani vyrážíme s Davidem, Vildou  a Chicem na další procházku pralesem. I když je období  sucha, chodíme v holínkách, což je jednoznačně nejvhodnější obuv do pralesa. Kaluže a bahno jsou totiž všude. Holínky vyfasujete v kempu, takže je celkem úplně jedno, v jakých botách přijedete. Bohužel moje velikost 46 se v Peru vůbec nevyrábí, takže chodím v botách o jeden a půl čísla menších, což není věru nejpohodlnější.

Cestou jsme toho záhlédli spoustu…

Cestou vidíme poměrně mnoho opic, ale vyfotit se ty mršky moc nedají, jsou dost rychlé. Po džungli pobíhá dost mravenců. Největší jsou obří mravenci (Giant Ant), jejichž kousnutí prý dosti bolí a bolest trvá tři dny. Musíte také koukat, na co saháte. V bažinatém terénu je občas dobré se přidržet nějaké opory, některé dřeviny jsou ovšem dosti trnité. Na jiné rostlině zase žijí malí mravenečci zvaní Fire Ants, jejichž kousnutí dost pálí. Strom vedle je zase hostitelem jiného, tentokrát jedovatého druhu mravence. Takže ještě jednou – bacha, na co saháte!

Nejzajímavější rostlinou je asi dřevina, jejíž šťáva je smrtelně jedovatá. Což vědí jihoameričtí Indiáni a vyrábějí z ní jed kurare do foukaček. Jak nás ovšem poučil Vilda, kurare je jed trojsložkový – kromě zmíněné dřeviny se do něj ještě přidává jed z jedovaté žáby a z jedovatého druhu mravence. Vzniklá směs pak spolehlivě zabije jakéhokoliv živého tvora během několika sekund. Dále nám Vilda ukázal kaučukovník. Bývávaly doby, kdy se zde kaučuk sbíral ve velkém (viz článek o Iquitosu), ale dnes, v době syntetického kaučuku, už se pěstování přírodního kaučukovníku nevyplatí.

V našem kempu jsem pak viděl kolibříka. Má tu miniaturní hnízdečko, v němž je jedno malé vajíčko a jedno mládě. Ještě před obědem zakončujeme dopolední program koupelí v řece. Ano, v té řece, která je plná piraní. Ale prý je to bezpečné, tak tam skáčeme, i když z toho mám stejně divný pocit. Co kdyby mě nějaká mrška rafla do nějakého velmi citlivého místa pod čárou ponoru?

…taky delfíny

Odpoledne jsme jeli na řeku Ucayali pozorovat delfíny. Je jich tu opravdu hodně – šediví i růžoví. Růžový delfín je větší. Mláďata jsou šedá a teprve během života se jejich břicho zbarví do růžova. Vyfotit ale skákajícího delfína, na to je třeba nacvakat mnoho záběrů. Navíc delfín většinou nevyskočí celý a kouká z něj jen hřbetní ploutev. Poté chvíli zewlujeme ve vesnici Libertad, která leží na břehu řeky Ucayali, kousek od pralesa.

Vesnice se skládá z prkenných baráků. Jeden takový prkenný domek je kostel, o trochu větší prkenný dům je kulturák a ještě větší prkenná bouda je základní škola. Uprostřed vesnice je prostranství, kde hrají místní borci fotbal. V okolí vesnice jsou rýžová pole, kromě pěstování rýže se místní obyvatelé živí hlavně rybolovem.

Večer si David objednal u místního „šamana“ obřad s hezkým názvem „Ayahuasca Ceremony“. Já jsem však neměl žádný speciální program, a tak jsem šel v osm hodin večer spát. Co také dělat v kempu bez elektřiny, že? Světlo tu ovšem je, zajišťují ho petrolejové lampy či jakési hořící knoty.

V džungli – den třetí

Ráno jsem na Davidovi vyzvídal, v čem spočíval ten obřad. Takže celá ta sranda, zvaná honosně „Ayahuasca Ceremony“ tkví v tom, že zákazník dostane vypít pohárek s nějakým lektvarem. Nějakých 10-15 minut se neděje nic, pak však začne lektvar působit. Všechno se začne vlnit. Na Davidovi se to projevovalo především tím, že musel jít každou chvíli zvracet. Celá sranda stojí 150 solů, takže skoro tisícovku, a David mě ubezpečil, že jsem udělal moc dobře,  když jsem do toho nešel. Zdejší „šaman“ by sice možná tvrdil, že obřad přenese člověka do jiné dimenze a pročistí jeho organismus, podle mě je to ale spíše než šaman špatně maskovaný drogový dealer. V jedné věci ovšem šaman nelhal – jeho „obřad“ pročistí lidské tělo opravdu důkladně.

Dnešní ranní procházka je asi nejzajímavější z celého pralesního pobytu. Brodíme se bažinou! Tentokrát docela hlubokou, sotva nám stačí holínky. Takhle přesně si představuju neproniknutelnou džungli. K dokonalosti schází jen anakondy, které by se mohly v nestřeženou chvíli vynořit z bažiny a stáhnout někoho z nás s sebou. To se ale naštěstí nestalo a my vylézáme z bažiny živí a zdraví. Uprostřed močálu jsme spatřili několik viktorií královských (Victoria regia) s jejich typickými velkými kruhovitými listy. Také tu byly pěkné mangrovníky.

Kempování v pralese

Po obědě, jenž byl zpestřen rybou, ulovenou chvíli předtím personálem kempu, nás opouští David, který si zaplatil jen třídenní výlet. Vrací se zpátky do civilizace, zatímco já s Vildou a Chicem jdeme kempovat do pralesa! To znamená, že přespíme přímo v terénu. Popojíždíme loďkou kousek proti proudu řeky Yarapa.

Vystupujeme z lodi a vyrážím pouze s Vildou na procházku po pralese. Opět vidíme mnoho opic. Také jsme narazili na liánu, ze které se dá pít. Prostě se liána usekne mačetou a z ní vytékající vody se napijete. Chutná to jako normální voda, nemá to žádnou příchuť. Vilda by tedy se svými znalostmi v pralese v pohodě přežil, zato já ani náhodou.

Vracíme se z procházky do místa našeho tábořiště. Chico zatím nelenil a postavil „stany“, pro každého z nás jeden. Příbytek tvoří hamaka, natažená mezi dva stromy. Okolo ní je pak vztyčena moskytiéra, která je upevněná na strom a na liánu. Celé toto hnízdečko se pak ještě pro jistotu přikryje plachtou. I když tuto noc to ani nebylo potřeba, ani nekáplo. Za celý můj čtyřdenní pobyt vůbec nepršelo! Stav vody v řece tomu také odpovídá.

To v období dešťů je hladina v řece minimálně o 5 metrů výše – je to dobře vidět na stromech, co rostou okolo řeky. Zato moskytiéra je zcela nezbytná. V kempu jsme si na komáry jakžtakž zvykli, ale zde, přímo v lese, jsou komárů celé legie. K večeři udělali Vilda s Chicem v kotlíku těstoviny se zeleninou, vajíčka natvrdo a opečené brambory. A pak hajdy na kutě, pod moskytiéru. Naštěstí do mého příbytku komáři nepronikli a noc byla klidná.

V džungli – den čtvrtý

Ráno k snídani byla omeleta se zeleninou a káva. Příjemná pralesní snídaně! Následuje poslední krátká procházka pralesem. Tentokrát jsme neviděli celkem nic pozoruhodného, kromě stop jaguára! Tak přece jenom tu jsou, myslel jsem si, že si ze mě včera Vilda dělal legraci. Ale jaguár je zvíře nesmírně plaché, takže ho prakticky nelze zahlédnout. Vilda je profesionální průvodce, prales asi zná dost dobře a za celý svůj život viděl jaguára pouze dvakrát.

Po procházce se vracíme na základnu. Turisté se zde mezitím obměnili. Němci odjeli a vystřídali je Novozélanďané, Ir, další Němka a Peruánec. S Irem jsem prohodil pár slov. Je na cestě kolem světa, projel už celou Asii, Austrálii, Nový Zéland a teď je v Jižní Americe. Další vzor hodný následování!

Po obědě balím svých pár švestek a jedu zpět do civilizace. Naposledy se loučím s kempem. Bude se mi stýskat, dokonce snad i po těch komárech. Bylo to tu moc fajn, viděl jsem alespoň něco z krás tropického pralesa a přitom jsem se nemusel bát, že mě něco sežere. Díky, Vildo, byl jsi mi dobrým průvodcem!

Výlet do pralesa – praktické informace

Orientační kursy v červenci 2009: 1USD = 3 S (peruánskou měnou je nový sol), 1 USD =18 Kč

V Iquitosu je velké množství cestovních agentur, zprostředkovávajících výlet do pralesa. Rozhodně se nemusíte obávat,  že byste je minuli, nadháněči si Vás sami najdou. Většina výletů je na 3-5 dní, program různých agentur je velmi podobný. Ceny jsou kolem 50 USD (150 S) na den, smlouváním lze ceny poněkud snížit. Lze si objednat i delší expedice na 8 a více dní (většinou se jedná o výlety do rezervace Pacaya Samiria), ty jsou však finančně náročnější.

Já osobně jsem zvolil nabídku agentury „Ecological Jungle Trips“, kterou vede sympatický Alex Weill. Čtyřdenní výlet do pralesa se vším všudy (ubytování, jídlo, doprava, průvodce) mě vyšel na 450 S. Pokud pospícháte a chcete si dopředu zajistit termín, můžete Alexovi napsat. Průvodce v džungli byl sympaťák a mluvil dobře anglicky, byl jsem spokojen, i  strava v kempu byla dobrá.

Kontaktní informace na cestovku:

• www.amazonjungleadventuretoursperu.com
• AlexWeill@mailcity.com
• Telefon: 965 78 3409
• Adresa: Putumayo 163 (hned vedle Plaza de Armas, kancelář je v 1. patře)

Cestovka Vám dá i seznam věcí, co si musíte vzít s sebou. Vezměte si hlavně dlouhé kalhoty, triko či košili s dlouhými rukávy, náhradní oblečení, plavky, repelent, klobouk nebo čepici, baterku (na svícení), náhradní baterie do foťáku (v kempu není elektřina, nelze dobíjet!). Doporučuji vzít si i něco na čtení, MP3 přehrávač a podobně – po setmění je v kempu celkem nuda.

Fotogalerie – Prales – Welcome to the jungle