Sydney

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Sydney je největším a nejstarším městem Austrálie a hlavním městem Nového Jižního Walesu. V roce 2000 se tu konaly letní olympijské hry. Dvě zdejší stavby, Opera House a Harbour Bridge, jsou pravděpodobně nejslavnějšími architektonickými skvosty Austrálie. V Sydney jsem strávil dva dny.

Sydney

   Sydney je největším a asi i nejznámějším australským městem. „Nejvýznamnějším“ psát nebudu, protože to by se Melbourňákům nelíbilo J. V metropolitní oblasti Sydney žilo v roce 2010 4.5 milionu obyvatel. Ze Sydney je to po silnici do Melbourne i Brisbane zhruba 900 kilometrů, do Adelaide 1,400 km a do Perthu 4,000 km (zaokrouhleno).

Sydney je hlavním městem nejlidnatějšího australského státu New South Wales (Nový Jižní Wales – NSW), přičemž ve městě samotném žije přes 60% obyvatelstva tohoto státu. Metropolitní oblast Sydney zabírá plochu neuvěřitelných 12,145 km², což odpovídá zhruba polovině rozlohy Moravy (a čtverci o straně 110 kilometrů!).

   Prvním Evropanem, který přistál na území dnešního města Sydney, nebyl nikdo menší než kapitán James Cook. Ten zakotvil v roce 1770 v zátoce, které dal jméno Botany Bay (Botanická zátoka).

Samotné město Sydney pak bylo založeno 26. ledna 1788.  Tehdy zde přistál kapitán Arthur Phillip s flotilou 11 lodí, na kterých byli trestanci a vojáci, určení k jejich ostraze. Založil tak nejen první australskou kolonii, Nový Jižní Wales, nýbrž i první evropské osídlení v celé Austrálii. Proto je 26. leden, Australia Day, státním svátkem Austrálie. Město, které osadníci založili, bylo pojmenováno po lordu Sydneym, který pověřil Phillipa založením kolonie.

Vývoj počtu obyvatel Sydney

Počet obyvatel Sydney rychle rostl. Pro zajímavost uvádím  počet obyvatel ve vybraných letech:

• 1800    3,000
• 1851    39,000
• 1871    200,000
• 1925    1,000,000
• 1962    2,000,000
• 2010    4,504,469

Zlatá horečka

   V roce 1851 bylo nalezeno zlato poblíž Bathurstu, asi 200 kilometrů na západ od Sydney. Zlatá horečka, která okamžitě vypukla, znamenala obrovský příliv nových přistěhovalců i do relativně blízkého Sydney (viz nárůst mezi roky 1851 a 1871). Zajímavé je, že zlato v NSW i ve Victorii bylo nalezeno ve stejném roce. Jako by se snad oba rivalové, Melbourne a Sydney, domluvili…

Sydney je dnes nejdůležitějším finančním a ekonomickým centrem Austrálie a leží zde patrně nejznámější stavby jižní polokoule – most Harbour Bridge a především budova Opery, jeden ze symbolů celého světadílu. V Sydney také leží světoznámá pláž Bondi Beach. Ve sportu je Sydney poněkud zastíněno svým rivalem Melbourne, kde se konají každoročně nejznámější sportovní podniky v Austrálii (formule 1, tenisový Australian Open a dostihy Melbourne Cup).

Olympijské hry v Sydney

Avšak Sydney pořádalo v poslední době nejdůležitější jednorázové sportovní akce celosvětového významu – v roce 2000 se tu konaly letní olympijské hry a v roce 2003 město hostilo finále mistrovství světa v ragby. Patrně nejznámější  každoroční sportovní akcí, která se v Sydney pořádá, jsou jachtařské závody Sydney – Hobart.

Nejvýznamnějším fotbalovým klubem ve městě je Sydney FC, kterému se loni podařilo pod vedením českého trenéra Vítězslava Lavičky vyhrát australský šampionát. Nejpopulárnějším sportem v Sydney je ovšem ragby (zatímco v Melbourne je to australský fotbal, neboť ten byl právě v Melbourne vymyšlen).

Sydney je multikulti

   Sydney je město výrazně multietnické a najdete tu lidi ze všech koutů světa. Nejvíce současných obyvatel Sydney se narodilo (kromě Austrálie) v těchto zemích: Spojené království (175,000 obyvatel britského původu!), Čína, Nový Zéland, Vietnam, Libanon, Indie, Filipíny, Itálie, Hongkong a Jižní Korea. 17% obyvatel Sydney (údaj z roku 2006) pochází z Asie. Nábožensky převažují křesťané a lidé bez vyznání, ale žijí tu také 4% muslimů, 4% buddhistů, 2% hinduistů a 1% židů (zaokrouhleno). Nejrozšířenějšími mateřskými jazyky ve městě jsou (kromě angličtiny) arabština, čínština a řečtina.

   Sydney má příjemné podnebí. Průměrná roční teplota zde je 17.5°C, přičemž nejteplejší měsíc je leden (22.1°C) a nejchladnější červenec (11.8°C). Průměrné roční srážky činí 1,223 mm a déšť je poměrně rovnoměrně rozložen do všech ročních období. Nejvíce prší v březnu (131 mm), nejméně v září (69 mm). Nesněží tu prakticky nikdy – naposledy tu napadl sníh v roce 1836.

Nejjedovatější pavouk na světě žije v Austrálii kolem Sydney!

   A ještě jeden velmi veselý fakt. V Austrálii žije mnoho jedovatých pavouků, ale ten ze všech nejjedovatější a nejnebezpečnější nežije kupodivu někde v outbacku či v deštných pralesích na severu, nýbrž v Sydney a širším okolí. Tento druh, Atrax robustus, se řadí do skupiny pavouků, anglicky nazývaných funnel web (a tomuhle se říká Sydney funnel web). Strach z pavouků je obvykle iracionální a málokterý pavouk může usmrtit člověka, tenhle to však dokáže! Má velice silný jed. Mnohem jedovatější je kupodivu sameček.

Pokud vás takový neřád kousne, existuje naštěstí protijed, takže pokud se včas dostanete do nemocnice, skončí to pro vás nakonec s vysokou pravděpodobností dobře. Nicméně v posledních 60 letech mají funnel webs na svědomí 13 lidí. Ve všech těchto smrtelných případech zabíjel sameček. Možná si říkáte, že potkat v centru města pavouka není zase tak snadné. Ale zajděte si třeba do botanické zahrady či do nějakého městského parku a uvidíte…

Bleskový stop do Sydney – pondělí 21.února 2011

Ráno jsem se v Canbeře odhlásil z hostelu a za rohem jsem nasednul na městský autobus, kterým jsem se svezl asi 5 kilometrů směrem z centra na sever, kde jsem začal stopovat. Po 6 minutách mi zastavil sympatický kluk, který mě vzal přímo do Sydney (asi 300 kilometrů)! Celou dobu jsme jeli po dálnici, zatímco okolo nás se míhala velmi nezajímavá, plochá krajina. Za tři hodiny jsem přistál přímo v centru největšího australského velkoměsta.

Mnou vyhlídnutý hostel byl bohužel v průvodci špatně zakreslen a navíc ho o kousek přestěhovali, ale nakonec jsem ho našel. Ubytoval jsem se a vyrazil jsem do města na internet do státní knihovny Nového Jižního Walesu. Večer jsem se vracel za soumraku zpět do hostelu a nad mojí hlavou létalo stovky obrovských netopýrů… Prohlídku města jsem nechal na následující dny.

Co jsem viděl v Sydney – úterý 22. února – středa 23. února 2011

   Již dopředu jsem si usmyslil, že svůj pohyb po Sydney omezím pouze na centrum, neboť válení se na přeplněné pláži (Bondi Beach a spol.) mě opravdu neláká. Opět tedy popíšu jen to, co jsem viděl na vlastní oči.

Budova opery – Sydney Opera House

   Asi nejznámější budovou ve městě je Sydney Opera House, čili budova Opery. Málokterá jiná stavba se stala tak rychle symbolem celé země a troufnu si tvrdit, že se jedná o nejslavnější stavbu celé jižní polokoule. V roce 1955 byla v Austrálii vypsána veřejná soutěž na novou operní budovu. Přišlo celkem 233 návrhů ze 23 zemí.

Vítězem a autorem projektu se nakonec stal dánský architekt Jørn Utzon, jehož návrh byl vybrán v roce 1957. Stavět se začalo v roce 1959, budova ovšem byla dokončena až v roce 1973 (otevřena slavnostně královnou Alžbětou II.) a stála nakonec 102 milionů dolarů, což bylo desetkrát tolik, než kolik činil původní odhad projektu.

Stavbu provázely mnohé skandály a spory a Utzon nakonec stavbu nedokončil, neboť v roce 1966 po sporech s novou vládou NSW Austrálii opustil. Vnitřek stavby dokončili australští architekti, nicméně to, co činí budovu Opery Operou, tedy vnější podobu stavby, bylo víceméně vyhotoveno podle původního projektu.

Změny v projektu nakonec mimo jiné způsobily, že hlavní koncertní síň nemá pro uvádění těch nejlepších operních děl ideální podmínky, nicméně sláva budovy nakonec určitě přebila i některé technické nedostatky. O mnoho let později, v roce 1999, byl Utzon nakonec přizván, aby se podílel na úpravách interiérů podle svých původních plánů. Jedna z „jeho“ místností byla poté nazvána Utzon Room.

Utzon sám zemřel v roce 2008 a nakonec se dožil největšího uznání, kterého se mu mohlo jako architektovi dostat – v roce 2007 byl Sydney Opera House zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Aby nějaká stavba byla zapsána na Seznam UNESCO ještě za autorova života, to se stalo v dějinách vůbec poprvé.

Budova Opery vypadá na fotografiích velice efektně, zvláště když je hezky nasvícena a snímána z profilu. Zblízka na mě ale zase tak fantasticky nepůsobila a zevnitř už teprve ne, interiér stavby není vůbec hezký (nebyl jsem ovšem v hlavních koncertních sálech). Výška stavby je úctyhodných 67 metrů.

Most Harbour Bridge

   Mnohem víc než Opera se mi líbil Harbour Bridge. Tento druhý symbol města, který obvykle nechybí na žádné pohlednici Sydney (často se skví spolu s Operou v jednom záběru) je skutečně kolosální stavbou, neboť je mnohem větší, než jsem si myslel. Byl postaven už roku 1932 a ve své době byl největším obloukovým mostem na světě. Rozpětí mostu je 503 metrů, avšak impozantní je především jeho výška – 135 metrů!

Most si velmi rychle získal přezdívku „Ramínko na šaty“ (Coat hanger) a není divu, skutečně ramínko velmi silně připomíná. Po mostě jezdí auta, vlaky a je tu stezka pro cyklisty i chodce. Pokud chcete vylézt na jeden z velkých betonových pylonů a pokochat se pohledem z vyhlídky, zaplatíte vstupné 9.50 AUD. Movití odvážlivci pak mohou vyšplhat s průvodcem až na nejvyšší bod mostního oblouku.

Televizní věž Sydney Tower

   Další dominantou Sydney je Sydney Tower, televizní věž, která je vysoká 302 metrů. Věž je samozřejmě přístupná pro návštěvníky, nahoře jsem ale nebyl. Když je hezké světlo a vidíte věž zdálky, celkem ujde, ale zblízka se mi moc nelíbila a vůbec nesnese srovnání s věží v novozélandském Aucklandu. Ta je nejenom o něco vyšší, ale hlavně mnohem hezčí. Naopak Harbour Bridge v Aucklandu zase vůbec nemůže soupeřit s tím v Sydney. Okolo Sydney Tower se rozkládá CBD (čili obchodní centrum města) s mnoha docela vysokými, ale nevzhlednými mrakodrapy. Přiznám se, že mrakodrapy se mi většinou líbí, ale ty v Sydney jsou tak nějak divné. Pokud se ovšem díváte za hezkého světla směrem od přístavu, vytvářejí celkem pěknou kulisu.

Dopravní uzel Circular Quay

   Na sever od CBD leží čtvrť Rocks. Odsud vede na druhou stranu přes zátoku Harbour Bridge. Dalším výrazným místem v této části města je Circular Quay, což je mimořádně důležitý dopravní uzel. Prakticky v jednom místě tu funguje vlakové nádraží, autobusové stanice i velké přístaviště pro městské lodě, které slouží jako regulérní MHD.

   Na rozhraní CBD a čtvrti Kings Cross, kde jsem bydlel, stojí katolická katedrála svaté Marie (St Mary’s Cathedral). Docela hezká budova, hlavně zvenku. Katedrála se stavěla 61 let – základní kámen byl položen v roce 1821, dokončena byla roku 1882. Kostel je postaven v novogotickém stylu.

Galerie umění – Art Galery of NSW a kulturní amok

   Podobně jako v Canbeře, i v Sydney mě popadl „kulturní amok“, a tak jsem opět navštívil muzea i galerii. První na řadě byla Art Galery of NSW, kde jsou vystaveny hlavně obrazy. Vstupné je zdarma a docela se mi tu líbilo. Podobně jako v jiných muzeích a galeriích, i zde ovšem mají nejen stálé expozice, nýbrž pořádají tu i jednorázové výstavy. A  v galerii zrovna probíhala výstava s názvem „The First Emperor“, tedy „První císař“.  Tento císař jménem Čchin  sjednotil poprvé celou Čínu v jednotný centralizovaný stát. Nebyl to zrovna skromný člověk a titul „První císař“ si sám udělil. Založil dynastii Čchin (v oficiálním čínském přepisu se to píše Qin)  a od slova „Čchin“ je rovněž odvozen název „Čína“.

Celkově vládnul Čchin v letech 246-210 př.n.l. (na trůn nastoupil už ve 13 letech!), ale až od roku 221 př.n.l. celé Číně. Předtím totiž začínal jako panovník v relativně nevýznamném státečku, postupně se mu však podařilo porazit ostatní státy a vybudovat velkou říši.  Pak toho ovšem za zbývajících 11 let vlády stihnul opravdu hodně. Zavedl jednotné míry a váhy, jednotné písmo a zákony. Začal také se stavbou Velké čínské zdi.

Předtím už tedy mnoho takových menších zdí v severní Číně stálo, jelikož každý státeček si stavěl svou vlastní, aby se ubránil proti útokům barbarských nomádů ze severu. Ale po sjednocení země Čchin nasadil celkem 300,000 dělníků, aby tyto jednotlivé části pospojovali, čímž vznikla Velká čínská zeď. Jo, už tehdy bylo v Číně lidí (a tím pádem i potenciálních dělníků) jako máku… Stavba byla zdokonalována i v následujících staletích a definitivní podobu získala zeď teprve za dynastie Ming (vládla v Číně ve 14.-17. století). Dnes měří Velká čínská zeď přibližně 8,000 kilometrů (včetně různých odboček a samostatně stojících částí).

Čchin se dal pohřbít s hliněnou (terakotovou) armádou. O tom se ovšem až do 20. století nevědělo, neboť o tom nebyla v dochovaných historických pramenech žádná zmínka, a proto nález těchto soch u města Sian (v oficiálním přepisu Xian) v roce 1974 způsobil světovou senzaci. Dodnes bylo objeveno několik tisíc soch vojáků a pátrání není ani zdaleka u konce. A deset z těchto soch (8 vojáků v čele s generálem + dva koně) bylo právě vystaveno v galerii. Vzpomněl jsem si, kterak vtloukám tohoto císaře studentům do hlavy ve škole a přestože bylo vstupné na výstavu 20 dolarů, neodolal jsem a vstoupil jsem.

Vojáci jsou zobrazeni v životní, či spíše v lehce nadživotní velikosti (mají kolem dvou metrů, což pravděpodobně nebyla průměrná výška tehdejšího Číňana) a i když jich celkově bylo vytvořeno tolik, žádné dvě sochy nejsou stejné. Každý voják má poměrně výrazně tvarované rysy a je samostatnou individualitou. Ačkoliv výstava už trvá asi tři měsíce, byly tu spousty lidí. Zřejmě Australané kulturu dost hltají. Vedle samotných soch tu bylo další čínské historické harampádí. Výstava nebyla moc veliká, ale byla pěkně udělaná, včetně skvělých popisků, a líbila se mi.

Botanická zahrada – Royal Botanic Garden

Art Gallery of NSW leží na okraji Royal Botanic Garden, což je v podstatě velký park. Odsud jsou ráno z pobřeží krásné „klasické“ výhledy na Operu a Harbour Bridge, pokud ovšem není zataženo a neprší (počasí během mého pobytu stálo za pendrek).

V parku samotném jsem také potkal paní, která tu krmila ptactvo. Byli tu nejen holubi, ale i něco jako ibisové a především bílí papoušci kakadu. Poté, co mi paní na chvíli půjčila její pytlík s buráky, krmil jsem chvíli i já, přičemž jeden dobrák papoušek  mi přistál přímo na rameni a druhý na ruce.

Nejzajímavějšími obyvateli botanické zahrady jsou ovšem létající lišky (flying foxes). Jedná se o veliké netopýry, kteří žijí v Austrálii, v Asii a na mnoha ostrovech v Tichém a Indickém oceánu. Na rozdíl od svých menších bratranců se neživí hmyzem, nýbrž ovocem, proto se jim také někdy říká fruit bats. Český název tohoto rodu je kaloň, latinský Pteropus.

V Sydney konkrétně žije druh Pteropus poliocephalus (anglicky Grey-headed Flying Fox). Přes den netopýři spí zavěšeni na stromech v botanické zahradě a jsou velkou turistickou atrakcí, ale také značným problémem.

Dříve tu totiž byli kaloni jen občasnými hosty, avšak od roku 1989 se zde zabydleli trvale. A jelikož jsou jich tisíce, ničí svými drápy stromy. Neboť na některých stromech visí desítky kaloňů, výsledkem čehož je, že tyto stromy jsou postupně zbavovány listí a odumírají. Kaloni se nesmí zabíjet a místní si marně lámou hlavu, kterak je odsud zase vystrnadit. Večer se kaloni ve velkých hejnech prohánějí po obloze, takže to v okolí Botanické zahrady občas vypadá jako na sletu čarodějnic.

Námořní muzeum – National Maritime Museum

   Dále jsem navštívil National Maritime Museum, námořní muzeum. Expozice jsou situovány uvnitř i venku. Uvnitř je to tak nějak normálka, docela to ujde. Trochu mi to připomnělo expozici našeho technického muzea v Praze na Letné. Z exponátů zde vystavených mě zaujal především nejrychlejší motorový člun světa. Jmenuje se Spirit of Australia.a postavil ho v roce 1975 pan Ken Warby ze Sydney. Pohon člunu, který je jen 8 metrů dlouhý, obstarávaly letecké motory. V roce 1978 vytvořil Warby na tomto člunu světový rekord, když dosáhnul rychlosti 511 kilometrů za hodinu!

Tento rekord platí dodnes, protože několik Američanů, kteří se pokoušeli Warbyho překonat, přišlo při pokusu o rekord o život. Jedná se tedy o zábavu značně nebezpečnou. Dále je tu vystaven hezký malý vor, vytvořený z více než dvou tisíc plechovek od piva. Vypadá to pěkně, ale chtěl bych ho vidět na vodě, když přijde větší vlna. U stropu muzea je pak upevněn vrtulník australského námořnictva. Mnohem zajímavější je to ovšem venku. Zde totiž kotví válečná loď Vampire a vedle ní ponorka Onslow. Do obou lodí se dá vstoupit.

Normálně se do obou těchto plavidel vybírá vstupné dvacet dolarů (muzeum samotné je jinak zdarma), ale dneska to z neznámých důvodů neplatilo. Zajímavá byla hlavně 90 metrů dlouhá ponorka Onslow, která byla ve výzbroji australského námořnictva v letech 1969-1999. Kompletní posádku tvořilo 60 námořníků a 8 důstojníků. Moc jim tuto službu nezávidím.  Netrpím sice klaustrofobií, ale prostory uvnitř ponorky jsou skutečně velmi stísněné. Hlavně lůžka pro mužstvo jsou opravdu miniaturní.

Australské muzeum Australian Museum

   A ještě jsem navštívil Australian Museum. Nachází se zde několik expozic. Některé mě nechaly zcela chladným (geologická sekce), jiné byly docela pěkné (zvířata a jejich kostry). Dvě oddělení ovšem stála opravdu za to. V druhém patře jsou dinosauři. Mají tu několik koster a ještě více modelů v životní velikosti, paráda.

Úplně nejlepší pak byla výstava fotografií přírody, která je zde umístěna pouze dočasně. Byla vypsána velká mezinárodní soutěž a vystaveny jsou vítězné fotografie plus několik dalších úspěšných snímků. Co k nim říct? Až dodnes jsem se tak trochu pokládal za fotografa, avšak ve srovnání s těmito fotografy jsem naprostý břídil. Abych se jim vyrovnal, musel bych mít tak o 300% lepší foťák, o 500% víc trpělivosti a času na záběr a o 1000% víc talentu. Opravdu jsem zíral, co se dá vyfotit.

   Původně jsem chtěl v Sydney strávit víc času, nakonec jsem tu však zůstal jen dva dny. Ve velmi rychlém sledu jsem totiž absolvoval prohlídku Melbourne, Canberry a Sydney a ještě mě velmi brzy čeká Brisbane, takže ačkoliv mám velká města celkem rád, momentálně jsem australskými metropolemi zcela přesycen a navíc mě čeká ještě mnoho tisíc kilometrů stopování, takže času není nazbyt.

Sydney nebo Melbourne?

   Nejenom že mezi Sydney a Melbourne panuje veliká rivalita, ale i turisté mají ve zvyku tato dvě města mezi sebou porovnávat. Učiním tak tedy i já. Z obou velkoměst se mi víc líbilo Melbourne. Sydney mě trochu zklamalo. Centrum je celkem nehezké a bez nápadu a navíc je zde velmi chaotická doprava. Málokde se například vidí tak špatně seřízené semafory jako v Sydney, výsledkem čehož je, že skoro všichni chodci přecházejí běžně na červenou.

Oproti tomu Melbourne má excelentní systém MHD, zejména díky rozsáhlé síti tramvají, a i když centrum také není kdovíjak působivé, rozhodně působí sympatičtěji než Sydney. Další plus pro Melbourne je, že tudy protéká velká řeka. V Sydney ale zase mají velmi živý přístav a především dvě světoznámé budovy, Operu a Harbour Bridge. Nějaký podobný symbol, který by byl široce znám kdekoliv ve světě, v Melbourne chybí. Možná je ale nakonec mnohem lepším městem pro život Canberra, neboť i když je mnohými pro svoji „nehezkost“ opovrhovaná, není tak přelidněná, je tu čistší vzduch a méně velkoměstského shonu.

Občas mám na Cestě i kliku…

   Když jsem byl na Novém Zélandu, postihly australský stát Queensland gigantické záplavy, které zaplavily polovinu jeho území. Přesně před měsícem jsem byl v novozélandském městě Christchurch, které se tehdy ještě vzpamatovávalo ze dvou posledních velkých otřesů, které postihly město v září a v prosinci 2010.

Teď jsem v Sydney a z ranních zpráv jsem se dozvěděl, že včera, tj. 22. února 2011, udeřilo v Christchurchi další zemětřesení, které zabilo nejméně několik desítek lidí (další jsou nezvěstní) a zničilo hlavní katedrálu (v podstatě celá hlavní věž spadla). Někdy holt musíte mít při cestování také kus štěstí a nebýt v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Zítra (24.2.) vyrážím stopem do Queenslandu, tak doufám, že mi to štěstí ještě nějakou chvilku vydrží…

Sydney – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v únoru  2011: 1 australský dolar (AUD) = 18 Kč, 1 AUD = 1 USD

   MHD – Canberra: Z Canberry jsem vyjel z centra autobusem na výpadovku, asi 5-6 kilometrů od centra. Lístek busem pro jednu jízdu stojí 4 AUD, lístek platný 24 hodin 7.70 AUD. Všechny autobusy mají jedno centrální stanoviště v Civic Center. Jiná MHD v Canbeře nejezdí. Sydney: V Sydney jezdí autobusy, lodě (malé rychlé trajekty, regulérní MHD), vlaky a monorail („nadzemka“, vozidlo jedoucí po vyvýšené koleji). Ceny jsou kolem 5 AUD za jednu jízdu.

   Ubytování – Sydney: Hostel Woodduck Boomerang Backpackers (William Street 141, Kings Cross) – 24 AUD na osobu v dormitory pro 14 osob. Malý a na australské poměry velice levný podnik nedaleko od centra. V ceně ubytování je i snídaně, káva a čaj volně k dispozici. Prostory jsou tu docela stísněné, hlavně kuchyňka je mrňavá a navíc je tu až příliš rušno. Pokud je vám 20 a rádi celé noci paříte, bude se vám tu možná líbit, ostatním bych ale doporučil, aby se raději porozhlédli po jiném ubytování.

   Internet: State Library v Sydney (státní knihovna pro stát NSW): vstup a wifi připojení zdarma. Internet není nejrychlejší, ale jsou tu i zásuvky, paráda.

   Vstupy: V některých muzeích a galeriích je vstup zdarma, což se týká stálých expozic. Obvykle se ale platí za výstavy, které jsou zde po omezenou dobu.  National Maritime Museum – vstup zdarma, pokud si ale chcete prohlédnout obě vojenská plavidla, platí se normálně vstupné 20 AUD. Art Galery of NSW – vstup zdarma. Na výstavu „První císař“ jsem ovšem platil vstupné 20 AUD. Australian Museum – vstupné pro dospělého 12 AUD, s kartou YHA 20% sleva (9.60 AUD). Harbour Bridge – přes most můžete přejít či přejet na kole zdarma. Výstup na vyhlídku na jednom z pylonů je však zpoplatněn (9.50 AUD). Pokud nevíte co z penězi, můžete se pak s průvodcem vyšplhat až na úplný vrchol mostního oblouku. Tahle sranda stojí ovšem, v závislosti na dni a době výstupu, 188 – 298 AUD (děti 128 – 198 AUD)!