Střípky z Indonésie – Jakarta, Banjarmasin a další

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Jakarta

     V Jakartě jsem celkem strávil asi pět dní, ale po pravdě řečeno není moc o čem psát. Vaše kroky asi neminou turistické ghetto Jalan Jaksa. Samotné město ovšem zrovna nestojí za vidění. Nenapadá mě ani jedna pamětihodnost či jiné zajímavé místo, kvůli kterému by stálo za to navštívit Jakartu, pokud by to nebylo největší mezinárodní letiště.

     Centrem města je obrovské náměstí (nebo spíš park) Medan Merdeka. Uprostřed parku se tyčí památník Monas,  132 metrů vysoký betonový monolit. Ve výšce 115 metrů je vyhlídková terasa – stojí určitě za návštěvu. Ideální je jít sem brzy ráno ve všední den (otvírají v 8:30, vstupné 7500 rupií, kurs v roce 2006: 1000 Rp = cca 2,50 Kč). Vyhněte se ale víkendům a svátkům, kdy jsou zde dlouhatánské fronty. Seshora je pěkný výhled na mrakodrapy nořící se do smogu…

     Vedle Medan Merdeka je mešita Istiqlal, příšerné betonové monstrum dostavěné roku 1978, jedna z největších mešit jihovýchodní Asie. Jiné opravdu zajímavé místo v Jakartě mě nenapadá. Desetimilionová Jakarta je přeplněné chaotické město, určitě jedno z nejhnusnějších na světě. Ani některá jiná města v Asii neoplývají zrovna čistým vzduchem a čistotou, ale většinou v nich najdete aspoň několik nádherných památek, v Jakartě ale v tomto směru není k vidění opravdu nic.

Banjarmasin (Jižní Kalimantan)

     Toto největší město Kalimantanu má asi 800 000 obyvatel. Leží poblíž ústí obrovské řeky Barito do moře. V samotném městě není celkem nic extra k vidění, zaujal mě jen pěkný čínský taostický chrám. Za vyzkoušení stojí určitě vyjížďka motorovou lodí po zdejších kanálech – vyražte brzy ráno a možná uvidíte i plovoucí trh.

Ten mě celkem zklamal, asi jsme přijeli pozdě nebo ve špatný den, takže lodí se zbožím jsme viděli na hladině jenom pár. Ale vyjížďka samotná stojí za to – cestou můžete sledovat místní domorodce, jak ve špinavých kanálech myjí sebe, nádobí, perou prádlo, čistí si zuby, nebo do kanálu naopak lijí  splašky… (Projížďka lodí trvala 45 minut, cenu jsme usmlouvali na 50 000 Rp pro nás oba).

Samarinda (Východní Kalimantan) a okolí

     Východní Kalimantan (Kalimantan Timur – zkráceně Kaltim) je jednou z nejbohatších provincií Indonésie. V okolí se těží ropa a ropné věže můžete zahlédnout v okolí obou největších měst Kaltimu – Samarindě i Balikpapanu. Bohužel je Samarinda, jak jsme zjistili, nejdražším místem v Indonésii. Ubytování je tu minimálně dvakrát dražší než kdekoliv jinde  a to ještě musíte hodně dlouho hledat levný hotel.

Další ekonomickou záhadou této oblasti je fakt, že v této na ropu nejbohatší provincii Indonésie je nejdražší benzín… V samotné Samarindě není nic moc zajímavého. Město je však důležitým východiskem všech cest a expedic za Dajáky. Zajímavá je i samotná poloha města – leží téměř přesně na rovníku.

     My jsme se vydali do vesnice Pampang. Pampang  je původně dajácká vesnice, dnes ale polovinu populace tvoří přistěhovalci z přelidněné Jávy. Dajákové se v minulosti proslavili jako lovci lebek (viz známý seriál Sandokan), dnes ale přesedlali na mírumilovný způsob života. Žijí zejména z turistů. Pampang je ospalá vesnice, kde centrem veškerého společenského života je prostranství s dlouhým dřevěným „kulturním domem“, kde se konají kulturní představení, slavnosti apod.

My jsme navštívili taneční vystoupení, kde místní ženy a malí i větší chlapci (s mačetami)  předvedli něco z tradičních dajáckých tanců (vstupné 5 000 Rp). Dajákové jsou už bohužel už dost zkažení turisty a někteří chtějí platit za focení. Podařilo se mi „pirátským“ fotem namíchnout místního náčelníka (vypadal jak Tei Puri Nui ze seriálu Děti z Kouřové hory) a poté z povzdálí vyfotit starší ženu s dlouhýma ušima. Místní ženy si v minulosti vytahávaly ušní lalůčky do neuvěřitelné délky. Dnes už to nedělají, takto vyzdobeny jsou jen nejstarší ženy ve vesnici. Za peníze pak pózují turistům, kterých jsme na slavnosti také pár potkali.

Mataram (Lombok)

     Mataram je největší město Lomboku a  má asi 300 000 obyvatel. Jedná se vlastně o 3 města srostlé v jedno – Mataram, Cakranegara a Ampenan, fakticky se ovšem spíše jedná o jednotlivé čtvrtě. Ve městě žije kromě muslimů i spousta hinduistů, což je vidět na ulicích. Všude je spoustu hinduistických démonů, ucítíte vůni vonných tyčinek a před každým hinduistickým domkem je malinká svatyně či oltář.

Ve městě (konkrétně v Cakranegaře) jsou i pěkné hinduistické památky – chrámy Pura Meru a Lingsar a vodní palác Mayura. Ještě víc mě ale zaujal čínský hřbitov v Ampenanu. Jsou tu k vidění moc hezké, exoticky vyhlížející náhrobky popsané znakovým písmem a „hlídané“ draky či různými démony. Přímo v okolí hřbitova žijí lidé, na Číňany ovšem nevypadali…

     Nedaleko Mataramu leží Senggigi. Toto bývalé letovisko je ve dnes téměř liduprázdné. Na krásných pláží se tu a tam nudí pár turistů, ale spousta hotelů je  téměř úplně prázdných. Po útoku na Bali v roce 2002 turistů v celé Indonésii výrazně ubylo, a ti, co jezdí do Indonésie nyní, jedou paradoxně raději na Bali, zatímco letoviska na Lomboku zejí prázdnotou…