Špicberky – Svalbard

Špicberky (Svalbard)

Špicberky objevili pravděpodobně norští Vikingové už ve 12. století, na jejich objev se však (stejně jako například na objevení Ameriky Erikem Rudým a Leifem Erikssonem) pozapomnělo. Znovu tak Špicberky objevil Holanďan Willem Barents v roce 1596. V 17. a 18. století využívali Špicberky Norové, Holanďané, Angličané, Dánové a Francouzi jako základnu při lovu velryb. Špicberská mezinárodní smlouva z roku 1920 (podepsalo ji 41 států včetně Československa) nakonec uznala nárok Norska na toto území, nicméně Špicberky jsou podle této smlouvy demilitarizovaným územím. Podle této smlouvy mohou i ostatní země využívat nerostné bohatství tohoto souostroví, v současnosti však tohoto práva využívá pouze Rusko. Norové definitivně převzali správu souostroví v roce 1925. Samotný český název Špicberky je odvozen od holandského slova Spitsbergen, což znamená „Zubaté vrcholky“. Slovo spitsbergen je dále součástí názvu největšího ostrova celého souostroví (Vestspitsbergen – česky se většinou překládá jako Západní Špicberk). Norské slovo Svalbard, používané Nory pro celé soustroví, pak znamená v norštině „Chladné pobřeží“.

Území Svalbard má rozlohu asi 61,000 km² (některé údaje udávají až 63,000 km²), což je plocha jen o něco menší než je rozloha České republiky. Špicberky mají asi 2,200 stálých obyvatel. Ti zde žijí po celý rok, v létě se však počet obyvatel zvyšuje až na 4,000. Samotné Špicberky (v užším slova smyslu) se rozkládají přibližně mezi 76. a 81. stupněm severní šířky a 9. a 34. stupněm východní délky. Administrativně se k nim však řadí i osamělý ostrůvek Bjørnøya (Medvědí ostrov), ležící o něco jižněji na 74. stupni jižní šířky. Na 71. stupni severní šířky a 8. stupni západní délky, tedy dost daleko na jihozápad od samotných Špicberků, pak leží další osamělý ostrov, Jan Mayen. Ten sice ani administrativně ke Špicberkům nepatří, ale vzhledem k tomu, že má pouhých 25 obyvatel (a to ještě ne stálých), je ze Špicberků spravován.

Největším ostrovem Špicberků je Vestspitsbergen (Západní Špicberk), který má rozlohu přibližně 38,000 km². Západní Špicberk je pátým největším ostrovem Evropy. Devátým největším evropským ostrovem je pak Nordauslandet (Severovýchodní země), ležící od hlavního ostrova směrem na severozápad, který má rozlohu asi 14,500 km². Na jihovýchod od Západního Špicberku pak leží třetí největší ostrov Špicberk, Edgeøya (Edgeův ostrov, 5,000 km²) a o něco menší Barentsøya (Barentsův ostrov, 1,300 km² – údaje jsou zaokrouhlené a přibližné, protože se v různých pramenech poměrně dost liší).

Špicberky leží na rozhraní Severní ledového a Atlantského oceánu. Hranice mezi oběma oceány je sporná, ale hranice uznávaná většinou evropských (ne však amerických) geografů vede z nejsevernějšího bodu Grónska, mysu Morrise Jesupa, na Špicberky a odtud na Nordkapp (mys na severu Norska, který je všeobecně uznáván jako nejsevernější bod Evropy, i když nejsevernější bod evropské pevniny leží o kousek dále na mysu Nordkinn). Ze severu tedy Špicberky omývá přímo Severní ledový oceán, z východu Barentsovo moře (okrajové moře Severního ledového oceánu), z jihu Norské a ze západu Grónské moře (obojí okrajová moře Atlantiku). Teploty v zimě klesají často až k -40^oC, nicméně podnebí je zde díky vlivu Golfského proudu o dost teplejší, než by odpovídalo zeměpisné šířce a v létě vystupují teploty i k 15^oC. Na ostrovech žije mnoho druhů mořských ptáků a čtyři druhy suchozemských savců – hraboš, liška polární, sob a především lední medvěd. Lední medvědi jsou chráněni zákonem a je jich na Špicberkách opravdu hodně – proto musí být každý, kdo se vydává sám do místní divočiny, ozbrojen puškou. Zároveň zde roste i mnoho druhů kvetoucích rostlin, které musí stihnout rychle vykvést a vysemenit se během krátkého polárního léta.

Nejvyšší hora Špicberk se jmenuje Newtontoppen a měří 1,717 m.n.m. Leží na ostrově Západní Špicberk. Většinu Špicberk pokrývají ledovce a ledovec na ostrově Západní Špicberk pokrývá až 80% ostrova a je tak pravděpodobně největším ledovcem v Evropě (pravděpodobně proto, že některé prameny tvrdí, že se ve skutečnosti nejedná o celistvý ledovec, nýbrž o několik menších ledovců, navzájem oddělených horskými hřbety. Podle mapy Špicberků si to netroufám posoudit. Pokud by se skutečně jednalo o několik menších ledovců, pak je největším ledovcem v Evropě islandský Vatnajökull). V každém případě jsouvšak Špicberky jako celek nejvíce zaledněným územím v Evropě. Mimo oblasti, pokryté ledovci či sněžníky, se rozkládá severská tundra. Na Špicberkách nerostou žádné stromy, pouze dva druhy keřů (anglické názvy jsou cloudberry a crowberry, české se mi nepodařilo najít).

Ačkoliv z přírodního hlediska jsou Špicberky dosti nehostinným územím, oplývají nerostným bohatstvím, z něhož nejdůležitější jsou poměrně bohatá ložiska černého uhlí. To je také hlavním důvodem, proč mají vůbec Špicberky stálé obyvatelstvo. Podle smlouvy z roku 1920 mají všechny státy právo využívat nerostné bohatství. Proto zde v minulosti těžili uhlí i Američané, Britové, Holanďané a Švédové, v současnosti však těží uhlí již pouze Norové a Rusové. Díky těžbě uhlí jsou na ostrvech i dvě sídla, která snesou označení „město“. Hlavním městem území Svalbard je Longyearbyen, obývaný Nory. Další městem je Barentsburg s ruským a ukrajinským osídlením. Obě města leží na ostrově Západní Špicberk, jen asi 50 kilometrů od sebe. Podle CIA World Factbook žilo v roce 2007 na Špicberkách 2,214 obyvatel. Z toho asi 55% jsou Norové a 45 % Rusové a Ukrajinci. Norskou správu vykonává guvernér, sídlící v Longyearbyenu. Špicberky jsou norským teritoriem, nejsou však přímou součástí Norska.