Sigiriya – čím si turisty získala Lví skála?

Ze lva tu už najdete pouze zbytky dvou předních tlap, přesto patří Sigiriya alias Lví skála k nejnavštěvovanějším místům Srí Lanky. Atraktivní je totiž z více důvodů: větrem ošlehaná vysoká skála poskytuje jedinečný výhled do okolní převážně ploché krajiny, jeskyně ukrývají půvabné malby mystických krásek a namáhavá cesta k vrcholu s množstvím postranních odboček a lákadel také není k zahození.

Proč právě Sigiriya?

Sigiriya leží v tzv. Kulturním trojúhelníku Srí Lanky (tady najdete třeba i pověstnou Adamovu horu), ohraničeném městy Polonnaruva, Kandy a Anurádhapura. A to prakticky ve středu země. Pozůstatky chrámů a paláce na jejím vrcholu pocházejí už z 5. století našeho letopočtu, díky čemuž je zapsána na seznamu UNESCO. Takové ocenění samozřejmě zvedlo zájem turistů o tuto oblast. A vyhnout se jejich náporu není vždy úplně jednoduché.

Ovšem pokud si přivstanete nebo na Lví skálu zamíříte naopak až v pozdních odpoledních hodinách, té nejhorší tlačenici se vyhnete. A navíc si zvládnete vychutnat i další rozměr krásy tohoto místa, jež bývá běžným návštěvníkům obvykle utajen. Mám na mysli pestrobarevné odlesky vycházejícího či zapadajícího slunce, které proměňují Lví skálu doslova na pestrou paletu barev. A navíc se tak vyhnete náletům neodbytných sršní, kterým se v zdejších skalách opravdu líbí. A to dokonce tak, že některé úseky jsou doslova přeplněny cedulemi, nabádající návštěvníky k tichému a pomalému pohybu – to aby tyhle královny s žihadlem náhodou něco nevyplašilo.

Krása s příchutí krve

O tom, proč byly nádherné chrámy a paláce vystavěny na tak nepřístupném místě, jako je právě vrchol Lví skály, vyprávějí spíše než historické záznamy ústně předávané legendy, svěřené palmovým listům až mnohem později po svém vzniku.

Na jejich počátku stojí vláda krále Kashyapy, který svůj zápis do historických análů Srí Lanky nezačal právě šťastně. Aby si pojistil trůn, nechal svého otce zazdít zaživa a na svého bratra Moggallana (a právoplatného dědice trůnu) poslal najaté vrahy. Ten mu plány zhatil jednoduše tím, že uprchl do Indie, kde začal spřádat plány ke svému návratu.

Kashyapa se jeho návratu bojí, takže se rozhodne usadit na nejhůře dostupném místě široko daleko – Sigiryi alias Lví skále. Ta byla v té době jen bezejmenným domovem nábožných mnichů, rozjímajících v četných jeskyní na úbočí.

Náš tip: Na dohled od Sigiryie leží i chrámy v Dambulle.

Osmý div světa srílanských řemeslníků

Velmi rychle tu vyrostly nádherné zahrady, získávající životadárnou vláhu z četných dešťů ale i za pomoci větrných mlýnů z okolní krajiny, a uprostřed nich velký palác s mnoha budovami a několika chrámy. Vstup na horu pak strážila obrovská socha lva, kterou nemohl minout nikdo, kdo mířil nahoru. Podle legendy vstupovali všichni návštěvníci na Sigiryi mezi lvíma nohama a vystupovali přímo lví tlamou. Socha se však bohužel dodnes nedochovala, obdivovat můžeme jen její zmiňované torzo.

A jestli byl Kashyapa na Sigiryi skutečně v bezpečí? Ano, ale jen do té doby, než se do země vrátil Moggallana a on musel nastoupit do čela své armády. Budeme-li věřit legendám, pak se jeho válečný slon splašil, což si ostatní vojáci vyložili jako povel k ústupu. A ponížený král si pak raději vzal život, než aby musel čelit odplatě svého vyhnaného bratra.

Starověké vzkazy na Zrcadlové zdi a další zajímavosti

Kdysi velkolepé stavby na Lví skále už dávno podlehly zubu času a dnes jejich někdejší mohutnost připomínají jen obrysy jejich základů. I tak je toho však na jednom z největších pokladů Srí Lanky hodně k vidění. Například Zrcadlová zeď – ta byla podle legendy kdysi vyleštěna tak, že se v ní mohl pyšný král Kashyapa shlížet pokaždé, když prošel kolem. Dnes její povrch pokrývají četné vzkazy, rady či básně od starověkých návštěvníků (ze 7. až 13. století). Pro překlady těchto mnohdy vtipných, ale i vážně míněných rad, se však musíte vydat do místního muzea. Nikde v okolí je bohužel nenajdete.

Sigiryijské krásky a trochu zklamání

O tom, že si svůj život na Lví skále král Kashyapa skutečně užíval, mají svědčit i malby v jedné malé jeskyni, dobře kryté před okolním světem. Dnes sem vede úzké kovové schodiště a poměrně nestabilně vhlížející tubus z železných mříží, který dovede všechny zvídavé návštěvníky (ochotné vystát leckdy opravdu dlouho frontu) za béžový závěs. Právě ten chrání dost možná nejkrásnější dílo srílanského malířství před všemi vnějšími vlivy – tzv. sigirijské krásky. Portréty žen, vznášejících se nebo posedávajících na obláčcích skutečně vypadají jako živé. Barvy nejsou vybledlé ani náznakem a i jejich poškození je minimální.

Ovšem s výrazem posedávají jsem to trochu přehnala, sigirijské krásky se totiž v oblacích spíš ztrácejí. Žádná z nich nemá nohy a některé nich se mohou pochlubit i jinými zvláštnostmi, jako například třemi prsy. Teorie o tom, že jde o zpodobnění žen Kashyapova harému, tak dostává povážlivé trhliny.

Mnohem pravděpodobněji jde o nebeské víly – apsaras. A podle některých názorů měly sloužit jako jakási “přijímací zkouška“ pro mnišské aspiranty. Kdo prokázal, že ho jejich přítomnost nijak nevzrušuje, měl přijetí do místní náboženské komunity zaručené. Ale připravte se na to, že na jejich obdivování mít příliš času nebudete, což může být po náročném výstupu sem vcelku zklamáním.

Na co si dát pozor při návštěvě Lví skály

O nástrahách v podobě hojných sršních hnízd jsem už mluvila. Skoro stejně nepříjemná je však i místní cenová politika. Zatímco místní mají vstup skoro zdarma, vy budete muset sáhnout do peněženky pro ekvivalent cca 700 Kč za osobu.

A pokud si nedáte pozor, utratíte stejnou částku i za cestu sem. Místní průvodci totiž s oblibou tvrdí, že k Sigiryi žádné dostupné spojení nenajdete, takže musíte využít služeb taxíků nebo tuk tuků. Ale nenechte se zmást a ptejte se po autobusové zastávce INAMALUWA. Odtud vás autobus za nízkou částku doveze až téměř ke Lví skále, zbývající kus cesty pak snadno dojdete pěšky nebo můžete využít i místní tuk tukáře. A nebojte se smlouvat, ceny totiž mají oproti normálu nadsazené až 5x!