Putování po Norsku v Hordalandu se ještě zdržím

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Jsem stále v Eidfjordu a ráno vstávám a ptám se Němců s kterými jsem se předchozí večer ještě dlouhé hodiny bavil kam mají dnes namířeno. Řekli my, že v Hordalandu budou ještě pár dní, jelikož je tu hned několik zajímavých přírodních atrakcí. Rozhodl jsem se k nim tedy připojit. 

Věděl jsem jen o zmiňovaném vodopádu jménem Voringsfossen, který je popsaný v předchozím článku. Říkám si co můžu ztratit, zkrátka se tu ještě porozhlédnu. Němci tu jsou velikou dodávkou a usazují mě dozadu na dvě sedačky, které mám celé pro sebe. Docela prostorné auto a jsem rád, že odpočnu trochu nohám, které toho mají po včerejšku docela dost.

Po pár minutách dorážíme k dalšímu cíli. Parkujeme a následně jdeme jen pár metrů k dalšímu vodopádu jménem Latefossen. Před vodopádem vede cesta po které lze normálně projet autem a celé to tu působí naprosto neuvěřitelně. Není to tak veliký vodopád jako předchozí Voringsfossen, nic méně je tu to také ohromné a tak pořizuji několik kvalitních fotek. Tento vodopád je vysoký 165 metrů a je prakticky složen ze dvou proudů vody padajících dolů. Oba ovšem vytékají ze stejnáho jezera jménem Lotevatnet a dole u silnice se opět spojují.

Dokonce jsme se rozhodli, že vyšplháme cestičkou vedle vodopádu až na jeho vrchol. Pohled na padající vodu ze shora byl úžasný. Cestou zpět nám začalo trošku pršet a tak to nebylo jednoduché sejít. Za mnou šel sto dvaceti kilový Karl, který kdyby uklouzl tak mě najdou až dva kilometry po proudu. Nic méně jsme to v pořádku zvládli na chvilku jsme si odpočnuli, nasedli do auta a jeli vstříc dalšímu dobrodružství. Cesta je celkem zdlouhavá, ale za to okolí kterým projíždíme nám to plně vynahrazuje. Je to naprosto parádní cesta autem, jelikož ta okolní příroda je fascinující. Málo kdy se vidí něco podobného. Po dvou hodinách přijíždíme na místo a já netuším, kde se opět nacházíme. Když vystupujeme a jdeme pár desítek metrů opět slyším zvuk vodopádu. Říkám svým novým přátelům jestli si už nedělají srandu a ti se jen usmívají a říkají mi jasně, že jdeme k dalšímu vodopádu, jsme vodopádový specialisti.

První pohled je opět skvělý. Tentokrát je to menší vodopád, než dva předchozí. Tento měří v úvozovkách pouze padesát metrů. Jmenuje se Steinsdalsfossen a nachází se asi dva kilometry od norské vesničky jménem Norheimsund.

Tento vodopád leží na řece jménem Foselva a padá přes skálu pod kterou vede cesta. Doslova když procházíte vám padá voda na hlavu a je to neuvěřitelný pocit. Opět pořizuji několik fotografií a chvíli se ještě kocháme pohledem na tuto přírodní krásu.

Jedeme zpět do fjordu a po dvou hodinách cesty už se stmívá. Opět večer grilujeme, mě se dokonce opět podařilo ulovit pět makrel ze břehu a tak jsem se alespoň trochu odvděčil za dnešní výpravu. Němci mi říkají, že další den mají v plánu ještě vyjet na další vodopády poblíž a to konkrétně na vodopád Tvindefossen a tam chvíli pobýt, jelikož zde mají kousek rodinu s přáteli.
Další zajímavý den byl za mnou a já šel nadšeně spát. Večer přišla menší vichřice a déšť, prý typicky norské počasí. Tentokrát už mi zima byla a pořádná, takže jsem doufal, že to zaspím a dožiju se dalšího dne.