Ve třetím a posledním dílu seriálu „Pražská nej“, který se týká fyzické geografie našeho hlavního města, se podíváme na živou přírodu a její ochranu. Řeč bude o městské zeleni, rostlinstvu, živočišstvu a chráněných územích Prahy.
Ochrana přírody v ČR obecně
V České republice rozlišujeme dva hlavní druhy chráněných území. Mezi velkoplošná zvláště chráněná území patří národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), mezi maloplošná zvláště chráněná území patří národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památky (NPP), přírodní rezervace (PR) a přírodní památky (PP). Národní přírodní rezervace (zkracováno NPR) je nejvýznačnější kategorií ochrany maloplošných území. Poskytuje ochranu územím mezinárodního nebo národního významu. Obdobný stupeň ochrany maloplošných území místního významu poskytuje přírodní rezervace. Národní přírodní památka je území obvykle menší rozlohy, zřízené k ochraně určitých přírodních objektů národní až nadnárodní hodnoty. V místním měřítku je její obdobou přírodní památka. Kromě tohoto víceméně tradičního dělení byla zavedena rovněž kategorie obecně chráněná území, kam řadíme přírodní parky a významné krajinné prvky, a chráněná území spadající pod projekt Natura 2000, kam patří evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Dále jsou tradičně chráněny některé památné stromy.
Nejvýznamnější chráněná území v Praze
Na území Prahy se nachází, nebo sem alespoň částí svého území zasahuje, celkem 90 zvláště chráněných území. Z toho pouze jedno je velkoplošné – Chráněná krajinná oblast Český kras. Maloplošných chráněných území je v současnosti v Praze 89. Z toho je 8 národních přírodních památek, 15 přírodních rezervací a 66 přírodních památek. V Praze se v současnosti nenachází žádný národní park ani národní přírodní rezervace. Dále bylo zatím v Praze vyhlášeno 11 přírodních parků a 23 památných stromů.
Nebudeme se zde zabývat podrobným výčtem všech chráněných území. Zmíním pouze ta nejdůležitější:
CHKO Český kras
Jediná CHKO na území Prahy byla vyhlášena v roce 1972. Její celková rozloha je 128 km². Nachází se mezi Prahou (Radotínem) a jihem Berouna a ochraňuje část území Barrandienu. V oblasti se vyskytuje cenná teplomilná květena i zvířena, rovněž se zde nalézá velké množství cenných geologických profilů a světově významných nalezišť zkamenělin. Oblast Barrandienu proslavil celosvětově francouzský paleontolog Joachim Barrande (žil 1799 – 1883), po kterém je pojmenována tato geologická oblast i Barrandov. Barrande byl původně vychovatelem následníka francouzského trůnu. Po červencové revoluci 1830 ve Francii však emigroval do Čech, kde zasvětil 50 let svého života studiu zkamenělin. Výsledkem jeho úsilí byla gigantická vědecká práce „Silurský systém středních Čech“ (v originále „Systême silurien du centre de la Bohême“), což je jedno z nejrozsáhlejších vědeckých děl, vytvořených jedním člověkem. Text má 6,000 stran, 1,160 obrázků a popisuje 3650 druhů, pro světovou vědu většinou zcela nových. Barrande během svého výzkumu celkem sesbíral kolem 300,000 kusů zkamenělin, které všechny odkázal Národnímu muzeu.
Národní přírodní památky (NPP)
Na území Prahy je celkem 8 národních přírodních památek:
NPP Barrandovské skály – nachází se v Hlubočepích a Malé Chuchli. Rozloha NPP je 11 hektarů.
NPP Cikánka I – důvodem zřízení této NPP byla snaha o ochranu teplomilných skalních stepí na největším území tohoto typu v Praze. Cikánka I leží v Radotíně a má rozlohu necelých 5 hektarů. Existuje ještě PP Cikánka II, která leží rovněž v Radotíně, ta je však pouhou přírodní památkou (PP).
NPP Dalejský profil – nachází se v Řeporyjích, Holyni a Stodůlkách. Rozloha této NPP je 23 hektarů.
NPP Letiště Letňany – předmětem ochrany je biotop a populace kriticky ohroženého sysla obecného na travnaté ploše letiště Letňany. Rozloha NPP Letiště Letňany je 75 ha.
NPP Lochkovský profil – důvodem vyhlášení přírodní památky byla mezinárodně významná paleontologická naleziště a geologické profily z doby devonu. V lokalitě jsou zachovány společenství skalní stepi. Toto území o výměře 39 ha se nachází v katastru Lochkova a Radotína.
NPP Požáry – v Řeporyjích. Rozloha NPP je 4 hektary.
NPP U Nového mlýna – nachází se na území Holyně a Hlubočep. Rozloha NPP je 12 hektarů.
NPP Černá rokle (v Praze leží pouze její část) – předmětem ochrany je především mezinárodní standardní hraniční stratotyp mezi silurem a devonem. NPP Černá rokle se nachází mezi obcí Kosoř (okres Praha – západ) a Radotínem a je součástí CHKO Český kras. Celková rozloha NPP Černá rokle je 13 ha.
Přírodní rezervace (PR) v Praze
Přírodních rezervací je v Praze celkem 15. Uvádím pouze jejich abecední pořadí: PR Divoká Šárka, PR Homolka, PR Chuchelský háj, PR Klánovický les, PR Klapice, PR Mýto, PR Podhoří, PR Prokopské údolí, PR Radotínské údolí, PR Slavičí údolí, PR Staňkovka, PR Šance, PR Údolí Únětického potoka, PR V Pískovně, PR Vinořský park.
Pražská NEJ – chráněná území a příroda
Největší chráněné území (dále CHÚ): PP Klánovický les – Cyrilov. Celé toto území měří 364.9 ha. Většina PP se nachází v Praze (Horní Počernice, Klánovice, Újezd nad Lesy, menší část zasahuje i do obcí Jirny a Úvaly v okrese Praha-východ.
Nejmenší CHÚ: PP Cikánka II – rozloha 0.39 ha. PP leží na území Radotína.
Nejstarší CHÚ: NPP Barrandovské skály (určitá forma ochrany existuje již z minulého století).
Nejvýše položené CHÚ: PP Šance – nachází se v Točné kolem dolního toku Břežanského potoka, v nadmořské výšce 200 – 377 m.n.m.
Nejníže položené CHÚ: PP Zámky – rozkládá se podél Vltavy v Bohnicích v nadmořské výšce 180 – 240 m.n.m.
Nejdůležitější CHÚ ze světového hlediska: NPP Požáry – je významnou geologickou lokalitou u Řeporyj. Nachází se zde mezinárodní stratotyp – hranice mezi odděleními siluru ludlow a přídolí.. Byl akceptován mezinárodním geologickým kongresem v Moskvě v roce 1984.
Nejdůležitější CHÚ z hlediska komplexu přírodních věd: PR Prokopské údolí. Tato PR leží v Jinonicích a Hlubočepích a má rozlohu 101 ha.
Nejzachovalejší ekosystém: PR Radotínské údolí
Nejstarší strom + strom s největším obvodem: Dub letní v Kolodějské oboře (torzo). Obvod kmene tohoto dubu je 750 cm, výška stromu je 17 metrů, stáří je nejméně 650 let (vysazen před rokem 1359). Mezi nejstarší stromy v Praze patří i tis červený, který roste na Rajském dvoře Františkánského kláštera u Jungmannova náměstí na Starém Městě, o kterém pověst tvrdí, že by mohl pamatovat stavbu chrámu Panny Marie Sněžné, který byl založen Karlem IV. roku 1347. Jeho stáří je však pravděpodobně nižší, „jen“ kolem 400 let.
Největší chráněná plocha v Praze: CHKO Český kras – zasahuje do katastru Radotína. Celková rozloha této CHKO je 128 km2, větší část ovšem leží mimo území Prahy.
Největší chráněný park: Královská obora neboli Stromovka. Byla pravděpodobně založena již roku 1268 králem Přemyslem Otakarem II. Stromovka je zvláště chráněným územím – PP Královská obora leží v Bubenči a zaujímá plochu 104 hektarů.
Nejvýznamnější chráněný skalní útvar: NPP Barrandovské skály
Nejstarší zachovaná zahrada na území Prahy: Vojanovy sady. Leží částečně na místě původní zahrady u biskupského dvorce z roku 1248 na Malé Straně.
Nejstarší městský veřejný park: Chotkovy sady – tento první městský veřejný park byl vybudován v letech 1833 – 1841.
Největší přírodní park: Šárka – Lysolaje. Rozloha tohoto přírodního parku je 923 hektarů.
Nejdelší potok na území Prahy: Rokytka – délka na území Prahy 31.5 km (nejdelší tok na území Prahy vůbec, delší než Vltava!), celková délka 36.2 km.
Nejdelší pražská jeskyně: bývala před svým zničením lomaři Prokopská jeskyně, která dosahovala délky 120 m. Zároveň se jednalo o první zpřístupněnou jeskyni na našem území, která byla poutníky navštěvována již od 17. století.
Nejstarší pozůstatek fosilního člověka – čelist paleolitického lovce – byl nalezen koncem 19. století ve výplni Prokopské jeskyně.
Nejdelší pražskou štolou je Rudolfova štola s délkou 1102 m. Štola přivádí vodu z Vltavy do rybníků ve Stromovce. Jejím primátem je i to, že od svého dokončení v roce 1593 slouží svému účelu dodnes.
Nejstarší pražský důl sv. Antonína Paduánského z roku 1767 ležel v hloubětínských Hutích. Těžil křídové uhlí s velkým množstvím sulfidů, které zpracovával pražením na kamenec nebo na českou kyselinu sírovou.
Nejcennější surovinou těženou na území Prahy bylo zlato rýžované nejméně od 16. století na Smíchově a Císařské louce.
Nejstarší zprávou o sesuvu je pravděpodobně záznam o pověsti, jak se na Loretánském náměstí propadla kněžna Drahomíra. Z puklin vystupoval teplý vzduch a nešly zaházet. Pověst je uvedena v kronice Přibíka z Radenína řečeného Pulkavy z doby Karla IV.
Rostlinstvo
Praha se rozkládá uprostřed české kotliny. Leží zhruba stejně daleko od tří moří – Baltského, Severního a Jaderského. Protéká jí velká řeka (Vltava), která působí mimo jiné jako přirozený biokoridor pro šíření rostlinných a živočišných druhů. Svahy Vltavy i jejích přítoků mají různý sklon a jsou různě orientovány vůči světovým stranám. Díky této skutečnosti zde proto vzniklo poměrně mnoho malých stanovišť s výrazně odlišným mikroklimatem. Dále má Praha velmi rozmanitou geologickou stavbu a vyskytuje se v ní pestrá paleta různých půdních typů. Z těchto i dalších důvodů je proto pražské rostlinstvo poměrně druhově bohaté. Počet druhů vyšších rostlin, které v Praze rostou, se odhaduje na 1,000 druhů. Pro srovnání – na území celého bývalého Československa bylo popsáno asi 3,000 druhů rostlin. Jen v samotném Radotínském údolí bylo popsáno přes 650 druhů rostlin. Ač se to tedy na první pohled nezdá, Praha je doslova jednou velkou botanickou zahradou!
Jelikož nejsem botanik, nebudu raději zabíhat do podrobností. Následující tabulka je převzata z http://envis.praha-mesto.cz a uvádí hlavní typy rostlinných společenstev, které se vyskytují na území Prahy. Tato společenstva lze označit za původní a vyskytují se na plochách, které byly pouze v menší míře pozměněny lidskou činností. Vedle toho ovšem existují v Praze i rostlinná společenstva, která vznikla na plochách výrazně přetvořených lidskou činností.
stanoviště společenstva a jejich počet
strmé skalní stěny spol. sleziníků (2)
písčiny spol. s paličkovcem šedavým (1)
písčité droliny spol. s chmerkem vytrvalým (6)
skalní spáry a terásky spol. s kostřavou přitvrdlou (10)
teplomilné trávníky spol. s kostřavou waliskou (7)
. spol. se sveřepem vzpřímeným (2)
mezofilní trávníky spol. se smělkem jehlancovitým (1)
teplomilné lesní lemy spol. s kakostem krvavým (5)
vřesoviště spol. s vřesem (2)
suché louky spol. s ovsíkem vyvýšeným (1)
pastviny spol. s poháňkou hřebenitou (1)
vlhké louky spol. s psárkou (1)
střídavě vlhké louky spol. s bezkolencem (1)
podmáčené louky spol. s blatouchem (6)
vodní vegetace spol. s okřehky (4)
. spol. s voďankou žabí (2)
. spol. s rdesty (13)
pobřežní porosty spol. s pobřežnicí jednokvětou (1)
rákosiny spol. s rákosem, orobincem a vysokými ostřicemi (14)
vrbiny spol. s vrbou trojmužnou a bílou (4)
teplomilné křoviny spol. s trnkou a třešní křovitou (4-5)
Živočišstvo
O živočišstvu platí, podobně jako u rostlin, že území Prahy oplývá (vzhledem k svým poměrně malým rozměrům) relativně velkou biodiverzitou. V Praze žije přes 300 druhů obratlovců a velké množství druhů bezobratlých, z nichž vynikají především brouci. Brouků žije v Praze asi 6,000 druhů, z toho je 300 druhů střevlíkovitých!
Z obratlovců bylo zatím v Praze popsáno 32 druhů ryb (mj. štika obecná, sumec velký), 11 druhů obojživelníků (např. skokan skřehotavý – obojživelníci ovšem v Praze vymizeli v poslední době snad nejvíc, protože reagují mimořádně citlivě na ekologické změny), 7 druhů plazů (ještěrka obecná, ještěrka zelená, slepýš křehký, užovka obojková, vzácně i zmije obecná, která je v současnosti kriticky ohroženým druhem!), 243 druhů ptáků (69% druhů, které se vyskytují na území celé ČR) a asi 60 druhů savců (mj. ježek západní, kuna lesní, tchoř tmavý, lasice kolčava, hranostaj, liška obecná, krtek obecný, veverka obecná, srnec obecný, prase divoké, ovce muflon, zajíc polní, králík divoký a 15 druhů letounů).
Některé druhy, které se dříve v Praze vyskytovaly, samozřejmě díky činnosti člověka z hlavního města vymizely. Tak například ve středověku bylo běžné, že Vltavou táhla hejna lososů obecných, ti se však do Prahy po stavbě mnoha jezů a přehrad již patrně nikdy nevrátí.
Městská zeleň
Celkový stav pražské zeleně shrnuje tato tabulka (stav k roku 1994, zdroj: http://envis.praha-mesto.cz )
Statistické údaje pro hl.m. Prahu
Rozloha 49,612 ha
Nadmořská výška min 177, max. 399 m n.m.
Druhy pozemků – v ha (1994)
Zemědělská půda celkem 21,341
– orná půda 15,694
– zahrady 4,013
– ovocné sady 747
– louky 552
– pastviny 325
Nezemědělská půda celkem 28.271
– lesní půda 4,852
– vodní plochy 1,070
– zastavěné plochy 4,494
– ostatní plochy 17,855
Celkově je v současnosti v Praze 11 přírodních parků (v celé ČR jich je přes 100): Botič-Milíčov, Draháň-Trója, Hostivař-Záběhlice, Klánovice-Počernice, Košíře-Motol, Modřanská rokle-Cholupice, Radotínské údolí, Rokytka, Říčanka, Prokopské a Dalejské údolí, Šárka-Lysolaje. Největším přírodním parkem na území Prahy je Přírodní park Šárka-Lysolaje, který má výměru 923 hektarů, nejmenším je pak Přírodní park Košíře-Motol (172 ha).Celkově zaujímá 11 přírodních parků v Praze plochu 6,813 ha, což je téměř 14% rozlohy Prahy. Přírodní parky jsou zvláštním typem chráněného území a svým způsobem v Praze fungují obdobně jako chráněné krajinné oblasti v jiných částech ČR.
K Praze samozřejmě neodmyslitelně patří i parky a zahrady. Nejstarší pražskou zahradou jsou Vojanovy sady na Malé Straně. Zahrada byla v těchto místech založena již roku 1248 a Vojanovy sady jsou jejím přeměněným zbytkem. Zahrady zakládal i Karel IV., který mimo jiné založil v Praze vinice či speciální lékárnickou zahradu o rozloze 1 hektaru. Další zahrady a parky vznikaly prakticky ve všech historických obdobích, typické bylo ovšem zakládání zahrad především pro barokní epochu.
Seznam nejvýznamnějších pražských zahrad a parků v Praze
Následující seznam nejvýznamnějších pražských zahrad a parků jsem si vypůjčil z již několikrát citovaného zdroje http://envis.praha-mesto.cz (doplněno a upraveno):
Bertramka je zahradou bývalé viničné usedlosti Bertramka, která je mj. spjata s pobytem W. A. Mozarta v Praze (Mozart zde pobýval u rodiny Duškových v roce 1787 a znovu 1791. Složil zde předehru ke své nejslavnější opeře Don Giovanni). Zahrada byla upravována jako anglický park a rekonstruována v roce 1956.
Bohnický park areálu psychiatrické léčebny byl vybudován v první čtvrtině 20. století a představuje světlou výjimku, jak co do koncepce, tak co do rozlehlosti areálu.
Botanická zahrada University Karlovy na Slupi vznikla koncem 19. století. Slouží především vědeckým účelům a je limitována okolní zástavbou. Je otevřena veřejnosti a těší se velké oblibě Pražanů.
Pražská botanická zahrada. Právě omezený prostor původní botanické zahrady vedl k tomu, že roku 1968 byla založena nová botanická zahrada v Tróji na ploše 130 hektarů. Její součástí jsou i některá zvláště chráněná území (např. Salabka a Havránka). Přestože je tato botanická zahrada ve výstavbě, její návštěvnost stále vzrůstá, stejně jako její hodnota.
Cibulka v Košířích – park v anglickém slohu typu okrasného parku s četnými doprovodnými stavbami a sochami. Velmi cenná plocha potřebuje rekonstrukci.
Diezenhoferovy sady na Smíchově jsou vlastně jen nepatrným zbytkem původní universitní botanické zahrady, která zde byla založena roku 1775 a zrušena koncem 19. století v souvislosti s vybudováním botanické zahrady Na Slupi.
Františkánská zahrada v těsné blízkosti Václavského náměstí. Původní rozlehlejší zahrada bývalého kláštera františkánů se postupně zmenšovala. V současné době po rekonstrukci patří k ozdobám Prahy.
Obora Hvězda – renesančního původu, založena roku 1530 v místě, kde byl les Malejov. Dnes zvláště chráněné území (Přírodní památka Obora Hvězda, rozloha 86 ha).
Chotkovy sady – první městský veřejný park budován v letech 1833 – 1841.
Karlovo náměstí. Na největším náměstí v ČR vznikl v letech 1870 – 1885 park v anglickém slohu s významnými solitérními dřevinami.
Zahrada Kinských na Smíchově. Kolem roku 1827 anglická úprava, bylo velmi dobře využito konfigurace terénu i pramenů.
Královská obora – Stromovka. Pravděpodobně založena již roku 1268 Přemyslem Otakarem II. V průběhu času nejrůznější úpravy a bohužel i prostorová omezení. V současné době zvláště chráněné území (Přírodní památka Královská obora, rozloha 104 ha).
Ledeburská a Malá Fürstenberská zahrada – zahrady pod Pražským hradem, které využívají velké výškové členitosti systémem teras a schodišť. Patří k ozdobám areálu Pražského hradu.
Petřín – soubor samostatných zahrad oddělených zdmi – zahrady Kinských, Lobkovická, Nebozízek, U rozhledny, Růžový sad, Seminářská, Strahovská. Dnes zčásti zvláště chráněné území Petřínské skalky.
Riegrovy sady – na okraji Vinohrad, vznikly částečně na místě slavné zahrady Kanálka, doklad velkorysosti při zakládání městského veřejného parku v letech 1904 – 1908.
Střelecký ostrov – ostrov v blízkosti Národního divadla, parková úprava po roce 1945.
Trojská zámecká zahrada – barokní, budovaná v druhé polovině 17. století.
Valdštejnská zahrada – budována v letech 1623 – 1629 na přelomu renesance a baroka, jedna z nejznámějších pražských zahrad.
Vojanovy sady – částečně na místě původní zahrady u biskupského dvorce z roku 1248 na Malé Straně.
Vrtbovská zahrada na Malé Straně je označována za nejkrásnější pražskou zahradu, barokní několikaetážová kompozice doplněna sochařskou výzdobou od M.B. Brauna. Vrtbovská zahrada vznikla kolem roku 1725.
Vyšehradské sady – vznikly až na sklonku 19. století uvnitř vojenské citadely. Parkové úpravy pokračovaly až do 60. let 20. století, sochařská výzdoba mj. od J.V. Myslbeka.
Zoologická zahrada – patří k nejkrásnějším evropským zoo. Budována v letech 1924 – 1931 na ploše více než 60 hektarů, využívá velmi dobře členitosti terénu, takže mnohé druhy jsou chovány v přírodním prostředí. Zoologická zahrada se zasloužila o záchranu některých vymírajících druhů živočichů, z nichž na prvním místě musíme uvést koně Převalského. Pražská Zoo vede jeho plemennou knihu a je světovým patronem tohoto ohroženého druhu, který byl ve volné přírodě úplně vyhuben. Kůň Převalského je tak patrně nejvzácnějším živočišným druhem, žijícím na území Prahy.
K zeleni samozřejmě řadíme i lesy, které pokrývají přibližně 9% plochy hlavního města. Velkými plochami zeleně jsou i pražské hřbitovy. Největším pražským hřbitovem jsou Olšany (plocha 47 ha), nejvýznamnějším hřbitovem z kulturního hlediska je bezpochyby Vyšehradský hřbitov se Slavínem, kde jsou pohřbeny mnohé významné osobnosti českého národa. Významnými ostrovy zeleně jsou také pražské ostrovy.
Nejvýznamnější pražské lesy
V Praze je poměrně hodně lesních ploch – lesy v Praze pokrývají asi 4,852 hektarů (viz tabulka výše), což je téměř 10% rozlohy hlavního města. Nejvýznamnější pražské lesy jsou tyto: Klánovický les (též Vidrholec, část na území Prahy zaujímá asi 1,000 ha), lesy Českého krasu v okolí Radotína, Kunratický a Michelský les, které tvoří jeden celek (tento les se také někdy nazývá Krčský les), Milíčovský les, Hostivařský lesopark, Ďáblický a Čimický háj, na jihu lesní celky od Modřanské rokle k Cholupicím. Menší zalesněná území jsou také v okolí vodních toků (např. Prokopské a Dalejské údolí, Šárka) a v členitých územích na levém břehu Vltavy – Motol a Košíře, Nebušice a Přední Kopanina, Chuchelský háj. Na Zbraslavi, v oblasti Baní, zasahuje do Prahy Jílovišťský les.
Použité zdroje
Školní atlas České republiky, Kartografie Praha, 2002
Staňková J., Štursa J., Voděra S.: Pražská architektura, Praha 1990
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.
moc se mi líbí vaše články