Zamilovali jste si turecké letovisko Ankara? Pak byste měli vědět, že jen sto kilometrů od něj se nachází něco doslova surrealisticky neuvěřitelného. Krajina Kappadokie se vlní, kroutí a prohýbá v mnoha fantastických útvarech. Kamenná moře, vysoké skalnaté houby, nádherné barvy neživé přírody…
Kappadokijská krajina leží až v samém středu anatolské náhorní plošiny, přímo uprostřed bijícího srdce Turecka. Je docela unikátní – nic podobného nikde jinde na světě nenajdete. Turistů je tu však stále poskrovnu. Napomáhá tomu prozatím málo rozvinutá infrastruktura, ale i náročnost celého výletu. Místní krásy totiž musíte obdivovat po svých, nebo si objednat v některé z místních vesniček velblouda.
Za vznikem Kappadokie stojí sopečná činnost
Hledali byste necelých 100 km od oblíbeného turistického letoviska sopky? A přesto tu kdysi byly. Ne, nebojte se, je tomu už 30 milionů let. Přesto mají svá jména – Melendiz Dagi, Hasan a Erciyes. Chrlily lávu a popel takovým způsobem, že celou oblast pokryly nezvykle silnou vrstvou tufu. A právě on stojí za vznikem všech místních pozoruhodností.
Pilastry, pyramidy, kamenné hřiby, homole, obelisky, hrady, komíny, sloupy i celá sloupořadí – množství názvů, která však ani zdaleka nevystihují krásu téhle sopečné krajiny. Kouzlo bizarního skalního města, tvarovaného vodou, větrem s spalujícím žárem slunce, vynikne teprve tehdy, když mu dovolíte zastihnout vás v různých částech dne. Vždyť kam se „hrabou“ vymodelované skály, rozpálené sluncem a horkým pískem, oproti těm, utápějícím se v mnoha barvách vycházejícího nebo zapadajícího slunce? Není divu, že podle místních obyvatel je zdejší území plné skřítků, džinů, víl a dalších magických bytostí.
Zvláště u skalních komínů se domorodci nemohou dohodnout. Opravdu je vytvořili tvorové pohádek a pověstí? Nebo jde o prokleté bojovníky, které Alláh za jejich provinění proměnil v kámen? Můžete o tom dumat, až je spatříte na vlastní oči.
Tajemství vzniku malebné Kappadokie
Ale vraťme se zpátky k trojici sopek. Jakmile je jejich ničitelské kousky opustily, začala se vzniklými vyvřelými, a usazenými nánosy nově zformované anatolské náhorní plošiny, prodírat řeka Kizilirmak.
Neměla těžkou práci. Tuf, vzniklý stlačením a usazením sopečného popela do jednolité vrstvy, je velmi měkký. Měkčí, než většina ostatních (nejenom) sopečných hornin. Sám o sobě by dlouho nevydržel, ovšem přimísily-li se do něj jeho tvrdší bratři, zejména čedič, dala eroze vzniknout zvláštním geologickým útvarům, známým jako čarovné komíny.
Narazíme-li na hřiby, pak je to tím, že jejich horní část je tvořena velmi tvrdou horninou, jež odolává zubu času lépe, a samotná noha pak právě tufem. Jakmile eroze postoupí dostatečně, „klobouk“ se zřítí na zem, a celý proces může začít úplně od začátku.
Když nečaruje příroda, ale také historie
Při svých toulkách však nenarazíte pokaždé jen na díla přírody. Pokud můžete mít štěstí, můžete navštívit i některé z původních obydlí, vytesaných do zdejších skal. Některá nejsou ničím jiným, než opuštěnými slujemi s vytesaným kruhovým vchodem. V jiných jsou však stále zbytky ohnišť, keramiky a dalších pozůstatků dávného života. A překvapit by vás neměly ani pásy vinné révy nebo sady ovocných stromů. Tuf je totiž velmi úrodný, a přijdete-li v sezóně, můžete si chutnou svačinu natrhat přímo na místě. Jen pozor, bude-li na stromech či někde na okraji vinice viset dřevěná značka, jde o pozemek, který pravděpodobně někomu patří. Projít můžete, šťavnatému pokušení však radši odolejte. Budete-li mít štěstí, a potkáte místního hospodáře, dost možná vás na něco dobrého pozve sám.
Měli byste vědět: Ještě do roku 1922 byla Kappadokie plná života. Pak však Turci prakticky během jediného dne nařídili násilné vystěhování všech Řeků, usazených v oblasti. Teď proto většina zdejších oblasti připomíná spíše města duchů.
Zamíříte-li více do vnitrozemí Kappadokie, zejména pak do hlubokých údolí, bude vás toho čekat ještě více. Už od pravěku tu totiž vznikaly konírny, kláštery, kostely, galerie, hroby, domky a svatyně, z nichž některé jsou využívány i v dočasnosti. Stále je tak co objevovat
Muzeum pod širým nebem v Göreme a další nejkrásnější místa Kappadokie
Pokud vás zajímají především historické pamětihodnosti, měli byste si jako první místo na seznamu poznamenat Göreme. Může se pyšnit množstvím byzantských památek – nádherné jsou zejména kostely, zdobené i po všech proběhlých staletích nádhernými barevnými freskami. Není bez zajímavosti, že místní památky z 8.-12. století jsou pro svou unikátnost zapsány na seznamu UNESCO.
Najdete tu i ubytování, ale připravte se na to, že tady s turisty počítají už tak pevně, že celá vesnice připomíná spíše komplex hotelů, hostelů a a domácích vilek, poskytujících ubytování. A nechybí ani stánky se suvenýry a další typicky „turistické“ prvky. V sezóně se zde pak potkáte zejména s Japonci, pro které je, díky jejich zálibě ve fotografování, Kappadokie doslova rájem.
Uniknout by vám nemělo ani Zelve – jeden z nejkrásnějších klášterních komplexů v celém Turecku vůbec. A nemáte-li příliš času a chtěli byte z Kappadokie vidět především ty nejbáječnější přírodní krásy, pak si určitě nenechte ujít údolí Pasabagi a Devrent. Právě odsud pocházejí nejkrásnější fotografie skalních měst z Kappadokie. A neobyčejně krásná je také vesnička Üchisat, kde si můžete odpočinout, načerpat síly, a přitom obdivovat velkolepý skalní hrad, tyčící se nad ním.
