Myslíte si, že o metropoli Francie víte už úplně všechno? Pak vás tedy rádi vyvedeme z omylu. Trefili byste třeba na první dobrou na zámeček, kde přišla o život Mata Hari? A co takhle pokuta za fotografování Eiffelovy věže? Znáte? Jestli ne, moc rádi vám rozšíříte obzory.
Každý rok navštíví Paříž mnohem více lidí, než zde trvale žije. Počet obyvatel se totiž pohybuje okolo 2,2 milionu, ovšem počet turistů může být podle některých údajů až desetinásobný. Poslední kvalifikovaný odhad pochází z roku 2008, kdy Paříž navštívilo asi 15 000 000 lidí, přičemž asi polovinu tvořili návštěvníci ze zahraničí. Mimochodem Francie jako taková v ročním počtu návštěvníků suverénně vede.
Není také bez zajímavosti, že Paříž se hodí pro výlety během celého roku. Nesužují ho ani letní vedra ani zimní mrazy. Průměrná teplota v zimě se pohybuje okolo 18°C, v zimě pak okolo 6°C. A z ČR dorazíte do Paříže už za necelé dvě hodiny, stačí si vybrat přímý let z letiště Václava Havla.
Zajímavost navíc: Paříži se neříká „město kultury“ jen tak pro nic za nic. Vždyť na jeho území se nachází hned 140 muzeí nejrůznějšího zaměření! Třeba Muzeum módy!
Největší tajemství Eiffelovky? Můžete si vybrat
Čím bychom měli u této velkolepé dominanty Paříže začít? Třeba tím, že má tahle kráska už dávno po záruce. Gustav Eiffel ji totiž vystavěl při příležitosti stého výročí francouzské revoluce a Světové výstavy v roce 1889. Počítal tehdy, že se nad městem bude tyčit pouhých 20 let – tak to totiž znělo ve smlouvě. A po nějaký čas to vypadalo, že to tak skutečně bude. Většina Pařížanů jí totiž nemohla přijít na jméno.
Mezi největší kritiky patřil, Émile Zola, Alexander Dumas nebo Guy de Maupassant. Ten však paradoxně velmi často navštěvoval restauraci, umístěnou v jednom z podlaží. Říkal totiž, že jde o jediné místo v Paříži, kde se na tu ohavnost nemusí dívat.
Tajná pracovna mistra stavitele
Dnes se o tom ví jen málo, tehdy šlo o něco nepředstavitelného. Gustav Eiffel totiž trumfnul všechny bohaté měšťany a vybudoval si svou pracovnu a soukromý pokoj přímo ve věži – samozřejmě s nádherným výhledem na okolí… A všichni zde chtěli alespoň na jednu noc přespat. Nabízeli mu za to vskutku horentní sumy, ale Eiffel ze svého výhradního práva neustoupil. Líbil se mu ten klid a převládající atmosféra. To však neznamená, že nepřijímal hosty. Jedinečný výhled na Paříž si tak mohl užít třeba i Thomas Alva Edison.
Noční fotografie Eiffelovky? Pozor na ně!
Málokdo ví, že od svého vzniku změnila Eiffelova věž barvu už šestkrát. Umíte si ji představit třeba ve světle okrové? A barvy mění i dnes, a to v noci. Není divu, když ji každou noc rozzáří více než 22 000 žárovek. A to často v neobvyklých barevných kombinacích. Úchvatná je třeba kompozice, oddávající železnou konstrukci do barev francouzské trikolóry.
Jde o jedinečný pohled a fotografovat ho můžete podle libosti, ovšem s jednou výhradou. Tyto obrázky nesmíte nikde zveřejnit, jinak si koledujete o průšvih. Patří totiž pod licenci společnosti SNTE (Societé Nouvelle d´Exploitation de la Tour Eiffel). Souhlas ke zveřejnění si tak musíte vyžádat od nich, a k tomu zaplatit příslušný poplatek za copyright. Poněkud nepříjemné překvapení, o kterém se v souvislosti s Paříží obvykle moc nemluví.
Za půvaby parku a zámku Vincennes
A u Eiffelovky ještě maličkou chvíli zůstaneme. Nad Paříží se totiž stále tyčí mimo jiné i proto, že na jejím vrcholu byl později umístěný rozhlasový vysílač. A právě on zachytil během první světové války zprávu, označující světoznámou orientální tanečnici Mata Hari za špionku Německa a Francie. Její život skončil v roce 1917 na zámečku Vincennes na jihovýchodním předměstí Paříže. A právě sem by měly vést vaše kroky, pokud chcete zažít něco výjimečného.
Obklopujte ho totiž půvabný park s jezírkem, vyjížďkou na loďkách, malou zoo a nádhernými sceneriemi. Moc lidí sem nezavítá, takže je tu i uprostřed vrcholící sezóny velmi příjemně. Má-li Paříž nějaké tajemství, pak je to právě Vincenneský lesík.
Náš tip: v létě se na březích Vincenneského rybníku otevírá i nuda pláž.
Nejstarší osídlené místo Paříže
Stačí zamířit mimo obvyklá turistická místa objevíte další zajímavost. Malé náměstí Square du Vert-Galant na ostrově Ile de la Cité. Hostí mimo jiné jezdeckou sochu Jindřicha IV, malý park a především nádherné procházky s vyhlídkami po pobřeží. Neexistuje lepší místo, odkud si prohlédnout půvabné břehy Seiny, lemované mosty s elegantními oblouky, zahradami a paláci.
Nádherné Lucemburské zahrady (Jardin du Luxemburg)
Známe ještě další místo, kde si odpočinout od ruchu a shonu velkoměsta. Míří sem především zamilovaní a rodiny s malými dětmi. Pokud chcete následovat procházku Cosety a Mariuse (Victor Hugo, Bídníci) nebo Petra a Lucie (stejnojmenný román, Romain Rolland), jste tu rozhodně správně.
Zahrada nezapře italskou inspiraci, a může za to Marie Medicejská (1575-1642), která si zdejší pozemek koupila a vybudovala na něm zámek s přilehlým parkem, který jí měl připomínat milovanou Florencii. Ale veřejnost se ve stínu mohutných stromů, chladivých fontán a zahradních besídek, může procházet teprve od 19. století. Ze zdejšího zámečku později udělal Napoleon sídlo senátu.
A proč se ve zdejším parku líbí zejména dětem? Může za to oblíbené pouštění lodiček, které si můžete půjčit (za mírný poplatek) u správy parku. Bez nadsázky lze říct, že jde o takové zmenšené známější Tuilerijské zahrady (Jardin des Tuileries), ovšem bez tak vysokého množství návštěvníků, které cestovatele, toužící spíše po autentické atmosféře, velkou měrou odrazuje. Nechte se k jejich návštěvě zlákat i vy!