Malajsie X. – Kota Bharu a Pulau Perhentian, aneb žralok kam se podíváš

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Posledními dvěma státy, kterými jsem zkompletoval celou malajskou sbírku, byly Kelantan a Terengganu. Konkrétně jsem navštívil Kota Bharu, hlavní město Kelantanu, a souostroví Pulau Perhentian, které již náleží státu Terengganu. Zde jsem poprvé v životě okusil, jaké to je šnorchlovat v moři plném žraloků.

12.stát – Kelantan

   Kelantan je středně velký malajský stát o rozloze 15099 km². V roce 2010 v něm žilo téměř 1.5 milionu obyvatel, z čehož více než třetina obývá jeho hlavní město, Kota Bharu. Kelantan leží na samém severovýchodě pevninské Malajsie a sousedí s Thajskem. Územím státu protéká stejnojmenná řeka, Kelantan. Na území Kelantanu leží rovněž hora Gunung Korbu (2183 m.n.m.), druhá nejvyšší hora pevninské Malajsie. Podnebí je ovlivňováno severovýchodním monzunem, takže období dešťů je zde (na rozdíl od západního malajského pobřeží!) zhruba od listopadu do ledna

   Území Kelantanu bylo kdysi součástí Khmerské říše a Siamu. V roce 1411 se mu podařilo od Siamu odtrhnout. V letech 1499 – 1511 byl Kelantan vazalským státem mocného Malackého sultanátu. Po dobytí Malaky Portugalci v roce 1511 se Kelantan rozpadl na řadu menších státečků. K jejich sjednocení došlo až roku 1760. Roku 1842 byl Kelantan znovu zabrán Siamem (Thajsko), avšak roku 1909 připadl Britům na základě  britsko-siamské smlouvy. Dnes je Kelantan konstituční monarchií, v jejímž čele stojí sultán. Kelantan je, spolu s Terengganu, nejmalajštějším a nejmuslimštějším státem v celé Malajsii, Malajci (a tím pádem muslimové) tvoří 95 % obyvatelstva státu. Dále zde žijí malé menšiny Thajců, Číňanů a lidí Orang Asli (původní předmalajské obyvatelstvo).

   Ekonomice Kelantanu dominuje zemědělství, především pěstování rýže, tabáku a kaučukovníku. Významná je i těžba dřeva. V poslední době se rozvíjí turistický ruch, i když Kelantan jistě nepatří k nejnavštěvovanějším malajským státům.

13. stát – Terengganu

   Terengganu má rozlohu 13035 km² a v roce 2010 zde žil skoro přesně jeden milion obyvatel. Hlavním a největším městem státu je Kuala Terengganu (cca 400000 obyvatel), které je i sídelním městem sultána; i Terengganu je konstituční monarchií. Součástí státu je i několik ostrovů a souostroví –  Pulau Perhentian, Pulau Kapas and Pulau Redang („pulau“ je malajsky ostrov). Téměř 95% obyvatelstva tvoří, podobně jako v Kelantanu, Malajci a tím pádem muslimové. Nejvýznamnější menšinou jsou Číňané.

   První písemné zmínky o Terengganu jsou již ze šestého století našeho letopočtu, kdy na pobřeží zavítali čínští obchodníci. Zpočátku zde převládal hinduismus a buddhismus, avšak kolem roku 1300 se Terengganu stal prvním malajským státem, který přijal islám. Byl dlouhou dobu ovládán sultanáty Melaka a Johor a nezávislost získal až roku 1724. Rovněž další osudy Terengganu byly podobné jako u dalších severomalajských států. V 19. století se stal stát Terengganu závislý na Siamu, ale roku 1909 ho, na základě siamsko-britské smlouvy z téhož roku, obsadili Britové. Za druhé světové války byl stát Terengganu, podobně jako státy Kelantan, Kedah a Perlis, dočasně Thajsku  „vrácen“ Japonskem, thajským spojencem. Japonsko totiž zabralo celou Malajsii, včetně Singapuru.

   Terengganu byl dlouhou dobu nejchudším malajským státem, ale to se nedávno změnilo, protože zde byla nalezena ropa. Zpracování ropy a zemního plynu je tak dnes nejdůležitějším průmyslovým odvětvím státu. Důležité je i zemědělství, a to především pěstování ovoce a zeleniny (banány, rambutan, durian, melouny…). Turistický ruch je významný především na ostrovech, které jsou vyhledávanou šnorchlařskou a potápěčskou destinací.

Kota Bharu – základní údaje

   Kota Bharu je hlavní a největší město státu Kelantan. V roce 2009 tu žilo necelých 600000 obyvatel. Zároveň je Kota Bharu sídelním městem sultánovým. V tomto městě ročně v průměru spadne 2700 mm srážek, přičemž daleko nejdeštivější jsou měsíce listopad (570 mm) a prosinec (650 mm), kdy se zde projevuje severovýchodní monzun.

   Deset kilometrů od Kota Bharu se 8.prosince 1941 vylodili Japonci. Nebyli to žádní troškaři – 7. prosince 1941 napadli americký Pearl Harbour, čímž začala druhá světová válka v Pacifiku a hned o den později napadli i Británii. Zaútočit na dvě největší světové námořní velmoci současně,  to evidentně nadchlo i pana Hitlera, který také ihned Americe vyhlásil válku, aby nezůstal pozadu a stejně hrdinně vyhlásili Americe válku i nezkrotní Slováci, bojující již předtím po boku svých německých kamarádů proti SSSR.

Nakonec však bylo toto nadšení Hitlerovi, Japoncům i Slovákům houby platné. Britové si ovšem proti Japoncům, jak známo, v Asii neškrtli ani na souši, ani na moři a ustupovali před vojáky ze země vycházejícího slunce tak dlouho, až museli vydat i „nedobytnou pevnost Singapur“. Dnes je u Kota Bharu k vidění vrak japonské transportní lodi, což byla vůbec první loď, potopená během druhé světové války v Pacifiku. Ač byly zdejší pláže vhodné k vylodění, ke koupání se nehodí.

Souostroví Pulau Perhentian – základní údaje

   Ačkoliv řada průvodců tvrdí, že Pulau Perhentian je ostrov, jedná se ve skutečnosti o souostroví, neboť se skládá ze dvou větších ostrovů, jež zovou se Pulau Perhentian Besar  (Velký Perhentian, dále v textu PP Besar) a Pulau Perhentian Kecil (Malý Perhentian, dále v textu PP Kecil), a z několika dalších pidiostrůvků. Oba hlavní ostrovy jsou odděleny úzkým průlivem. The Perhentians,  jak se jim říká v angličtině, jsou součástí podmořského parku Pulau Redang National Marine Park a nacházejí se v Jihočínském moři (Tichý oceán).

Ostrovy oplývají plážemi s bílým pískem, průzračnou vodou a velmi pěkným podmořským světem, v němž se to hemží želvami, žraloky, rejnoky, medúzami, koráli a jinými potvorami. Jedná se o turisticky velice atraktivní místo, kam ještě nejezdí ti nejbohatší turisté, neboť zde zatím nikdo nepostavil letiště ani obrovské hotelové komplexy.  Nicméně komercionalizace ostrovů probíhá závratným tempem a za pár let to tu bude vypadat úplně jinak.

Malajský deník – část desátá

Pátek 15. července 2011 – Kota Bharu.

Ráno jsem vylezl z nočního autobusu ve 4:45 na centrálním autobusovém nádraží v Kota Bharu. Naštěstí je to hned v centru. Kousek od nádraží je levný hotel, ve kterém jsem se ubytoval  a ještě jsem si chvíli schrupnul, neboť i když v v pohodlném malajském autobuse se dalo spát docela dobře, postel je postel. Pak jsem vyrazil na prohlídku města. Kota Bharu není taková díra jako Kangar, je to město veliké a centrum s mnoha obchody je poměrně rušné. Nenašel jsem tady ale nic převratného, kvůli čemu byste sem museli jezdit, pokud tedy nepotřebujete nutně urvat bod za stát Kelantan jako já.

Řeka Sungai Kelantan

Trochu zajímavější je to jen u řeky a v blízkém okolí. Řeka Sungai Kelantan je docela veliká, rozhodně širší než Vltava v Praze, zatímco řeka Sungai Perlis v Kangaru byl malý potůček a jeho přítoky, zaznamenané na mapce města, nebyly většinou k nalezení vůbec, neboť jsou uměle vedeny pod zemí, podobně jako třeba v Praze Botič. „Sungai“ znamená malajsky řeka. Všimni si, můj milý čtenáři, jak Tě nenápadně učím malajsky, aniž bych sám tento jazyk ovládal J. I když občas se mi v hlavě přece jenom nějaké to slovíčko vybaví, jelikož jsem se před pěti lety učil indonésky (malajština a indonéština je de facto stejný jazyk).

Mešita, minaret a…

   Kousek od řeky je mešita. Pustili mě dokonce dovnitř širšího areálu, ne však úplně dovnitř (tj.tam kde se přímo muslimové modlí). Stejně tam nebylo nic zajímavého k vidění, nakouknul jsem tam od vstupu. Díky faktu, že muslimové nesmí zobrazovat lidské bytosti (včetně Proroka) a většinou ani zvířata, je výzdoba v mešitách často dost fádní, a to i v těch, které jsou zvenku skvostné. Podařilo se mi ale poloilegálně vylézt na jeden minaret – schodiště bylo otevřené a nikdo to nehlídal, i když pochybuji, že se tam smí lézt… Pak jsem bloumal kolem několika docela pěkných budov, což jsou většinou různá muzea. Dovnitř jsem ovšem nešel…

McDonald

Větší radost mi udělal McDonald, protože jednak jsem tam dlouho nebyl a i když indickou a malajskou stravu miluji, občas si rád zajdu na „western food“. Hlavně tam mají wifi zdarma, kterou jsem potřeboval a která u nás v hotelu nefunguje. Zdejší McDonald má otevřeno 24 hodin denně 7 dní v týdnu, s výjimkou jedné jediné hodiny, a ta nastala právě dnes. Neboť každý pátek mezi 13:00 – 14:00 se zavírá, evidentně kvůli nejdůležitější páteční popolední bohoslužbě. Správný muslim by se měl modlit pětkrát denně v určených časech, ale může i doma, v práci apod.

Ale v pátek po poledni by měl jít do mešity, stejně jako každý správný křesťan by měl jít na mši alespoň v neděli ráno. Z McDonaldu jsem byl tedy ve 13:00 „vyhozen“ a jelikož bylo vedro a žádná další památka nebyla na obzoru, zalezl jsem raději do hotelu. Odpoledne se už nic zaznamenáníhodného nestalo.

Sobota 16.července 2011 – Přesun na Perhentiany

V 10:00 jsem nasednul na autobus do Kuala Besut. Toto městečko už leží ve státě Terengganu, čímž jsem zaznamenal definitivně poslední, 13. stát v Malajsie. Splněno J. Autobus jel skoro 1.5 hodiny a ne 45 minut, jak mi tvrdil jeden tydýt u nás v hotelu. Zpáteční lístek na ostrov skoro všude prodávají za 70 R, což je oficiální cena, která je na lístku i uvedena, mně ho však na autobusovém nádraží prodali za 60 R.

Pulau Perhentian Kecil

V Kuala Besut jsem pojedl a jelo se. Bližší ostrov, na který jsem měl namířeno, Pulau Perhentian Kecil, je od pevniny vzdálen 21 kilometrů. Jelikož moře bylo velmi klidné a motorový člun, který vezl kromě mě asi 10 turistů + dva muže posádky, jel dost rychle, trvala nám jízda na ostrov jen 25 minut. Vystoupil jsem na západní straně ostrova v Coral Bay. Měl jsem tip od jednoho Němce, kterého jsem potkal na Langkawi, že je zde jakýsi hotel Shari – La, kde je wifi zdarma.

A hle, on je to zrovna ten nejbližší podnik, hned vedle mola, kde jsem vylezl z člunu. Nakouknul jsem dovnitř a zjistil jsem že noc v dormitory stojí jen 20 R na noc. Měli poslední volné místo, tak jsem se tu ubytoval. Docela klika! Němec nelhal, mají tu docela dobrou wifi zdarma. Zdarma jsou rovněž nápoje (voda, džus). Jídlo v restauraci už zdarma samozřejmě není, ale ceny také nejsou kdovíjak vysoké, i když jsou samozřejmě vyšší než na pevnině v malé pouliční restauraci. Shari-La není malý podnik, je to velký a na můj vkus docela luxusní resort, ovšem za neluxusní ceny. Prima!

Šnorchlování

Němec také říkal, že tu je přímo u hotelu dobré šnorchlování. To jsem samozřejmě okamžitě vyzkoušel. Hned jak jsem vlezl do vody, narazil jsem na tři žraloky! Byla to taková mrňata, měli tak tři čtvrtě metru. A klidně se proháněli asi 20 metrů od břehu, jako by se nechumelilo (ne že by tu tedy někdy chumelilo). Pak jsem viděl ještě další, dohromady celkem 6 kousků. Nejdelší z nich měl tak metr. Necítil jsem se úplně nejlépe, prostě jsem strašpytel.

Žraloci si jen tak plavali sem a tam, nahoru a dolu si plavali, a ode mne a taky občas směrem ke mně, ale naštěstí ne až úplně ke mně. Viděl jsem rovněž spousty různých barevných ryb, mj. klauny, kteří se vtipně ukrývají mezi chapadly sasanek, papouščí ryby (zoologicky správně česky ploskozubec, anglicky parrotfish), a je tu mraky barevných škeblí, co na vás „mrkají“ – když se k nim přiblížíte, tak se zatáhnou. A medúzy.

A ještě jsem viděl jednoho malého tečkovaného rejnoka a jednu velikou murénu, co byla dlouhá asi jako ti žraloci, ale objemem těla byla o dost větší, protože žraloci byli štíhlouncí. Vypadá strašidelně, ale plavala pomalu ode mne. Na první šnorchling to věru nebylo špatné! Co se týče korálů, tak někde jich bylo docela dost, ale jsou tu i veliké plochy mrtvé korálové drtě…

Popis okolí PP Kecil

Přesunem z Langkawi na Perhentiany jsem se zároveň přesunul z „Jardova“ Indického do „mého“ Tichého oceánu. I když co se týče podmořské fauny, tak zoologové stejně používají spíše pojem Indopacifik, protože fauna v obou oceánech je dost podobná. Samotný PP Kecil je protáhlý v severojižním směru. Ze západní strany (směrem k pevnině) se do něj mírně zakusuje zátoka Coral Bay, kde bydlím.

Z východní strany (směrem k většímu ostrovu PP Besar) je pak další zátoka s pláží Long Beach. Mezi oběma místy vede přes úzké místo pěšina, po které pohodlně dojdete za 10 minut na druhou stranu ostrova. Odpoledne jsem se tam byl podívat. Pláž je tam delší a evidentně je lepší na válení se a asi i na normální koupání než v Coral Bay. Večer jsem si dal v jedné pobřežní restauraci k večeři barakudu. Byla moc dobrá a i porce byla slušná, ale pomalá a „vtipná“ obsluha v podání zdejších postpubertálních výrostků mě nebavila.

Neděle 17. července 2011 – Pulau Perhentian Kecil – První celý den na ostrově

  Snídaně v hotelu stojí 15 ringgitů, což není úplně málo, ale na druhou stranu se můžete nacpat k prasknutí. Což jsem samozřejmě učinil. Na ostrově přejdu na systém dvou denních jídel a oběd vynechám. Jídla jsou sice lehce dražší (na malajské poměry!), ale vydatná  a po opulentní snídaní rád vytrávím… Dopoledne jsem se opět vydal na Long Beach. Zdejší  chlapík mi poradil, že nejlepší šnorchlování je nalevo (z pohledu směrem k moři) za pláží u skály. Takže jsem se řídil jeho radou.

Objektivně vzato to celkem ujde, ale ve srovnání se včerejším šnorchlingem u nás u hotelu lehké zklamání. Korálů je tu málo a nikde ani žralok J. Odpoledne jsem šnorchloval pro změnu na naší základně a opět se mi podařilo zahlédnout čtyři žraloky. Nejdřív asi čtyřiceticentimetrové žraločí miminko, roztomilý tvoreček, a pak i jeho třičtvrtěmetrové kamarády. České druhové jméno těchto žraloků je žralok černoploutvý (Carcharhinus melanopterus, anglicky Blacktip reef shark). Je to neagresivní druh, živící se malými rybami, hlavonožci, měkkýši a korýši, dorůstající obvykle délky 1–1.5 metru. Člověka nikdy nenapadne, pokud není vyprovokován.

Čili nedráždit (což ovšem v zásadě ani nejde, uplave před vámi) a nelézt do vody, pokud silně krvácíte, neboť i krev může jinak mírumilovného a neškodného tvora rozběsnit k nepříčetnosti. Žralok černoploutvý žije jen v lagunách a na korálových útesech, nikdy se nevydává na hluboké moře. Je živorodý, samice rodí po 16-měsíční březosti 2-4 živá mláďata. Žralok černoploutvý je šedé barvy, avšak konce ploutví jsou černé, podle toho se dobře pozná…

Kromě žraloků jsem viděl asi osmdesáticentimetrovou „štiku“. Večeřel jsem tentokrát u nás v hotelu. Za 20 ringgitů (cca 120 Kč) si můžete dát jeden kus masa (ryba, kuře) a k tomu příloh, zeleniny atd. co hrdlo ráčí. Dal jsem si rybu kingfish a byla výborná. Opět jsem se příjemně přecpal a tento dvojfázový režim stravování (velikánská snídaně, žádný oběd, velikánská večeře) hodlám poctivě dodržovat i ve dnech následujících. Večer byla bouřka a lilo.

  Pondělí 18. července 2011 – Pulau Perhentian Kecil – Pěšky kolem ostrova

Ráno se mi podařilo vstát už před osmou, takže jsem hned po snídani vyrazil na pěší túru kolem jižní, větší části ostrova PP Kecil. Chtěl jsem totiž vyrazit brzy, kdy ještě není takové vedro. Větší část trasy jsem šel po pěkné dlážděné cestičce. Občas je někde nějaká malá pláž a u ní pár chatek pro turisty. U jedné pláže jsem šnorchloval. Zase jsem zahlédnul toho tečkovaného rejnoka. Jakmile mě zmerčil, „utíkal“ přede mnou. Srandovní tvor. Pak jsem došel do „rybářské vesnice“. Tak je značená na mapě.

Čekal jsem pár chatrčí a člunů, ale místo toho se přede mnou objevilo sídlo málem městského charakteru. Je tu spousty člunů, molo a řada restaurací, protože hodně cestovek, co vozí turisty na šnorchlovací výlety, je zde vysadí na oběd. Mají tu i policejní stanici a školu. Řada domků se staví. Neboť na ostrově probíhá turistický boom a vyrůstají další turistické resorty, a to i kolem těch klidných malých plážiček. Podle zpráv mnoha cestovatelů to tu ještě před nějakými 10 lety bylo poklidné místo skoro bez turistů, což už ovšem dávno neplatí. A bude hůř…

   Cesta z rybářské vesnice na Long Beach byla velmi strastiplná. Turisté se na Long Beach přesouvají v drtivé většině vodním taxíkem a cesta zřejmě zarostla, nebo mi někde skrytě odbočila. Skákal jsem tedy občas po kamenech a kus cesty jsem ušel po jakémsi potrubí. Nakonec jsem došel k balvanitému pobřeží, kde jsem podniknul šnorchling číslo dva. A na co myslíte, že jsem narazil? Samozřejmě na žraloky! Vždycky jsem si myslel, že na žraloka nelze narazit hned u břehu, ale to jsem se mýlil, neboť zde jich bylo dvanáct, ne-li víc. Tito malí predátorci (délka tak 50-60 centimetrů, opět žralok černoploutvý)  se drželi jen na mělčině v hloubce nějakých 50-150 centimetrů.

Přiblížil jsem se k nim nejblíže na dva metry. Naštěstí nebyli moc přítulní, spíše jevili tendenci ode mě odplout pryč, i když vyložený úprk, jako třeba v případě toho rejnoka, to nebyl). Byly tady i další ryby, hlavně papouščí, korálů však bylo málo. Po šnorchlingu jsem došel na Long Beach a odsud jsem již dobře známou zkratkou přes prales  došel zpět na základnu. Celý výlet, včetně dvou šnorchlování, mi trval asi 5 hodin. Ještě jsem nezmínil, že povrch ostrova je pokryt pralesem, který je zcela neprostupný a nejsou zde žádné cesty, s výjimkou té okolo ostrova. Občas lze potkat nějakého menšího varana.

Úterý 19. července 2011 – Pulau Perhentian Kecil – Šnorchlovací výlet.

Dnes jsem si zaplatil šnorchlovací výlet, rovněž u nás v hotelu. Vyrazili jsem po desáté hodině. Na palubě kromě mě byli dva muži posádky, tři Číňanky, pětičlenná dánská rodinka a dvě Francouzky.

Celkově jsem se vylodili na 4 místech:

• 1) Fish Point – normální šnorchlování, jsou tu hejna malých rybiček a docela dost korálů, jinak nic extra.

• 2) Shark Point – Zde by mělo být hodně žraloků, ale my jsme viděli jen jednoho. Ale byl to docela macek, měl asi tak metr a půl, zatím největší kus, co jsem viděl. Opět to byl žralok černoploutvý. Už jsem se vůbec nebál, člověk si zvykne a skoro bych si ho snad i pohladil, kdyby se nechal.
• 3) Turtle Point – Leží přesně uprostřed úžiny mezi PP Besar a PP Kecil. Není tu nic, jen písečné dno v hloubce cca 4-5 metrů, Na dně ležela jedna veliká želva, která se skoro ani nepohla. Okolo plavaly spousty lidí, protože jako obvykle  tu zakotvilo několik dalších člunů s turisty.  Potopil jsem se skoro až k ní dolů, ale hned jsem musel vyplavat nahoru se nadechnout. Nic moc.
• 4)Lighthouse – Malý maják na volném moři nedaleko Coral Bay. Okolo něj je mělčina. Včera jsem uvažoval, že k němu doplavu ze břehu, ale přece jen je to docela daleko. Sice tu nebyli žraloci, želvy ani nic jinak pozoruhodného, ale toto místo se mi líbilo z celého výletu nejvíc, je tu obrovské množství malých rybiček a hodně krásných korálů a sasanek. Bylo tu hodně Číňanů, kteří skoro všichni plavou v moři se záchrannými vestami, takže potopit se prakticky vůbec nemůžou a jen se vznáší na hladině.

Taky je hrozně baví skákat z majáku (asi ze tří metrů) do vody, v té vestě samozřejmě… Celkově mě výlet lehce zklamal, myslel, jsem, že toho uvidím víc (hlavně těch želv a žraloků). V zásadě to nepřekonalo dojem z místa u našeho hotelu. Tento dojem jsem si potvrdil při odpoledním šnorchlování „u nás doma“. Toto místo se mi líbí nejvíc. Dnes jsem tu kupodivu neviděl žraloka, zato mě něco zle žahlo do nohy, když jsem došlápnul na písek. Bylo to hodně podobné bodnutí vosy, bolelo to ale o trochu víc. Co to bylo, jestli nějaká ježovka, medúza nebo ryba, nevím, nic jsem nezahlédnul.

Středa 20. července 2011 – Pulau Perhentian Kecil – Želví hrátky.

Při dnešním šnorchlování se mi podařilo narazit na želvu. Ležela si na dně, v hloubce asi pět metrů. Kupodivu neutekla, když jsem se k ní potopil. Dokonce na sebe nechala i sáhnout. Jen jsem se jí ale dotknul a už jsem musel nahoru se nadechnout. Po chvíli se želva začala pohybovat a pomalu plavala podél dna. Plaval jsem na hladině nad ní asi 15-20 minut. Sakra, želvy přece nemají žábry, ne? Měla by se nadechnout! Želva se nakonec jala potvrdit tento axiom a počala se pomalu přibližovat k hladině. Když už byla pode mnou asi metr a chtěl jsem ji uchopit za krunýř, abych se svezl, zase zajela zpět do hloubky a dál pokračovala v okusování korálů.

Jenže její zásoba kyslíku se povážlivě ztenčila, a tak musela nahoru znovu. Opět už jsem jí skoro měl, jen se chytit krunýře. V tu chvíli však želva mohutně zrychlila. Možná bych jí dohnal s ploutvemi, ale bez nich jsem neměl nárok. Želva udělala pár rychlých temp směrem dopředu, rychle vydechla, nadechla se a hups zpátky pod hladinu, kde se tentokrát usídlila v hloubce nějakých sedm osm metrů. Opět jsem ji sledoval a celá legrace se opakovala. Po 15-20 minutách netečné pomalé plavby a okusování korálů se želva opět nadvakrát přiblížila k hladině, přičemž podruhé mi opět utekla, nadechla se a rychle nabrala hloubku.

Želva mohla mít délku krunýře tak 80 centimetrů, s hlavou a nohami tak metr. Nechal jsem ji plavat a počal jsem se opět pomalými tempy přibližovat pláži u hotelu, od které jsem se v honbě za želvou dosti vzdálil. Cestou jsem viděl hejno ryb, jak okusují jednu nešťastnou živou medúzu po malých kousíčkách, a v dálce se mihnul velký a rychlý stín (žralok?). Když tu, na dně, druhá želva! Chvíli jsem ji sledoval, ale pak jsem rezignoval; na další pronásledování jsem už neměl sílu…  Kromě šnorchlování jsem se dnes věnoval hlavně četbě a internetu.

   Na ostrově Pulau Perhentian Kecil jsem strávil celkem 4.5 dne. A musím říct, že se jedná pravděpodobně o nejlepší místo na šnorchlování, které jsem kdy navštívil, což platí především o bezprostředním okolí naší hotelové pláže. V Pacifiku (Vanuatu, Tuamotu) bylo pár míst, kde možná bylo více hezkých korálů, ale tady jsou navíc žraloci a želvy a rejnoci a také jsem nikde neviděl tolik hezkých škeblí jako zde. A navíc je tu perfektní vstup do vody, což na korálových útesech zdaleka není vždy pravidlem.

Kota Bharu a Pulau Perhentian – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v červenci  2011: 1 malajský ringgit (R) = 6 Kč, 1 USD = 3 R

•    Doprava: Autobus Kangar (Perlis) – Kota Bharu (Kelantan): 454 kilometrů, 8 hodin jízdy, 40 R. Autobus Kota Bharu – Kuala Besut: 1.5 hodiny jízdy, 6 R.   Loď Kuala Besut –Pulau Perhentian (zpáteční, open date): 60 R (koupeno na autobusovém nádraží, jinde 70 R). Jedna cesta trvala 25 minut při pěkném počasí (= mrňavé vlny). Z PP Kecil na PP Besar se lze dostat člunem water taxi – nejkratší vzdálenost (z Long Beach naproti přes úžinu) stojí 10 R za jednu jízdu. Water taxi jezdí i v rámci jednoho ostrova, jejich služeb jsem však nevyužil.
•    Ubytování: Kota Bharu – KK Backpacker Inn: 15 R v dormitory pro 6 osob. Káva zdarma. Wifi prý mají, ale momentálně nefunguje. Dobrá poloha hotelu kousíček od autobusové stanice. Pulau Perhentian Kecil: hotelový komplex Shari – La v zátoce Coral Bay, 20 R za noc v dormitory pro 12 osob, s klimatizací. Pokoje pro dva stojí 60 R a více. Wifi a pití (voda, džus) po celý den zdarma. Na můj vkus je tu hodně lidí, ale jinak pěkné ubytování a navíc hned u hotelu je parádní šnorchlování.
•    Jídlo a pití: BBQ v místních restauracích 15-20 R. Grilují se kuřata, ale hlavně ryby, sépie, krabi atd. V našem hotelu se také vaří. Snídaně stojí 15 R, za tu cenu můžete sníst, co se do vás vejde. Večeře v hotelu stojí 20 R, přičemž v ceně je jeden kus masa (kuře, sépie, ryba) + tolik příloh, kolik se do vás vejde. Dole na pláži jsou i malé krámky se základními potravinami, pohledy, potápěčskými brýlemi atd. (nic jsem tam nekupoval, ceny značně vyšší než na pevnině), stejně tak je jeden malý předražený obchůdek přímo v hotelu.
•    Šnorchlovací výlet: Za výlet jsem platil 30 R u nás v hotelu Shari – La. Doba trvání 2.5 hodiny, vylodění na 4 šnorchlovacích místech. Pokud nemáte vlastní vybavení, tak půjčení masky a šnorchlu v hotelu stojí 5 R a půjčení ploutví dalších 5 R.

Fotoalbum – Kota Bharu a Pulau Perhentian (Malajsie)