Malajsie VII. – Cameron highlands a Kuala Kangsar

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

V další části svého malajského turné jsem navštívil dva největší státy pevninské Malajsie, Pahang a Perak. Nejdřív jsem nakouknul do severovýchodního cípu státu Pahang, kde se rozkládá vysočina Cameron Highlands, a poté jsem se zastavil v Kuala Kangsar, sídelním městě perackého sultána.

7. stát – Pahang

   Do Cameron Highlands se dá sice nejsnáze dostat z Peraku, avšak tato vysočina leží již ve státě Pahang. Pahang je plošně největším státem Západní Malajsie. Jeho rozloha je 36000 km² – větší jsou jen ostrovní státy Sarawak a Sabah. V roce 2010 zde žilo asi 1.5 milionu obyvatel. Pahang je konstituční monarchií. V čele stojí sultán, který sídlí ve městě Pekan („royal capital“), oficiálním hlavní městem státu (capital) je ovšem Kuantan, kde žije asi 500000 obyvatel, čili třetina obyvatelstva Pahangu.

   Nejhůře bylo místním lidem v 16. století, kdy byl Pahang nucen bojovat proti Portugalcům, Holanďanům a muslimským sultanátům Johor a Aceh. Většina obyvatelstva byla v těchto válkách zabita nebo zotročena a hospodářství bylo naprosto zruinováno. Pod britskou nadvládu se Pahang dostal roku 1887, kdy sem Britové místnímu sultánovi po „dohodě“ dosadili svého rezidenta (obvyklý britský postup nejen v Malajsii, ale například i v Indii).

   Velkou část Pahangu pokrývají hory a deštný prales. Nachází se zde i největší národní park Malajsie, Taman Negara (dosti zvláštní název, znamenající prostě „Národní park“). Tento park zaujímá rozlohu 4343 km² a často se o něm tvrdí, že to je nejstarší deštný prales na světě. Žijí v něm například nosorožci, tygři či sloni. V národním parku se rovněž nachází Gunung Tahan (2187 m.n.m.), nejvyšší hora pevninské Malajsie. Jinou známou oblastí Pahangu je vysočina Cameron Highlands s čajovými plantážemi či turisty oblíbený ostrov Tioman.

8. stát – Perak

   Stát Perak leží na sever od Selangoru a KL. Na severu sousedí s Thajskem. Rozloha Peraku je  21035 km² (což přibližně odpovídá rozloze Moravy), je to 2. největší pevninský stát Malajsie (po Pahangu) a v roce 2010 zde žilo asi 2.3 milionu obyvatel. Hlavním městem státu je Ipoh. Slovo „perak“ znamená v malajštině stříbro. Tento název zřejmě vzniknul podle „stříbrné“ barvy cínu, který se zde těží. Perak je konstituční monarchií, a to dědičným sultanátem. Sultán sídlí ve městě Kuala Kangsar.

   Peracký sultanát založil roku 1528 nejstarší syn melackého sultána Muzaffar Shah, kterému se podařilo po dobytí Melaky Portugalci (roku 1511) uprchnout. Již tehdy Perak oplýval obrovskými zásobami cínové rudy a proto lákal různé dobyvatele. Zvláště aktivní byli v tomto směru Holanďané, Perak a cínové doly se jim však nakonec ovládnout nepodařilo. Siamský útok ze severu Perak odvrátil jen s britskou pomocí. Britům se nakonec podařilo Perak ovládnout, stejně jako ostatní pevninská území Malajsie.

Těžba cínu také mimo jiné přilákala velké množství čínských přistěhovalců, kteří dnes tvoří více než 30% obyvatelstva státu Perak. V 80. letech 20. století poklesly výrazně světové ceny cínu a mnoho dolů v Peraku bylo zavřeno, což výrazně postihlo ekonomiku státu, který právě díky cínu patřil v koloniální éře k nejbohatším částem Malajsie.

Malajský deník – část sedmá

Sobota 2. července 2011 – Počtvrté v Malajsii

Do Kuala Lumpur jsem přiletěl včera večer z Kambodže. Posunul jsem si hodinky opět o hodinu dopředu, takže mám zase o 6 hodin více než Česko. Monorailem jsem sjel jednu zastávku, najedl jsem se u Indů a ubytoval jsem se ve stejném hostelu jako minule. Ráno jsem vyrazil na nedaleké autobusové nádraží a přepravil jsem se do městečka Tanah Rata, které leží na vysočině Cameron Highlands. Toto pohoří leží v severozápadním cípu státu Pahang. Bylo pojmenováno po Britu Williamu Cameronovi, který toto území první řádně zmapoval a popsal.

Tanah Rata leží ve výšce kolem 1500 m.n.m., nejvyšší hory pak těsně převyšují dvoutisícovou hranici. Proto zde byly v minulosti vysázeny čajové plantáže, neboť čaji se nejvíce daří v horských tropických oblastech, kde je nižší teplota a vydatné srážky. Pěstují se zde rovněž jahody a zelenina, obojí na terasovaných svazích. Ovšem zůstalo tu i dost džungle. A tak je tato zemědělsko–pralesní oblast vyhledávána turisty, obzvláště když leží ideálně v polovině trasy KL – Penang či KL – Pulau Perhentian.

   Dnes jsem se v podstatě jen ubytoval, chvíli jsem coural městečkem a najedl jsem se, jak jinak, u Indů. Nadmořská výška se projevila znatelným poklesem teploty a i když přes den není vyloženě zima, dlouhé nohavice i rukávy nejsou ráno či večer vůbec k zahození. V noci je pak opravdu dost chladno a člověk by rozhodně neřekl, že je kousek od rovníku… Večer jsem se koukal po dlouhé době na televizi a viděl jsem na vlastní oči, jak Petra Kvitová slavně porazila Šarapovovou ve finále Wimbledonu. To bylo radosti!

Neděle 3. července 2011 – Cameron Highlands

Cameron Highlands se dají poznávat různými způsoby. Můžete si zaplatit organizovaný výlet s nějakou cestovkou, půjčit si motorku nebo vyrazit na pěší túru. Zvolil jsem poslední možnost. Jak se ukázalo, je zde pěší turistika  docela svízelnou záležitostí. V okolí je sice teoreticky možné projít se po 14 různých trasách, které jsou vyznačeny i v málo podrobné mapce (v Tanah  Rata ji lze koupit kdekoliv za 4 ringgity). Bohužel však tyto trasy nejsou značené v samotném terénu. Tu a tam lze narazit na zbytky značení. Že by ho ale někdo obnovoval, to ani náhodou. Navíc jsem někde četl, že někteří ilegální průvodci ničili značení schválně, aby pak turisté využívali jejich placených služeb. Takže celkově bída.

Tanah Rata

Tanah Rata je velmi turistické místo, je tu spousty hotelů všech cenových kategorií, ale na pěší turisty tu evidentně kašlou. Vybral jsem si nicméně pro dnešek turistickou trasu číslo 10, která vede na kopec Gunung Jasar. Chlapík u nás v hotelu mi včera večer ochotně nakreslil plánek celé trasy, který se mi velmi hodil a nutno říct, že naprosto perfektně seděl. Navíc je v hotelu nástěnka, kde jsou plánky jednotlivých tras i s popisem. Mapu trasy jsem si ofotil a vzal jsem si s sebou laptop, kde jsem měl mapu uloženou.

   Nicméně ráno jsem stejně slušně bloudil. V zakoupené mapě, kde je i plánek městečka Tanah Rata (velikostí a významem něco jako u nás Špindlerův Mlýn, možná ale ještě o trochu roztahanější), je začátek trasy číslo 10 označen nesprávně na druhém konci vesnice. Takže jsem šel nejdřív na opačnou stranu a pak jsem asi hodinu hledal začátek trasy na nesprávném místě. Když už jsem v podstatě kapituloval, všimnul jsem si, že ubytovna „Oly Apartment“, kde má trasa začínat, je v mapě zakreslená směrem od centra vesnice úplně na druhou stranu.

Došel jsem tedy tam a vida, začátek trasy jsem hned našel. Zašel jsem si tedy hned na začátku asi čtyři kilometry. Dále už jsem nebloudil, protože jednak cestička byla dobře patrná a navíc jsem měl ten plánek. Pěšina vedla pralesem dost strmě nahoru. V džungli jsem celkem nic zajímavého nespatřil, nikde ani živáčka, ba ani nějaký hmyz, prostě mrtvo. Za pozornost stojí snad jen stromovité kapradiny, které rostou všude okolo. Vzpomněl jsem si na Nový Zéland, kde jich bylo rovněž habaděj… Pod vrcholem Gunung Jasar se tyčí veliký stožár vysokého napětí a dráty docela hyzdí krajinu. Výhled také nebyl nic moc. Svítilo sice občas sluníčko, ale byl opar a viditelnost byla špatná.

Orang Asli

Z vrcholu jsem nešel zpět stejnou cestou, nýbrž vydal jsem se na druhou stranu směrem k čajovým plantážím. U nich se mimo jiné nachází domorodá vesnička. Domorodci tu nemám na mysli Malajce, nýbrž Orang Asli. Tímto malajským termínem se označují původní obyvatelé Západní Malajsie. Termín „Orang Asli“ také malajsky doslova znamená „původní obyvatelé“, a významově je to stejné jako termín Aborigines, používaný v Austrálii pro domorodé Austrálce.

Orang Asli není jedno etnikum, nýbrž mnoho menších národů, které se řadí do třech větších skupin: Negrito, Senoi a Proto Malai. Nejmenší nárůdek, zvaný Orang Kanaq, čítal v roce 2000 pouze 73 jedinců. V současnosti žije v Západní Malajsii celkem asi 150000 Orang Asli, kteří hovoří mnoha různými domorodými jazyky, i když většina z nich dnes ovládá i malajštinu. Původně byli všichni Orang Asli animisty, ale později část z nich přejala křesťanství, hinduismus a islám.

Domorodá vesnička

Nutno říct, že zdejší vesnička je zcela moderní a místní Orang Asli bydlí v docela pěkných domcích. Všimnul jsem si, že v jedné budově je mnoho lidí. Nakouknul jsem tam, a hle, místní se zrovna ládovali obědem. Bylo tam snad 50 lidí, muži ženy i děti, a všichni obědvali společně. Taková velká jídelna. Muži na mě kývli, abych šel také dovnitř. Rád jsem přijal jejich pozvání. Dostal jsem výborný oběd (rýže, ryba, kuře, zelenina, čaj) a chlapíci mi pak ještě poděkovali, že jsem za nimi zašel. Všichni se na mě usmívali a děti mi ještě dlouho mávaly na cestu, dokud jsem jim nezmizel z očí. Krátká, ale velmi dojemná epizoda. Občas se člověk nestačí divit, kde se v některých lidech bere tolik pohostinnosti.

   Vesnička už leží na začátku čajové plantáže. Tou jsem prošel po cestě a posléze jsem se dostal až na hlavní silnici. Krajina je tu pěkná, čajovníkové keře vytvářejí pěkné obrazce, ale musím říct, že na Srí Lance v okolí Nuwara Eliya to bylo o dost hezčí. Pak jsem se po hlavní silnici vrátil asi čtyři kilometry zpět do Tanah Rata. Procházka byla celkem příjemná, až na to bloudění na začátku. Nicméně okolní krajina a prales zejména mě nijak zvlášť neuchvátily, takže i když jsem původně plánoval, že zde zůstanu dva až tři dny, došel jsem k názoru, že jeden den bohatě stačil a zítra se zase posunu o kus dál.

Pondělí 4. července 2011 – Kuala Kangsar

Z Cameron Highlands jsem se přesunul dvěma autobusy (s přestupem ve městě Ipoh) do Kuala Kangsaru. Toto město není velké, sídlí zde však peracký sultán. Díky tomu se zde nachází několik hezkých staveb. Toto město jsem si vybral k návštěvě především proto, že v mnoha prospektech o Malajsii nechybí obrázek zdejší mešity Ubudiah Masjid, která bezpochyby patří k nejkrásnějším v Malajsii. Vše, co je ve městě zajímavého, se nachází v jakémsi sultánském okrsku, nebo, chcete-li, ve vládní čtvrti. Bylo pořádné vedro, neboť z chladnější vysočiny jsem opět sjel až téměř na úroveň mořské hladiny, a tak prohlídka byla docela únavná, ačkoliv vzdálenosti nejsou nijak veliké. Za pozornost stojí především tři stavby:

1) Galeri Sultan Azlan Shah

V této budově se nachází sultánovo muzeum. Je tu spousta jeho obrazů, fotografií a různých předmětů, jako jsou hodinky, zbraně, mince, slavnostní obleky apod. Celkem zajímavá expozice za nevelké vstupné. Uvnitř se nesmí fotit, ale nikdo mě nehlídal. Současný sultán se jmenuje Azlan Muhibbuddin Shah a nastoupil na trůn jako v pořadí 34. sultán Peraku v roce 1984. Jeho dynastie vládne v Peraku už od 16. století. Sultán se narodil v roce 1928, je mu tedy již 83 let. K vidění je tu i mnoho obrazů jeho manželky a fotografie celé řady jejich dětí a vnoučat.

2) Ubudiah Masjid

Kvůli této mešitě jsem sem jel především. Je opravdu pěkná. Její tvar je poněkud atypický, neboť velká kupole je vklíněna mezi čtyři minarety jaksi asymetricky, přičemž střechu zdobí řada menších věžiček. Měl jsem to štěstí a podíval jsem se i do mešity, ale uvnitř to není nic úchvatného, pohled zvenčí je mnohem zajímavější. Na mě působí mešita docela moderním dojmem, i když zase tak nová není – byla dostavěna v roce 1917.

3) Sultánův palác Istana Iskandariah

Palác leží ještě kus za mešitou (míněno směrem od centra). Je velikánský, avšak obdivovat ho můžete jen z uctivé vzdálenosti, neboť dovnitř areálu není turistům povolen vstup.

   Kuala Kangsar není věru častým cílem zahraničních turistů, a tak jsem ve městě nepotkal ani jednoho bělocha. Sem tam tu lze narazit na malajské výletníky. Před mešitou jsem potkal dva autobusy plné lidí. Nicméně v muzeu jsem byl první zapsaná návštěva po 4 dnech. Kromě sultánského okrsku zde není už tolik věcí k vidění, ale pokud máte hodně času, stojí návštěva města Kuala Kangsar za úvahu. Zvláště ta mešita je dost pěkná.

Cameron Highlands a Kuala Kangsar – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v červenci  2011: 1 malajský ringgit (R) = 6 Kč, 1 USD = 3 R

•    Doprava: Bus Kuala Lumpur – Tanah Rata (Cameron Highlands): 209 kilometrů, 4.5 hodiny jízdy, 35 R. Bus Tanah Rata – Ipoh: 2 hodiny jízdy, 19.30 R. Bus Ipoh – Kuala Kangsar: 50 kilometrů, 1.5 hodiny jízdy, 6.20 R.
•    Ubytování: Tanah Rata (Cameron Highlands): Cameronian Inn, 15 R za noc v dormitory pro čtyři osoby, bez koupelny. Avizovaná wifi free zdarma nefungovala, pevný internet tu mají za 5 R za hodinu, avšak v době nefunkčnosti wifi byl zdarma. Příjemné a klidné ubytování. Kuala Kangsar: Double Lion Hotel – 30 R za pokoj bez koupelny a bez wifi. Na malajské poměry drahé a nic moc ubytování, ale ve městě není mnoho jiných možností.
•    Jídlo a pití: Tanah Rata: večeře u Indů 8 R (rýže, kousek kuřete a pár krevet, zelenina) + čaj s mlékem 1.50 R. Voda v krámku (1.5 litru láhev) 2 R. Kuala Kangsar: mee rebus (nudle, vejce) – 3 R (dobré, menší porce).
•    Vstupné: Galeri Sultan Azlan Shah – 4 R
•    Různé: mapka Cameron Highlands – 4 R

Fotoalbum – Cameron Highlands a Kuala Kangsar