Lisabon – Zajímavosti, Náš pobyt

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků.  

V červenci 2013 jsme letěli na Madeiru, a jelikož jsme měli mezipřistání v Lisabonu, bylo by hříchem nenavštívit i toto zajímavé město. V Lisabonu a jeho blízkém okolí jsme nakonec strávili tři dny.

 Jelikož jsem se zařekl (z časových důvodů), že dlouhé články už psát nebudu, tak to prosím ber jen jako takový krátký pokec k fotogalerii, která je připojena následně.

Pár údajů o Lisabonu

   Lisabon (portugalsky Lisboa, anglicky Lisbon) je, jak známo, hlavním městem Portugalska. Je samozřejmě také největším portugalským městem. V úředních hranicích má jen něco kolem 550000 obyvatel, ale v celé velké lisabonské aglomeraci žije tři miliony lidí. Lisabon leží v ústí řeky Tejo (nejdelší řeka Pyrenejského poloostrova, délka 1038 kilometrů, španělsky Tajo).

   Kdy tohle město přesně vzniklo, není úplně jasné, ale již ve 12. století př.n.l. stálo na místě dnešního Lisabonu fénické obchodní středisko. Lisabon je tak jedním z nejstarších měst v Evropě! Výrazně starší města jsou na našem kontinentu pouze v Řecku a na Balkáně. Za druhé punské války, roku 205 př.n.l., se město dostalo po římskou nadvládu. Římané tehdy toto město nazývali Olissipo a za jejich vlády významně prosperovalo. V 5. století ovšem nastal úpadek, jelikož právě zuřilo stěhování národů a Germáni a další barbaři se proháněli po římské říši, jako by se nechumelilo. Mimo jiné se tu na svém tažení krátce zastavili Vandalové. Nakonec zde zakotvili Vizigóti, kterým se podařilo sjednotit pod svou vládou celý Pyrenejský poloostrov. Ani oni se však dlouho neradovali, protože v roce 711 dobyli Lisabon Arabové. Za jejich vlády, kolem roku 900, přesáhl počet obyvatel Lisabonu 100000. Křesťanům se Lisabon podařilo v rámci reconquisty dobýt zpět až v roce 1147. Učinil tak portugalský král Alfons I. Dobyvatel. Roku 1248 pak Portugalci dobyli i Algarve, portugalský jih, čímž reconquista, alespoň co se Portugalska týče, skončila (Španělé se s Maury definitivně vypořádali až roku 1492). Teprve roku 1255 se však Lisabon stal hlavním městem Portugalska. Předtím byla hlavním městem Coimbra.

   V dalších staletích Lisabon utěšeně rostl a v 16. století, kdy bylo Portugalsko (spolu se Španělskem) největší světovou námořní velmocí, patřil k největším městům Evropy. Vývoj však nebyl zdaleka bezproblémový. Město bylo například několikrát zle poničeno zemětřesením. Nejhorší to bylo 1.11.1755, kdy byl Lisabon velkým zemětřesením a následnou vlnou tsunami prakticky úplně zničen. Asi 85% městské zástavby se octlo v troskách, zahynuly desetitisíce lidí. Lisabon byl pak z velké části postaven znova. V letech 1807-1811 byl Lisabon pro změnu okupován Napoleonem a portugalský královský dvůr musel dočasně utéci do Brazílie.

   Během druhé světové války bylo Portugalsko (stejně jako Španělsko) neutrální zemí a přes Lisabon uteklo před Hitlerem asi 100000 jeho odpůrců (viz třeba slavný Remarqueův román Noc v Lisabonu). Ve 20 století se také Lisabon stal dějištěm tří revolucí: v roce 1910 smetla první revoluce monarchii a nastolila První republiku. Druhá revoluce z roku 1926 svrhla První republiku a nastolila Druhou republiku. Nejslavnější revolucí byla ta třetí, zvaná Karafiátová, která vypukla v roce 1974. Ta svrhla diktátorský režim a nastolila Třetí, demokratickou republiku. Revoluce proběhla relativně v poklidu (byli při ní zabiti pouze 4 členové tajné státní policie) a demonstrovaly při ní statisíce lidí, čímž hodně připomíná tu naší Sametovou revoluci z roku 1989.

   Lisabon se samozřejmě také poslední dobou stal dějištěm mnoha významných událostí. Roku 1998 se tu například konala světová výstava Expo, kterou Portugalsko uctilo Vasco da Gamu, slavného mořeplavce a objevitele námořní cesty do Indie (ke které došlo přesně 500 let předtím, roku 1498). U příležitosti této výstavy byl dokončen i most Vasco da Gamy, který je dodnes nejdelším mostem v Evropě (jeho délka je přes 17 kilometrů). V roce 2004 se zde hrálo finále mistrovství Evropy ve fotbale, v němž domácí Portugalci tehdy prohráli s Řeky, přemožiteli Čechů. A v roce 2007 zde byla na summitu EU podepsána Lisabonská smlouva, která významně změnila vztahy uvnitř EU.

Jak bylo v Lisabonu?

Nejdříve opět zdejší highlights, aneb co se mi v Lisabonu a okolí líbilo nejvíc:

   1)Klášter svatého Jeronýma ve čtvrti Belém. Belém, lisabonská čtvrť, ležící několik kilometrů od centra, určitě stojí za návštěěvu, protože zajímavostí je tu více. Hodně známá je věž Torre de Belém, což je možná nejfotografovanější objekt v Lisabonu. Líbila se mi. Mnohem méně už se mi líbil Pamárník objevitelů (Padrão dos Descobrimentos), který je betonový a trochu mi připomněl Stalinovu „frontu na maso“ z pražské Letné či jiné komunistické architektonické „skvosty“. Daleko nejhezčí stavbou v Belému i v celém Lisabonu je ovšem klášter svatého Jeronýma (Mosteiro do Jerónimos). Tato stavba je, spolu s věží Torre de Belém, zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Klášter založil roku 1502 král Manuel I. Veliký (vládnul 1495-1521, jeho vláda je považována za vrchol portugalských dějin) jako výraz díků za šťastnou výpravu Vasco da Gamy do Indie. Jeho stavba byla dokončena roku 1511. Nádherný je hlavně klášterní kostel Igreja de Santa Maria, to je fakt perla. Tento kostel byl postaven v tzv. manuelském stylu, který spojuje prvky gotiky a renesance. Ve stejném stylu je postavena i Torre de Belém. Přiznám se, že některé gotické katedrály mi připadají uvnitř poněkud ponuré, ale tohle není ten případ. Vnitřní výzdoba je nádherná. Uvnitř se mj. nachází náhrobek Vasco da Gamy. Kdybyste měli vidět v Lisabonu jen jednu památku, pak je to určitě tato. Vstup do kostela je zdarma. Do Belému se nejlépe dostanete příměstským vlakem (jako u nás panťák) z nádraží Cais do Sodré. Jede každou chvíli, jedna jízda stojí 1.25 EUR, celkem 3 stanice a pouhých 8 minut jízdy.

   2)Bufet libre poblíž náměstí Rossio v centru. Ano, u mě je to vždycky hodně i o jídle J. Bufet libre znamená, že se tu za fixní poplatek (6.90 – 7.90 EUR) můžeš nacpat k prasknutí. Učinil jsem tak dvakrát. Neprasknul jsem, ale měl jsem na mále. Mají tu maso, polévku, i různé přílohy. Jídlo je dobré, i když zase ne něco extra. Ale za tu cenu, no nekup to J.

   3)zámek Palácio da Pena, Sintra. Lehce šílená stavba, které se často přezdívá „portugalský Neuschwanstein“. Palác byl postaven v „romantickém stylu“ v letech 1840-1850. Je to stavba tak kýčovitá, až je krásná. Nachází se v Sintře, což je město asi 30 kilometrů na severozápad od Lisabonu, zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO. Kromě Palácio da Pena tu můžete obdivovat trosky maurského hradu i samotné městečko, které mi v něčem malinko připomnělo Český Krumlov – také jsou tu úzké křivolaké uličky v kopcích.

   Návštěvu Sintry je dobré spojit s návštěvou mysu Cabo da Roca (viz níže). Na nádraží si kup speciální lístek za 12 EUR, který se ti bohatě vyplatí. Je totiž platný na celou trasu Lisabon (nádraží  Cais do Sodré) → vlak do Cascais → autobus na Caboa da Roca  → autobus do Sintry → vlak do Lisabonu (nádraží Central do Rossio). Jet můžeš samozřejmě i obráceně. Spoje na sebe hezky navazují a hlavně, tento lístek stojí mnohem méně, než kdyby sis koupil jednotlivé jízdenky. Navíc lístek platí i na okružní autobus v rámci Sintry. Palácio da Pena a maurský hrad se totiž nacházejí několik kilometrů od města a je určitě příjemné se svézt autobusem, než to celé v portugalském vedru šlapat pěšky. Na tenhle výlet si vyčleň celý den. Do Palácio da Pena a maurského hradu se platí vstupné, my jsme škudlili a nešli jsme dovnitř.

   4)Cabo da Roca. Tento mys nedaleko od Lisabonu je nejzápadnějším bodem evropského kontinentu, leží na souřadnici 09°29´W. Dál na západ už leží v Evropě jen některé ostrovy (Island, Azory). Z mysu spadají do oceánu strmé útesy, vysoké přes 100 metrů. Je to místo, kde uděláš pár fotek a pojedeš dál, ale v rámci té 12-eurové jízdenky se určitě vyplatí sem zajet.

   V Lisabonu a jeho blízkém okolí jsme strávili celkem tři dny. Z toho dva dny přímo v Lisabonu, jeden den jsme pak udělali výlet do nedalekého okolí po trase Lisabon – Cabo da Roca – Sintra – Liasabon. Centrum Lisabonu je kopcovité, typická je změť úzkých uliček. Jelikož ulice jsou často opravdu hodně strmé, jezdí tu na některých místech lanovky či speciální výtahy (nejznámější z nich je Elevador de Santa Justa, který je dnes spíše jakousi vyhlídkovou věží). Centrem se také prohánějí starodávné tramvaje. Jsou hezké, ale malinké, takže se asi jedná spíše o turistickou atrakci než o regulérní dopravní prostředek. V centru je dále hrad a několik náměstí. Dále určitě musíš navštívit čtvrť Belém, ležící pár kilometrů od centra. Popisovat jednotlivé památky tu nebudu, to nejhezčí už bylo ostatně zmíněno výše.

   Lisabon je docela hezké město, zajímavé. Určitě stojí za návštěvu, i když samostatný výlet, jaký jsem třeba nedávno podniknul do Říma, bych sem nedělal, tak zajímavé to tu zase není. Ale rád jsem si výlet na Madeiru zpestřil návštěvou portugalského hlavního města. Bohužel, Lisabon má i svou stinnou stránku, a tou je nepořádek. Takový bordel (pardon, ale jinak se to nedá nazvat) se jen tak někde nevidí. Lisabon je určitě daleko nejšpinavější město v Evropě, které jsem viděl, hrůza hrůzoucí. Jsi třeba na nějakém náměstí nebo u významné památky a zdá se ti, že je tu poměrně čisto. Ale stačí zajít za roh nebo do temnějšího zákoutí a tvůj dojem se rázem změní. Všude odpadky, páchnoucí moč, psí exkrementy. A že by se někdo namáhal to uklidit, to ani náhodou. Zvláště v okolí hostelu, kde jsme bydleli (kousek od nádraží Cais do Sodré) je to síla. Sbírat v tom svinčíku kešky (ano, jsem nadšeným kačerem neboli provozovatelem geocachingu) je opravdu jen pro otrlé. Praha je hezčí než Lisabon, udržovanější a především nesrovnatelně čistší.