Kakamega – Deštný Prales v Keni

Národní rezervace Kakamega Forest leží téměř přesně na rovníku na západě Keni, poblíž města Kakamega. Pokud nemáte podrobnější mapu Keni, pak vězte, že je to zhruba mezi městy Kisumu a Eldoret, čili kousek od Viktoriina jezera a asi 400 kilometrů severozápadně od Nairobi.

Základní údaje o pralesní rezervaci Kakamega

Pralesů v Keni najdete několik. Horský prales zdobí nejvyšší horu Keni, Mount Kenyu (5,199 m.n.m. – druhá nejvyšší hora Afriky), pralesní charakter mají i části mangrovových porostů na východokeňském pobřeží. Avšak Kakamega Forest je v rámci Keni a celé Afriky vlastně unikát. Představuje totiž nejvýchodnější izolovaný zbytek obrovského guinejsko-konžského pralesa, který se kdysi táhl souvisle od Guineje až po Keňu. Prales byl ovšem na mnoha místech vykácen. Dnes se největší úseky tohoto druhého největšího deštného pralesa na Zemi (po Amazonii) nacházejí v DR Kongo, na dalších místech pak můžeme najít často jen izolované zbytky pralesní vegetace.

Biodiverzita

Na ochranu zbytků pralesa byla v Keni založena Národní rezervace (dále NR) Kakamega Forest. Celý úsek prales má rozlohu 240 kilometrů čtverečních, samotná NR Kakamega Forest zaujímá plochu 44,7 km² a byla vyhlášena v roce 1985. Leží asi 1,700 metrů nad mořem, takže je vlastně nejvyšší částí „nížinného“ pralesa (horské deštné pralesy, např. na Kilimandžáru, Mount Kenya a jinde, se nacházejí ve výšce kolem 3000 m.n.m.).

   Druhová biodiverzita v pralese je i na tak relativně malé ploše obrovská. Žije zde asi 400 druhů motýlů, 330 druhů ptáků a 380 druhů rostlin (z toho místní domorodci využívají asi 50 rostlinných druhů k léčebným účelům). Žije zde i mnoho druhů plazů (27 druhů hadů, gekoni, ještěrky), obojživelníků (např. 17 druhů žab) a savců, z nichž nejspíše zahlédnete některou ze sedmi druhů opic (například kočkodan Brazzův, gueréza pláštíková). Severní část pralesa, kde se nachází NR Kakamega Forest, je spravována Keňským úřadem pro ochranu životního prostředí.

Ilegální kácení

Nesmí se tu kácet, sbírat dřevo ani spásat tráva. Díky tomu se zde stále ještě nacházejí úseky prvotního deštného pralesa, někde však již roste prales druhotný. Jižní část pralesa je také rezervace, která se jmenuje Kakamega Forest Reserve, spravuje jí však ministerstvo lesnictví. Tento úsek je naopak vystaven neustálému tlaku ze strany farmářů, kteří se snaží rozšířit svoje políčka na úkor deštného pralesa.

Prales je zde kácen často ilegálně. Zároveň však má zdejší prales pro domorodce magický význam. Některé stromy jsou posvátné a v lese se občas dodnes konají rituální obřízky mladých chlapců, kteří tímto rituálem vstupují mezi dospělé muže. Tento zvyk je ovšem dnes na ústupu. Stejným nožem se totiž často obřezává až deset chlapců najednou, což nemálo přispívá k šíření epidemie AIDS.

My s Honzou jsme navštívili pouze severní, přísněji chráněnou část pralesa.

Náš pobyt v NR Kakamega Forest

Do NR Kakamega Forest jsme se vydali z města Kisumu na březích Viktoriina jezera. Konkrétně jsme jeli autobusem do vesnice Buyangu. Vzdálenost Kisumu – Buyangu je asi 70 kilometrů a cesta nám trvala 3 hodiny! Buyangu je vesnice, ležící kousek od vstupu do rezervace.  Kousek od místa, kde jsme vystoupili se nachází krásné tábořiště New De Brazza Campsite. Ubytovali jsme se zde v krásných bandách. Bandy jsou „typicky africké“ hliněné chatrče. I když většina vesničanů dává dnes přednost „moderním“ baráčkům se střechou z vlnitého plechu, stále můžete zvláště v odlehlejších částech Keni spatřit bandy.

Banda má přesně kruhový půdorys a je obyčejně uplácaná z hlíny a krytá střechou z přírodního materiálu (nějaký druh trávy). Naše banda, ve které jsme spali, vypadala ovšem funglnově a ještě byla krásně bíle omítnutá. Uvnitř bylo pár pavouků a dvě dřevěné postele, jinak nic,  nicméně i tak to tu vypadalo docela útulně. Do této části Keni tedy zrovna moc turistů nejezdí a letos (po nedávných krvavých nepokojích) obzvlášť. V tomto krásném kempu jsme byli první turisté, kteří sem zavítali od ledna a první Češi vůbec! (soudě tedy alespoň podle zápisů v návštěvní knize). Ubytovali jsme se, objednali si večeři na večer a hned jsme vyrazili do pralesa.

Vchod do rezervace je asi 500 metrů od kempu. Platíme nekřesťanských 20 dolarů za vstup a dalších 450 KES za mapu, abychom se zorientovali. Po pralese pak chodíme s Honzou každý zvlášť (Honza je totiž vybaven kromě fotoaparátu i obrovským stativem a často zůstává na jednom místě velmi, velmi dlouho).

Kopec Buyangu Hill

Celou rezervací prochází široká cesta. Z ní pak odbočují menší cestičky na obě strany. Na cestě jsou ukazatele, ale na pěšinách v pralese už dále nejsou žádné značky a občas člověk lehce bloudí. Zpočátku tedy odbočuji do místy nepřehledné džungle a lehce tápu. Poté se vracím na hlavní cestu a po několika kilometrech vystupuji na vyhlídkový kopec Buyangu Hill. Na kopci je i dřevěná pozorovatelna, z níž na jednu stranu můžete vidět opice, na stranu druhou je pak pěkný výhled do kraje. Pak se snažím najít ještě vodopády Isiukhu, ale opět bloudím a nenacházím je, tak se raději vracím zpátky ke vstupu do rezervace, kde mám sraz s Honzou.

Fauna a flóra Buyangu Hill

V pralese nenajdete velká africká zvířata či šelmy. Zato jsme tu viděli spoustu opic, motýlů a ptáků. Ptáci jsou tedy spíše více slyšet než vidět a skrývají se kdesi v korunách stromů, stejně jako opice. Nejpočetnějším opičím druhem v NR Kakamega Forest je gueréza pláštíková (latinsky Colobus guereza, anglicky eastern black-and-white colobus). Tato krásná černobílá opice žije především vysoko v korunách stromů, kde se živí listy, a na zem, na rozdíl třeba od paviánů, sestupuje jen zřídka.

Gueréza může vážit až 10 kilogramů a dosahovat délky 60 cm (délka těla, ocas může měřit dalších 80 cm). Guerézy jsou aktivní hlavně ve dne a v rezervaci jsme jich viděli spoustu. Avšak pozorují se špatně a fotografují ještě hůř. Nejčastěji je vidět pohybující se větve, občas se někde mihne kousek černobílé srsti. A pak najednou hop! Gueréza přeskočí z jednoho stromu na druhý. Guerézy skáčí velmi dobře, velmi rády a skoky jsou to velmi efektní.

Kromě zvířat můžete samozřejmě vidět i mnoho druhů rostlin. Původní prales je celkem řídký, ale v druhotném lese je hustý podrost, ve kterém se snadno ztratíte. Jdete po cestičce, která je rovná a přehledná. Najednou Vám cestu zkříží třeba liána, cestička se ztrácí nebo se rozdělí na cestiček několik a najednou nevíte, kudy dál. Vzhledem k velikosti rezervace ovšem rozhodně nehrozí, že byste nenávratně zabloudili a zemřeli někde v divočině. Je to spíše takový vzorek, jak vypadá pořádný prales. Nepřipadali jsme si tu jako v neprostupné džungli, spíše jako v obrovské botanické zahradě. Pokud někdy zavítáte do těchto končin, nenechte si návštěvu rezervace ujít, určitě stojí za vidění.

Praktické informace

Orientační kursy v době našeho pobytu – červenec 2008:

• 100 KES (keňských šilinků) – 25 Kč
• 1 USD – 15 Kč
• Autobus Kisumu – Buyangu (70 km, 3 hodiny jízdy) – 300 KES
• Ubytování v bandě (New De Brazza Campsite) – 500 KES na osobu a noc
• Večeře v kempu (vegetariánská, ale vynikající a velká porce – brambory, chapati, rýže, čočka) – 350 KES na osobu
• Vstup do NR Kakamega Forest – 20 USD (pro cizince)
• Mapa rezervace (prodávají ji u vstupu)  – 450 KES

Fotogalerie Kakamega