Káhira – Historie, Stará Káhira, Zajímavosti, Informace

Káhira je obrovská. Má nějakých 20 milionů obyvatel a je daleko největším městem Afriky a jedním z největších měst na světě. Možná máte vy Pražáci někdy pocit, že Praha je velkoměsto. Ale oproti Káhiře je to jenom trochu větší roztahaná vesnice. A to každých půl roku přibude v Káhiře kolem půl milionu lidí.

Káhira útočí

Káhira je přeplněná. Všude tolik lidí a tolik aut! Navíc všichni jezdí jako šílenci. Pravidla silničního provozu se moc nedodržují, platí právo silnějšího, hbitějšího, rychlejšího, agresivnějšího. Přejít nějakou hlavní ulici plnou aut je docela výkon. Že jsou tu semafory, kde občas svítí chodcům dokonce i zelená? To většina egyptských řidičů ještě asi nestačila zaregistrovat. Že jsou tu policisté? Ano, Ti se snaží dopravu trochu usměrňovat a řídit. A ne že by neměli autoritu! Ale i oni se musí sklonit před obrovským nekontrolovatelným organismem jménem egyptská doprava.

Vzduch v centru Káhiry je nedýchatelný. Odpolední dopravní špička v dusném horkém letním dni někde v Legerově ulici? To je křišťálově průzračný vzduch ve srovnání třeba s Midanem Tahrir, což je hlavní náměstí v Káhiře. Sotva jsme se po příjezdu do Káhiry ubytovali v hotelu a šli se poprvé projít právě na Midan Tahrir, začalo mě bolet v krku.

Myslel jsem si nejdříve, že na mě leze nějaká angína. Ale byla to zřejmě alergická reakce na zdejší smog. Ten smog je jasně viditelný, je to všudypřítomná šedivá deka vznášející se nad Káhirou.

A tolik špíny, to jsem v žádném jiném městě neviděl. Snad jen s výjimkou Indie a Pákistánu.

Odpadky v Kahiře

Spousty lidí žije na ulici, mezi odpadky, na skládkách, nad kterými by se i naši bezdomovci ušklíbli. Někde mají solidní smetiště i na plochých střechách svých domů. A tu -hle! – se ze špinavého domu, o kterém jste se mylně domnívali, že měl být zbourán už před dvaceti lety, vynoří chlapík s vozíkem, plným čerstvě napečeného arabského chleba. V té ruině nejenom bydlí lidé, ale je v ní dokonce i pekárna…A kdeže se to nacházíme, na nějaké periferii? Ne! Jsme v samém centru Káhiry, poblíž starobylé mešity Ibn Tulun z 9. století!

   Tak proč byste do té Káhiry vlastně měli jezdit? Co je tam (kromě pyramid) k vidění? Má cenu se vůbec probíjet vším tím chaosem? Má! Káhira je plná zajímavých památek, plná historie. Je tu mnoho krásných zákoutí, mešity, bazary, pevnost, nejstarší univerzita na světě, jedno z nekrásnějších světových muzeí, luxusní čtvrtě, obchody s nejnovějším zbožím, univerzity, hotely… A v neposlední řadě je tu také Nil. Káhira stojí určitě za návštěvu, ale procházet se v ní vyžaduje trochu osobní odvahy a velkou dávku trpělivosti.

Stručná historie Káhiry

Na egyptské poměry je Káhira město mladé. Vždyť byla založena až v desátém století za dynastie Fatimovců. Ale ihned se stala jedním z uznávaných center arabského světa. Pravda, zpočátku byla možná trochu zastíněna ještě oslnivějším Bagdádem. Ale její význam pro Araby i muslimy byl a je mimořádný. Samotné slovo Káhira znamená „Vítězná“.

V Káhiře byla především založena už v 10. století veleslavná univerzita al-Azhar, nejstarší univerzita na světě! Al-Azhar je nejuznávanější centrum vzdělanosti celého islámského světa (nebo alespoň jeho sunnitské části). Velký rozkvět zažila Káhira i za vlády mameluků (1250 – 1517). V roce 1517 dobyli Káhiru osmanští Turci a připojili Egypt ke své říši, mameluci si ale svůj vliv uchovali. Poté, co mamelucká vojska porazil Napoleon v bitvě u pyramid, obsadila francouzská vojska v roce 1798 nakrátko i Káhiru, ale nakonec jejich egyptské dobrodružství skončilo  neúspěšně.

V 19. století zažila Káhira další veliký rozkvět za vlády místodržitele Muhammada Aliho a jeho následovníků. Tento turecký důstojník albánského původu se chopil moci v Egyptě, a přestože formálně uznával osmanskou nadvládu, ve skutečnosti vytvořil z Egypta nezávislý  stát. Nakonec však Egypt ovládli Britové. Formální nezávislost na Velké Británii získal Egypt v roce 1922, ve skutečnosti si však Britové udrželi v Egyptě silný vliv až do roku 1956.

Srdce Arabského světa

I dnes je Káhira (a celý Egypt vůbec) pokládána za srdce arabského světa. Egypt je daleko nejlidnatější arabskou zemí (má zhruba 75 milionů obyvatel) a Káhira je největším městem arabského světa. Je i střediskem arabské vzdělanosti. Univerzita al-Azhar je obrovskou autoritou nejen z náboženského, ale i z jazykového a kulturního hlediska.

Arabština má mnoho variant, ale egyptská arabština je většinou považována za hlavní arabský dialekt. Egypt má navíc strategickou polohu.  Suezský kanál je mimořádně důležitý pro námořní dopravu. Egypt navíc leží na dvou světadílech a je jakýmsi mostem mezi Araby asijskými a Araby žijícími v severní Africe.

Historická Káhira

V Káhiře jsme strávili celkem čtyři celé dny, když nepočítám výlet k pyramidám v Gíze. Je tu k vidění tak mnoho věcí, že jsme zdaleka neviděli všechno, takže se omezím na popis toho, co jsme navštívili.

První den jsme přiletěli do Káhiry. Podařilo se nám najít ten správný autobus z letiště do centra. Stál sympatických 0,50 EL (1 EL – egyptská libra – byla v roce 2000 10 Kč). Našli jsme i z Lonely Planet vytipovaný hotel Dahab. Cenu na osobu a den jsme usmlouvali na 15 EL. Musím tedy říci, že hotel Dahab se mi líbil. Ne že by vybavení bylo něco extra, ale byl tu především klid! To je to, co člověk nejvíce ocení po celodenním pobytu ve „válečné zóně“ jménem Káhira. Hotel byl umístěn na střeše, bylo tu celkem ticho, obsluha příjemná, ceny mírné. Navíc je to téměř v centru. Prima! Ubytovali jsme se a vyrazili do města.

„Welcome to Egypt, welcome to Egypt!“ Tuhle větu jsme slyšeli asi tisíckrát. Většinou ji na nás pokřikovali prodavači čehokoli, ale i obyčejní lidé, kteří po nás nic nechtěli, jí používali hodně často.

Citadela a mešita

Vlastně jsme toho za první den moc nestihli. Nejdříve jsme navštívili  citadelu s velikou a nádhernou mešitou Muhammada Aliho. Původně to tedy vypadalo jednoduše a nenáročně – nasedneme do toho a toho autobusu a pojedeme až k mešitě.

Jenže narvat se v šesti lidech do přeplněného autobusu káhirské MHD je prostě nemožné, alespoň pro Evropany. Takže jsme se k citadele vydali po svých. Pak jsme shlédli starobylou hliněnou mešitu Ibn Tulún (deváté století). Mešita zajímavá, ale v zoufalém stavu. A  její okolí je jedna velká chudinská čtvrť. A nakonec jsme byli k večeru víceméně nedobrovolně nakupovat cigarety a alkohol.

Alkohol Egypťané nesmí běžně nakupovat (islám…) a prodává se jen v obchodech pro cizince, takže nás naši noví „přátelé“ z hotelu ukecali (v rámci „slevy“ za ubytování tuším), abychom pro ně nakoupili v jakémsi místním „duty free shopu“.

Místní duty free shopy trochu připomínaly naše tuzexy za bolševika, jsou to jakási střediska pokoutního obchodu. Všude místní vexláci nebo něco na ten způsob a pak také další západní turisté – kavky jako my, co sedly na lep a šly rovněž nakupovat pro své egyptské „přátele“. Welcome to Egypt!

Egyptské muzeum

Druhý den jsme si ráno prohlédli Egyptské muzeum, To je přímo v centru vedle náměstí Midan Tahrir a i když nejsem zrovna nadšený návštěvník muzeí a galerií, tohle určitě nevynechejte. Egyptské muzeum je plné nesčíslných exponátů pocházející z doby starověkého Egypta. Zlatým hřebem je sekce předmětů, nalezených v Tutanchamonově hrobce, včetně slavné zlaté masky. Odsud jsme pak vyrazili na výlet k pyramidám do Gízy a strávili tam větší část dne.

Třetího dne jsme se rozhodli, že se podíváme do mešity al-Azhar. V průvodci jsme sice našli, že sem jede linka metra, ale průvodce byl jaksi napřed před skutečností a linka metra se ukázala být teprve ve výstavbě. Svezli jsme se tedy metrem pouze kousek a zbytek došli pěšky. Káhirské metro stojí za zmínku. Především je to jedna z mála prostor, kde je docela čisto. Nastoupili jsme do vagónu. Nikde skoro žádní lidé, jen pár ženských! Byli jsme ale hned slušně vyvedeni, že se jedná o vagón pouze pro dámy! Naše kamarádka Melánie si tedy jela v poloprázdném vagóně a my ostatní jsme se nacpali do podstatně plnějšího vagónu následujícího.

Mešita Al-Azhar

Cesta z metra k mešitě (a zároveň univerzitě) al-Azhar vypadá na mapě jako docela krátká a příjemná procházka. Krátká vzdálenost to tedy celkem  je. ale  probít se přeplněnou ulicí až k mešitě nám chvíli trvalo. Nakonec jsme se těmi davy, hlukem a špínou úspěšně prodrali a vstoupili do mešity. Mešita al-Azhar, to je zázrak! Zvláště když sem dorazíte z odpolední káhirské dopravní špičky. Je tu ticho! Je tu čisto, dlaždice jsou čerstvě umyté a úplně se blyští. V Káhiře oáza klidu, míru a pokoje, určitě navštivte! A i architektonicky je to zajímavá  budova, s pěknými minarety. A jelikož je to nejen mešita, ale i univerzita, v jedné z místností normálně probíhala výuka.

To jsme toho tedy za celé dva dny v Káhiře moc nestihli! No občas jsme se také někde najedli, poseděli, odpočinuli si a večer na střeše hotelu popíjeli, klábosili a tak. Jak říkám, Káhira je náročná.

Bazar Khan al-Khalili

Z Káhiry jsme odjeli poznávat i jiné egyptské pamětihodnosti a vrátili jsme se sem až po dvou týdnech. Třetí den ve městě jsme strávili hlavně v bazaru Khan al-Khalili. Ten je fakt obrovský! Nakoupili jsme tu nějaké drobnosti, jako například trička, ibiškový čaj, koření, kávu, pojedli místních pouličních specialit (játra v chlebu byla v zásadě dobrá, ale vytekl z nich nakonec asi hektolitr tuku, což bylo vzhledem k faktu, že mi tuto pochoutku zabalili do novin, docela nepříjemné). Místní by nám samozřejmě nejraději prodali „velice výhodně“ celý bazar. Zvláště pán, co prodával parfémy, se hodně snažil (neúspěšně).

Poslední den v Káhiře jsme každý z naší šestice strávili individuálně. Někdo nakupoval, někdo se jel podívat do Gízy, a my s Melánií jsme vyrazili do koptského města. To je tzv. stará Káhira, kde bylo docela významné středisko už v 7. století, těsně po ovládnutí Egypta Araby. Nachází se tu nejstarší egyptská mešita ze 7. století, hlavně je tu ale docela dost křesťanských kostelů. V Egyptě žije asi 10 % křesťanů, kteří se hlásí převážně ke koptské církvi, jedné z nejstarších křesťanských církví vůbec. Koptové mluví v civilním životě arabsky, ale jejich posvátná liturgická řeč je koptština, poslední vývojové stadium starověké egyptštiny. Byla zrovna neděle a spousty místních křesťanů zaplnilo místní krásné kostely.

Za poslední peníze jsme se pak napráskali v McDonaldu. Po mnoha dnech konečně klasická euroamerická globalizovaná strava! Pár místních dětí doslova hltalo pohledem spolu se mnou, skrze sklo výlohy – dovnitř je ochranka nepustila.

Fotogalerie – Káhira